Knihu Smysl konce vydá Odeon na jaře 2012

Letošní Bookerova cena se ocitla v dobrých rukou – za knihu Pocit konce ji konečně získal Julian Barnes, jedna z nejvýznamnějších postav anglicky psané literatury posledních desetiletí.
Proti Bookerově ceně toho lze namítnout mnoho – povrchní, až hysterický mediální zájem, nahodilost volby (o vítězi rozhodují porotci z různých profesí, kteří často neznají předchozí díla posuzovaných autorů, a nemohou knihy zařadit do náležitého kontextu) či jistou poplatnost módě – zejména v posledních letech zvítězilo až příliš mnoho začínajících autorů, jejichž dílo i následná tvorba upadly v zapomnění. Přes to všechno je Bookerova cena nejprestižnějším románovým oceněním v oblasti britské literatury a váží si jí stejně nadšený debutant jako literární solitér typu Johna Banvilla.

Londýn 18. října (zpravodaj ČTK) – Na čtvrtý pokus dnes v Londýně získal anglický autor Julian Barnes prestižní Man Bookerovu cenu. Nejvýznamnější ocenění pro anglicky psaný román získal za knihu The Sense of an Ending (Pocit konce).

Pětašedesátiletý Angličan Barnes byl mezi šesti nominovanými spisovateli favoritem. V minulosti byl už třikrát v užší nominaci.

Vítězný román The Sense of an Ending je podle kritiků brilantně napsanou knihou o ošidnosti paměti. Zaměřuje se na hrdinu středního věku, který se vrací do minulosti, ale zjišťuje, že si ji pamatuje jinak, než jeho přátelé z mládí.

Vítězná kniha má všechny známky klasické anglické literatury, řekla předsedkyně letošní poroty Stella Rimingtonová, která je bývalou šéfkou britské kontrarozvědky MI5 a autorkou špionážních románů. „Je skvěle napsaná, má rafinovanou zápletku a s každým čtením přichází čtenář na nové hloubky,“ řekla Rimingtonová.

Barnes má na kontě 11 románů. Česky mu mezi jinými vyšel román Flaubertův papoušek, za který byl nominován v roce 1984, a Arthur & George, který mu vynesl nominaci v roce 2005. O Man Bookerovu cenu neúspěšně usiloval i v roce 1998 s knihou England, England.

„Jsem potěšen a stejnou měrou se mi ulevilo,“ poznamenal dnes při přebírání ceny Barnes.

Porotci mu dali přednost před debutanty Stephenem Kelmanem (navržen za román Pigeon English) a A.D. Millerem (Sněženky), anglickou autorkou Carol Birchovou (Jamrach’s Menagerie, Jamrachův zvěřinec) a dvěma Kanaďany – Patrickem deWittem (The Sisters Brothers) a Esi Edugyanovou (Half Blood Blues).

The Sense of an Ending je nejkratším z letos nominovaných románů a má jen 150 stránek. Nejkratší vítěznou knihou historie ocenění je však Offshore Penelope Fitzgeraldové, která vyhrála v roce 1979 a má ještě o několik set slov méně než Barnesův román.

Letos předcházela vyhlašování cen kontroverze kvůli záměru poroty klást důraz i na čtivost, což podle některých kritiků vedlo ke snížení kvality vybraných knih. „Mluvili jsme o čtivosti a kvalitě…fakt, že se tato debata dostala do novinových titulků nás rozhodně uspokojil,“ řekla dnes předsedkyně poroty.

Ocenila současně, že navržené knihy se prodávaly vůbec nejlépe v historii ceny. Od oznámení užší nominace před šesti týdny se prodalo skoro 100.000 exemplářů nominovaných knih. Komerčně nejúspěšnější byly Sněženky (přes 35.000 prodaných výtisků) před Jamrach’s Menagerie (19.500) a vítězným The Sense of an Ending (15.000).

Barnes spolu s cenou dostal prémii 50.000 liber (1,4 milionu korun) a ostatní finalisté po 2500 librách. Bookerova cena, od roku 2002 přejmenovaná na Man Bookerovu cenu, se uděluje od roku 1969 anglicky píšícím autorům mimo USA.

Stanislav Mundil

Odeon vydá český překlad románu Juliana Barnese The Sense of an Ending pod názvem SMYSL KONCE na jaře roku 2012. Překládá Petr Fantys.

