To nejlepší ze světové literatury

Kat Kaufmann: Superpozice (7.3.2017, art.ihned.cz) „Jaká to je, prosím?“ Jak se dokáže ptát tak mile. Jako by toho už dávno neměl plný zuby, jako bych nebyla poslední host v hluboké noci. „Jo tak. To je...

Celý článek >>>

V bludišti paralelních světů (7.3.2017, Lidové... Románový debut Kat Kaufmannové je příběhem mladé ruské Židovky v Berlíně a také knihou mnoha tváří – tematicky i jazykově. Název Superpozice (ve významu...

Celý článek >>>

Vyšel nový román Harukiho Murakamiho. Má 2000 stran,... Příznivci japonského spisovatele Harukihu Murakamiho, jenž bývá označován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu, v pátek oblehli japonská knihkupectví. O...

Celý článek >>>

PRÁVĚ VYCHÁZÍ Han Kang: Vegetariánka (23.2.2017,... Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální...

Celý článek >>>

Maďarská literární senzace, zahlcená bídou (22.2.2017,... V Maďarsku se stal román Nemajetní uznávaného básníka a esejisty Szilárda Borbélyho literární senzací. Vypráví příběh chudé, částečně židovské venkovské...

Celý článek >>>

Pod hladinu letních dní (5.11.2014, A2)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 07-11-2014

0

Doplavat domůDoplavat domů Deborah Levyové

Krátký román Doplavat domů od původem jihoamerické spisovatelky a dramatičky Deborah Levyové je lehce nadreálným příběhem letní dovolené. Její průběh naruší přítomnost neznámé dívky.

Deborah Levyová uvádí svůj román Doplavat domů, který se v roce 2012 dostal do užšího výběru knih nominovaných na Bookerovu cenu, citátem ze surrealistického časopisu. Píše se v něm, že „všichni jsme vydáni na milost snu a jsme sami sobě dlužni, abychom se jeho moci podrobili i ve stavu bdělém“. Toho se pak autorka drží i v románu, utkaném podobně jako sen z opakujících se scén a bizarních souvislostí.

Snové obrazy

V úvodu sledujeme dvojici, snad milenců, projíždějící krajinou. Na podobný obraz narazíme o pár stran dál a pak minimálně ještě jednou, změní se jen pár drobností. Je to podobné, jako když máme pocit, že se nám jeden a týž sen zdá již poněkolikáté. Poněkud snový nádech má i další scéna, v níž obyvatelé prázdninové vily spatří ve svém bazénu tělo, které jim zpočátku připomene medvěda, ale po chvíli se ukáže, že jde o mladou ženu. Ta do dalšího života dvou rodin vnese nejen letní dávku milostného vzrušení (a zároveň odcizení), ale také podnítí skličující seberefl exe a nutnost konečně něco změnit.
Spisovatelka Deborah Levyová, žijící od konce šedesátých let ve Velké Británii, pochází z Jižní Afriky, odkud se s rodiči přestěhovala ještě jako dítě. Doplavat domů je její první knihou, která vychází v českém překladu, za což jistě vděčí především zmíněné bookerovské nominaci. Autorka je však spjata spíše s divadlem než s literaturou a počet jejích divadelních her převyšuje počet románů a povídkových sbírek. Ostatně od knihy Doplavat domů jí vyšel pouze soubor povídek, přičemž její předchozí román, nazvaný Billy and Girl (Billy a dívka), byl publikován už v roce 1999.

