To nejlepší ze světové literatury

Kat Kaufmann: Superpozice (7.3.2017, art.ihned.cz) „Jaká to je, prosím?“ Jak se dokáže ptát tak mile. Jako by toho už dávno neměl plný zuby, jako bych nebyla poslední host v hluboké noci. „Jo tak. To je...

Celý článek >>>

V bludišti paralelních světů (7.3.2017, Lidové... Románový debut Kat Kaufmannové je příběhem mladé ruské Židovky v Berlíně a také knihou mnoha tváří – tematicky i jazykově. Název Superpozice (ve významu...

Celý článek >>>

Vyšel nový román Harukiho Murakamiho. Má 2000 stran,... Příznivci japonského spisovatele Harukihu Murakamiho, jenž bývá označován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu, v pátek oblehli japonská knihkupectví. O...

Celý článek >>>

PRÁVĚ VYCHÁZÍ Han Kang: Vegetariánka (23.2.2017,... Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální...

Celý článek >>>

Maďarská literární senzace, zahlcená bídou (22.2.2017,... V Maďarsku se stal román Nemajetní uznávaného básníka a esejisty Szilárda Borbélyho literární senzací. Vypráví příběh chudé, částečně židovské venkovské...

Celý článek >>>

Reklamovat tenhle život (2.9.2015, A2)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 04-09-2015

0

zabila jsem naše kočky, draháRomán o pokrytectví střední generace

Nový román Doroty Masłowské je opět sondou do současné polské společnosti. Zaměřuje se na příběhy single třicátníků, kteří zasvětili životy lifestylovým magazínům. Hlavní roli ovšem stejně jako v předchozích autorčiných dílech hraje jazyk.

Polská prozaička Dorota Masłowská si u nás – stejně jako v Polsku – udělala jméno hned svou prvotinou, románem Červená a bílá (Wojna polsko -ruska pod fl agą biało -czerwoną, 2002; česky 2004). Zaujala zejména autorčina jazyková vynalézavost (díky jejímu skvostnému převedení si zase udělala mezi polonisty jméno naše dnes už přední překladatelka z polštiny Barbora Gregorová), kterou zmiňují rovněž recenzenti jejích dalších knih.

Emy Bovaryové 21. století

Často se tvrdí, že hlavním hrdinou knih Doroty Masłowské je jazyk. Snad by se dalo říct, že kvůli silně stylizovanému jazyku autorčiny knihy vznikají; jazyk vyvolává nápady, dokresluje jednotlivé postavy, ilustruje jejich chování, jednání a myšlení. Samotný děj románů potom není tak podstatný: důležité je, jak je podaný. V nářečí, specifi ckých výrazech, slangu a argotu se může skrývat příběh, který by sám o sobě vydal na sto padesát stran. Totéž platí o autorčině nejnovější knize Zabila jsem naše kočky, drahá. Masłowská podrobuje nemilosrdné kritice řeč i uvažování mladší střední generace. Třicátníci jsou dle ní v zajetí mediální masáže (přímo ikonickým falešným nepřítelem je časopis Yogalife), toho „co se má“, příruček na lepší život, psychotestů, nejrůznějších kurzů, trendů, slev a vyčtené „moudrosti“. Hlavní postavy, jakési Emy Bovaryové jednadvacátého století, vědí, že Facebook je škodlivý nesmysl, přesto jej využívají, podobně jako se ládují křidélky z BBQueen Grillu a posléze ostošest hubnou ve fitku.
Velkým tématem knihy je tudíž pokrytectví, které dokonce prolíná do roviny vyprávění, a to ve figuře „nálepkového vyprávění“. Autorka nechává své hrdiny poukazovat (s notnou dávkou humoru hraničícího s posměchem) na zdánlivé banality či drobnosti vyhrocené ad absurdum, které podobně jako třeba v karikatuře poukazují na celek a kdesi ve spodním proudu jej hodnotí: „vítr od něj zavanul vůni Tide 1 + 1 s bělidlem bez chlóru“, „mohly tak žvanit do večera, kdy se vyčerpané, s kelímky kávy bez kofeinu s nízkotučným mlékem a taškami plnými nákupů loučily u metra“, „jen ať vztáhne ruku na tu sladkou symbiózu, na tu idylickou programovou jednotu vonící pudrem a žvýkačkou Orbit“.
Humor Doroty Masłowské – umocněn sklonem ke kritice (přesněji protestu a ještě přesněji drzosti: proti čemu ale autorka ve svých knihách protestuje, proti všemu a všem?) – se velmi rychle okouká. Tato zvláštní maska vypravěče bez životní energie má však svůj účel. „Společenská odysea“, jak v knize zaznívá, totiž popisuje příběh Farah, její kamarádky Joanne a dalších postav s anglickými jmény. Platí dolary, pohybují se ve městě, v němž zaznívá angličtina (symboly globalizace, které se rovněž podílejí na určitém univerzálním působení: tohle by se mohlo stát i nám, u nás, v našem městě), a pokoušejí se co nejlépe vést své životy. Na pomoc přichází spousta rádců ve formě instantních znalostí, přátel a svědomí, nicméně kýžené blaho se nedostavuje. Co se zpackanými životy, chybí -li láska, umělcům talent a všem sexappeal? Když je správné jíst bio jehněčí a peněženka strávníkovi dopřeje pouze obrovské menu bez tuku a čtyřnásobnými hranolky? Nezbude než se pokusit „tenhle život reklamovat!“.

