Recenze: Na světě žijeme každý jinak


Život máme jen jeden, a proto bychom si ho měli užívat, co nejvíce to jde. Ovšem žádná cesta se neobejde bez výmolů. Pak už je jen na nás, zda po pádu zůstaneme ležet, nebo se zvedneme a půjdeme dál.

Na světě žijeme každý jinak je dílem z pera francouzského autora Jeana-Paula Duboise, kterého čeští čtenáři mohou znát například už díky knize Život po francouzsku (2006). Jeho nová kniha, Na světě žijeme každý jinak, získala v roce 2019 prestižní ocenění Goncourtova cena, a proto může v nejednom čtenáři oprávněně vyvolat vysoká očekávání.

Paul, jenž je v knize nejen hlavním hrdinou, ale i vypravěčem, je na první pohled úplně obyčejný muž. Je ale třeba říci, že jeho život byl vlastně více než neobyčejný. Paulův otec byl dánský pastor a jeho maminka zase provozovala umělecké kino ve Francii. Už dle toho je určitě patrné, jak moc odlišní od sebe jeho rodiče byli. I přes to v sobě ale našli zalíbení a z jejich lásky vznikl malý Paul Christian Frederic Hansen.

Narodil jsem se v Toulouse 20. Února 1955, kolem desáté večer na klinice Teinturies. V pokoji, který mi přidělili, se dva lidé, které jsem nikdy před tím neviděl, dívají, jak spím. Mladá žena, která leží vedle mě a vypadá, jako by se vrátila z nějakého večírku, neobyčejně krásná, usměvavá, vzdor porodním bolestem uvolněná, je Anna Margeritová, moje matka. Je jí dvacet pět let. Muž, který sedí vedle ní a snaží se příliš nezatížit kraj postele, a o němž lze tušit, že je vysokého vzrůstu, se světlými vlasy a průzračně modrýma očima vyzařujícíma laskavost a něhu, je Johanes Hansen, můj otec.

Bylo to ale právě toto prostředí, které mu později pomohlo nahlížet na věci z různých úhlů a udržet si naději a víru i v nelehkých životních okamžicích.

Tento román nám zprostředkovává otevřený a optimistický vhled do života rodiny hlavního hrdiny a také do nitra hrdiny samotného. Prostřednictvím jeho vyprávění se setkáváme s nejrůznějšími lidmi a prostředími, které ovlivnili jeho život. Prožíváme s ním jeho dětství ve Francii, návrat ke kořenům v Dánsku, ale i novou životní etapu v Kanadě, která byla pro mě jako pro čtenáře přelomem, kdy se z chlapce stal muž.

Po celou dobu vyprávění o Paulově životě nám do děje vstupují obrázky ze současnosti, které musí nadchnout každého se smyslem pro humor. V těchto okamžicích se totiž dozvídáme, že Paul se ocitl ve vězení, kde je ve velmi zajímavé společnosti. Partnera pro pobyt tam mu dělá spoluvězeň Patrik, který je na rozdíl od Paula ztělesněním přímočarosti, a to ne vždy v tom nejlepším slova smyslu.

Jak už to tak bývá, ve vězení člověk prostě nemá soukromí, a tudíž jsme svědky všech Patrikových myšlenkových pochodů, ale i tělesných projevů, na které si Paul celý svůj pobyt ve vězení snaží zvyknout, ale asi nikdy nezvykne. Naopak Patrikovi nic z toho nedělá problém a se svým spoluvězněm se bez ostychu dělí opravdu o vše.

Jean-Paul Dubois nám v knize Na světě žijeme každý jinak představil hrdinu, který by si rád žil poklidným životem, ale vždy se najde něco, co musí překonat. Bylo úžasné sledovat, jak je schopen po každém pádu znovu vstát, vztyčit hlavu a s humorem překročit výmol, o který zakopnul. Jeho touha žít a věřit v lepší zítřky, neztrácet humor a prostě jít dál s lehkostí jemu vlastní byla velmi povzbudivým a příjemným čtením, které se o to víc hodí do dnešní bláznivé doby. Jean-Paul Dubois vás dokáže dojmout i pobavit s téměř nepostřehnutelnou dávkou ironie a příjemnou vypravěčskou lehkostí, která vás až donutí nechat věci prostě plynout.

Kristina Heklová