To nejlepší ze světové literatury

Kat Kaufmann: Superpozice (7.3.2017, art.ihned.cz) „Jaká to je, prosím?“ Jak se dokáže ptát tak mile. Jako by toho už dávno neměl plný zuby, jako bych nebyla poslední host v hluboké noci. „Jo tak. To je...

Celý článek >>>

V bludišti paralelních světů (7.3.2017, Lidové... Románový debut Kat Kaufmannové je příběhem mladé ruské Židovky v Berlíně a také knihou mnoha tváří – tematicky i jazykově. Název Superpozice (ve významu...

Celý článek >>>

Vyšel nový román Harukiho Murakamiho. Má 2000 stran,... Příznivci japonského spisovatele Harukihu Murakamiho, jenž bývá označován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu, v pátek oblehli japonská knihkupectví. O...

Celý článek >>>

PRÁVĚ VYCHÁZÍ Han Kang: Vegetariánka (23.2.2017,... Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální...

Celý článek >>>

Maďarská literární senzace, zahlcená bídou (22.2.2017,... V Maďarsku se stal román Nemajetní uznávaného básníka a esejisty Szilárda Borbélyho literární senzací. Vypráví příběh chudé, částečně židovské venkovské...

Celý článek >>>

Flanagan, Richard: Úzká cesta na daleký sever (21.2.2016, iliteratura.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 24-02-2016

0

Úzká cesta na daleký severÚzká cesta na daleký sever, v pořadí již šestý román jednoho z nejznámějších australských spisovatelů současnosti Richarda Flanagana, ověnčený Man Bookerovou cenou pro rok 2014, v sobě podle porotců soutěže o toto ocenění spojuje dvě velká témata, která nás provázejí od prvopočátků literatury – lásku a válku. Tím válečným konfliktem, kolem kterého je román vystavěn, je druhá světová válka, konkrétně stavba 415 km dlouhé železnice smrti z Thajska do Barmy v průběhu roku 1943. Flanagan se soustředí především na osudy australských válečných zajatců, jichž bylo na tento megalomanský projekt japonské armády přiděleno na devět tisíc a z nichž celá třetina nepřežila. Jedním z těch, kteří nelidské podmínky v asijské džungli přežili, byl vězeň číslo 335 (japonsky „sanbjaku sandžú go“), spisovatelův otec, z jehož osobních vzpomínek autor čerpal a jenž údajně zemřel v den, kdy jeho syn knihu dokončil.

Pokračovat ve čtení recenze na www.iliteratura.cz

Úzká cesta na daleký sever na bux.cz

Recenze: Úzká cesta nevede jen na most přes řeku Kwai (10.2.2016, ceskatelevize.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 14-02-2016

0

Úzká cesta na daleký severMonumentální román Úzká cesta na daleký sever australského spisovatele Richarda Flanagana zaujme strhujícím svědectvím o utrpení zajatců při výstavbě siamsko-barmské železnice za 2. světové války. Je ale také zničující zprávou o tragické síle zapomnění, jež prostupuje životy – vztahy i city.

Spisovatel Richard Flanagan (*1961) vstoupil tímto dílem mezi autory, kteří budou od této knihy sledováni velmi ostře: může za to ocenění, jež se mu v roce 2014 za román dostalo. Prestižní Man Booker Prize pro anglo-americké autory z něj činí významného spisovatele na výsluní, i když jeho dosavadní tvorba snese náš skromný zájem.

Doufejme, že některé z jeho předchozích děl, například Gould’s Book of Fish(Goldova kniha ryb, 2013) nebo Death of a River Guide (Smrt říčního průvodce, 1994), se v češtině brzy objeví.

Pokračovat ve čtení recenze na www.ceskatelevize.cz

Úzká cesta na daleký sever na bux.cz

RECENZE: Úzká cesta. Most přes řeku Kwai pro vášnivé čtenáře (24.1.2016, kultura.zpravy.idnes.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Edice Světová knihovna, Ohlasy | 29-01-2016

0

Úzká cesta na daleký sever„Možná spousta lidí lásku nikdy nepozná.“ Síla australského spisovatele Richarda Flanagana je v tom, že podobné věty dovede napsat objevně. Spočívá to v bohatém kontextu jeho románu Úzká cesta na daleký sever, který umožňuje čtenáři, aby si toto hořké (byť banální) poznání naplno připustil.

