V nejnovějším románu Milosrdenství se nositelka Nobelovy ceny Toni Morrisonová vydává hluboko do americké historie a oživuje zde její traumatické dopady na ženy.

Toni Morrisonová (1931), nositelka Nobelovy ceny za literaturu, je americká spisovatelka afroamerického původu, která se proslavila hlavně romány Šalomounova píseň (1977) a Milovaná (1987). Ve svých dílech osobitě přepisuje afroamerickou historii v magicko-realistické příběhy, jejichž jádrem bývají osudy nekonvenčních hrdinek. Milosrdenství (2008) je zatím poslední autorčin román, který v překladu Zuzany Mayerové a s výbornou předmluvou a medailonem Hany Ulmanové vydal Odeon.

Milosrdenství, zatím poslední román Toni Morrison, má vlastnosti její nejslavnější knihy Milovaná. Faulknerovský postup předbíhání nebo zpožďování přirozeného děje, který udržuje čtenáře v nejistotě až do konce, střídání vypravěčů i úhlů pohledu, vyprávění pomocí vnitřních monologů, divokou nespoutanost obrazů, ale hlavně zachycení lidské krutosti a sadismu, velkého traumatu amerického národa, které může překonat jedině milosrdenství. Kniha začíná i končí vyznáním lásky, i když v obou případech úplně jiné, než by člověk čekal. Láska a milosrdenství rámují ten skoro biblický příběh z amerického dávnověku, kdy být ženou znamenalo být otevřenou ránou, která se nikdy nezahojí. Příběh plný podivností, jaké známe jen ze snů a z těch chvilek, kdy pára nad konvicí připomíná psí hlavu.

Nejnovější román Toni Morrisonové v mnohém připomíná její nejlepší a nejvíc oceňovanou knihu – Milovanou. Shodné je nejen téma otroctví, ale i způsob, jakým ho prozaička zpracovává. Příběhy jednotlivých postav, jež jsou stejně jako v Milované zejména ženské, vypráví s neobyčejnou intenzitou, která čtenáře hluboce zasáhne. Děj románu zasadila spisovatelka do doby, kdy Američané práci otroků teprve začínali využívat. Skutečné břímě dějin i pohnuté osobní historie na svých bedrech nese úvodní a klíčová vypravěčka Milosrdenství: celý příběh zahajuje Florensina zpověď, jež rekapituluje svízelnou cestu černé otrokyně k vnitřní svobodě.