To nejlepší ze světové literatury

Kat Kaufmann: Superpozice (7.3.2017, art.ihned.cz) „Jaká to je, prosím?“ Jak se dokáže ptát tak mile. Jako by toho už dávno neměl plný zuby, jako bych nebyla poslední host v hluboké noci. „Jo tak. To je...

Celý článek >>>

V bludišti paralelních světů (7.3.2017, Lidové... Románový debut Kat Kaufmannové je příběhem mladé ruské Židovky v Berlíně a také knihou mnoha tváří – tematicky i jazykově. Název Superpozice (ve významu...

Celý článek >>>

Vyšel nový román Harukiho Murakamiho. Má 2000 stran,... Příznivci japonského spisovatele Harukihu Murakamiho, jenž bývá označován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu, v pátek oblehli japonská knihkupectví. O...

Celý článek >>>

PRÁVĚ VYCHÁZÍ Han Kang: Vegetariánka (23.2.2017,... Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální...

Celý článek >>>

Maďarská literární senzace, zahlcená bídou (22.2.2017,... V Maďarsku se stal román Nemajetní uznávaného básníka a esejisty Szilárda Borbélyho literární senzací. Vypráví příběh chudé, částečně židovské venkovské...

Celý článek >>>

Kámel Daúd – polemik mezi dvěma ohni (18.4.2016, literarni.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 24-04-2016

0

Meursault, přešetřeníNa počátku byla útlá románová prvotina Meursault, přešetření, pak významná literární ocenění a mezi nimi cena Goncourt za první román 2015, smršť recenzí, článků a rozhovorů. Následovaly na dvě desítky překladů do dalších jazyků včetně českého vydání v Odeonu, příprava divadelní i filmové adaptace… Světový ohlas. Protichůdné reakce.

Na pozadí toho všeho autor, který se narodil před 46 lety v alžírském městě Mostaganem, duší  i praxí žurnalista. Jako dítě mluvil arabsky, od devíti roků se učil sám francouzsky a tímto jazykem dnes píše, komentuje dění doma i na starém kontinentu a jeho tvář se objevuje v médiích celého světa… Kámel Daúd.

Kdo je Kámel Daúd? Především dlouholetý novinář, odvážný glosátor dění, vůdčí osobnost Oranského deníku. Do literatury vstoupil výrazně už roku 2011 povídkovým souborem Minotaurus 504, ale skutečný věhlas mu získal román Meursault, přešetření, v němž se rozhodl − jak lze minimálně říct − vést dialog s jedním z nejvýznamnějších děl 20. století, Cizincem Alberta Camuse. Dialog, polemika, protihlas, odplata, „contre-enquête“, ať to nazveme, jak nazveme − stojí za tím počinem troufalost, namyšlenost, pragmatismus, nebo spíše vnitřní puzení, rozhořčení, snaha o vyvážení, dát hlas druhé straně, uvést věci na pravou míru?

Pokračovat ve čtení článku na www.literarni.cz

Meursault, přešetření na bux.cz

Pomsta není odpověď (19.11.2015, Reflex)

Přidal: Odeon | V kategorii Edice Světová knihovna, Ohlasy | 19-11-2015

0

Meursault, přešetřeníKÁMEL DAÚD se v ceněném románu ptá po identitě p p zavražděného „Araba“ z Camusova Cizince

„Dnes je máma ještě živá.“ Tímto odkazem na slavnou větu z Camusova Cizince, která zní „Dnes umřela maminka“, začíná román Meursault, přešetření alžírského spisovatele Kámela Daúda. Kniha vyvolala ohlas – ve Francii získala prestižní Goncourtovu cenu za první román a byla nominována i na „velkou“ Goncourtovu cenu. Alžírský salafistický imám, představitel sunnitské fundamentální odnože islámu, pak proti autorovi vyhlásil fatvu.

IMÁM PROHLÁSIL, že spisovatel vede válku proti „Alláhovi, jeho prorokovi, koránu a svatým hodnotám islámu“. K takovým závěrům ho přivedla pravděpodobně postava hlavního hrdiny, Háruna. Ten podobně jako Camusův Meursault odmítá projevovat z jeho hlediska falešnou pokoru vůči Bohu a společnosti: „Ohavný minaret, jenž ve mně probouzí chuť k naprostému rouhání.
(…) Někdy jsem v pokušení vylézt do míst, kam se zavěšují tlampače, zavřít se tam na dva západy a vyřvat odtud celou svou sbírku nadávek a bezbožností. A vyjmenovat při tom dopodrobna všechny své hříchy. Křičet, že se nemodlím, že neprovádím rituál omývání, že nedržím půst, že nikdy nepůjdu na pouť a že piju víno – a když už, že na čerstvém vzduchu je nejlahodnější. Řvát, že jsem svobodný a že Bůh je otázka, ne však odpověď, a že bych se s ním chtěl setkat sám jako při svém narození anebo ve smrti.“
Zásady islámu a jejich (ne)dodržování však nejsou stěžejním motivem knihy. Daúda zajímá totožnost bezejmenného „Araba“, kterého Meursault (jejž Hárun ztotožňuje s Albertem Camusem), oslněn sluncem, před více než sedmdesáti lety v Camusově románu zastřelil na pláži. Jaký byl? Co jeho rodina? A tak od prvních stránek rozehrává pozoruhodnou, postmoderní literární hru. Jak nám vypravěč Hárun prozradí, zavražděný se jmenoval Músa – a byl to jeho starší bratr.
Sourozencova smrt je pro Háruna bodem, k němuž se vztahují všechny události jeho života. Músovo tělo se nikdy nenašlo, a truchlení tak nikdy neustalo, respektive pozůstalí neměli šanci projít si jeho fázemi. Meursaultův násilný čin vrhá krvavý stín, plazící se přes půl století, z něhož nelze vystoupit. Jediný způsob vidí Hárun v přeměně z oběti na pachatele: po skončení války Alžírska za nezávislost zabije Francouze. Tento skutek je – podobně jako ten Meursaultův – odpudivý a ve své odpudivosti čtenáře fascinuje. Hárun je později nucen se za své jednání zodpovídat – nikoli však proto, že usmrtil lidskou bytost, ale proto, že tak učinil v nevhodný čas: válka už skončila. Kdyby Francouze zastřelil o pár dní dříve, nikdo by se na nic neptal. Vražda však samozřejmě jako odplata nezabere; krvavý stín, v němž Hárun žije, se tím naopak rozlije do stran.

MEURSAULT A HÁRUN SE PŘIBLIŽUJÍ

Zásadním motivem knihy je hrdinův vztah s matkou. Zatímco Meursault pro tu svou v očích společnosti netruchlil dostatečně, v Hárunově rodině je nekončící oplakávání a lamentování něco přirozeného. Ke svému jedinému žijícímu dítěti se Hárunova matka chová, jako by neexistovalo, naproti tomu přítomnost zesnulého Músy z bytu nikdy nevymizí, jeho věci jsou opečovávané a vzpomínky na něj pevně zakonzervované. V průběhu let matka vytvoří obraz úžasné, ale nereálné bytosti.
Hárun se od své matky nedokáže odstřihnout. Její bolest je poutem, jímž si svého přeživšího potomka připoutala. Je to pak právě ona, kdo nehlasným příkazem vyžaduje pomstu – vraždě přihlíží a nepřipouští žádný úhybný manévr.
Usmrcení jiného člověka je momentem, kdy se Meursaultovo a Hárunovo myšlení začínají přibližovat; styl jejich vyprávění však zůstává naprosto odlišný. Tam, kde Camusův hrdina popisuje své jednání věcně, takřka chladně a nezúčastněně, je Daúdův verbálně hýřivý, používá metafory, přehání, plačtivě se dožaduje soucitu a nikoho jiného nepustí ke slovu. Tím méně svého mlčenlivého posluchače, ke kterému se během celého vyprávění obrací. Podobně jako Meursault končí Hárun coby zajatec svého vnitřního vesmíru, své vlastní, pokřivené logiky a vnímání.
Bůh není odpovědí – ale tou, jak ukazuje Hárunův příklad, není ani pomsta. Nakonec nezbývá nic jiného než si klást otázky a doufat, že pokud se člověk proklestí houštinou hlušiny, dobere se k těm skutečně podstatným. Kámel Daúd si takové otázky klade. A rouhání to není ani v nejmenším – jedině pokud bychom považovali za svaté své pohodlné, vyjeté a často zoufale nefunkční myšlenkové dráhy.

 

Meursault, přešetření na bux.cz

Alžířan Daúd se ptá: Kdo je lepší? (29.10.2015, Právo)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 30-10-2015

0

Meursault, přešetřeníV duchu postmodernismu si vzal alžírský novinář a spisovatel Kámel Daúd (1970) jako námět románu Meursault, přešetření existenciální novelu Alberta Camuse Cizinec a staví jí zrcadlo proměny času.

                Camus vydal prózu v roce 1942, kdy zabít Alžířana, obyvatele kolonie, nebyl pro Francouze až takový zločin. Oběti ani nedal jméno, nakonec Camusův vrah Mersault byl odsouzen nikoli za tento čin, nýbrž za to, že málo truchlil nad smrtí své matky.