Marný únik před tuctovostí

Jenomže změna jako taková nestačí, musí být rovněž někdo, kdo si změny všimne a bude ji respektovat, a sebemenší zádrhel („Právě procházím jistou proměnou…“ – „Kdepak, neboj: vypadáš úplně stejně! To jsou ty starý čočky: neměla jsem čas koupit si nový.“) může pracně vybudovanou životní autonomii zbořit jako domeček z karet. Zápas o vlastní totožnost, snaha o vymanění se z tenat společenských konvencí a především jejího jazyka s Farah smýká po všech čertech a je přitom zajímavé, že ani v extrémních situacích (řešení pomocí žiletky) nedokáže uniknout tuctovosti, proti níž se staví.
„Sond“ do společnosti má každá literatura nepočítaně (z těch polských u nás vyšel nedávno překlad Potvor od Sylwie Chutnikové, autorky, která je Masłowské zřejmě nejblíže) a zpravidla se těší čtenářské oblibě. Z toho vyplývají určitá žánrová klišé, s nimiž ale Masłowská v románu Zabila jsem naše kočky, drahá nakládá pozoruhodným způsobem. Autorčiným knihám (především Královnině šavli či Dvěma ubohým Rumunům, co mluvěj polsky) bývá vytýkáno, že jsou samoúčelné bláboly. Nej novější kniha je text „konzervativnější“; soudržný a promyšlený.

Zabila jsem naše kočky, drahá na bux.cz

Noční čajovna: Dorota Maslowská (25.4.2015, rozhlas.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy, Ukázky | 28-04-2015

0

Dorota MaslovskáDalší Noční Čajovna Kateřiny Rathouské bude věnována prózám a dramatům současné polské autorky Doroty Masłowské. Do češtiny je řadu let překládá Barbora Gregorová.

Hned několik pražských scén si nedávno vybralo texty Masłowské. Divadlo pod Palmovkou připravilo v režii Michala Langa Dva ubohý Rumuny, co mluvěj polsky, kteří mají nejbližší reprízy v Rock Café. V Komedii si režisér Ondřej Mataj zvolil hru Mezi náma dobrý. Podle kritika Dominika Melichara je tato inscenace „asi nejpůsobivější“ ze všech, které nyní zmíněné divadlo uvádí. „Nepochybně je to především zásluha strhujícího projevu Hany Kusnjerové v roli Malé metalické dívenky, která z čisté konverzačky udělala dynamickou show a v jejímž podání zněly i ty nejabsurdnější repliky jako naprosto normální promluvy, čímž ještě zbytněla ona seconhandovitost jazyka Masłowské postav,“ napsal publicista v Divadelních novinách.