U Flanagana ho k němu dovede plasticky a promyšleně postavený příběh, napsaný srozumitelně a přitom poutavě.

Zúžit záběr Flanaganova románu jen na historii australských zajatců za druhé světové války, kteří jako japonští otroci stavěli v r. 1943 železnici Barma–Thajsko, by byl politováníhodný omyl. Přestože se Flanagan držel mimo jiné vzpomínek svého otce, který otřesné podmínky vjaponských zajateckých táborech zažil. Z devíti tisíc zajatých Australanů nepřežil každý třetí; celkový počet obětí zřejmě přesahuje sto tisíc.

Pokračovat ve čtení recenze na www.kultura.zpravy.idnes.cz

Úzká cesta na daleký sever na bux.cz

Richard Flanagan: Úzká cesta na daleký sever (10.1.2016, literarky.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 15-01-2016

0

Úzká cesta na daleký severV paměti mnoha čtenářů utkvěla slavná kniha francouzského prozaika Pierra Boulla Most přes řeku Kwai z roku 1952, o pět let později úspěšně převedená na filmové plátno.

 Po více než šedesáti letech se k tragickému dramatu stavby železnice smrti během druhé světové války, při níž přišlo o život neuvěřitelných sto tisíc lidí, vrátil australský spisovatel Richard Flanagan. Centrem jeho vyprávění je utrpení australských válečných zajatců v čele s vojenským lékařem Dorrigem Evansem, jejichž osudy sleduje i po skončení válečného konfliktu.

Pokračovat ve čtení recenze na www.literarky.cz

Úzká cesta na daleký sever na bux.cz

Kdo nemá nějakého toho „Oscara“, jako by ani nebyl (19.11.2015, Host)

Přidal: Odeon | V kategorii Rozhovory | 19-11-2015

0

úžká cesta na daleký severRozhovor s překladatelem Jiřím Hrubým o knize Richarda Flanagana Úzká cesta na daleký sever

Ještě letos připravuje nakladatelství Odeon k vydání knihu
Richarda Flanagana Úzká cesta na daleký sever, kterou porota Man Bookerovy ceny v loňském roce uznala za hodnu nejvyššího ocenění. Kniha, na níž Flanagan pracoval dvanáct
let a jejíchž pět předchozích verzí smazal z počítačové paměti nebo spálil, vypráví o osudech australských vojáků za druhé světové války, kteří v krutých podmínkách japonského zajateckého tábora stavěli železnici smrti.
Román je věnován jednomu z těchto bývalých zajatců — zajatci sanbjaku sandžú go, totiž Flanaganovu otci.

* Richard Flanagan se vaším překladem knihy Úzká cesta na daleký sever představuje českému čtenáři vůbec poprvé. Jak byste charakterizoval Flanaganův literární styl? Jaký je Flanagan spisovatel?

On to má v životě hodně pestré — začal jako novinář a jeho první knihy jsou non-fiction. Realizovaly se jeho dva filmové scénáře, z nichž jeden sám režíroval. Jistě také proto mu non-fiction výrazně vstupuje i do prózy. Také Úzká cesta na daleký sever je do značné míry literatura faktu a i v ostatních jeho románech je té non-fiction hodně, a vesměs jde o australskou tematiku (jeho druhý román, zfilmovaný, je o slovinských přistěhovalcích; jestliže se jeho žena jmenuje Majda Smolej, tak předpokládám, že psal o její rodině). Navíc uplatňuje zájem o původní australské obyvatelstvo, i v Úzké cestě je podobná epizodka.

* Čím vás jako překladatele Flanaganovo dílo zaujalo a proč jste se rozhodl jednu z jeho knih převést do češtiny?

Je to jednoduché: jeho knihu mi k překladu nabídli v Odeonu. Kromě toho, že se neodmítá nabídka kalibru „nominace na Bookera, Pulitzera a spol.“, mám jistý vztah k Asii a Flanaganův román je právě tak „o Japonsku“ jako o Austrálii; a možná je zajímavější spíš to Japonsko.

* Jak na vás při prvním čtení kniha Úzká cesta na daleký sever zapůsobila?