Jeden musí zemřít

Román Doplavat domů je strukturován do kapitol pojmenovaných podle dní v týdnu. Ty se pak dál dělí do podkapitolek s názvy, které by klidně mohly uvozovat článek v populárně naučném časopise (život v divočině), esej (výklad úsměvu, nápodoby života), kapitolu v učebnici (lekce botaniky) nebo báseň (zdi, které se otvírají a zavírají). Opět tu tedy můžeme sledovat roztříštěnost, která však vychází z profesních životů postav obývajících letní vilu kdesi ve Francii. Ústřední duo tvoří válečná zpravodajka a uznávaný básník, kteří s sebou mají svou dospívající dceru. Další dvojicí jsou manželé, kteří v Anglii nepříliš úspěšně provozují obchod.
Kolorit knihy pak vedle zmíněné dívky, o níž se později dozvídáme, že si nechává říkat Kitty a je vystudovaná bioložka a začínající básnířka, dotvářejí obyvatelé francouzské přímořské vesnice. Román plyne vpřed pomalým tempem, které se jednotliví hrdinové ještě snaží zvolnit, jako by tušili nevyhnutelný dramatický konec. Jedna z postav prostě musí zemřít, a vzít tak na sebe smrt, která do příběhu vstoupila hned na začátku, při sledování zdánlivě bezvládného těla plujícího po hladině bazénu.
Levyové román rozhodně nepatří k těm, v nichž by čtenář bez dechu očekával rozuzlení spletitého děje. Je to spíše proustovsky niterná meditace a zároveň vančurovsko-tatiovské prázdninové rozjímání. A k tomu ještě sociálně -psychologická sonda do dlouhodobých vztahů, které drží pohromadě spíš setrvačnost než láska. Díky tajuplné dívce, která reprezentuje princip deus ex machina, však přichází neodbytná potřeba změny, byť by třeba byla k horšímu. Tento útlý román v dobrém překladu Jany Kunové má smysl číst jak pro jeho netradiční strukturu či kultivovaný jazyk, tak pro zamyšlení, k němuž vybízí.

Autor článku: Jiří G. Růžička

Doplava domů na bux.cz

LITERATURA MEZI ŽIVOTEM A SMRTÍ (9.10.2014, Tvar)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 13-10-2014