Pokračovat ve čtení článku a ukázce videa na www.rozhlas.cz

Díla Doroty Maslowské na www.bux.cz

Cesta z Polska do USA (18.12.2014, Host)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 19-12-2014

0

zabila jsem naše kočky, draháMasłowská zdařile navazuje na své předchozí knihy sugestivním líčením absolutní osamělosti moderního člověka. Vykresluje nemožnost vzájemné komunikace. Všichni jsme uzavřeni ve svém vlastním světě a k ostatním se vztahujeme především prostřednictvím svých utkvělých představ. Zoufale chceme někam patřit, být součástí něčeho, co má smysl, a tak se lísáme k věcem, pózám, postojům a maskám.

Farah a Joanne, dvě nerozlučné kamarádky, tak přibližně kolem třicítky, bydlí v nepříliš prestižní čtvrti v blíže nespecifikovaném americkém velkoměstě. Mají nepříliš prestižní práci a ještě méně prestižní plat. Jejich citový život je poměrně plytký a největší vzrušení do jejich životů přináší nové číslo magazínu Yogalife. Tato „idylka“ se změní ve chvíli, kdy se Joanne zamiluje do muže s malým „m“, nikoli do vysněného Pana Dokonalého, ale do absolventa hungaristiky prodávajícího armatury značky Tip-tap. Stále opuštěná Farah se pak ještě chvíli nového vztahu účastní v roli pátého kola u vozu. Na jedné „šíleně cool“ vernisáži se pak seznámí s Goszou, „absolutně ulítlou“ dcerkou bohatého obchodníka. Ta všem tvrdí, že je z Polska, tedy z „takové země v bývalé Jugoslávii“, a protože její jméno všichni komolí, nechává si říkat Go. Avšak ani toto přátelství nemá dojít naplnění, protože je založeno na klamném zdání sounáležitosti, vycházející snad jen z chvilkově sdíleného rozpoložení. Panoptikální společnost doplňují například Jed, majitel kadeřnictví Hairdonismus, ve kterém Farah pracuje, Spisovatelka (velmi pravděpodobně alter ego Masłowské), která se potýká s tvůrčí zácpou, a její přítel Ernst či laskavě morbidní sirény objevující se ve snových pasážích, které prostupují celým textem. Charakteristika postav je velice povrchní a uskutečňuje se prostřednictvím nálepek s názvy knih, oblíbených jídel, drinků, časopisů, autorů. Život postav se odehrává ve znamení napětí mezi nenaplněnými ambicemi a aspiracemi na prestižnější život, ke kterému vzhlížejí, ale mají z toho tak nanejvýš závratě a bolest za krkem. Obklopuje nás realita, v níž nic není takové, jaké se zdá, koncentrace umělého braku již překročila všechny meze a zbyla jen simulace a předstírání. New York, New York!
Třetí próza Doroty Masłowské je z formálního hlediska jejím asi nejméně provokativním textem. Po narativně chaotické prvotině Červená a bílá (polsky Wojna polsko-ruska pod flagą biało-czerwoną, 2002), ve které šokovala vulgaritou a zcela svévolným zacházením s jazykem, a Královnině šavli (Paw królowej, 2005), kterou odvyprávěla skrze mistrovsky rýmované rytmické hip-hopové fráze, je forma jejího nejnovějšího románu (rozsahem spíše novely), rozděleného do třiceti krátkých kapitol, mnohem konzervativnější a učesanější. Důraz, který v předchozích knihách kladla na stranu jazyka, se zde výrazně přesouvá na stranu fabule. Masłowská rovněž poprvé opouští Polsko a vydává se za Atlantik, aby napsala „americkou knihu“. Kontury města, v němž se kniha odehrává, jsou zcela neostré, jakoby akvarelově rozmyté, nic není pevně lokalizováno, chybí konkrétní geografické určení, snad kromě náznaků v podobě názvů Bath, Prixton, Bohemian. Jedná se o místo bez identity a jedinými okamžiky, kdy je čtenáři umožněno se mu přiblížit, jsou impresionisticky evokativní popisy prchavých momentů, které z jazykového hlediska představují to nejimaginativnější a nejzajímavější — jako by v nich do té učesané „korektní“ knihy na chvíli zlomyslně nakoukla Královna z předchozího románu a hodila tam šavli.
Rozhodnutí umístit děj do Spojených států bylo přesto promyšlené. Okamžik, kdy se malinkaté Farah zmítané kocovinou „jako zázrakem podařilo vylézt na krabičku od modafenu“, jasně prozrazuje, že polský název knihy (Kochanie, zabilam nasze koty) odkazuje na americký film Miláčku, zmenšil jsem děti (polsky Kochanie, zmniejszyłem nasze dzieci), v němž děti potrhlého fyzika nedopatřením zapnou přístroj, který je miniaturizuje, a ony pak bloudí zahradou kolem svého domu. Také v próze Masłowské se město jeví jako něco nepřirozeně obrovského, jako něco, co se vymyká pochopení, co člověka přerostlo a žije svým vlastním životem.
