To nejlepší ze světové literatury

Kat Kaufmann: Superpozice (7.3.2017, art.ihned.cz) „Jaká to je, prosím?“ Jak se dokáže ptát tak mile. Jako by toho už dávno neměl plný zuby, jako bych nebyla poslední host v hluboké noci. „Jo tak. To je...

Celý článek >>>

V bludišti paralelních světů (7.3.2017, Lidové... Románový debut Kat Kaufmannové je příběhem mladé ruské Židovky v Berlíně a také knihou mnoha tváří – tematicky i jazykově. Název Superpozice (ve významu...

Celý článek >>>

Vyšel nový román Harukiho Murakamiho. Má 2000 stran,... Příznivci japonského spisovatele Harukihu Murakamiho, jenž bývá označován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu, v pátek oblehli japonská knihkupectví. O...

Celý článek >>>

PRÁVĚ VYCHÁZÍ Han Kang: Vegetariánka (23.2.2017,... Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální...

Celý článek >>>

Maďarská literární senzace, zahlcená bídou (22.2.2017,... V Maďarsku se stal román Nemajetní uznávaného básníka a esejisty Szilárda Borbélyho literární senzací. Vypráví příběh chudé, částečně židovské venkovské...

Celý článek >>>

Ng, Celeste Vše, co jsme si nikdy neřekli (1.10.2016, iliteratura.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 05-10-2016

0

vše co jsme si nikd neřekliDebutový román Celeste Ngové je o nenaplněných ambicích příslušníků dvou skupin, které v USA do určité doby platily za méněcenné, ženy a Asiata. Vyrovnat se s nimi musí nejenom oni sami, ale i jejich děti, kterým se všem nedostává stejné pozornosti a pod ochrannou rukou milujících rodičů v řadě ohledů trpí.

Cornflaky měknou a propadají se do zkaleného mléka.“ Po chvíli se slovy Celeste Ngové promění v bláto. Marilyn zavolá do školy, aby se srdcem v krku zjistila, že ani tam její nejstarší dcera není. „Lístek s číslem vrátí na nástěnku, vlhkými prsty rozmázne inkoust, až se číslice zvlní jako v silném větru, nebo pod vodou.“ Rodina Leeových ve chvíli zmizení šestnáctileté Lydie znehybní. Všichni si ve vteřině přehrají ty nejčernější scénáře, aby zanedlouho zjistili, co autorka čtenáři prozradila hned v první větě. „Lydia je mrtvá.“

Píše se rok 1977. Čínsko-americká rodina se třemi dospívajícími dětmi žije v ohijském zapadákově v domě u jezera. Lydia neumí plavat a kluk od sousedů je mírně řečeno podivín. Debut americké spisovatelky s hongkongskými kořeny Celeste Ngové se zpočátku tváří jako chytrý thriller, slibující šťavnaté napětí ve stylu největších hvězd současné americké detektivky Gillian Flynnové nebo Caroline Kepnesové. Na vraha však bystrý čtenář čeká jen prvních pár stránek. Brzy je zřejmé, že si děvče z neznámých příčin sáhlo na život samo. Jak mají ale její nejbližší v předfacebookové době zjistit proč? Ngová se rozhodla vyprávět příběh, jenž se ve své obecné rovině týká nás všech.

Pokračovat ve čtení recenze na www.iliteratura.cz

Vše, co jsme si nikdy neřekli na bux.cz

RECENZE: O tiché prohnilosti rodinných vztahů (2.7.2016, novinky.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 22-07-2016

0

vše co jsme si nikd neřekliO hnilobě v obyčejných rodinných vztazích, o všem, co máme uvnitř sebe a nikdy se to neodvážíme říct nahlas, a o tom, co svým bližním říkáme mezi řádky, napsala americká spisovatelka čínského původu Celeste Ng v knize Vše, co jsme si nikdy neřekli. Vytvořila tak vynikající prózu, ve které s postavami sahá až na samotné dno jejich vztahů.

Ng vytvořila portrét jedné průměrné americké rodiny v sedmdesátých letech na malém městě v Ohiu. V té době ještě neobvyklé rasově smíšené rodiny.

Hloubavě psychologická próza má zároveň lehký punc thrilleru, neboť za rozborem jednotlivých vztahů a minulosti postav se po celou dobu jako by mimochodem táhne vlastně vcelku nedůležitá linka, kdy Lydia, nejstarší dcera z rodiny, je nalezena na dně jezera mrtvá, bez známky cizího zavinění.

Tento thrillerový aspekt však vyvstává, přestože drží formálně prózu pohromadě, jako dějově poměrně nepodstatný. Během vyprávění autorka nijak neinklinuje ke snaze vytvořit ve čtenáři napětí či snad akutní touhu zjistit, proč šestnáctiletá Lydia, přestože neuměla plavat, ležela na dně jezera se zpola rybami ohlodaným obličejem.