0

Doplavat domůDeborah Levy: Doplavat domů Z angličtiny přeložila Jana Kunová Odeon, Praha 2014, 160 s.
Čtenáři vybírající si knihy podle ročních období mají od letošního roku, kdy byl do češtiny přeložen román britské spisovatelky Deborah Levyové Doplavat domů (2011), další možnost rozšířit si své spektrum letní četby. Tímto označením v případě zmiňovaného díla nemíníme menší náročnost a plnění relaxační funkce, ale skvělé vystižení atmosféry francouzské Riviéry. Vmysli nám v této souvislosti mohou naskočit prózy Francise Scotta Fitzgeralda – povídka Plavci (1929) či román Něžná je noc (1934). Na pobřeží Středozemního moře se odehrává i francouzsko-italský film Bazén (1969) režiséra Jacquese Deraye, s Romy Schneiderovou a Alainem Delonem v hlavních rolích. Kromě ročního období spojuje všechna jmenovaná díla tragika ukrývající se pod zdánlivě idylickým světem luxusu a psychologická propracovanost. Deborah Levyová pak k Fitzgeraldovi přibližuje i přítomnost lyrických a impresionistických momentů ve struktuře románu. Navíc lze vysledovat příbuznost motivickou – hned na první straně textu Doplavat domů zaznívá návratný motiv „měkkých nocí“ na francouzské Rivié -ře, jenž nápadně připomene již zmíněný titul románu amerického spisovatele jazzového věku, který se pro něj nechal inspirovat Ódou na slavíka (1820) anglického básníka Johna Keatse (u Fitzgeralda ostatně část této básně vystupuje přímo v roli motta).
Hlavní postavy románu Deborah Levyové rozehrávají hru, která vypadá na první pohled nevinně, ovšem ve skutečnosti se pohybuje na hraně mezi životem a smrtí. V konstrukci zápletky se nezapře, že autorka je kromě prozaičky a básnířky i dramatičkou. K intenzitě čtenářského prožitku přispívají charakterově výrazní protagonisté. Kitty Finchová, nonkonformní mladá žena s děsivou zkušeností pobytu v psychiatrické léčebně, vstoupí nečekaně v období letní dovolené do života rodiny Jacobsových. Vnáší do něj neklid; svým temperamentem a zvláštním chováním uspíší rozuzlení manželských disharmonií mezi úspěšným básníkem Joem pocházejícím z Polska, který jako malý přišel o rodinu v koncentračním táboře, a Isabel, válečnou zpravodajkou pobývající často mimo domov a zanedbávající výchovu své dcery z nedostatku času i hlubšího zájmu. Jejich čtrnáctiletá Nina se pohybuje mezi těmito a jinými postavami; nahlíží do labyrintu vztahů; všemu do detailu rozumět nemůže, ale zdá se, že je schopna reflektovat některé události s větším nadhledem než dospělí. Protagonisté čelí traumatům z minulosti, přičemž se musí vyrovnat se silnou bolestí a křivdami. Postupně osnované odcizení ústí do tragického finále, na němž mají kromě zoufalství podíl i lidská přízemnost a omezenost.
Próza Doplavat domů nevyniká rozsahem, což ovšem umocňuje její intenzitu. Deborah Levyová se soustředí na spletitost vztahů, tematizuje psychologický boj, v jehož rámci se postavy vzájemně zraňují slovy i gesty. Manželství Jacobsových je vyobrazeno jako tichý, o to však zákeřnější a více zraňující souboj. Ten není doveden až na samou mez nenávisti mezi mužem a ženou (jak to známe například z děl švédského spisovatele Augusta Strindberga); mnohé je nevyřčeno, zůstává pouze ve sféře tušených problémů a neshod. Na manželskou dvojici doléhá plně uvědomovaná životní tíže, kterou nelze vytěsnit. Reminiscence minulosti Joeovy rodiny textem jen tu a tam prokmitávají; na Isabeliny reflexe vlastní profese narazíme explicitněji. Za příklad nám poslouží pasáž, v níž protagonistka prochází Nice a konfrontuje bezstarostnost mladých lidí s vlastní zkušeností válečné reportérky: „Na oblázkových svazích popíjela pivo parta studentů. Byli halasní, flirtovali, křičeli na sebe, užívali si letní večer na městské pláži. V jejich životech vše začínalo. Nová zaměstnání. Nové myšlenky.
Nová přátelství.
Nové románky. Ona byla uprostřed života, bylo jí skoro padesát a na vlastní oči viděla nespočetné masakry a konflikty díky práci, která ji silou tlačila k trpícímu světu.“ (s. 34)
Trauma Joeova dětství se zdá být natolik silné, jako kdyby o něm nebylo možno mluvit, a je proto téměř tabu.
Terapeuticky se z neštěstí vypisuje ve svých básních; obranný mechanismus pro něj představuje i zuřivě ostentativní vymezení se proti lidem s depresemi, kteří si je pěstují jako povolání, zásluhu. Tento postoj ale můžeme interpretovat i jako protagonistovu sebeironickou glosu, byť Joe nevystupuje v próze jako hrdina s ublíženeckými náladami.
Román Deborah Levyové nezaujme pouze ambicemi psychologickými a dramatickými, nýbrž i atraktivními kulisami. Lze sice namítnout, že autorka vsadila na osvědčený postup, jak čtenáře přitáhnout ke knize, nicméně postupná motivická analýza odhaluje oprávněnost této volby. Zatímco jinde bychom mohli mluvit o prvoplánové líbivosti a kýčařině, autoři jako Fitzgerald či Levyová používají krásné kulisy jako symboly vysokého společenského postavení kontrastující s neautentičností, povrchností, snahou zastřít pravý stav věcí, těkavost, vykořeněnost, vnitřní prázdnotu. Nice je nasvíceno jako město s honosnými stavbami ve stylu belle époque. Přímořské fluidum dopadá na protagonisty, nádhera a elegance získávají kouzelnou auru: „Kitty Finchová byla s hřívou vlasů vyčesaných vzhůru téměř tak vysoká jako Joe Jacobs. Když ve stříbrném pozdně odpoledním světle kráčeli po Promenade des Anglais, na každou střechu v Nice sněžili racci. Ležérně si přes ramena přehodila bílý péřový límec, saténové stužky volně zavázala kolem krku. Peří čechral vítr vanoucí od moře, Středozemního moře, které, přemítal Joe, má stejnou barvu jako třpytivě modré kajalové linky na jejích očích.“ (s. 119)
Prázdninová vila s bazénem, který se stává jedním z ústředních motivů, jímž se vyprávění počíná a téměř uzavírá, je místem požitkářství, letního opojení. Levyová atmosféru vytváří i prostřednictvím deskripce smyslových počitků: „Nině se v úporném horku točila hlava. Nesla se k ní hořkosladká vůně levandule, dusila se jí a ženino trhavé oddechování se mísilo s bzukotem včel mezi vadnoucími květy.“ (s. 15)
Důležitý aspekt díla představuje reflexe umělecké tvorby. Role básnické tvořivosti jako terapie, sebezáchovné aktivity, je konfrontována s opakem – s vědomím nedostatečnosti demiurga světa poezie, jenž nedokáže ani silou imaginace zahladit stopy vlastních traumat a utrpěných ztrát. Zůstávají tak otisknuty v jeho nitru a balancování mezi životem a smrtí posunují směrem k neodvratitelnému konci.
Román Doplavat domů byl nominován na prestižní Bookerovu cenu pro rok 2012. Je dobře, že tak pozoruhodné dílo máme k dispozici v českém překladu a s velmi dobrým analytickým doslovem Jany Šrámkové, která v něm mimo jiné nastiňuje možná překvapivou, nicméně relevantní paralelu sHomérovým eposem Odyssea.