Snad bylo záměrem autorky ukázat, že realita soudobé, postmoderní krizí zmítané euroatlantické kultury je geograficky homogenní, možná chtěla zúročit své zážitky ze stipendijních pobytů v USA. Otázkou zůstává, zda Masłowské celé to úsilí stálo za to. Dokud totiž její texty kořenily v polské půdě a odkazovaly ke konkrétnímu prostředí, které dobře znala a byla v něm zabydlena, psala s lehkostí a protřelostí kočky, která je nyní, jak ostatně napovídá titul, ta tam. Osvěživým dojmem působí snad jen imaginativní obrazy vyplněné objekty milostného vzplanutí mezi reálným a fantaskním (čelní kost padající do salátu, psí internetová kavárna, gumový maskovací obal na knihy nadepsaný Kázání Piotra Skargy nebo trekingové lodičky), které připomínají spíš laskavě hravou atmosféru Vianovy Pěny dní. Celý fikční svět tohoto příběhu o nenaplněné lásce a naplněném odcizení je pak do posledního místa pokryt nálepkami-ikonami, jimiž autorka magickou mocí jména přivolává na pomoc mimo jiné Woodyho Allena, Davida Lynche, Johna Steinbecka, Samuela Becketta, ale i Antonioniho, Felliniho nebo taky starého dobrého Pasoliniho, kteří však nic neříkají, nijak děj nerozvíjejí, nezasahují do něj, pouze stojí za autorkou jako jakási všemocná monstra z japonského manga seriálu a mlčky jí kryjí záda. Ve výsledku pak převládá dotěrný pocit, jako by nešlo o skutečný svět vyplněný lidmi, ale spíše o jeho maketu obývanou artovými manekýny.
Konzum je špatný Masłowská debutovala ve svých devatenácti letech v roce 2002, kdy byl již knižní trh v Polsku dostatečně transformován a vybaven mechanismy propagace schopnými vyrobit „kulturní produkt“. Na to také v souvislosti s autorčiným debutem upozorňovala řada kritiků, kteří se zamýšleli nad tím, zda by byla její první kniha přijata stejně, kdyby její vydání neprovázela vydatná mediální masáž, která z debutu neznámé autorky udělala bestseller se sto tisíci prodanými výtisky. Nyní, po dvanácti letech, by již sice bylo trapné označovat autorku za nadějnou, slibnou, neřkuli začínající, avšak propagace její nejnovější knihy byla snad ještě masivnější než v případě debutu. Z pozitivních recenzí, které její tvorbu často až nemístně glorifikují, je mnohdy zřetelně cítit snaha uplést z mála mnoho. Ironií osudu tak je, že i když autorka kritizuje povrchnost uměleckého světa a arbitrárnost hodnoty umění, ona sama bývá často terčem stejných výtek. Polský literární vědec a kritik Dariusz Pawelec ve své recenzi pro deník Gazeta Wyborcza trefně upozornil, že jednou z největších slabin této knihy je to, že řada recenzentů upozorňuje na objevnost perspektivy, kterou před námi Masłowská rozprostírá. Zatímco v jejích předchozích románech byl vyzdvihován zejména formální anarchismus a explozivní jazyková invence, v Zabila jsem naše kočky, drahá, která je formálně a jazykově umírněná, se pozornost soustřeďuje zejména na syžet a fabuli. A zde jsme na rozpacích, protože se dovídáme, že: moderní společnost je v rozkladu, konzumní společnost je špatná, mezilidské kontakty probíhají v čím dál větší míře virtuálně, korporátní kultura je špatná a moderní umění často velmi povrchní. Povrchnost se bohužel nevyhnula ani těmto postřehům. Masłowská klouže po povrchu, metá piruety od tématu k tématu, sází na efektní krokové pasáže a sebevědomě čeká, že posbírá absolutní známky za uměleckou i technickou hodnotu. Polská kritička Kinga Dunin ve svém komentáři ke Královnině šavli označila autorku za holku, která říká banální věci tak, aby vypadaly jako rebelské a originální. Doufejme tedy, že nám Masłowská, označovaná už více než dekádu za enfant terrible polské literatury, touto prózou oznamuje, že již definitivně vyrostla z dětských střevíčků. A protože žádné dospívání není jednoduché, přejme si, aby odteď nebyla již jen terrible.

