Recenze ke knize Sezona v Pekle (29.3.2010 Respekt str. 51)

Odeon — Sun, 28 Mar 2010 08:04:12 +0000

Škoda, že se v překladu literární prvotiny irského hudebníka Petera Murphyho vytratil její původní titul (John the Revelator – Jan Zvěstovatel). Ani ne tak proto, že by původní název lépe vystihoval její obsah, ale protože se tu naráží na tradiční americký gospel, který v truchlivé baladické verzi nahrál třeba Nick Cave. S ním autora knihy Sezona v pekle spojuje osud hudebníka podobně temného ladění: v 70. letech jako výrazná tvář gothicrockové scény a frontman kapely Bauhaus vylézal na pódiích z rakve, oční víčka si maloval černou melancholickou linkou a proháněl se městem v pohřebním voze. Asi málokoho tak překvapí, že i hrdinu Murphyho knihy přitahuje spíše chmurná tvář světa – jeho podvědomí se hemží frustracemi, pronásledují ho noční můry a vize, v nichž k němu promlouvá černý havran. John Svatý je zkrátka podivný chlapec. Jeho příjmení sice odkazuje k Písmu, ale jeho první „Knihou“, skrze kterou poznává svět, je Harperova encyklopedie hříček přírody, kde se píše „spousta zajímavých věcí“ o červech, ještěrech a „neznámém životě parazitů“.

To všechno ale tvoří jen mollovou tóninu, černě poetický rukopis, který vytváří bizarní atmosféru a kulisy Murphyho příběhu. Když však tyto trochu otřepané ornamenty smeteme pod stůl, zůstane nám v rukou v podstatě klasický syžet bildungsromanu: John Svatý vyrůstá sám se svojí matkou v přívěsu na kraji irského maloměsta a vězí autisticky uzavřený ve svém světě, ze kterého vystoupí až po setkání s Jameym Corboyem – vzdělaným a literárně talentovaným floutkem, který se zhlédl v Rimbaudovi, píše povídky a touží se stát spisovatelem. Není přitom úplně jasné, jestli si ho John vysnil jako svůj dokonalý protějšek, nebo jestli skutečně existuje. Oběma možnostem ale patří kritický soud: Pokud totiž platí první možnost, pak Murphy neurčitost Jameyho postavy nerozvíjí dostatečně, protože trpí logickými lapsy (třeba přítomností adoptivní Jameyho matky). A pokud platí možnost druhá, působí chování pubescentního intelektuála nepřirozeně a jeho útěk před policií v Rimbaudových stopách do Alžíru přefabulovaně. Výborné jsou přitom Jameyho povídky vložené do románu jako intermezza – v nich se ukazuje, že Murphymu by možná slušel kratší a sevřenější žánr.
Podivnější však je, že hudebník Murphy jako by postrádal cit pro rytmizaci textu. Nesourodě tu proti sobě staví dvě části knihy, kdy každá působí jako samostatná novela. Zatímco první tvoří příběh vztahu a přátelství mezi oběma chlapci, ta druhá se počíná Jameyho odchodem a onemocněním Johnovy matky. Ten tak najednou musí zapomenout na trable dospívání a začít o ni pečovat na smrtelné posteli. Se změnou tématu se mění i styl vyprávění – Murphy najednou píše bez manýristických narážek na podivné symboly, bez samoúčelných citací z Bible a odkazů na irské mýty. Píše silný a bolestný příběh ztráty a existenciální úzkosti z osamění a vlastně i příběh o vyrovnání se se smrtí: „Seděl jsem u postele a držel stráž až do časných ranních hodin úplně ochromený jejím umíráním, umíráním mé mámy, opakoval jsem si to pořád dokola, až se význam té fráze zcela vyprázdnil, prostě jsem si už jen přál, aby to celé bylo konečně za námi, jenže pak se mě zmocnila myšlenka přesně opačná…“
Arogantně řečeno – kdyby zůstalo jen u tohoto tématu, možná bychom četli docela jinou knihu. I tak se ale Murphyho román dostal do nejužšího výběru prestižních britských cen Costa Book v kategorii nejlepší debut, jež se udílejí britským a irským autorům. Nejspíš za originální styl a umění vyprávět, které mu nelze upřít. Q

