To nejlepší ze světové literatury

Kat Kaufmann: Superpozice (7.3.2017, art.ihned.cz) „Jaká to je, prosím?“ Jak se dokáže ptát tak mile. Jako by toho už dávno neměl plný zuby, jako bych nebyla poslední host v hluboké noci. „Jo tak. To je...

Celý článek >>>

V bludišti paralelních světů (7.3.2017, Lidové... Románový debut Kat Kaufmannové je příběhem mladé ruské Židovky v Berlíně a také knihou mnoha tváří – tematicky i jazykově. Název Superpozice (ve významu...

Celý článek >>>

Vyšel nový román Harukiho Murakamiho. Má 2000 stran,... Příznivci japonského spisovatele Harukihu Murakamiho, jenž bývá označován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu, v pátek oblehli japonská knihkupectví. O...

Celý článek >>>

PRÁVĚ VYCHÁZÍ Han Kang: Vegetariánka (23.2.2017,... Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální...

Celý článek >>>

Maďarská literární senzace, zahlcená bídou (22.2.2017,... V Maďarsku se stal román Nemajetní uznávaného básníka a esejisty Szilárda Borbélyho literární senzací. Vypráví příběh chudé, částečně židovské venkovské...

Celý článek >>>

Recenze – PODOBIZNA SLAVNÉHO ŽABCE (4.12.2014, Tvar)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 04-12-2014

0

Z jako ZeldaTherese Anne Fowlerová: Z jako Zelda Z angličtiny přeložila Olga Walló Odeon, Praha 2014, 400 s.
Zatím nejznámější kniha americké autorky nabízí pohled na život a osobnost Zeldy Fitzgeraldové. Začíná ji sledovat v roce 1918, krátce předtím, než se Zelda vychýlí ze životní dráhy, jež pro ni byla zamýšlena. Očekávalo se, že se jako dcera ctihodného a tradicionalistického soudce vdá za některého ze svých ctitelů z dobrých rodin a bude mu oddanou manželkou, pečující o rodinný krb i zašlou slávu jižanského ducha. Příběh Zeldy a jejího manžela Scotta se začal naplno odvíjet v New Yorku v bouřlivých dvacátých letech, během poválečné změny kulturního a sociálního paradigmatu, která umožnila zrod mnoha neobyčejných osobností, včetně manželů Fitzgeraldových.
Román nechce být klasickým a přesným životopisem, jak říká sama autorka, „není to biografie, ale pokus romanopisce, který si představuje, jaké to je, být Zeldou Sayre Fitzgeraldovou“. Je pojat jako retrospektivní vyprávění v ich-formě a celý vyprávěný časoprostor je nahlížen Zeldinou optikou, s občasnými vhledy ostatních postav, například prostřednictvím dopisů. Sledování dobového kulturního a společenského dění, stejně jako dalších literátů, a geneze jejich děl Zeldinýma očima čtenáře vtahuje do děje a nabízí trochu jiný úhel pohledu na známá umělecká díla (například na tvorbu Ernesta Hemingwaye).
Rozdělení do pěti částí, z nichž každá má jinou narativní dynamiku, reflektuje radikálně odlišné etapy Zeldina života. Na začátku hrdinku sledujeme v jejím alabamském domově a jednotvárný, nenápaditý tok vyprávění svým způsobem koresponduje s neživotnými, zatuchlými tradicemi a hodnotami jižanského života na počátku dvacátého století. Užité jazykové prostředky jsou nepříznakové, popis relativně bezstarostných dní je místy ozvláštněn jemným humorem, například když Zelda přemítá o Scottovi, kterého nedávno poznala: „Je tak světaznalý, ale vřelý a dychtivý jako zlatý retrívr. Právě jsem se ho chtěla zeptat, jestli nemají někde v příbuzenstvu zlatého retrívra, když mne objevil tatínek.“ S tím, jak Zeldě přibývají starosti, humoru postupně ubývá.
Podobně deskriptivní jsou i pozdější scény z neustálého kočování po Spojených státech i Evropě, během něhož se Fitzgeraldovi neúspěšně snaží utéct před svými démony, které ovšem nosí sami v sobě. Tyto zdánlivě nenápadné pasáže ovšem pod povrchem zachycují drama postupného rozkladu vztahu obou protagonistů i jejich osobností. Úplně jiným tempem pak ubíhají divoké, sugestivní obrazy Zeldiných představ při počínajících psychických potížích: „Tančím ráno, tančím odpoledne, toulám se ulicemi a hledám… nehledám nic. Barvy mi nedělají moc dobře, jsou na pohled moc ostré. Hudba mi třeští v hlavě jako fretka běhající v kole. Zdá se mi o baletních figurách; soubresaut, sous-sous, rond de jambe, relevé; nesejde na tom, že to nedává smysl, že v tom není logika a nikam to nesměřuje. Teď už to nedokážu rozeznat. Všechno splývá v jedno s mým bdělým snem, s hlasy, které se s ozvěnou ozývají z kiosků s květinami, s vlnící se dlažbou kolem mne, se zoufalou touhou, aby mi věnovala pozornost Madame, aby mě laskala, aby mě zbožňovala – prosím, někdo mě přece milovat musí – a těsně před zhroucením strašný pocit, že svět spotřeboval zásobu kyslíku. Nemohu dýchat, nemohu dýchat, nemohu –“
Jednotlivé části Zeldina příběhu jsou uvozeny chytře zvolenými citacemi z jiných prozaických i poetických děl, a tato intertextualita ještě umocňuje „literární“ dojem z celé knihy. Líčení Zeldina života neodpovídá realitě stoprocentně; pokud by měl čtenář zájem o čistě faktografický životopis, spolehlivější informace získá ze standardně pojaté biografie, například od Nancy Milfordové. Fowlerová využívá rozličné prameny a v místech, kde se nemůže opřít o objektivní (či subjektivní) informace, spoléhá na vlastní imaginaci. Takto například fabuluje, co mohlo stát za nenadálým vypuknutím nenávisti mezi Zeldou a Ernestem Hemingwayem, Fitzgeraldovým blízkým přítelem. Z faktických i vymyšlených střípků autorka skládá mozaiku, na niž můžeme nahlížet jako na jeden zmožných portrétů Zeldy Sayre Fitzgeraldové, jako na drama přerodu naivní, rozmazlené jižanské krásky ve vyčerpanou, psychicky křehkou ženu. Fowlerová se ji však nepokouší stavět do příznivějšího světla nebo ji vymalovat v lichotivějších barvách. „Její“ Zelda nepotřebuje, aby se s ní čtenář ztotožňoval, a nestojí ani o jeho soucit.
Tento portrét – portrét ženy vytvořený další ženou – se nesnaží být objektivní. Čtenář se musí spokojit s jednostranným vykreslením Zeldina světa. Nedočká se nezaujatého hodnocení bouřlivého vztahu Fitzgeraldových ani odpovědi na otázku, kdo koho vlastně zničil. Nakonec to vůbec není důležité, oba byli tím, kým byli, i díky tomu druhému. Tomu, do jaké míry byli definováni právě vzájemným vztahem, ostatně odpovídá i struktura vyprávění, které začíná Scottovým dopisem. Ten přenese Zeldu v myšlenkách do minulosti, odkud její příběh začneme sledovat, a končí příznačně Scottovou smrtí; po ní následuje už jen epilog.
Prostřednictvím Zeldiny osobnosti je v knize tematizována řada otázek a dobový náhled na ně – od ženské emancipace přes uměleckou rivalitu mezi partnery až po výběr životních rolí. Zelda jich hraje spoustu, je „žabcem“, spisovatelkou, baletkou, malířkou, manželkou i matkou, ale zdá se, že čím více ji daná role naplňuje, tím větší zkázu pro ni představuje. Velmi silné jsou pasáže popisující Zeldino zápolení s patriarchálními psychiatrickými autoritami: autorka prostým způsobem jen načrtne průběh rozhovorů mezi lékaři a Zeldou a nechá čtenáře, aby jejich dalekosáhlé implikace analyzoval sám.
Z jako Zelda je zatím jediným dílem Therese Anne Fowlerové přeloženým do češtiny. Český překlad je přijatelný, i když někde na sebe upozorňují zbytečné syntaktické kalky (například ve větě „Je to jen další znamení, že všechno pracuje pro nás.“) Rušivě působí také záměrné ignorování zavedených metafor, zejména není-li pro to opodstatnění v originálu (např. stezička ve vlasech místo pěšinka). Ale k významovým posunům nedochází.
Jak již bylo řečeno, Fowlerové nejde o hledání jediné pravdy o Zeldě Fitzgeraldové, ale nabízí svůj, plastický a uvěřitelný, pohled na Zeldin život. A takto by měl být román také čten – čtenář by neměl očekávat nic více ani nic méně než jednu z možných a subjektivních interpretací jejího příběhu.