Výrazným tématem knihy jsou vztahy rodičů s dětmi. Jako mezigenerační vztahy destruující momenty autorka vytyčuje především rasové rozdíly, v sedmdesátých letech v Americe stále ještě ošemetné téma, a ekonomické poměry. Mezi mladou ženou a její matkou, příslušnicí „staré školy“ zavládne doživotní nesvár nejen kvůli sňatku s Asiatem, ale především kvůli emancipační touze dcery.

Emancipace, ale jenom jako

Představa, že by žila život, ve kterém se jako hodnoty uznávají čerstvě napečené sušenky a sbírka peřím ozdobených klobouků a háčkovaných rukaviček, ji dovádí k šílenství a ve finále k rozhodnutí manžela s dětmi opustit a vydat se vstříc vzdělání a kariéře. Konec sedmdesátých let střídají průstřihy z let šedesátých, jež mají za úkol neprvoplánově poukazovat na společenský progres, který je značný, ne však natolik uspokojivý, aby postavám umožnil bezproblémovou existenci. Žena sice už může studovat na univerzitě medicínu, může se teoreticky stát lékařkou, ale zaplatí za to daň.

Její úmysl pravděpodobně nebude brán vážně, a pokud snad ano a na lékařskou dráhu skutečně nastoupí, zaplatí za to její syn, potažmo nenaplněná role matky a od okolí si vyslouží společenské zavržení. Podobně tak Asiat bude moci studovat a pracovat rovnocenně v americké společnosti, ovšem k tomu, aby si bílé děti hrály s jediným asijským dítětem ve městě, je nepřiměje.

Postava Marilyn, matky Lydie a jejích sourozenců, je téměř identická s postavou Marion z románu Rok vdovou Johna Irvinga. Stejné uvažování, obdobná povaha, identická prchlivost a sobeckost v momentu rodinné tragédie a ztráty dítěte, totožná reakce na neštěstí.

Přes kaskádovitost vzpomínkových útržků, promíchaných s vyprávěnou současností je román především výpovědí o jedné rodině, která vlastně není nijak výjimečná.

Lze ji vnímat jako náhodně vybraný exemplář, na kterém je demonstrována společenská situace 70. let v Americe a zároveň časově přenesitelná prohnilost rodinných vztahů, které se někdo pokusil násilím nacpat do formiček, do kterých se nevešly a vejít nechtěly.

Proto bylo otázkou času, kdy dojde k jejich definitivní erupci a zničení.

Vše, co jsme si nikdy neřekli na bux.cz

 

O tiché prohnilosti rodinných vztahů (29.6.2016, Právo)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 22-07-2016

0

vše co jsme si nikd neřekliO hnilobě v obyčejných rodinných vztazích, o všem, co máme uvnitř sebe a nikdy se to neodvážíme říct nahlas, a o tom, co svým bližním říkáme mezi řádky, napsala americká spisovatelka čínského původu Celeste Ng v knize Vše, co jsme si nikdy neřekli. Vytvořila tak vynikající prózu, ve které s postavami sahá až na samotné dno jejich vztahů.
Ng vytvořila portrét jedné průměrné americké rodiny v sedmdesátých letech na malém městě v Ohiu. V té době ještě neobvyklé rasově smíšené rodiny.
Hloubavě psychologická próza má zároveň lehký punc thrilleru, neboť za rozborem jednotlivých vztahů a minulosti postav se po celou dobu jakoby mimochodem táhne vlastně vcelku nedůležitá linka, kdy Lydia, nejstarší dcera z rodiny, je nalezena na dně jezera mrtvá, bez známky cizího zavinění. Tento thrillerový aspekt však vyvstává, přestože drží formálně prózu pohromadě, jako dějově poměrně nepodstatný. Během vyprávění autorka nijak neinklinuje ke snaze vytvořit ve čtenáři napětí či snad akutní touhu zjistit, proč šestnáctiletá Lydia, přestože neuměla plavat, ležela na dně jezera se zpola rybami ohlodaným obličejem.
Výrazným tématem knihy jsou vztahy rodičů s dětmi. Jako mezigenerační vztahy destruující momenty autorka vytyčuje především rasové rozdíly, v sedmdesátých letech v Americe stále ještě ošemetné téma, a ekonomické poměry. Mezi mladou ženou a její matkou, příslušnicí „staré školy“ zavládne doživotní nesvár nejen kvůli sňatku s Asiatem, ale především kvůli emancipační touze dcery.