Peter Murphy : Sezona v pekle Přeložila Markéta Musilová, Odeon 2010, 208 stran

Autor: ONDŘEJ NEZBEDA, Respekt

Peter Murphy: Sezona v pekle

Odeon — Mon, 22 Feb 2010 13:40:14 +0000

Román Sezona v pekle zapadá do vynikající linie britské prózy, která stojí na silném příběhu, zásadních existenciálních tématech, bizarní atmosféře, výjimečných postavách a vytříbené stylistice. John Svatý, hlavní postava i vypravěč, a jeho kamarád Jamey připomenou podobné „narušené“ mladíky z Betonové zahrady Iana McEwana nebo Vosí továrny Iana Bankse, Jamey je navíc zjevně inspirován Arthurem Rimbaudem.

Oba dva spolu zažívají příhody, které se v zapadákově prožít dají, rvačky, chlast, drogy, holky a první sex. Dílo pod slupkou podivnosti, černého humoru, biblických odkazů a psychedelických výjevů řeší několik základních témat – vztah matky a syna, přátelství, dospívání a hledání identity. Má zdánlivě jednoduchou lineární kompozici a díky ich-formě působí autenticky a přitažlivě. Především však osloví intenzivní atmosférou – autorovi se podařilo vytvořit bizarní a pokřivené postavy a vykreslit ponuré prostředí šedivého a nudného maloměsta plného děsivých nočních můr. Do hlavního proudu Johnova vyprávění jsou začleněny snové fragmenty a několik Jameyho povídek, které příteli posílá poté, co se jejich bláznivá dobrodružství změní v nebezpečnou hru překračující zákon.

Ukázka z textu
Poklidné nedělní ráno prořízlo bimbání zvonu svolávající obyvatele Kilcody na mši. Jamey a jeho rodina se loudali po silnici jako nějaké hejno podivných opeřenců. Nejdřív Maurice, vysoký muž s ustupujícím čelem, štíhlý, tedy až na bříško, které se mu vzdouvalo pod bílou košilí s ohrnutými rukávy, že mu málem praskly knoflíky. Krůček za ním pochodovala Dee oblečená do něčeho jako kostýmek, dlouhé vlasy měla rozpuštěné. Největší pozornost přitahoval Jamey ve volných, křiklavě zbarvených kalhotách, s vlasy sčesanými z obličeje a naolejovanými nějakým sajrajtem, který vedl za ruku Ollieho. Pod nohama jim křupaly oblázky. Dee svým způsobem chlapce popoháněla, jak se snažila držet s manželem krok. Jamey se zastavil, aby prozkoumal barevné kameny, které kdosi vyskládal podle cestičky. Zadíval se pozorněji a potichu vyslovil, co tam stálo:

MERDE A DIEU

Pak se ušklíbl. Dee se po něm natáhla, aby si pospíšil, Jamey tedy nohou zničil nápis a pomalu se vloudal do kostela, kde už zpěváci začali písněmi vzývat slávu matce na nebesích.
Já sám jsem to všechno pozoroval mezi náhrobky, krčil jsem se za obrovským žulovým andělem a potichu se chichotal.

Z tisku

11.3.2010 Právo str. 7 Salon – K tradičním tématům existenciální britské prózy příliš mladistvých hrdinů se vyjadřuje debut irského publicisty a spisovatele Petera Murphyho. Přes biblické odkazy, bizarní i psychedelické momenty prosvítá silný a autentický příběh Johna Svatého – hlavní postavy i vypravěče románu, a jeho věrného kamaráda Jameyho. Druhý z nich je mimo jiné inspirován prokletým francouzským básníkem Arthurem Rimbaudem (ostatně jako název díla sám). Spolu oba mladíci procházejí rvačkami, alkoholickými i prvními sexuálními dobrodružstvími. Ocitají se i za hranicí bezpečí a legality. A mimo jiné si uvědomíte, jak snadno se to stává.
Přeložila Markéta Musilová.

Odkazy:

No related posts.

Knihy nakladatelství Odeon » Peter Murphy

Recenze ke knize Sezona v Pekle (29.3.2010 Respekt str. 51)

Peter Murphy: Sezona v pekle