Překladatel Tomáš Jurkovič představuje povídkovou knihu Haruki Murakamiho Po otřesech

Město Praha a jeho našedlá tma
23.12.2011 Hospodářské noviny str. 25 Kultura
Haruki Murakami, překlad Tomáš Jurkovič

[Esej, kterou HN otiskují poprvé v českém překladu, napsal slavný japonský beletrista k desce Kafka na pobřeží českého pianisty Emila Viklického.]

Londýn 17. října (ČTK) - Vydání anglického překladu nového románu japonského spisovatele Haruki Murakamiho je pro čtenáře takovou událostí, že řada britských knihkupectví začne knihu distribuovat s úderem dnešní půlnoci, přesně ve stylu někdejších premiér příběhů o Harrym Potterovi. Román s názvem 1Q84 byl do angličtiny přeložen rekordní rychlostí, ačkoli má 1600 stran. Knihkupci předpokládají, že by se mohl prodávat stejně dobře jako japonský originál, jehož první vydání se vyprodalo v jediném dni.

„Naposledy jsme takovou akci pořádali u Harryho Pottera. Najít knihu, která by si takové uvedení zasloužila, je obtížné,“ řekla BBC Miriam Robinsonová z londýnského knihkupectví Foyles, které jako jedno z mnoha plánuje kvůli Murakamimu otveřít už o půlnoci.

Vzrušení, které anglický překlad bestselleru vyvolává, je podle Murakamiho amerického nakladatele Knopf velmi neobvyklé u literárního díla, které není zaměřené na teenagery. Událostí byl nový román už v Japonsku, kde se za první měsíc od jeho uvedení prodal milion výtisků. Při srpnovém uvedení ve Francii se sedmdesátitisícový náklad prodal za týden. V internetovém knihkupectví Amazon se román díky objednávkám už delší dobu drží vysoko mezi dvacítkou bestsellerů, a to se na pultech v USA objeví až za týden.

Román 1Q84 se odehrává v alternativním roce 1984 a jeho hlavními hrdiny jsou romanopisec a sériová vražedkyně, kteří žijí v paralelních světech a hledají k sobě cestu. Stejně jako v ostatních Murakamiho knihách půjde o román s tajemstvím, který spojuje fantazii a realitu do osobitého příběhu o lásce a osamělosti.

Murakamiho knihy byly přeloženy do 42 jazyků včetně češtiny. Také v Česku, kde vyšly například knihy Norské dřevo, Kafka na pobřeží nebo Sputnik, má láska, patří Murakami k nejprodávanějším zahraničním autorům.

lep

Česky vyjde v Odeonu koncem roku 2012

Murakamiho úspěch věcně psaných románů o velmi křehkých věcech se nevyhnul ani Česku, a tak i u nás diváci s napětím čekali, jak se francouzskému režisérovi vietnamského původu, Tran Anh Hungovi, podaří román Norské dřevo přetavit do stejnojmenného filmu. Hledači rozdílů se sice předhánějí, ale onen těžko popsatelný pocit „mono no aware“, důvěrně známý Murakamiho čtenářům, ve filmu najdeme.

Haruki Murakami (1949) je svého druhu úkaz – v Japonsku, kde se i díla filozofů převádějí do komiksů, aby nalákala čtenáře, je o jeho romány nebývalý zájem. Jeho pátý román Norské dřevo mu v roce 1987 přinesl dokonce tak nepříjemnou publicitu, že raději na čtyři roky unikl do Řecka a poté do Spojených států. S Murakamiho hrdiny se ztotožňuje především mladá generace Japonců, která se vzpírá stále převládajícímu duchu konfucianismu, kladoucímu důraz na loajalitu. Hrdinové knih tohoto spisovatele sice rádi a často prohlašují, že jsou velmi obyčejní, ale loajalita jim je opravdu cizí. Jsou to samorosti a snílci, kteří žijí podle vlastních pravidel. Stejně tak jako stádnost odpuzuje Murakamiho i japonské vlastenčení, tradicionalismus a vypjatá hrdost. Namísto domácích literárních vzorů tíhl od počátku k angloamerickým autorům. Snad proto jsou jeho romány srozumitelné i pro nejaponské čtenáře a postrádají nádech líbivé exotičnosti. „Většina japonských spisovatelů propadá kráse jazyka, a to já chci změnit,“ hájí se Murakami, jehož tvorbou zatím vrcholí modernizace japonské literatury, jež začala pozvolna už v polovině devatenáctého století. Jemné předivo svých příběhů popisuje tento japonský spisovatel úsporným, přesným jazykem, který občas prokypří neformální mluvou svých povětšinou dospívajících hrdinů, kteří tím získávají na věrohodnosti.

