Jeden z nejpopulárnějších autorů současnosti k nám zavítá 2. února 2011. Krátce předtím vyjde v češtině jeho nejnovější kniha Poslední noc na Klikaté řece

PRAHA Už už to vypadalo, že přijede před čtyřmi lety na veletrh Svět knihy, ale nakonec se John Irving (1942) omluvil ze zdravotních důvodů. Začátkem příštího roku se vydá na turné po svých evropských nakladatelích a po Paříži, Vilniusu a Budapešti přijde na řadu i Praha. Spisovatel, který by měl dorazit se svou manželkou, se zdrží tři dny, potom odletí do New Yorku.
Mimochodem, pokud jde o společnou cestu s manželkou, správně by mělo být napsáno dorazí – nedorazí. Irvingovi totiž pro případ letecké katastrofy létají každý jinou linkou. A totéž platí i o cestě z letiště, kterou absolvují různými vozy.

Od zápasu ke knihám

Irving patří mezi nejvyhledávanější světové spisovatele, a to už hodně přes třicet let. A zřejmě je i fyzicky nejzdatnějším, od mládí na sobě vytrvale pracoval, aby se stal „celkem slušným zápasníkem“. O kondici dbá neustále, ostatně pro pražskou návštěvu si vymínil hotel vybavený posilovnou – cvičí prý denně.
Když pracuje, cynicky, s krutým humorem píše o bizarních postavách, podivných rodinných vztazích, zneužívání, týrání a výstředním sexu, posedlostech i citovém odcizení. Jeho zápletky jsou efektní podobně jako styl, i když možná někdy vyznívají poněkud samoúčelně. Jak hluboce jsou náměty provázány s osobním traumatem, však autor čtenářům objasnil teprve v roce 2005 – veřejně se přiznal, že se narodil jako John Wallace Blunt, že po rozvodu rodičů (byly mu tehdy dva roky) k němu otec neměl přístup a že v jedenácti ho zneužívala starší žena. To se odrazilo i v jeho díle, devítisetstránkovém opusu Dokud tě nenajdu, v němž vypráví o hledání vlastní minulosti i stále unikajícího otce či přesněji jeho vidiny.

Velké příběhy

Jeho romány zpravidla čtenáře vtahují barvitými osudy a dokonale zvládnutou formou, autor se otevřeně hlásí k odkazu a stylu Charlese Dickense, ovlivnil ho však i kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez či Němec Günter Grass.
„Nemohl jsem se Dickense nabažit, i když pro mě jako dyslektika představoval tvrdý oříšek; bojím se, že na úkor mých školních výsledků. Dá se říci, že právě kratší díla mých oblíbených autorů mě obvykle přivedla k jejich delším knihám, které jsem si zamiloval ještě víc,“ píše Irving ve svých vzpomínkách Imaginární přítelkyně. Pro svou dyslexii musel dřít víc než ostatní, svou urputnost uplatňoval v učení, četbě, zápasení, ale i v dílech – stále je přepisuje, dokud semu nezdají dokonalá. A zcela vážněmluví o svém nedostatku nadání.
S tím by však mnozí čtenáři nesouhlasili, zvláště pokud jde o jeho kultovní román Svět podle Garpa, který roku 1978 vyvolal doslova garpovskou horečku – včetně takových rekvizit, jakými byla trička s nápisem Pozor na Spodního výra. Oním Spodním výrem je chorobný strach z násilí, který ochromí život senzitivního spisovatele T. (technika) S. (seržanta) Garpa a nedovolujemu„normálně“ žít. Černá groteska z americké společnosti patří ke stěžejním dílům americké literatury 20. století.

Návrat do padesátých let

V Česku John Irving uvede svoji aktuální novelu Poslední noc na Klikaté řece. V ní se vrací do padesátých let minulého století, do dřevorubecké osady v severním New Hampshiru, kde si úzkostný dvanáctiletý chlapec splete přítelkyni místního konstábla s medvědem. Chlapec a jeho otec se proto vydají na útěk do Bostonu a přes jižní Vermont až do Toronta, stále jsou však pronásledováni konstáblem. Kniha vyšla za mořem už loni, její české vydání připravuje nakladatelství Odeon.

