To nejlepší ze světové literatury

Kat Kaufmann: Superpozice (7.3.2017, art.ihned.cz) „Jaká to je, prosím?“ Jak se dokáže ptát tak mile. Jako by toho už dávno neměl plný zuby, jako bych nebyla poslední host v hluboké noci. „Jo tak. To je...

Celý článek >>>

V bludišti paralelních světů (7.3.2017, Lidové... Románový debut Kat Kaufmannové je příběhem mladé ruské Židovky v Berlíně a také knihou mnoha tváří – tematicky i jazykově. Název Superpozice (ve významu...

Celý článek >>>

Vyšel nový román Harukiho Murakamiho. Má 2000 stran,... Příznivci japonského spisovatele Harukihu Murakamiho, jenž bývá označován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu, v pátek oblehli japonská knihkupectví. O...

Celý článek >>>

PRÁVĚ VYCHÁZÍ Han Kang: Vegetariánka (23.2.2017,... Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální...

Celý článek >>>

Maďarská literární senzace, zahlcená bídou (22.2.2017,... V Maďarsku se stal román Nemajetní uznávaného básníka a esejisty Szilárda Borbélyho literární senzací. Vypráví příběh chudé, částečně židovské venkovské...

Celý článek >>>

Problém migrace tu existuje už dávno (11.3.2016, Právo)

Přidal: Odeon | V kategorii Rozhovory | 17-03-2016

0

Osamělost prvočíselITALSKÝ PROZAIK PAOLO GIORDANO NAVŠTÍVIL PRAHU A PRÁVU ŘEKL:

Osamělost prvočísel, tak se jmenuje román italského prozaika Paola Giordana (1982), který česky vyšel loni už podruhé. Edice Světová próza nakladatelství Odeon nabídla i jeho další knihy Tělo a Čerň a stříbro.

* Za Osamělost prvočísel o traumatech mládí provázejících nás neustále jste v šestadvaceti získal italskou literární cenu Premio Strega. Jak na ty chvíle vzpomínáte?

Zdá se mi to už hrozně dávno. Byl jsem velmi mladý, takže si spíš připomínám situaci bezprostředně po převzetí. Je spojena s bylinným likérem Strega, a když jsem se ho měl napít, měl jsem co dělat, abych se na pódiu nezakuckal a likér nevyprskl.

* Cena je udělována od roku 1947 a vy jste se ocitl v řadě jmen jako Cesare Pavese, Primo Levi nebo nedávno zemřelý Umberto Eco. Co si třeba u jeho jména vybavíte?

Pamatuji si ho spíš jako filozofa a vědce. Jeho román Jméno růže vyšel dva roky předtím, než jsem se narodil. Je to člověk, který hodně ovlivnil myšlení o světě kolem nás.

* Jako motto románu Tělo, pojednávajícího o mladých vojácích bojujících v Afghánistánu, jste si vybral myšlenku E. M. Remarquea: „I kdyby nám jej vrátili, ten kraj našeho mládí, už bychom sotva věděli, co si s ním počít.“ Proč?

Četl jsem román Na západní frontě klid krátce předtím, než jsem začal psát svou knihu. Díky němu se mi osvětlilo to, co jsem chtěl vypovědět i já. Zaujal mě zejména přechod hrdinů z nevinného věku mladosti, kdy se jim zdá skoro všechno možné, do dospělosti. Je to traumatický přerod, protože probíhá za války. Proto jsem si vybral onu větu. Remarque mluví o krajině dospívání, o tom, na co jeho hrdinové vzpomínají a o čem vědí, že se už nikdy nemůže vrátit. To jsem chtěl vystihnout i já. Uplynulo sto let od první světové války, kterou považujeme za jednu z nejkrutějších, ale když ji srovnáme se situacemi, které známe dnes, vidíme, že se změnilo jen velmi málo. Velké množství lidí stále prožívá bolestný přerod, po němž se nelze vrátit zpátky.

* Jak se díváte na současný problém migrace směřující do Evropy?

Vnímám ho jako tragický, asi jako všichni. Vidím ho jako jednu ze situací, kdy v podstatě každé zaujaté stanovisko, které působí jednoznačně a sebejistě, poukazuje rovněž na určitou míru naší nečestnosti a nepochopení. Jako spisovatele mě zajímá, jak toto téma odhaluje pokrytectví, ve kterém jsme žili a v němž žijeme. Dnes se tento fenomén pouze rozšířil a mnohonásobně zvětšil. V podstatě jsme ho však měli stále před očima, v každém městě, každý den. Myslím si, že i pro čtenáře je důležité, jaký k tomu zaujme postoj. Samozřejmě politické nebo společenské pohledy jsou velmi komplikované. Je tu však i hledisko individuální, a proto si myslím, že bychom měli mít odvahu představit si příběhy, které za těmito lidmi stojí, než vyslovíme nějaká velká a silná hodnocení.