Proslulý Japonec Haruki Murakami, autor Norského dřeva, nepíše dobře jen velké romány. Úzkosti, lásky a touhy dokázal vystihnout i v povídkách Po otřesech, kterými reagoval na zemětřesení v japonském městě Kóbe roku 1995.

V londýnském Přírodovědném muzeu mají jednu hi-tech simulaci: koutek z japonského supermarketu, který se začne otřásat. Jde o připomínku ničivého zemětřesení z ledna roku 1995 v městě Kóbe, při němž zahynulo přes šest tisíc lidí. Pojednal ho i slavný Haruki Murakami, který v Kóbe vyrůstal. Soubor jeho povídek Po otřesech z roku 1999 nyní vyšel česky.

I když přírodní pohromy bývají vděčným námětem velkofilmů, nepíše se o nich snadno. Masy mrtvých snadno zalehnou osobní příběh a nakonec zůstanou jen čísla a statistiky, pod nimiž si nikdo nic nepředstaví. S anonymitou bolesti pracuje i Murakami, ale po svém -víc než o otřesy mu jde o ozvěny, o chvění okamžiků a toho, co se skrývá za slovy.

V letošním „literárním“ roce se spojily dva fenomény, oba se stínem smrti. Podle prodejnosti vzbudila největší pozornost trilogie Stiega Larssona Milénium. Z české beletrie zaujal román Zeptej se táty Jana Balabána.

Švédský prozaik Larsson zemřel v roce 2004, ve věku pouhých padesáti let. Určitě přemýšlel, který žánr je pro jeho zájem o spojení dnešního světa se včerejškem, s odkrýváním fašistické minulosti v nejbližší rodině průmyslového magnáta, nejvhodnější. Od 80. let minulého století, respektive od Jména růže Umberta Eka, je to detektivní pátrání nejlépe s historickým podtextem. Lidé si chtějí pořádně počíst, odkrývaným tajemstvím se vzrušit a poté uklidnit, pohoupat se v síti utkané jazykovým mistrovstvím autora. Možná i proto stále poutá Salman Rushdie, letos s příběhem Čarodějka z renesanční Florencie a tehdejší Indie.

Murakami nechce být nejlepší běžec ani nejlepší spisovatel. Chce být ale v běhání i v psaní tak dobrý, jak jen dobrým být může, aniž by u toho trpěl, ale naopak, aby se z toho i za cenu bolesti radoval.

Haruki Murakami je již čtvrtstoletí nejen nejznámější, ale i nejrespektovanější současný japonský spisovatel, který má na svém kontě dvě desítky celosvětově vydaných románů. Za dobu, co píše, si získal po celém světě velké množství čtenářů a rovněž i respekt a uznání literárních kritiků. Murakamiho romány jsou v mnoha směrech novátorské. Mají často specifickou formální strukturu, originální příběh, filozofický přesah, mají zkrátka to, co má dobrý, potažmo vynikající román mít. Za všechny, které u nás vyšly, jmenujme například romány Afterdark, Konec světa – Hard – boiled Wonderland, Kafka na pobřeží, Sputnik, má láska a autorův asi nejvěhlasnější a mezi čtenáři nejznámější román nazvaný Norské dřevo.

Oblíbený japonský spisovatel Haruki Murakami se ve svém novém románu zmínil o hudbě Leoše Janáčka a o Československu. Jeho třísvazkové dílo se jmenuje 1Q84. V češtině román vyjde v příštím roce v překladu Tomáše Jurkoviče v nakladatelství Odeon.

V Japonsku se dílo ihned po vydání stalo bestsellerem, jen za první měsíc se prodal milion výtisků. Japonské vydání má více než 1500 stran, uvedl Jindřich Jůzl z Odeonu.

Není to poprvé, kdy Murakami použil ve svém díle něco z kultury, spojené s Českem. Jeden ze svých románů nazval Kafka na pobřeží. Spisovatel se cítí být Kafkou velmi ovlivněn.

Šestá kniha japonského spisovatele Harukiho Murakamiho se v češtině jmenuje trochu zvláštně Sputnik, má láska. Ale má to svůj důvod. Sputnik, symbol osvobození a dobývání, je tu metaforou lidské osamělosti. V Murakamiho světě kolem sebe plujeme jako pípající družice, jež se občas minou v bezprostřední blízkosti, aby se posléze ztratily v hlubinách vesmíru.

Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme-fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si odbarvuje vlasy… Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala… Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena.