To nejlepší ze světové literatury

Kat Kaufmann: Superpozice (7.3.2017, art.ihned.cz) „Jaká to je, prosím?“ Jak se dokáže ptát tak mile. Jako by toho už dávno neměl plný zuby, jako bych nebyla poslední host v hluboké noci. „Jo tak. To je...

Celý článek >>>

V bludišti paralelních světů (7.3.2017, Lidové... Románový debut Kat Kaufmannové je příběhem mladé ruské Židovky v Berlíně a také knihou mnoha tváří – tematicky i jazykově. Název Superpozice (ve významu...

Celý článek >>>

Vyšel nový román Harukiho Murakamiho. Má 2000 stran,... Příznivci japonského spisovatele Harukihu Murakamiho, jenž bývá označován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu, v pátek oblehli japonská knihkupectví. O...

Celý článek >>>

PRÁVĚ VYCHÁZÍ Han Kang: Vegetariánka (23.2.2017,... Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální...

Celý článek >>>

Maďarská literární senzace, zahlcená bídou (22.2.2017,... V Maďarsku se stal román Nemajetní uznávaného básníka a esejisty Szilárda Borbélyho literární senzací. Vypráví příběh chudé, částečně židovské venkovské...

Celý článek >>>

Boris Razon: Palladium (23.3.2015, Hospodářské noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Ukázky | 24-03-2015

0

PalladiumPátek 29. července 2005
Neurologie, resuscitační oddělení, Pitié-Salpêtrière, pokoj číslo 7

Jsem člověk bez věku a vrah. Jasně, vím, že se ušklíbáš, připadá ti, že přeháním: ,Zas jeden, co si vymýšlí báchorky.‘ I ty chceš nade mnou mávnout rukou. Ale to se pleteš, mluvím vážně. Zcela exaktně. Nebásním. Věk nemám od doby, co ležím na nemocniční posteli. Ležím jako mumie, nedokážu se pohnout. Třeba ty, podívej se na sebe do zrcadla. Vidíš nosoretní rýhu, pár vrásek na čele, vějířky kolem očí, když je přimhouříš.

To všechno jsou známky věku. Ty moje zmizely. Obličej se ani nepohne. I oči jsou strnulé, skryté za zavřenými víčky. Tvář mám hladkou jako hladina jezera v měsíčním svitu. Mrtvou. No tak, usměj se na své vrásky, nauč se je mít rád, vyprávějí o tvém životě; vypovídají o čase, o proudící energii. Já ale mám kůži tenkou a průsvitnou, chybí jí vzduch a slunce. Dokonce mám i puberťácké pupínky. Kromě toho nic, placka, odumřelé svaly. Peklo s otevřeným nebem. Ono totiž, věř mi, to pod ním tepe. Je připravené ke všemu, jen ožít. Teď už se tolik nesměješ, začínáš mi věřit. Stal se ze mě člověk bez věku a vrah.

Pokračovat ve čtení ukázky na www.art.ihned.cz

Palladium na bux.cz

Odysea s respirátorem (9.3.2015, Respekt)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 09-03-2015

0

Palladium„Byls svědkem toho, jak se ze mě stala skořápka, krunýř, sfinga. Slyšíš to mocné oddechování, ten přístroj, co udržuje život, dech, který já už nemám?“ Tak popisuje Boris Razon svůj zdravotní stav, který ho v roce 2005 dostal na absolutní dno, ale poté mu přinesl slávu, když předloni v knize Palladium zachytil, co se s ním tehdy dělo. Mladý novinář z webu Le Monde.fr měl před sebou slibnou kariéru i soukromý život, když se objevily symptomy neznámé nemoci. Zpočátku jim nevěnoval pozornost; bolesti se však zhoršovaly a tělo přestávalo poslouchat, a Razon skončil na jednotce intenzivní péče. Paralyzovaný, uvězněný ve svém těle trpícím bolestmi, napojený na respirátor, hadičky a elektrody. V této chvíli proměny se mění i kniha: záznam uvadání těla končí, Razon se vydává na cestu do svého podvědomí. Ocitá se v Singapuru i na předměstí Paříže, cestuje vlakem i lodí a potkává falešné ruské doktory, piráty i gejši. Je to halucinační jízda; tím divočejší, čím blíže se ocitá smrti. Do reality nás vrací jen záznamy z vyšetření pátrajících po nemoci, kterou se ukáže být Guillainův-Barrého syndrom.
Razon se brání nálepce mystik, nicméně svou prvotinu vnímá jako „sestup ke kořenům bytí“. Jako souboj s vlastními démony a života se smrtí, z něhož vyjde vítězně, ale zároveň proměněn. To pochopitelně vyvolává otázky – zvlášť pro člověka, který nežije ve Francii a není na peripetie známého novináře emočně napojen. Urazil vskutku Razon podobnou cestu jako Carrollova Alenka a Homérův Odysseus, jejichž citáty knihu uvozují? Nebo si jeho paměť jen tato díla vybavila stejně jako další vzpomínky; a spolu s fragmenty léčby je promíchala v magicko-realistický příběh? Není to tedy spíše ukázka, jak funguje náš mozek a jak moderní medicína umí takřka cokoli s tělem, ale netuší, co se děje uvnitř člověka? A jakou roli hrály v sepsání knihy spisovatelské ambice, které Razon nijak neskrývá? Ani jedna z pochybností však není zcela na škodu. Věta, že k románu existují velmi odlišné klíče, může být floskule, ale zde je to nejlepší způsob, jak knihu číst. A nejlépe ji odemykat všemi najednou.

Autor: Pavel Kroulík

Palladium na bux.cz