Očekávaná novinka úspěšné francouzské autorky


U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů.

Hrdinkou jímavé, ale i humorné knihy je rezidentka domova pro seniory Michèle Seldová zvaná Miška. Svérázná stařenka s duší mladého děvčete paradoxně k tomu, že pracovala jako korektorka v novinách, trpí postupující afázií, poruchou řečových schopností. Ztráta slov, která Miška nahrazuje jinými, je sice zdrojem komických efektů, ale zároveň prozrazuje leccos z její dramatické minulosti: její židovští rodiče byli deportováni a v dětství ji vychovávala cizí náhradní rodina. Miška vnímá svůj celoživotní dluh – vyjádřit těm statečným lidem svůj vděk – a cílí k tomu veškerou svou zbývající energii.

 

Delphine de Vigan (*1966) pracovala dvacet let jako ředitelka výzkumu v jedné francouzské společnosti, nyní se věnuje pouze literatuře. Svůj první román Dny bez hladu vydala roku 2001 pod pseudonymem; dílo s autobiografickými prvky pojednává o devatenáctileté dívce, kterou v boji s anorexií zachrání jen nezdolná touha žít. O čtyři roky později publikovala pod svým skutečným jménem knihu Pěkní chlapci, roku 2006 prózu s názvem Jednoho prosincového večera, jež jí vynesla první literární ocenění. Světového úspěchu dosáhla s prózami Ani později, ani jinde a No a já (česky 2011). Za dílo Noc nic nezadrží (česky 2012), kterého se ve Francii prodalo půl milionu výtisků, získala čtyři literární ceny. Roku 2015 získala cenu Renaudot za román Podle skutečného příběhu (česky 2016); podle knihy byl natočen film v režii Romana Polanského. Předposlední próza Pouta vyšla česky vloni.