Pochopitelně, tedy vzhledem k námětu, je to velmi silná kniha. Všichni potřebujeme hrdiny a taky nás fascinují naši předkové, celý ten zájem o genealogii a pradědeček legionář na zahnědlých fotkách. Ale jen Richard Flanagan literárně ztvárnil hrdinu ve vlastní rodině — zajatecký tábor přežil jeho otec, se kterým autor svou práci konzultoval vlastně až do jeho smrti; zemřel záhy poté, co Flanagan román dopsal —, a ještě za to dostal „Bookera“. Nejvíc jsem na té knize ocenil dvě věci: jak se v Japonsku (ne)reflektuje temná válečná minulost a zejména rozpornou hlavní postavu. Jako čtenář jsem si říkal, že autor zbytečně zveličuje jeho stránku hrdinskou i odpudivou, ale je fakt, že mu tak vzniká pěkné napětí v psychologii té postavy, k němuž se přidává i velká sebeironie, jíž je ten člověk schopen.

* Flanagan je autorem celkem šesti románů, proč se jako první v češtině objevuje jeho poslední dílo?

To je otázka pro Odeon, ale odhaduju, že odpověď je celkem jasná: nikdo si u nás netroufá na neznámého autora a knihu neověnčenou cenami nebo aspoň nominacemi na významné ceny, což byl i Flanaganův případ — když Odeon získal práva, na výrok poroty se teprve čekalo. Až když se takto podaří přeložit nějakou první knihu a celkem to v Česku zarezonuje, tak potom může dojít i na další tituly téhož autora, třeba i ty dřívější. Uvidíme, jak to bude v případě Flanagana.

* Richard Flanagan je jeden z mála australských spisovatelů oceněných Man Bookerovou cenou. Musí být australský autor oceněn, aby se stal známým v evropských zemích?

Kdo dnes nemá nějakého toho „Oscara“, jako by ani nebyl… Určitě to platí nejen v českých nakladatelstvích a u českých čtenářů.

* Jaký tedy očekáváte ohlas na Flanaganovu Úzkou cestu na daleký sever u českých čtenářů? Máte v plánu překládat i další Flanaganova díla, nebo se jedná o ojedinělý záblesk z dalekého kontinentu?

Nakladatelé by byli moc rádi, kdyby mohli s nějakou pravděpodobností „očekávat ohlas“, ale spíš je to vždycky jen takové věštění… Námět je to jistě atraktivní — i v Česku máme jakési povědomí o knihách a filmech Most přes řeku Kwai a Král krysa a druhá světová válka nás dlouhodobě baví a zajímá. Stačí už jen to, jaký prostor tomuto tématu věnuje televize — jeden kamarád druhému kanálu přezdívá „ČT2 světová“. Přitom samozřejmě máme daleko lepší povědomí o válce v Evropě, takže Tichomoří je o to zajímavější. Čtenáře by si to tedy najít mohlo. Netroufám si odhadovat, jestli to tak opravdu bude. V plánu dnes už obvykle nemám vůbec nic, spíš se jen těším, co přijde.

* Patrick White získal Nobelovu cenu právě za to, že ve svých knihách zachycoval australskou krajinu a život v ní. V případě Flanaganova díla se zdá, že je české čtenáře potřeba nejprve nalákat na téma známé a obecně sdílené, jako je druhá světová válka, které pak může otevřít cestu i k tématům vzdálenějším. Myslíte, že příběh s ryze australskou tematikou by měl menší šanci uspět?

Námětem je sice druhá světová válka, ale pro nás poněkud odtažitá, protože japonský pracovní tábor je přece jen dost exotické téma a prostředí. Menší šanci? Nemyslím, uspět i vyhořet může úplně cokoli odkudkoli, je to nevyzpytatelné. A hlavně: „sledujeme světový trh“ — není důvod, aby nás kdovíjak zajímalo právě Norsko či Japonsko, ale Nesbo a Murakami jsou bestselleristi i v angličtině.

* Proč si myslíte, že je australská literatura do češtiny tak málo překládána?

Je to malá, málo známá literatura, velmi vzdálená země, vzdálené problémy, asi. Jistě se to bude měnit — každý už pomalu známe někoho, kdo tam studuje nebo pracuje, a vztah k nejmenšímu kontinentu si můžeme začít budovat (když k Americe ho máme už dlouho).