* Už jsem slyšel, že problémy světa může vyřešit jen budoucí válka. Je to v základním rozporu s myšlenkou spojené Evropy, ve kterou věříme. Co na tento scénář říkáte?

Myslím, že válka tu už existuje. Neděje se na ulicích, ale to neznamená, že by nebyla. Za poslední léta se bitevní fronta ve světě rozšířila. Když jsem psal román Tělo, uvědomil jsem si, že válka je nesmazatelná a období míru, mírové časy, je konstrukcí, kterou si vytváříme. Přivolávat však skutečnou válku, která by mohla cosi vyřešit? Už samotná myšlenka mi přijde jako obrovské selhání i proto, že my Evropané jsme se, řekněme v posledních deseti letech, neprojevili jako někdo, kdo dokáže válkami něco vyřešit.

***

Myslím, že válka tu už existuje. Neděje se na ulicích, ale to neznamená, že by nebyla

Osamělost prvočísel na bux.cz

 

Každý fyzik není Sheldon (8.3.2016, Mladá fronta DNES)

Přidal: Odeon | V kategorii Rozhovory | 10-03-2016

0

čerň a stříbroItalský spisovatel a bývalý teoretický fyzik Paolo Giordano v Praze představil svůj třetí román Čerň a stříbro.

PRAHA Paulo Giordano rychle odstartoval svou spisovatelskou kariéru v roce 2008. Tehdy svět očaroval knihou Osamělost prvočísel. Bylo mu 26 let a jeho život směřoval ke kariéře teoretického fyzika.

* Jak šly skloubit dva na první pohled rozdílné světy, tedy fyziky a literatury?

Upřímně jsem se je nikdy nesnažil nějak spojovat. Bylo však velmi únavné dělat obojí, protože jsou to práce, které vyžadují vysokou míru soustředěnosti a hodně času. Musel jsem si vybrat. A psaní vyhrálo. Ta prostředí se zase tak nevylučují. Fyzici jsou velmi tvořiví lidé s obrovskou fantazií a spousta z nich má ještě vedlejší aktivity, ve kterých vyniká.

* Takže si je nemusíme představovat jen jako hrdinu z Teorie velkého třesku Sheldona Coopera?

Někteří takoví jsou. Existují univerzity a pracoviště, kde fyzici mají sklon k určitým zvláštnostem. Jde o lidi, kteří žijí mimo konvenční schémata. Je zajímavé se mezi nimi pohybovat, dokud si je člověk těch jejich zvláštností vědom. Když to přestane vnímat, je zle. Zčásti proto jsem tu profesi také opustil.

* Spousta kritiků v začátcích prorokovala, že se v budoucnu literaturou neuživíte a zůstanete už navždy ve stínu úspěchu Osamělosti prvočísel. Nebál jste se toho sám?

Myslím, že jsem z toho stínu pořád ještě nevystoupil. Ta kniha měla obrovské štěstí. Spíše než aby mi ublížila, pomohla mi v psaní dalších. Všechno má svůj rub a líc a já jsem za to rád.

* Většina vašich hrdinů žije bohatým vnitřním životem. Jde o komplexní charaktery. Nesou si v sobě často spoustu bolesti. Jak náročné je takové postavy vymyslet?

Je to asi nejnáročnější, ale i nejnádhernější část mé práce. Někdy trvá i roky někoho takového vytvořit. Nosím si postavu dlouho v sobě a teprve pak ji zasazuji do příběhu.

* Když jsme u příběhu – netajíte se tím, že vaše romány jsou z velké části autobiografické. Myslíte děj, nebo jednotlivé postavy?

To je dobře, že se ptáte. Lidé to často nerozlišují. V mých knihách jsou to většinou postavy, atmosféra a místa, co je autentické. Skoro nikdy nejde o příběh. S výjimkou knihy Čerň a stříbro, kde jsou části, které přesně odpovídají skutečnosti. Ale zbytek toho, co postavy zažívají, to je čistě invence.

* Vaše okolí se v těch postavách určitě poznává. Jak lidé reagují?