Emancipace, ale jenom jako

Představa, že by žila život, ve kterém se jako hodnoty uznávají čerstvě napečené sušenky a sbírka peřím ozdobených klobouků a háčkovaných rukaviček, ji dovádí k šílenství a ve finále k rozhodnutí manžela s dětmi opustit a vydat se vstříc vzdělání a kariéře. Konec sedmdesátých let střídají průstřihy z let šedesátých, jež mají za úkol neprvoplánově poukazovat na společenský progres, který je značný, ne však natolik uspokojivý, aby postavám umožnil bezproblémovou existenci. Žena sice už může studovat na univerzitě medicínu, může se teoreticky stát lékařkou, ale zaplatí za to daň.
Její úmysl pravděpodobně nebude brán vážně, a pokud snad ano a na lékařskou dráhu skutečně nastoupí, zaplatí za to její syn, potažmo nenaplněná role matky a od okolí si vyslouží společenské zavržení. Podobně tak Asiat bude moci studovat a pracovat rovnocenně v americké společnosti, ovšem k tomu, aby si bílé děti hrály s jediným asijským dítětem ve městě, je nepřiměje.
Postava Marilyn, matky Lydie a jejích sourozenců, je téměř identická s postavou Marion z románu Rok vdovou Johna Irvinga. Stejné uvažování, obdobná povaha, identická prchlivost a sobeckost v momentu rodinné tragédie a ztráty dítěte, totožná reakce na neštěstí.
Přes kaskádovitost vzpomínkových útržků, promíchaných s vyprávěnou současností je román především výpovědí o jedné rodině, která vlastně není nijak výjimečná.
Lze ji vnímat jako náhodně vybraný exemplář, na kterém je demonstrována společenská situace 70. let v Americe a zároveň časově přenesitelná prohnilost rodinných vztahů, které se někdo pokusil násilím nacpat do formiček, do kterých se nevešly a vejít nechtěly.
Proto bylo otázkou času, kdy dojde k jejich definitivní erupci a zničení.

***

Celeste Ng: Vše, co jsme si nikdy neřekli Odeon, překlad Jana Kunová, 272 stran, 279 Kč

Hodnocení 90 %

 

Vše, co jsme si nikdy neřekli na bux.cz

Celeste Ng: Vše, co jsme si nikdy neřekli (19.4.2016, art.ihned.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ukázky | 24-04-2016

0

vše co jsme si nikd neřekliLydia je mrtvá. To ale zatím nevědí. 3. května 1977 v šest třicet ráno nikdo neví nic, až na jeden nevinný fakt: Lydia ještě nepřišla ke snídani. Matka jí jako vždy položila k misce cereálií ořezanou tužku a domácí úkol z fyziky, šest příkladů nenápadně zatržených. Lydiin otec jede do práce, právě přeladil na WXKP, nejlepší zpravodajskou stanici v severozápadním Ohiu, protože ho iritoval šum. Lydiin bratr schází ze schodů a zívá, stále v zajetí doznívajícího snu. A na své židli v koutku kuchyně se Lydiina sestra s očima jak talíře hrbí nad cornflaky, cumlá jeden po druhém a čeká, až Lydia přijde. To ona nakonec řekne: „Lydii to dneska nějak trvá.“

Marilyn otevře dveře dceřina pokoje a spatří postel, v níž nikdo nespal, cípy prostěradla stále pečlivě zastrčené pod peřinou, polštář oblý a načechraný. Nezdá se, že by něco nebylo na svém místě. Hořčicově žluté manšestráky pohozené na zemi, jedna duhově pruhovaná ponožka. Na stěně řada stuh z přírodovědných soutěží, pohlednice s Einsteinem. Lydiina plátěná taška se válí na dně skříně. Zelený školní batoh u psacího stolu. Na komodě stojí flakon parfému Baby Soft, ve vzduchu se vznáší sladká pudrová vůně milovaného děcka. Ale Lydia nikde.

Pokračovat ve čtení 1.kapitoly na www.art.ihned.cz

Vše, co jsme si nikdy neřekli na bux.cz

Emancipácia môže viesť k podriadenosti (14.4.2016, kultura.sme.sk)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 24-04-2016

0

vše co jsme si nikd neřekliPrílišná láska môže zabíjať, píše americká spisovateľka Celest Ng v debutovom románe, ktorý vyšiel v Odeone pod názvom Vše, co jsme si nikdy neřekli. Popri patológii rodiny v ňom stihla otvoriť aj iné témy. Napríklad to, že minulosť dokážeme otvoriť a pochopiť. Žiaľ, keď sa v nás rozsvieti, často je už neskoro.

Ng to demonštruje radikálne, jej hrdinka Lydia zomiera hneď v prvej vete románu. Má šestnásť rokov a najprv je nezvestná, rodičia ju márne čakajú pri raňajkách. Jej posteľ je prázdna a v izbe zostala len jej vôňa.

Vše, co jsme si nikdy neřekli na bux.cz