Začátek McEwenova „berlínského“ románu je ukázkovým příkladem manipulace se čtenářem a jeho očekáváním. Úsečný jednoslovný název a citace z Franze Kafky svádí k představám, že hlavního hrdinu semele soukolí neviditelných mocenských struktur, které – připadá nám – následující parafráze Winstona Churchilla identifikuje jako špionážní služby Západu i Východu. To zdánlivě potvrzuje také první scéna knihy, v níž se mladý Leonard Marnham dozví, že mezi Brity a USA opravdu panuje nedůvěra a vzájemné předsudky.

Ovšem hrdinova „nevinnost“ má mnohem víc rozměrů. Velice rychle zjišťuje, že na konfrontaci se světem, konkrétně s poválečným Berlínem plným špiclů, rozbombardovaných budov a připomínek „spojenecké“ okupace, není připraven. Jeho angličanství mu, na rozdíl od starších generací, nedodává pocitu klidné převahy – jak konstatuje autor, který jej pozoruje se zaujetím biologa komentujícího počínání krysy v bludišti.

Leonard je nepolíben špionáží, rozhledem po světě a nakonec ani láskou. S každou další odhalenou vrstvou jeho nevinnosti a zranitelnosti (analogicky ke stupni utajení na jeho pracovišti) však začíná i korupce a deformace. Má se podílet na tajné operaci USA a Británie za účelem odposlechu šifrovaných zpráv. Seznamuje se s Berlínem a chtě nechtě vidí všude přízraky nacismu. Dává se dohromady s kráskou Marií, která jej v duchu staré tradice sahající od Gilgameše po Předčítače definitivně uvede do světa dospělosti.

Jeden z nejpopulárnějších autorů současnosti k nám zavítá 2. února 2011. Krátce předtím vyjde v češtině jeho nejnovější kniha Poslední noc na Klikaté řece

PRAHA Už už to vypadalo, že přijede před čtyřmi lety na veletrh Svět knihy, ale nakonec se John Irving (1942) omluvil ze zdravotních důvodů. Začátkem příštího roku se vydá na turné po svých evropských nakladatelích a po Paříži, Vilniusu a Budapešti přijde na řadu i Praha. Spisovatel, který by měl dorazit se svou manželkou, se zdrží tři dny, potom odletí do New Yorku.
Mimochodem, pokud jde o společnou cestu s manželkou, správně by mělo být napsáno dorazí – nedorazí. Irvingovi totiž pro případ letecké katastrofy létají každý jinou linkou. A totéž platí i o cestě z letiště, kterou absolvují různými vozy.

John Irving (1942) patří mezi autory, jejichž dílo bylo do češtiny převedeno prakticky beze zbytku. Po nejslavnějším opusu Svět podle Garpa (1978), který okouzlil české čtenáře poprvé v roce 1987, se zde překladu dočkala kompletní románová tvorba amerického autora, povídkový soubor a nádavkem i autobiografie. Zatímco tuzemské vydání Světa podle Garpa se za originálem opozdilo o devět let a autorovy rané texty nabraly zpoždění ještě větší, mezi anglickým a českým vydáním posledních dvou románů uplynul vždy pouhý rok.

John Irving: Dokud tě nenajdu Překlad Libuše a Luboš Trávníčkovi o 1. vydání o Váz., 880 str. o Cena: 349,- Životní příběh Jacka Burnse. Jako čtyřletý putuje s matkou po přístavech Severního moře a snaží se vypátrat otce, který před nimi zřejmě úspěšně uniká. Jack v Kanadě chodí do dívčí školy, kam smějí i chlapci. V „moři“ dívek se rychle rozvíjí jeho osobnost silně determinovaná sexem. Na vysoké hraje studentské divadlo, vyniká v ženských rolích. Zažívá strmou kariéru, slaví umělecké úspěchy, je bohatý, obletovaný kráskami. Smrt matky jeho pohled na život změní: zjistí, že příběh o hledání otce byl ve skutečnosti jiný. Otec neprchal, zoufale se snažil synovi přiblížit.

Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele…

Román Čtvrtá ruka si klade zajímavou otázku: Jak má člověk poznat, že se mu zdá o jeho vlastní budoucnosti? A odpověď zní: Budoucí věci si lze představit, jen když člověk spí nebo je zamilovaný… Zpravodaje jisté newyorské televize postihne během natáčení reportáže v Indii tragická nehoda – doslova v přímém přenosu, před zraky milionů televizních diváků, mu levou ruku ukousne lev. Známý bostonský specialista zatím čeká na příležitost provést podobnou transplantaci. Za této situace se ozve jistá dáma z Wisconsinu a „nabízí“ ruku svého manžela – ten by ovšem musel nejprve zemřít. Jenže manžel je živý, relativně mladý a zdravý muž. Tak začíná desátý román Johna Irvinga.

Rút: Narodila se jako holka místo očekávaného syna, který měl nahradit dva starší tragicky zemřelé sourozence. V dětství zažila rozpad manželství svých rodičů, milostný vztah matky s otcovým tajemníkem… Eddie: Byl vychováván jako vzorný syn učitelské rodiny, místo spisovatelské praxe se však stal milencem spisovatelovy manželky… Dva prolínající se příběhy. Se spoustou peripetií, komplikací. Z Rút i Eddieho vyrostou spisovatelé, z ní slavná a úspěšná, z něho téměř neznámý autor, ale o to úspěšnější milenec starších dam. Zážitky z dětství na oba tragicky působí celý život. On se s nimi vyrovnává rezignací, ona bojuje.

Spisovatel proslulý složitostí (a rovněž délkou) svých románů napsal vlastní životopis, pozoruhodně jednoduchý – a také krátký. Vzpomínky jsou věnovány památce dvou zápasnických trenérů a dvou přátel, spisovatelů. Imaginární přítelkyně je portrétem spisovatelů a zápasníků, kteří hráli klíčovou roli v kariéře Johna Irvinga jako spisovatele, zápasníka i zápasnického trenéra. A také je tento upřímný životopis obrazem autorova obětavého vztahu k jeho synům: Irving jako trenér dovedl oba své syny Colina a Brendana k titulům šampionů Nové Anglie – k titulu, který sám jako zápasník nikdy nezískal… John Irving začal s psaním a zápasením ve čtrnácti letech.

Syn cirkusu je Irvingův „indický“ román. Jeho postava, doktor Farrokh Daruwalla, obyvatel Indie a Kanady, se necítí být ani Indem, ani Kanaďanem. Jak sám říká, je „pársem i křesťanem, Bombajcem i Toronťanem“. Jeho identita se rozplývá, studoval ve Vídni a odtamtud pochází také jeho životní partnerka. Snad aby nějakým způsobem svou nejistotu kompenzoval, spřádá sny o budoucnosti své i druhých a mění je ve skutečnost. Touha formovat osudy jiných u něj přerůstá v posedlost.

Není žádným tajemstvím, že autor Světa podle Garpa má slabost pro medvědy, Vídeň, cirkusácké kousky, zápasníky, bizarní jedince a dickensovsky laděné příběhy. S tím vším se čtenář setká i na stránkách románu Hotel New Hampshire – a nejen s tím: hlavně s pěti sourozenci z rodiny Berryových, z nichž dva pojí incestuální vztah, třetí je zakrslík, čtvrtý se bez očividného důvodu neustále převléká a poslední je výjimečný úplně jiným způsobem.