Reakce jsou většinou příšerné. Nikdo není spokojený s tím, jak je v knize ztvárněn. Ať už jde o kladnou, nebo zápornou postavu. Často tu podobnost po přečtení knihy ignorují a dělají, že si toho nevšimli.

* Je něco, co byste ze životů svých bližních v knize nikdy nezmínil?

Nikdy bych nenapsal něco, co by mělo dopad na reálný život osoby, kterou jsem se inspiroval. To je hranice, která by se neměla překračovat. Jednou se mi to stalo a už bych to nikdy neudělal.

„Nenapsal bych něco, co by mělo dopad na reálný život osoby, jež mě inspirovala.“ Paulo Giordano, spisovatel

 

Autor: Monika Zavřelová

Čerň a stříbro na bux.cz

Čerň a stříbro je dobrý mainstream (11.2.2016, Právo)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 14-02-2016

0

čerň a stříbroItalský autor Paolo Giordano je českému čtenáři znám především díky románu Osamělost prvočísel o tom, jaké důsledky mohou mít pro hlavní hrdiny dvě docela obyčejná rozhodnutí. V češtině nedávno vydaná novela Čerň a stříbro vypráví o mladém páru, jehož život zase výrazně ovlivní praktická hospodyně Anna.
Jde o knihu, kterou bychom bez rozpaků mohli označit jako kvalitní mainstream, aniž by v tom bylo cokoli urážlivého. Příběh je jednoduchý, ale ne banální, jazyk pak srozumitelný, ale ne prostý. Autor sleduje osud manželů, kteří si na společný život teprve zvykají. Možná i kvůli své nevyzrálosti uvítají, když se jejich životy protnou s hospodyní Annou. Její racionalita a věcnost jim poskytují jakousi kotvu, k níž se v těžkých chvílích vážou.
Anna funguje jako jistý garant jejich vztahu. Rozdělila v domácnosti role a zasahuje v okamžicích, kdy se blíží krize. Její postavu můžeme chápat jako rodičovský, nestranný element, který ústřední dvojici chybí a bez něhož by možná neobstála. Giordano tak naráží na zajímavou otázku – co pojí v dnešní době, která přeje neustálému obměňování a novým zážitkům, lidi v páru? Hlavní postavy nemají příliš času se nad takovou otázkou zamyslet, protože ta se zdánlivě sama vyřeší – manželům se narodí syn. A zatímco jeden život začíná, druhý začíná zvolna uhasínat. Anna má totiž rakovinu.
„Příběhy o rakovině jsou všechny stejné,“ prohlašuje znuděně hrdinův psychoterapeut a ukazuje tak, jak je společnost tématem smrtelné, rozšířené nemoci unavená a raději od ní odvrací oči, ačkoli je to v dlouhodobém hledisku pošetilé. Díla, která o rakovině vyprávějí, tento motiv často zamlčují, aby neodradila čtenáře či diváka. Oba manželé pak sledují, jak Anna pozvolna odchází. Její smrt zároveň otevírá otázku, jestli přežije jiný živý organismus, který je na ni napojen – manželství postav. Hlavním nedostatkem Giordanovy novely je, že ve jménu srozumitelnosti někdy sklouzne k tomu, že z komplexních otázek vytváří instantní životní pravdy: „Chybí mi způsob, jakým nám dodávala odvahu. Lidi jsou na odvahu tak skoupí,“ povzdychne si třeba manželka. Autor měl k předkládání podobně mělkých postřehů o životě a smrti vždy sklony. Zatím se mu je daří držet na uzdě, avšak i tak se čtenář místy neubrání pocitu, že by knize prospěla přísnější redakce, která by podobné zádrhele pomohla odstranit.
I přes tyto výtky se dá říct, že by spisovatel jako Paolo Giordano byl přínosem také pro současnou českou prózu, jejíž někteří autoři se od spojitosti s mainstreamem rozhodně distancují. Přitom, jak se ukazuje, jde o typ literatury, který je na knižní scéně potřebný.

***

Paolo Giordano: Čerň a stříbro Odeon, překlad Alice Flemrová, 128 str., 229 Kč

Hodnocení 70 %

Autor článku: Klára Kolářová

 

Čerň a stříbro na bux.cz

Recenze: Čerň a stříbro – křehká novela o (ne)samozřejmosti smrti (17.1.2015, ceskatelevize.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Edice Světová knihovna, Ohlasy | 29-01-2016

0

čerň a stříbroÚtlá novela Čerň a stříbro, třetí kniha italského spisovatele Paola Giordana (*1982), není dílem zásadním. Její ladění připomíná nesamozřejmost naší existence: na půdorysu krize jednoho mladého manželství, jež se ocitlo na své první křižovatce. Styl autora je střídmý, jemnokresba se nevyhýbá nostalgii ani lehkému patosu.