Konec polské rebelie v USA

Zabila jsem naše kočky, drahá na bux.cz

Dorota Masłowská odsuzuje ve svém třetím románu svět (6.10.2014, e-kultura.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 07-11-2014

0

zabila jsem naše kočky, draháPolská autorka Dorota Masłowská je v literárním světě známá coby velká buřička a anarchistka. Bortí zaběhnutá pravidla v řazení slov i v tradiční kompozici vyprávění příběhů. Experimentů se přitom nevzdává ani ve svém třetím románu s názvem Zabila jsem naše kočky, drahá.

Pokračovat ve čtení recenze na www.e-kultura.cz

Zabila jsem naše kočky, drahá na bux.cz

Když se drzé děvče vysmívá (2.10.2014, Instinkt)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 02-10-2014

0

zabila jsem naše kočky, draháSarkasmus v každé druhé větě a vtip s hořkými kořeny. Třetí kniha polské spisovatelky Doroty Masłowské s názvem Zabila jsem naše kočky, drahá si s gustem vychutnává povrchnost doby: cvičíme jógu, máme vybělené zuby, oblékáme ty správné značky, protože chceme být sexy.

Nejlépe by bylo, kdybychom všichni využili inzerát nabízející zmenšení mozku. Nebudeme se muset obtěžovat myšlenkami či vzpomínáním a budeme šťastni, nabízí Masłowská sarkasticky.
Jedenatřicetiletá polská autorka se trefuje do všeho, co jí přijde pod ruku: do konzumerismu, diktátu módních značek, popkultury, kultu mládí, zdraví a sexu, posedlosti sociálními sítěmi, do prázdných frází, které s takovou lehkostí používáme. A občas zpochybní i sama sebe.
Základem knihy je příběh dvou kamarádek Farah a Joanny (pro přátele Fah a Jo). Obě žijí jako single a hýčkají si heslo „smrt troubům“, vzájemně se utvrzují ve svém pohledu na svět, čtou časopis Yogalife a chodí společně na nákupy do těch správných obchodů. To vše jen do chvíle, než se ta ošklivější z nich zamiluje do hungaristy, který pracuje jako prodavač v koupelnovém studiu. Taková zrada! Zhrzená Fah je však v depresi jen do chvíle, „než si přečte Život plný zázraků a úplně se zbaví negativních emocí a uzlin zvyků“.
Punková literátka se snaží vystihnout absurditu dnešní doby, koresponduje s tím i forma románu: chaoticky řazené útržky událostí, dialogů či deníkových zápisků se prolínají se surrealistickými sny, text je vyšperkován řadou originálních metafor a neologismů. Už ve svých předcházejících románech Masłowská čtenářům vzkazovala, co si o celém dobovém zmatku myslí. Poslední dobou tlumí vulgarismy a agrese, ale její ironický úšklebek, humor a drzost nezmizely. Zůstává provokatérkou poukazující na naši směšnou snahu stylizovat své životy. Dorota Masłowská: Zabila jsem naše kočky, drahá.
Přeložila Barbora Gregorová. Odeon 2014. 160 stran
.