* Je rozdíl mezi překládáním knih z australské angličtiny a jiných anglicky psaných děl? Má australská angličtina pro překladatele nějaká specifika?

Neřekl bych. Zatímco v mluvené řeči se „australština“ prozradí okamžitě, z psaného textu se nijak jednoduše nepozná, leda snad při nějakém hlubším rozboru. Angličan by možná nějaké australské stylistické nuance vycítil, mně to dáno není. Rozhodně to pro mě bylo hodně exotické — jsem v překladech zvyklý hlavně na Seattle a New York, a najednou Hobart, Parramatta, Launceston, Adelaide, Melbourne. K tomu vegetace a ptactvo jiné polokoule a kontinentu. V každém případě na mě i při hledání v normálním slovníku velmi často vyskakovalo ono „AU“ — australský výraz. A nejednou mě vyhledavač zavedl třeba na stránky australského slangu nebo do nějakých diskusí, ze kterých vyplynulo, že se jedná o nějaké australské specifikum. Mnohé diskutující to často překvapilo, takže ani rodilí mluvčí nejsou v „australštině“ až tak kovaní.

* Česká literatura je ve světovém měřítku často znevýhodňována tím, že je psána v minoritním jazyce. Australská literatura se s podobným problémem potýkat nemusí. Proč se tedy zdá, že je na světové literární scéně podobně vzácným úkazem?

Je to malá literatura a malá kultura, ostatně vedle „Ameriky“, ze které překládám nejvíc, je malé všechno. Austrálie vždycky byla na periferii „západního světa“, ale samozřejmě se to v době globální vesnice mění a svět je mimoto stále víc uniformní — velkoměsta a mrakodrapy vypadají všude stejně, popis Sydney se zásadně neliší od jiné metropole. Pokud autor knihu velmi výrazně geograficky či co do reálií někam konkrétně nezasadí, může se příběh odehrávat (skoro) kdekoli, protože i lidské problémy jsou „uniformní“. Případ této Flanaganovy knihy to ale není — u té není od začátku do konce sebemenších pochyb, že je australská.

* A v čem tedy tkví ona „australskost“ Flanaganovy knihy?

Nalezneme v ní australské postavy a reálie plus nedávnou australskou minulost. Váleční veteráni a účast v obou světových válkách jsou velká australská i novozélandská témata, jejich spojení s Anglií a důkaz evropského původu.

* Zdá se, že Flanagan ve svých dílech často a rád vytahuje na světlo bolavá témata nejen australské, ale i světové (dávné i nedávné) historie, jako jsou terorismus (The Unknown Terrorist), kolonialismus (Wanting) nebo, jak je tomu v Úzké cestě na daleký sever, osud australských válečných zajatců. Myslíte si, že australská literatura, podobně jako literatura česká, nabývá jakési terapeutické úlohy ve vztahu k vlastním dějinám?

Určitě, ale nejen australská a česká. Jakákoli. Dozvuků války je dost třeba i v severské literatuře. Pochopitelně, velký román či jakékoli velké umělecké dílo potřebuje velké téma, mezní situace, potřebuje „Sophiinu volbu“. Zrovna Flanagan si „své“ mezní situace opravdu užívá, většinou na několika stránkách.

* List Kirkus Reviews přirovnal Flanaganovy romány k dílu jediného australského nobelisty Patricka Whitea. Myslíte, že by si Flanagan zasloužil být druhým australským nobelistou?

Vzhledem k tomu, jaké je Nobelova cena politikum, má možná dobře našlápnuto. Budeme mu držet palce. Taky Odeonu, kterému se každá cena „v katalogu“ moc hodí, a nakonec i mně — budu to sledovat a vyhlížet, jestli mi třeba k Saulu Bellowovi nepřibude druhý nobelista.

Ptala se Hana Řehulková.

***

Jiří Hrubý (nar. 1957) je překladatel zejména moderní americké beletrie (občas také britské — přeložil například Martina Amise a Magnuse Millse —, teď tedy i australské). Mezi osobních top pět překladů řadí knihy: Katedrála Raymonda Carvera, Kanada Richarda Forda, Sněžný levhart Petera Matthiessena, Cesta Cormaca McCarthyho a Barva nachu Alice Walkerové.

Úzká cesta na daleký sever na bux.cz