Román se soustředí na erotickou fascinaci ženou-dítětem, ale především obrací pozornost na úchylky a porušování zákona: moderní otroctví dospívajících dívek importovaných z Východu a hrůzné zacházení, které podstupují ty, z nichž se nedobrovolně staly prostitutky.

Ukázka z textu
Všichni mě v posledních dnech odepisují. Vlastně, abych pravdu řekl, není to žádné novum… Teď ale, když už jsem se vyléčil ze svého někdejšího optimismu a koukám bez růžových brýlí, když je ze mě mrzák a podnikavý duch navždy ten tam, si to se vší krutostí uvědomuju. Pravda se vyjevila bez příkras, obnažená, nelítostná, nezvratná… Stojí přede mnou, vyplazuje na mě jazyk a vysmívá se mi do ksichtu: nikdo tě nikdy doopravdy nebral vážně, Gilberte Woodbrooku, ty troubo ubožácká. Vojenské umění – můj malý soukromý projekt, moje puberťácké eroticko-umělecké představy, moje mladinké šikmooké válečné zajatkyně, opuchlé japonské panenky v rozsápaných uniformách… tahle masturbační, politicky zcela nekorektní estetika některé lidi (ty nejblbější) těžce šokovala, jiné (ty s duchem otevřeným anebo jdoucí s dobou) pobavila, většině (která mě neznala) byla lhostejná a jen horko těžko dokázala kolem sebe v Evropě a v USA vytvořit nepatrnou skupinku fanoušků. Někdo mě sem tam koupí, když může (a to za směšný pakatel v porovnání s cenami, jaké se platí i za to nejspořádanější současné umění), jednou dvakrát mi něco vyšlo… asi proto, aby i další mohli onanovat (což ve skutečnosti dělají všichni) před mými portréty znásilněných Japonek.

Odkazy:

• Koupit knihu na Knižním webu
• Recenze Lolita komplex (Odeon) v Deníku Referendum

No related posts.