Dostanu vás (15.9.2014, Respekt)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 15-09-2014

0

zabila jsem naše kočky, draháDorota Masĺowská se na cestě za čtenáři ničeho nebojí

S růžovou rtěnkou, v teplácích a na vysokých podpatcích se před kamerou vlní v bocích na chytlavý elektropop nejznámější polská spisovatelka Dorota Masĺowská (31). Naivně neškoleným vokálem zpívá o absurdní lásce ze sídliště a uprostřed videa ji jako její alter ego střídá topmodelka Anja Rubik v síťovaných punčochách. Za necelý půlrok má tahle píseň na YouTube přes tři miliony zhlédnutí.
Singl Chleb z autorčiny debutové desky Spoĺeczeństwo jest niemiĺe (Společnost je nepříjemná) je nejnovějším počinem autorky, jíž u nás aktuálně v překladu vyšla kniha Zabila jsem naše kočky, drahá. Soudě podle videa se může zdát, že jsme svědky dalšího pádu talentovaného umělce do nekonečné propasti sebestřednosti, protože takhle se přece respektovaní autoři na veřejnosti nepitvoří. Realita hýčkaného enfant terrible polské literatury je nicméně komplikovanější.

Silný nic

Když v roce 2002 vyšel Masĺowské debut Červená a bílá, přihodilo se něco nečekaného. V Polsku se po dlouhé době kniha, navíc do té doby neznámé a mladé autorky, stala společenskou událostí číslo jedna. O útlé próze zachycující dva dny v životě jednoho dresaře – čili běžného mladého obyvatele polského sídliště, jehož dresem, který nikdy neodkládá, je značková teplákovka (polsky dres) – se vedly televizní i rozhlasové diskuse, psaly polemické komentáře a prodej knihy rostl závratnou rychlostí.
Jen za první čtyři měsíce zmizelo 40 tisíc kusů a dodnes jen v Polsku 120 tisíc. Takhle dobře se u našich sousedů prodávají už jen tituly papeže Jana Pavla II. Masĺowská byla se svým debutem nominována na nejprestižnější polskou cenu za literaturu NIKE, byl podle něj natočen stejnojmenný film, v němž si zahrála samu sebe, a ke knize se automaticky začal přidávat přívlastek „kultovní“.
V českém překladu Barbory Gregorové, který vyšel o dva roky později, se ona výjimečnost částečně ztrácí. Ale to, co provedla Masĺowská v Červené a bílé s polštinou, před ní ještě nikdo neudělal. Autorka pokryla stránky větami používajícími jazyk ulice se vším jeho stylistickým zmatkem a popkulturními odkazy, v němž se známý reklamní slogan mění díky kontextu originální v hlášku, a naopak slova zároveň přicházejí o svůj původní význam a stávají se jakousi městskou mrazivou poezií. Gregorová pro nejednoduchý překlad zvolila obecnou češtinu. Zdejší čtenáře to v překladu nemohlo tolik šokovat, protože neučesané výrazy tu do vysoké literatury už dávno uvedl Jáchym Topol a propast mezi obecnou češtinou a neformální polštinou je příliš velká. Ale v Polsku byla Masĺowská první. A tamní čtenáři byli v šoku: jedni textem pohrdali a odsuzovali jej, druzí naopak mluvili o polštině 21. století. Ani tematicky nešlo o příjemné čtení. Masĺowská svou generaci prostřednictvím hlavní postavy dresaře Silnýho představila jako ignorantský, věčně sjetý dav individualistů, kteří nemusí nic a tím se také zcela řídí.
Pro příklad: „No, v ptačím mlíčku máš matroš – zařvu a vona mě pustí, seskočí z gauče, dokonce ani adidasky si ta zlodějka nesundala, a všecky ještě úplně dobrý ptačí mlíčka vyhazuje na kovral, takže já je musim sbírat. A za nima vylítne jeden malinkej sáček, poslední, s matrošem. Vyleze z něj lajna tlustá jak žížala, ale já už ani nemám sílu, abych vstal z gauče, dělá se mi blbě, čučim na svý nehty. Vona už z kuchyně přinesla Zdislava Sztorma, ale teď se na chvíli zamyslí a udělá tři čárky. Sem zásadová, řekne.“
Silnej pomohl novinářům uchopit nastupující generaci Doroty Masĺowské a stal se jejím mluvčím. Jméno, které si skrze něj dospívající Poláci vysloužili, nebylo zrovna lichotivé – „generace nic“.
Jsou mladí, mají zkušenost pouze se současným konzumním systémem a komunismus je pro ně jen dětskou nostalgií promítající se do slabosti pro zmíněné ptačí mlíčko, což je náhražková nekvalitní sladkost vynalezená v Polsku za minulého režimu a vyráběná dodnes. Masĺowská svým knižním manifestem téhle generace otevřela cestu k nástupu dalších talentovaných prozaiků (paradoxně starších než ona), jako jsou Michaĺ Witkowski, Sĺawomir Shuty nebo Wojciech Kuczok, který před deseti lety vydal román se symbolickým názvem Smrad.