Mrazivý thriller z postkomunistického Ruska, mistrovský western či netradiční detektivka z londýnského předměstí, i jedna z těchto knih se může dnes pozdě večer stát držitelem prestižní Man Booker Prize, hlavní literární ceny anglicky mluvícího světa. Mezi šestici finalistů porota vedená britskou spisovatelkou a bývalou šéfkou britské tajné služby MI5 Stellou Rimingtonovou zařadila Juliana Barnese, Carol Birchovou, Patricka deWitta, Esi Edugyanovou, Stephena Kelmana a A. D. Millera. Deník E15 přináší krátké medailony jednotlivých děl.

Julian Barnes: The Sense of an Ending (vydá Odeon na jaře 2012)

(Nakladatelství: Jonathan Cape) Julian Barnes se mezi finalisty Booker Prize probojoval již počtvrté a letos je jeho kniha The Sense of an Ending považována za hlavního favorita. Právem, protože útlé dílo o zapomínání, selhávání paměti a neutuchajícím pocitu konce života patří k nezapomenutelným literárním zážitkům. Hlavní hrdina má díky pozůstalosti získat deník dávného kamaráda, který mu v mládí nejprve přebral přítelkyni a brzy poté spáchal sebevraždu. Právě dávná láska nyní drží deník a nechce jej muži vydat. Ten z vlastní perspektivy vypráví někdejší osudy, ale náhle je konfrontován se skutečností, jež je zcela odlišná. Pro něj i čtenáře zcela nová a překvapivá. Barnes dovádí k dokonalosti takzvaný koncept nespolehlivého vypravěče a tento literární faul se stává hlavním hrdinou i tématem knihy. A závěrečná pointa… lahůdka.

Může být náhlá i pozvolná, překvapivá i očekávaná, dramatická i poklidná. Může k ní dojít kdekoli, kdykoli a jakkoli. O čem že je řeč? O smrti. Právě tu si totiž britský autor Julian Barnes vybral jako námět svého posledního literárního počinu, románového eseje Žádný důvod k obavám. Pokud si knihu přečtete, zjistíte, že konec” nemusí být jen děsivou noční můrou, že je vlastně přirozený. A chvílemi se možná neubráníte pocitu, že je smrt ve vší své rozmařilosti dokonce tou nejzajímavější částí života.

O smrti s humorem

Julian Barnes bývá často označován jako nejvtipnější ostrovní esejista a stylista. Humor a ironie mu neschází, ani když zpracovává pochmurné a neveselé téma lidské konečnosti („Chcete nejdřív slyšet dobrou, nebo špatnou zprávu? Rozumná taktika velí začít dobrou zprávou: můžete mát taky to štěstí a umřít, než se dostanete k té špatné“).

Je mu čtyřiašedesát a bojí se smrti. Píše o ní už třicet let a zdá se, že to dosud jako terapie příliš nezabralo. Přiznaná obava z konce života je nejen hlavním motivem jednadvacáté knihy britského prozaika Juliana Barnese, ale také tím nejlepším kořením – což zní možná cynicky, je to ale zcela v Barnesově stylu. Románový esej Žádný důvod k obavám vydalo nakladatelství Odeon v překladu Petra Fantyse. V překladatelské kategorii byla kniha také nominovaná na letošní Magnesii Literu.

Literární virtuos Julian Barnes ve své novince Žádný důvod k obavám za asistence francouzských klasiků čtivě žongluje s tématy jako smrt, pomíjivost a smysl života. Nesnadný úkol napsat text o smrti poctivě, čtivě a vtipně. Anglický literární virtuos Julian Barnes (1946) to v knize Žádný důvod k obavám dokázal. Předznamenáním po všech stránkách úchvatného čtení je Barnesovo motto: V Boha nevěřím, ale schází mi. Jenže laciné bonmoty si sám autor nenechává projít jen tak. Okamžitě kontruje ústy svého bratra, filozofa, který nad takovým výrokem jen zakroutí hlavou a řekne suše: selanka.

V boha nevěřím, ale někdy mi schází, přiznává se na úvod svého jedenáctého románu Julian Barnes. Shrnuje tím vlastní zkušenost někdejšího ateisty a nynějšího agnostika, který si uvědomuje, za jak početný tábor příslušníků sekularizované éry promlouvá, když se před čtenáři zpovídá ze svého strachu z umírání a ze smrti. Jeho nejnovější meditace na téma lidské konečnosti má podobu rozsáhlého románového eseje rozebírajícího téma z hlediska rozumu a pragmatičnosti, ale připouštějícího si i tabuizovanou hrůzu z neznámého. Román je zároveň obřím a famózním rejstříkem lidské zkušenosti se smrtí, jejíž místo v novověkých dějinách hledá a dokládá na příkladech ze sklonku života předních spisovatelů a dalších veřejných činitelů.