O (bez)vadné Francii s Klárou Notaro


Odeon vydal sbírku povídek překladatelky a novinářky Kláry Notaro. Svatba ve městě Chambéry zachycuje postavičky a příběhy, které tato „pařížská Češka“, jak o sobě mluví, nasbírala během 35 let, co žije ve Francii.

Jak byste charakterizovala Svatbu ve městě Chambéry jednou větou?

Bezvadná Francie – nebo ne, to „bez“ dejte do závorek, jakože vadná, ale zároveň bezvadná. (Bez)vadná Francie.

Máte mezi těmi 18 povídkami nějakou, která je pro vás nejosobnější?

„Vinařka Bernadette“. Stoprocentně. Protože jsem ekoložka až za hrob a nelíbí se mi práškování vinic. A pak Revoluční úsilí, ta totiž připomíná, co všechno bylo navždycky a víceméně zbytečně zničeno při Velké francouzské revoluci.

Mně osobně nejvíc dostal „Kurz vaření pro vegany“, protože to je napsané s tak neuvěřitelným nadhledem…

Jo! Tam je krásně vidět rozdíl mezi mladými holkami ve Francii, které se na váleček dívají jako na zázrak, a Češkami, které kontakt s domácím vařením pořád ještě neztratily. Mám jenom starost, jestli ta povídka nevyzněla moc ironicky. Co myslíte? Protože ty holky jsou hodné, myslí to dobře. Mně z toho veganského jídla bylo sice trochu špatně, ale je to jediná možnost, jak zachránit planetu. Vegani jsou báječní a moudří lidé.

V titulní povídce „Svatba ve městě Chambéry“ zase velký důraz kladete na popis všech těch lahůdek…

Já si totiž myslím, že francouzská kuchyně je tak trochu nafouknutá bublina. Jistě, máte skvělé restaurace a nepřeberné množství bio obchodů a farmářských trhů, ale naprostá většina lidí chodí na polední menu do bistra, kde vám naservírují biftek a k tomu rozmrazené hranolky. Nebo fazole z konzervy. Naštěstí to pomalu nabírá lepší obrátky…

Jak se vám vrací do Česka?

Báječně. Vždycky mě zaskočí, jak jsou dnešní mladí Češi a Češky o fous vyšší než jsme bývali my. Taky jsou všichni svalnatí, potetovaní a nosí sluneční brýle, protože asi kvůli změnám klimatu svítí víc než dřív. Taky dnes všichni nosí šortky, to se dřív ve městě vůbec nenosilo.

Je to taková změna oproti Francii?

To ne, ve Francii k těm změnám taky došlo – a už dřív, srovnávám Česko ze svých vzpomínek s tím současným.

A kdybyste měla srovnat Francii a Česko?

Ve Francii se lidé zdraví, i když se neznají, v Česku zase patří k dobrému vychování, že si člověk udržuje určitý odstup. Největší rozdíl ale podle mě je v přístupu k dějinám. V Česku máme tendenci si je vykládat, jako že všechno bylo skvělé, dokud s námi nějaká velká mocnost nezatočila. Že za to nemůžeme my, ale oni. Ve Francii na druhou stranu vyučují už odmala studenty k sebemrskačství – jak byly kolonie hrozné, jak utlačovali ženy, jak se špatně chovali k chudým, jak byla církev a aristokracie hrozná… To pak člověk vyjde ze školy a má chuť se omluvit prvnímu člověku, kterého potká!

Všiml jsem si, že Francii nemalujete na růžovo…

Jak jsem říkala, Francie je bezvadná, ale má své vady (smích).