Matka Dorota valo jí to tři roky. Z Wejherowa u gdaňského pobřeží (narodila se tu do rodiny námořníka a lékařky) se přestěhovala na chudinské varšavské sídliště Praga a porodila dceru Malinu. Do prózy Královnina šavle (název neodkazuje k sečné zbrani, ale k tělesné indispozici) nakonec promítla veškerou svou nejistotu, pochybnosti o sobě samé, výsměch pomíjivému literárnímu úspěchu i zkušenost mladé matky starající se doma o dítě, zatímco kariéra mužů běží dál.
Nebyla to ale kniha ukřivděná. Hrozící zášti vycházející z bublajících emocí se vyhnula hlavně díky formě, když sáhla po nejoblíbenějším hudebním žánru mladých Poláků, hip hopu, který do knihy otiskla coby psaný rap. „Ta naše písnička hezká vznikla díky penězům z fondů Evropské unie. Ve výše uvedeném úryvku objevily se reflexe na téma smrti takzvané. Záměrně byly vytvořeny člověkem jednadvacetiletým, se středním vzděláním, který neumřel zatím a o smrti nemá zbla tušení, aby objevení se v písni oné bylo tím spíš nápadné a marné. Záměrem naším bylo složit píseň zbavenou jakéhokoli obsahu, jež může zpomaliti proces integrace hloupé čtenářské populace.“
Vypravěčka MC Doris těmito větami shazuje rým za rýmem všechno a všechny. Tak nezadržitelně jako se zvrací v ranní kocovině. Za druhou knihu už Masĺowská NIKE dostala a její kolega Witkowski to komentoval slovy: „Poté co způsobila revoluci v jazyce a ukázala, že je možné naprosto nelogickými větami vyjádřit víc emocí než ve větách logických, je návrat prózy typu,vyšel z domu a zahnul doleva‘ nemyslitelný.“ Překladatel Jan Jeništa Masĺowskou podobně v doslovu k českému vydání Královniny šavle přirovnal k demarkační čáře, od které opět startuje současná polská literatura.