 

Z jako Zelda na bux.cz

Rozporuplná Zelda (4.3.2014 literarky.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 06-03-2014

0

Hlavní postavou románu Therese Anne Fowlerové Z jako Zelda je spisovatelka, malířka, baletka a hvězda společenského života meziválečné Ameriky i Evropy Zelda Fitzgeraldová. Důležitou roli tu pochopitelně hraje i její manžel, autor Velkého Gatsbyho Francis Scott Fitzgerald. Je to kniha o „prvním manželském páru celebrit moderní doby“, píše recenzentka New York Times a vystihuje tak její svůdnost i rozporuplnost.
Zelda Fitzgeraldová je lákadlem pro životopisce a spisovatele už dlouho – například: Francouzský spisovatel Gill Leroy získal za fiktivní autobiografii Zeldy v roce 2007 Goncourtovu cenu. První životopis vyšel v USA už v roce 1970. Není divu, že Zelda je přitažlivou postavou: Byla krásná, inteligentní, slavná, byla manželkou krásného, inteligentního, slavného muže, žila v prostředí hvězd a skandálů, byla psychicky nemocná, zemřela – podobně jako její muž – mladá a nešťastná.

Pokračovat ve čtení na literarky.cz

Z jako Zelda na bux.cz

Kronika nejtragičtější lásky jazzového věku (10.2.2014 Mladá fronta DNES)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 10-02-2014

0

Vychází román Z jako Zelda, jenž líčí manželství slavného spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda a Zeldy Sayerové.

PRAHA Byl Scott Fitzgerald neštěstím pro Zeldu Sayerovou, nebo to byla naopak ona, kdo spisovatele táhl ke dnu? Verzí je mnoho, podobně jako životopisů či románů inspirovaných bouřlivým vztahem dvou nespoutaných lidí, které likvidovala vlastní bezhlavost a intenzivní touha po naprosté svobodě. Odeon dnes vydává jeden z nejlepších titulů, které se Fitzgeraldových týkají, napsala ho T. A. Fowlerová a jmenuje se Z jako Zelda. Jde o fiktivní román – byť autorka prostudovala, co se dalo, neponechala v knize nakonec autentické ani dopisy, i ty si vyfabulovala. Přesto je to velmi věrohodná kronika nejslavnější lásky jazzového věku a jejího tragického konce.

Z jako Zelda (Literární kavárna bux.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 23-01-2014

0

Život královny jazzového věku

Francise Scotta Fitzgeralda, autora Velkého Gatsbyho a největšího spisovatele jazzového věku, zná celý svět. Jeho manželka Zelda oproti němu zůstává v ústraní a zahalena tajemstvím. Její život je přitom snad i bouřlivější. Královna jazzového věku se totiž během pouhých dvaceti let změnila z oblíbené jižanské krásky v alkoholičku s duševními problémy.

Pokračovat ve čtení na bux.cz

***

Zelda a Therese

Deníky Zeldy Fitzgeraldové se dosud nenašly. Jediné, co po ní zbylo, je sbírka dopisů. Pak už jenom mýty, historky, legendy. Když si Therese Anne Fowlerová řekla, že o ní napíše román, v jejích představách byla tato manželka věhlasného spisovatele tím, čím byla pro soudobý tisk: krásnou, excentrickou, duševní nemocí poznamenanou múzou. Nic míň, nic víc.

Pokračovat ve čtení na bux.cz

Therese Anne Fowlerová: Z jako Zelda (ukázka, 19.12.2013 Literární noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Ukázky | 20-12-2013

0

Když „kráska z Jihu“ Zelda Sayreová poprvé poznala Francise Scotta Fitzgeralda, bylo jí sladkých sedmnáct a on měl na sobě slušivou uniformu. Psal se rok 1918 a oba se do sebe okamžitě zamilovali. Staly se z nich vyhledávané celebrity, hvězdy večírků. Přicházelo však i vyčerpání, excesy, období bez peněz. Jejich manželství bylo spletí žárlivosti, zášti a vzájemného ubližování. Kým doopravdy Zelda byla kromě toho, že ji vnímáme jako manželku slavného – a později polozapomenutého – spisovatele? Byla lepší autorkou než Scott? Kdo komu vykrádal témata románů? A jak to bylo s její schizofrenií a záhadným úmrtím? Román illinoiské rodačky T. A. Fowlerové není třeba číst jako věrný životopis skutečných manželů Fitzgeraldových (a hledat faktografické hnidy), ale spíš jako autorčinu představu o vnitřních světech a citové pouti zlatého páru jazzového věku. Knihu v českém překladu Olgy Wallo vydává (jako 150. svazek Světové knihovny) nakladatelství Odeon.