Autor: Pavel Horký

Doplavat domů na bux.cz

Na dovolené se nic neděje, ale stane se všechno (13.3.2014 Mladá fronta DNES)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 13-03-2014

0

Francouzská Riviéra, léto, pláž, lehátka, stánek s občerstvením. Slunce praží, na hladině bazénu se topí vosy. Prostředí, v němž se odehrává čtvrtý román britské prozaičky Deborah Levyové nazvaný Doplavat domů (první, který vychází v českém překladu v Odeonu), na první pohled neskýtá příliš prostoru k dramatu, jež má nastat. Na dovolenou sem přijely dvě rodiny. V jednom bungalovu se však jaksi „zapomněla“ dřívější dovolenkářka, koktající anorektička Kitty. Je sice divná, ale krásná. Jeden z manželů přítomných na scéně, notorický záletník a básník Joe, je z ní perplex. Jeho pubertální dcera Nina v třešňových bikinách vypadá plaše, tváří v tvář fešnému prodavači ve stánku s občerstvením se však její stud mění na sexy červeň ve tvářích. Čas se líně vleče, osudy se mísí. Jak napsal jeden recenzent knihy – neděje se nic, stane se však všechno.
Román Doplavat domů se probojoval do finále Bookerovy ceny v roce 2012, v témže roce se stal „knihou, kterou byste neměli minout“ podle New York Times. Ocenila ho kritika i čtenáři zejména za jeho lehce úsměšný smysl pro humor.

klr

Doplavat domů na bux.cz

Deborah Levy: Doplavat domů

Přidal: Odeon | V kategorii Edice Světová knihovna | 05-03-2014

0

7. března 2014 vydává Odeon příběh britské prozaičky, který se probojoval do finále Bookerovy ceny

Deborah Levy: DOPLAVAT DOMŮ

Světová knihovna • Překlad Jana Kunová • 1. vydání • Váz., 160 str. • Cena: 249 Kč

Francouzská Riviéra, rodinka na dovolené. Osoby a obsazení: Joe je světově uznávaný básník pocházející z Polska, Isabel je válečná zpravodajka. Plus pubertální dcera plus dva rodinní přátelé. Tuhle idylku ráno při příjezdu naruší neznámá dívka, která se nahá koupe v jejich bazénu. Všichni jsme jenom lidé, takže jí po úvodních rozpacích nabídnou, že se může ubytovat ve volném pokoji. Kitty je výstřední, nevypočitatelná, možná duševně narušená, minimálně velmi nekonvenční mladá žena. Její přítomnost brzy vytvoří dusivou atmosféru v domě a vyhrotí vztahy mezi členy rodiny. V té chvíli už tušíme, že to nedopadne dobře. Joe je zmítán svými psychickými obtížemi, manželství s Isabel je křehké jak papírová stěna. Kniha má skvělou filmovou atmosféru se stupňujícím se napětím a pocity ohrožení. Literárním zpracováním novela připomene styl Milana Kundery či román Paní Dallowayová.

Britská prozaička, dramatička a básnířka Deborah Levy se narodila roku 1959 v Jižní Africe, od roku 1968 žije v Británii. Debutovala v roce 1986, její čtvrtý román Doplavat domů se probojoval do finále Bookerovy ceny 2012.

Doplavat domů (Literární kavárna bux.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 23-01-2014

0

Tak jak to cítíš uvnitř, Joe?

Léto. Dovolená s rodinnými přáteli. Dva manželské páry, jedno dospívající dítě. Situace, které v různých podobách mnozí moc dobře známe. Ze začátku třeba tichá radost, společné večeře, hry a odpočinek, po několika dnech drobné konflikty, napětí, nervózní odpověď na nevinnou otázku, jež dává tušit, jak daleko k idylce mezilidské vztahy ve skutečnosti mají.

Pokračovat ve čtení na bux.cz

***

Čtenářská recenze

Sluncem zalité francouzské pobřeží, ve vzduchu vůně lučního kvítí, nad mořem racci, v bazénu topící se vosy. Česká obdoba takovéhoto příběhu by se možná odehrávala na břehu rybníku, místo vily stan, před stanem skládací stolek, rohlíky, paštika, kdoví. Ale na jevišti a rekvizitách zas tak nezáleží. Ve své podstatě by příběh nejspíš byl úplně stejný.

Pokračovat ve čtení na bux.cz