Čtenost nesmrdí

Masĺowská v rozhovorech opakovaně tvrdí, že chce být slyšena. Nikoli úzkou skupinou literárních nadšenců či elitářů, ale co největším množstvím čtenářů. A v nalézání způsobů, jak k nim svou literaturu dostat, je zcela nekonvenční. Nebojí se změny žánru, mísení s jinými oblastmi umění, odkazů na jiné umělce ani poněkud bulvárních nástrojů. Zároveň má dokonalý cit pro současnou tekutou dobu, kdy na nás informace plynou odevšad, jejich zdroje ztrácejí na významu a koktejl vědomostí si z nich každý z nás namíchá sám.
Po dvou úspěšných prózách tak ukročila k divadlu. V roce 2006 představila své první drama Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky (před čtyřmi lety ho uvedlo pražské Divadlo Na zábradlí), o dva roky později pak druhou hru Mezi náma dobrý. A nakonec víceméně skončila u filmu. Její dva roky stará novela Zabila jsem naše kočky, drahá totiž otevřeně odkazuje na snímky Davida Lynche a Woodyho Allena.
Příběh nerovného přátelství pracuje s prolínáním snu a reality, zrcadlením postav a časovými rovinami podobně jako Lynchovy opusy Modrý samet či Lost Highway. Knihu psala na stipendiu v New Yorku, čili v Allenově městě, a od brýlatého režiséra si vypůjčila metodu zpřítomnění sebe samé ve svém díle. Vyprávění je několikrát přerušeno autorčiným vnitřním pochybováním o svém psaní nebo popisem hádky s manželem, kterému vyčítá, že nemůže psát tak syrově jako dřív, aby mu neublížila.

Já značka

Po přečtení její poslední knihy by se sice mohlo zdát, že autorka stagnuje; aspoň některým kritikům to tak přišlo. Opustila jazykové experimenty a místo nich celé kapitoly zaplnila osobními neurózami. Ale pak přišel další nečekaný úkrok: ve své touze po sdělnosti ještě přitvrdila a namísto další knihy vydala na začátku roku regulérní hudební album.
Spoĺeczeństwo jest niemiĺe je ironická deska svébytné osobnosti, která se neleká používat k vlastní propagaci marketingové nástroje. Zvolila si pro sebe zapamatovatelný pseudonym Mister D, pilotní singl zavěsila na volně přístupný SoundCloud a do videoklipů (zatím poslední, třetí, zveřejnila před čtrnácti dny) zapojila celebrity typu v úvodu zmíněné topmodelky Anji Rubik.
V sarkastických textech čerpajících ze sídlištní kultury flitrů, značek a umělých nehtů se Masĺowská na desce vysmívá bezbřehému konzumerismu, tradičnímu rozdělení ženských a mužských rolí i hudebnímu průmyslu. Polská média autorku ihned začala označovat jako písničkářku, ale Masĺowská se téhle roli brání a dál o sobě mluví jako o spisovatelce tvořící literaturu v hudbě, která pouze chce své texty dostat k co největšímu počtu čtenářů.
Zatím to vypadá, že se jí to daří. Album se slušně prodává, počty kliknutí na YouTube dalece překonávají nejlepší prodeje jejích knih a na Masĺowskou se hrnou nabídky pro film, televizi i všemožné pozvánky na společenské akce. Talentovaná žena zcela intuitivně došla k tomu, co doporučují reklamní agentury a z čeho se ježí chlupy intelektuálům: pokud chcete mít co největší dopad na co nejširší publikum, udělejte ze sebe značku.
Pokud ji tenhle riskantní postup nepohltí a napíše další román pro dospělé, dá se předpokládat, že si ho koupí mnohem víc čtenářů než v její čistě spisovatelské minulosti. Přesně ve stylu bonmotu „Nikdo nechce být spisovatelem, každý chce být hvězdou“, který s ironickým úšklebkem pronesla při jednom z rozhovorů po zatím poslední knize.

***

http://www.respekt.cz/audio

Dorota Masĺowská (31)

Je nejznámější polskou spisovatelkou, autorkou jednoho z nejprodávanějších polských románů Červená a bílá, kultovní generační výpovědi přeložené do mnoha jazyků. Je držitelkou prestižní polské Ceny za literaturu NI KE (2006) za knihu Královnina šavle. Letos v českém překladu vyšla její třetí próza Zabila jsem naše kočky, drahá. Na začátku roku navíc v Polsku vydala své první hudební album a knihu pro děti. Platí za celebritu, která se zatím nezaprodala úspěchu.

autor: Kateřina Čopjaková

 

Zabila jsem naše kočky, drahá na bux.cz