„Příběhy rakoviny jsou všechny stejné,“ pronáší v jednu chvíli osobní terapeut vypravěči knihy. Příběh, vyprávěný mladým třicátníkem, profesí univerzitním pedagogem, neusiluje o nový pohled na nemoc, spíše upomíná, do jaké míry nejsme nikdy zcela připraveni přijmout onu samozřejmost smrti. Nejde tu vlastně zcela pouze a jedině o rakovinu jako spíše o přítomnost smrti, jež rakovina používá jako svůj zákeřný nástroj.

Pokračovat ve čtení recenze na www.ceskatelevize.cz

Čerň a stříbro na bux.cz

Rozstrieľané telo a osamelá duša (24.2.2014 inaque.sk)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 24-02-2014

0

Kvalitný debut je pre mladého prozaika pascou i výhodou. Bez neho sa stratí v zabudnutí a ak sa podarí, čitatelia (a kritici) čakajú na ďalšie autorove prózy ako nevyspytateľné knižné supy. Paolo Giordano sa Osamelosťou prvočísel stihol stať takmer kultovým autorom mladých Robinsonov.
Očakávania od jeho druhej prózy boli vysoké – našťastie mladý taliansky fyzik a spisovateľ nesklamal. Jedinečnú melanchóliu Prvočísel však vystriedala výrazne odlišná dramatickosť modernej vojny. Presne tej, ktorá sa stihla skamarátiť s vyspelou technológiou zabíjania i medializácie, a tak je po večeroch dokumentovaná priamo v našich príbytkoch.

Pokračovat ve čtení na inaque.sk

Tělo na bux.cz

KNIHY očima šéfredaktora nakladatelství Odeon Jindřicha Jůzla: Čtení je sexy (29.12.2012 Lidové noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Aktuality ze světa knih | 31-12-2012

0

(Výňatek z článku „Co zajímavého čekat od třináctky“)

Čtení je sexy
KNIHY očima šéfredaktora nakladatelství Odeon Jindřicha Jůzla

Pesimistický odhad je, že příští rok zaniknou někteří menší nakladatelé, položí se nějaká distribuce, zavře se pár knihkupectví. Knihy se budou prodávat méně a méně, stanou se i díky rostoucí ceně exkluzivním zbožím. Heslem pesimistického výhledu je BKS – bude konec světa.
Osobně jsem zvědavý na zahraniční autory, kteří by příští rok měli přijet. Na dubnovém Pražském festivalu spisovatelů se představí Yasmina Khadra alias Mohamed Moulessenhoul. Tenhle Alžířan – armádní důstojník – psal pod ženským jménem, aby se vyhnul cenzuře a pronásledování. Teď bude přednášet o arabském jaru.
Na podzim snad Prahu navštíví italský prozaik Paolo Giordano. Je autorem bestselleru Osamělost prvočísel, podle něhož byl natočen výborný film. Česky mu vyjde i druhý román, který se odehrává mezi vojáky v Afghánistánu. Optimistickým výhledem je, že se český trh s knihami stabilizuje, čtenáři se vrátí ke svému nákupnímu chování před pár lety. Vzroste podíl e-knih, ale pořád to většině nakladatelů nepřinese zásadní obraty. Objeví se noví e-knihkupci a e-nakladatelé. Heslem optimistického výhledu je ČJS – čtení je sexy.

Paolo Giordano: Osamělost prvočísel (pavlakopecka.blog.iDNES.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 18-06-2012

0

Tíha špatných rozhodnutí?
Tíha jakýchkoliv rozhodnutí. Znáte to. Vyrazíte z domu, běžíte k tramvaji a akorát ji vidíte mizet. Čekáte na další. Nejde o to, že přijdete pozdě do práce. Jde o to, že máte několik minut pro sebe. Stojíte, přemýšlíte.
Stojím, přemýšlím. Kdybych odešla z domu o minutu dřív – kdybych se nevracela pro deštník, který možná stejně nebudu potřebovat, kdybych svůj croissant nehltala při oblékání, ale nechala si ho na cestu, ušetřila bych přesně tu minutu – stihla tramvaj. Co když v ní seděla moje životní láska? Nebo někdo jiný, klíč k mojí kariéře? A co když ne?

Celý článek na pavlakopecka.blog.iDNES.cz

Osamělost prvočísel na bux.cz