Jan Kábrt, s přispěním Alice Horáčkové

Related posts:

1. John Irving: Svět podle Garpa
2. John Irving: Pokus o záchranu Čuňáka Sneeda
3. John Irving: Dokud tě nenajdu

Nejnovější román Dokud tě nenajdu je Irvingovým vůbec nejrozsáhlejším dílem a úměrně k tomu i textem velmi ambiciózním. Zachycuje pětatřicet let života hlavního hrdiny Jacka Burnse a počíná v jeho čtyřech letech. Ústředním tématem románu je přitom Jackovo hledání otce.

Jack v dívčí škole

Zprvu se zdá, že se otec vyhýbá své odpovědnosti, a hledání tak probíhá ve fyzickém smyslu – Jack s matkou pátrají po otci v různých evropských městech, posléze přechází spíše do roviny symbolické a psychologické. Jack postrádá mužský vzor v záplavě žen a dívek, které ho obklopují v dívčí škole, do níž jej matka nechala zapsat. Nevyhraněná identita se pak stává Jackovým problémem i v dalším životě.

Poté, co matka hocha svěří do péče trenérů zápasu, aby si osvojil mužské vzory chování, střetává se ryzí maskulinita s ženským prvkem v Jackově duši. Ženský element vnímá Jack nejen coby chlapec ztracený mezi staršími dívkami, ale i později jako herec obsazovaný do ženských rolí. Úspěšná filmová kariéra je sice rovněž založena na rolích s nejasnou rodovou i sexuální orientací, ale podstatnějším problémem je stále hrdinovo obecně lidské sebeurčení. Herectví tak jen napomáhá Jackovu sklonu ukrývat totožnost za ochrannou zeď replik z filmových scénářů.

Zlom v Burnsově životě představuje předčasná matčina smrt. Tato událost se stává přelomem i ve výstavbě románu, protože mnohé doposud nesrozumitelné události a zážitky se ozřejmují a rázem se vyjasňuje hrdinova minulost. Jack se tak vymaňuje nejen z matčina vlivu, ale konečně také nalézá otce.
Pokud jde o témata i umělecké prostředky, kterými je Irving uchopuje, nepřináší nejnovější román v kontextu předchozí autorovy tvorby nic nového. To by ještě samo o sobě nevadilo, Irving ale tentokrát ztrácí ve všech směrech uměřenost a rozvleklost románu narušuje sevřené vnímání příběhu.

Exponáty z kabinetu kuriozit

Prozaikova tradiční záliba v bizarnostech a groteskních detailech zde nabývá až patologických rozměrů a většina postav působí spíše jako exponáty z kabinetu kuriozit. Stačí jen Jackovi rodiče: matka je tatérka a otec vynikající varhaník, jehož tělo pokrývají vytetované notové zápisy skladeb oblíbených skladatelů. Jackovo sexuální zrání, pozdější bohatý milostný život, ale i ztvárnění ženských a transsexuálních rolí by vydaly na sexuologickou či psychoanalytickou studii. Občas sice probleskne Irvingovo umění zkratky, výstižného popisu i pointované fabulace, ale to jen ojediněle.

Možná že o lecčems nejlépe vypovídají slova, kterými autor vyjádřil Jackovy starosti o tvorbu životní přítelkyně, spisovatelky Emmy. Obavy o to, že „její psaní klesne na úroveň autobiografických stížností, že to bude nevymyšlený příběh bez špetky invence, plný nabubřelých řečí a obviňujících anekdot, které už slyšel dřív“. Jack se posléze rovněž stává spisovatelem, „i když takovým, který si libuje v melancholické chorobné užvaněnosti. Vypravěčem, byť jen vyprávějícím moc nahlas“. Zdá se, že si tvůrčí obavy i konečnou diagnózu pojmenoval a určil autor sám.

Autor: JAN DĚKANOVSKÝ
Zdroj: 7.9.2006 Lidové noviny str. 3 Premiéry/knihy

Related posts:

1. Právo, Lidové noviny: Zvýšení DPH na knihy
2. Barnesova meditace o povaze času (29.10.2011, Lidové noviny)
3. Internet měli už ve starém Řecku (25.11.2011, Lidové noviny)

Jejich setkání je překvapivé; Jack, který celý život jen hrál, začná autenticky žít… Irving srší nápady, vyvolává úžas a smích. Ať už jde o tatéry, lékaře, muzikanty, prostitutky, zápasníky, filmaře… román je plný věrohodných postav v realistickém prostředí a v reálných situacích. Prozaik John Irving (1942) se proslavil románem Svět podle Garpa, po němž následovaly další bestsellery, např. Pravidla moštárny či Čtvrtá ruka. Některá jeho díla byla úspěšně zfilmována.

Related posts:

1. John Irving: Manželství do 158 liber
2. John Irving: Imaginární přítelkyně
3. John Irving: Svět podle Garpa

Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace – otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti.

Manhattanský psychiatrický ústav přijme pacienta s vcelku banální diagnózou – tvrdí o sobě, že je mimozemšťan jménem prot, návštěvník z planety K-PAX, vzdálené od Země pár tisíc světelných let. Jeho několikatýdenní pobyt v místní ozdravovně lidských hlav a duší však od základu změní život většiny tamních obyvatel i zaměstnanců – včetně vyšetřujícího lékaře, který se rozhodne celý případ podrobně zaznamenat. Prot se totiž nechová ani jako šílenec (ač trpí bludy), ani jako učený idiot (jeho znalosti vesmíru daleko přesahují vědomosti všech pozemských astronomů) a ani vyšinutě: podoben spíše šašku, jemuž je vše dovoleno, pronáší někdy s laskavým humorem, jindy s nemilosrdnou ironií své postřehy a názory o naší planetě a bytostech na ní žijících – zejména pak o těch, kteří sami sebe nazývají pány tvorstva. V kontrastu s tímto světem pak nadšeně popisuje harmonický život na K-PAXu, bez válek a náboženství, bez vražd páchaných na komkoli, bez pracovních povinností, ale i bez emocí.

Právě toto idylické líčení a také několik drobných signálů v chování onoho prazvláštního a nezařaditelného blázna, který s oblibou komunikuje se zvířaty a s úspěchem léčí své spolubydlící, přesto naznačují, že jeho minulost skrývá nejedno až nelidsky kruté a nesnesitelně bolestné tajemství. Postupné odhalování jeho totožnosti – přerušené protovou pětiletou nepřítomností – umožní čtenáři nahlédnout do nejedné pokřivené mysli nenormálních lidí, zmučené často tzv. normálními jedinci, a přinutí jej mimo jiné i zapřemýšlet, kde všude ve svém vývoji, úvahách a konání udělalo lidstvo, řítící se do globálních ekologických i jiných katastrof, chybu…

Related posts:

1. John Irving: Rok vdovou
2. John Irving: Dokud tě nenajdu
3. John Irving: Manželství do 158 liber

Zprvu připomíná humoristickou satiru anebo dokonce erotickou frašku, jeho závěr je však stejně realistický a dojímavý jako kterákoli z jeho dosavadních knih. Román je klasickou ukázkou Irvingova autorského stylu a nacházíme v něm jeho oblíbená témata, současně však nabízí pronikavý pohled na to, jak významnou roli v lidském životě hrají „druhé šance“ a ochota ke změně.

Related posts:

1. John Irving: Hotel New Hampshire
2. John Irving: Imaginární přítelkyně
3. John Irving: Pitná kúra

Při hledání tématu svého dalšího románu Rút odjíždí na evropské turné představit svoji poslední knihu a náhodou se stává očitým svědkem vraždy v amsterdamské uličce lásky. Ten okamžik se pro ni stane zásadním a určujícím pro další život. Svou roli netušeně sehraje i policista, který vraždu vyšetřuje. Román Rok vdovou, přitažlivý svým poutavým i kuriózním dějem, vyvolává „nepříjemné“ otázky: Smí člověk zkusit všechno a překročit všechny meze, aniž by za to musel zaplatit? A neplatí-li on sám – čím za to platí druzí? Rút Coleové možná odpovědi pomohou najít sebe samu, možná se vyrovná s okolnostmi svého nešťastného dětství a jednou pochopí…

Related posts:

1. John Irving: Pravidla moštárny
2. John Irving: Hotel New Hampshire
3. John Irving: Dokud tě nenajdu

Zápasnických soutěží se účastnil po dobu dvaceti let, jako rozhodčí působil čtyřiadvacet let a zápasnickým trenérem byl až do svých sedmačtyřiceti. Oněch třiatřicet „zápasnických“ let je trojnásobek doby, kterou strávil jako student a učitel tvůrčího psaní. Jeho stručný životopis se přesto podrobně věnuje vztahu mezi psaním a zápasením – od dnů, kdy s obojím začínal, až do doby, kdy se podrobil čtvrté operaci po zranění v zápase ve věku třiapadesáti let.

Přední záložka:

Spisovatel proslulý složitostí (a rovněž délkou) svých románů napsal vlastní životopis, pozoruhodně jednoduchý – a také krátký. Vzpomínky jsou věnovány památce dvou zápasnických trenérů a dvou přátel, spisovatelů. Imaginární přítelkyně je portrétem spisovatelů a zápasníků, kteří hráli klíčovou roli v kariéře Johna Irvinga jako spisovatele, zápasníka i zápasnického trenéra. A také je tento upřímný životopis obrazem autorova obětavého vztahu k jeho synům: Irving jako trenér dovedl oba své syny Colina a Brendana k titulům šampionů Nové Anglie – k titulu, který sám jako zápasník nikdy nezískal…

John Irving začal s psaním a zápasením ve čtrnácti letech. Zápasnických soutěží se účastnil po dobu dvaceti let, jako rozhodčí působil čtyřiadvacet let a zápasnickým trenérem byl až do svých sedmačtyřiceti. Oněch třiatřicet „zápasnických“ let je trojnásobek doby, kterou strávil jako student a učitel tvůrčího psaní. Jeho stručný životopis se přesto podrobně věnuje vztahu mezi psaním a zápasením – od dnů, kdy s obojím začínal, až do doby, kdy se podrobil čtvrté operaci po zranění v zápase ve věku třiapadesáti let.

Related posts:

1. John Irving: Dokud tě nenajdu
2. John Irving: Manželství do 158 liber
3. John Irving: Syn cirkusu

V kontextu autorovy tvorby je román výjimečný výraznou detektivní linií: při pátrání po pachateli brutálních vražd se sexuálním motivem před námi defilují nejrůznější formy úchylek. Irving knihu zalidnil množstvím absurdních postav, s nimiž se protagonista, ortoped a sběratel vzorků trpasličí krve, setkává. Daruwalla trpí pocitem odcizení, trápí se otázkou, co je v dnešním světě ještě normální a co ne.

Přeložil Ivan Němeček. Váz., 624 stran, 12,5 x 20 cm

Related posts:

1. John Irving: Dokud tě nenajdu
2. John Irving: Imaginární přítelkyně
3. John Irving: Manželství do 158 liber

Na první pohled rodinka vhodná nanejvýš do pořadu Tabu, a přece jsou její osudy naprosto věrohodné, dojemné i neuvěřitelně zábavné. Právě jejich prostřednictvím odpovídá autor na naléhavou otázku: Jak může člověk žít smysluplný život ve světě plném hrůz, nečekaných tragédií a tíživé marnosti? Možná ve světě podle Johna Irvinga, v jedné láskyplné rodině. Bavte se dobře.

Není žádným tajemstvím, že autor Světa podle Garpa má slabost pro medvědy, Vídeň, cirkusácké kousky, bizarní jedince a dickensovsky laděné příběhy. S tím vším se čtenář setká i na stránkách románu Hotel New Hampshire. A nejen s tím: především s pěti sourozenci z rodiny Berryových, z nichž dva pojí incestní vztah, třetí je zakrslík, další se bez očividného důvodu neustále převléká a poslední patří ke čtyřprocentní menšině. Na první pohled rodinka vhodná nanejvýš do lechtivého nočního pořadu, a přece jsou její propletené osudy naprosto věrohodné, dojemné i neuvěřitelně zábavné. Touha otce vlastnit hotel a splnit si tak největší životní sen je tak silná, že tomu podřizuje všechno: jenomže ani zrušená maloměstská škola, z níž se teprve ubytovací zařízení má stát, ani vídeňský hodinový hotel nejsou to pravé. Když otec při dramatických událostech přijde o zrak, vypadá to, že je vše definitivně ztraceno. Přesto mu jeho potomci dávný sen splní – koupí ten pravý hotel New Hamspire, který sice neobývají skuteční hosté, zato slouží postiženým a strádajícím. Prostřednictvím bizarních postaviček odpovídá autor na naléhavou otázku: Jak může člověk žít smysluplný život ve světě plném hrůz, nečekaných tragédií a tíživé marnosti? Možná může, ve světě podle Johna Irvinga, v jedné láskyplné rodině…

Related posts:

1. John Irving: Manželství do 158 liber
2. John Irving: Syn cirkusu
3. John Irving: Pravidla moštárny