Literární virtuos Julian Barnes ve své novince Žádný důvod k obavám za asistence francouzských klasiků čtivě žongluje s tématy jako smrt, pomíjivost a smysl života. Nesnadný úkol napsat text o smrti poctivě, čtivě a vtipně. Anglický literární virtuos Julian Barnes (1946) to v knize Žádný důvod k obavám dokázal. Předznamenáním po všech stránkách úchvatného čtení je Barnesovo motto: V Boha nevěřím, ale schází mi. Jenže laciné bonmoty si sám autor nenechává projít jen tak. Okamžitě kontruje ústy svého bratra, filozofa, který nad takovým výrokem jen zakroutí hlavou a řekne suše: selanka.

Tak buď sakra ano, nebo ne. Jenže přesně tohle se Barnesovi nechce. Chytit se volně ležícího praporu a vyrazit v čele nějakého davu. Za jakou pravdu se bít, když je autor přesvědčen, že žádná objektivní neexistuje a že historie je jen další z literárních žánrů. Každý, kdo četl předešlé české překlady Barnesových knih – Historie světa v 10 a 1 kapitolách, Flaubertův papoušek nebo Arthur a George – ví, že autor je intelektuál kovaný, všemi mastmi mazaný. Pomocí encyklopedických znalostí, analytického talentu a obdivuhodné schopnosti žonglovat jazykem bez floskulí, plným ironie a sebeironie vás přinutí sympatizovat s těmi, kteří ustálené kánony problematizují, zpochybňují, pošklebují se jim, a přitom jsou si vědomi, že i oni jsou jejich kořistí. Proto ten úsměv na líci. Proto ta drzost snažit se smrt uplatit tisíci a jedním všimným a Boha si dobírat tím, že musí být vášnivý entomolog, když stvořil na 350 000 druhů brouků. Barnes není hysterický ateista jako například Richard Dawkins. Jen barvitě líčí mandalu lidské pomíjivosti, která se nedá odvrátit ani vědou, ani vírou.

Smrti je v zásadě jedno, jestli se jí bojíte, či ji ignorujete. Její chvíle přijde bez ohledu na váš světonázor. Smrt není umělec. To umělci jsou nespolehliví. Jenže takhle viděno: co smysl toho všeho tady? Je život skutečně jen shlukem náhod, kterému se snažíme za každou cenu nějaký cíl naroubovat? Komplot lékařů, kněží a romanopisců, kteří předvádějí lidský život jako příběh, postupující k nějakému smysluplnému závěru? Máme se jako lososi v pravý čas vytřít, zanechat genetický materiál a pak uvolnit místo mladším? Barnes v tom nemá jasno ani po šedesátce, a to si bere na pomoc všechny své milované francouzské učitele: Flauberta, Montaigne, Zolu, Julese Renarda. Čtete náruživě a… obavy zůstávají. Přesto alespoň srozumitelně pojmenované a polidštěné.

Co si to smrt dovoluje?
3.3.2010 Lidové noviny str. 8
Kultura TOMÁŠ WEISS

Odeon vydal:

1. Julian Barnes: Žádný důvod k obavám
2. Foto ze křtu knihy Terezy Brdečkové ALHAMBRA (Odeon) 14. 4. 2010
3. Připravované tituly na červenec – prosinec 2010
4. Foto ze křtu knihy Hany Andronikové Nebe nemá dno (19. října 2010 v Paláci knih Luxor)
5. Už žádný mrtvý literát! (rozhovor s Michaelem Cunninghamem, Reflex str. 24, 18.11.2010)
6. Finka, jež Estoncům pere dějiny – rozhovor se Sofi Oksanen (MF Dnes, 28.12. 2010)
7. Michel Houellebecq: Pokládám se za člena velké romantické rodiny (Literární noviny, 9.12.2010)
8. Rozhovor s Donem DeLillo (21.4.2011, Hospodářské noviny)
9. Rozhovor s Michaelem Cunninghamem: Mnoho spisovatelů trpí nenávistí k ženám (3.9.2011, Lidové noviny)
10. Barnesova meditace o povaze času (29.10.2011, Lidové noviny)
11. Nejkrásnější vášně jsou ty zapovězené (4.11.2011, Hospodářské noviny)
12. Knihkupci se naplno vrhli na e-knihy (4.11.2011, Lidové noviny)
13. Internet měli už ve starém Řecku (25.11.2011, Lidové noviny)
14. Právo, Lidové noviny: Zvýšení DPH na knihy
15. Haruki Murakami: Město Praha a jeho našedlá tma (23.12.2011, Hospodářské noviny)