                Jistě, defétismus z doby 2. světové války přispíval tehdy k tomu, že se člověk mohl cítit uprostřed společnosti cizincem, lhostejným k lidem, bez citu a perspektivy. Daúdova zpověď bratra tehdy zabitého Alžířana, vyprávěná v jeho stáří někomu, kdo o něm napíše, přesouvá hlavní děj do roku 1962, kdy jeho země získala na Francii nezávislost.

                Meursaultova oběť má už jméno, je jím vypravěčův bratr Músa. Neustálé oplakávání jeho smrti milující matkou však vede Alžířana k zabití jiného Francouze, rovněž na pláži.

                „Proč jste ho nezabil dřív?“ zlobí se policejní úředník, vždyť před vyhlášením nezávislosti pomstít smrt na Evropanovi by nebyl zločin. Oč jsme však my, Alžířané, lepší než vraždící Francouzi, klade si v tomto podobenství otázku autor. A není to jediný paradox, kterým Daúd polemizuje nejenom s Camusem.

                Daúd za ním nezůstává pozadu. Músův bratr v boha, rozuměj vMohammeda, nevěří a provokativně se diví, proč se otázka boží existence pokládá stále člověku, a nikoli přímo bohu. Vrcholem troufalosti autora i jeho hrdiny je odmítnutí poklonit se biblickému Adamovi s odkazem na koránského anděla Iblíze, který je převtělením ďábla.

                Z hlediska autorova vývoje jde o zajímavý posun. V dospívání vystoupil z islamistické buňky, chtěl se věnovat novinařině a psaní. Přesto mu nedovolili v originálu zařadit kritickou pasáž o islámu, o mešitě, která se hrdinovi hnusí, a o nesnášenlivém imámovi. Daúdovy výpovědi starce mají mnoho vrstev, v nichž můžeme hledat odpovědi na to, nakolik jsme se změnili. Strohý styl, byť s květnatým, obrazným jazykem, oslovuje svět. Popularitu knize přinesl i alžírský imám, který nad Daúdem vyhlásil fatvu. O její zrušení autor dosud marně usiluje. Jde v jeho případě o navýsost umělecký text, řadící se k tomu lepšímu, co lidská společnost o sobě kriticky vypověděla.

Autor recenze: František Cinger

Meursault, přešetření na bux.cz

Co vám to tu, pane, vyprávím…? (14.10.2015, Lidové noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 14-10-2015

0

Meursault, přešetřeníV edici soudobé zahraniční prózy Světová knihovna vydal pražský Odeon předloňský, ve Francii oceněný román Alžířana Kámela Daúda (* 1970) Meursault, přešetření. Nezní vám titulní příjmení povědomě? No mělo by…

Meursault, Meursault… ano, to je hlavní postava proslulé existencialistické prózy Alberta Camuse Cizinec (1942). Kámel Daúd, povoláním žurnalista, ji ve své románové prvotině „přešetřuje“, a to absolutně neinvestigativním, nežurnalistickým, nýbrž výsostně literárním způsobem.

                Vypravěč Meursault v Camusově Cizinci zabije arabského muže; autor nedá oné oběti – v intencích své poetiky a filozofie odcizení, jméno: zkrátka Meursault zabil Araba. Daúd, respektive jeho vypravěč Hárun, se s tímhle nesmiřuje, nepřistupuje na naladění Camusovy postavy, potažmo Meursaultova stvořitele, jemuž postava tohoto úředníka pracujícího ve městě Alžír napomohla k literárnímu věhlasu bezmála celosvětovému. I próza Meursault, přešetření je (stejně jako Cizinec) monologem, který v jednom baru v alžírské metropoli vede starý muž, obrácen k mladému univerzitnímu profesorovi, jenž mu vlastně reprezentuje postoj Camusův, obecněji náhled západního intelektuála. Vypravěč Daúdův se posluchači svěřuje a spílá mu zároveň: Ten zabitý Arab byl mým starším bratrem, jmenoval se Músa, měl tedy jméno, měl svůj osud, svoji jedinečnost, jenže v Cizinci byl tento muž autorem účelově použit a odhozen, ani jeho tělo se po vraždě, kterou provedl Meursault, nenašlo. Hárun přibližuje život ve své rodině, svěřuje se, v čem a jak vyrůstal, „rozbaluje“ svoji těsnou vazbu na matku, která je protipólem chladu mezi Meursaultem a jeho matkou, na jejíž pohřeb Camusův hrdina v úvodu Cizince přijíždí. Celý ten barový monolog je v podstatě soubojem s cizí, cizáckou, nicméně důvěrně známou kulturou, kterou pro onoho alžírského „starého pijáka vína“ reprezentuje Camusova – prý nezaslouženě proslulá – kniha. Daúdův text je tedy odvozen, běží o dílo sice prozaické, avšak svého druhu sekundární, o interpretaci a reinterpretaci i revizi. Když čtenář nezná Cizince, zachytí se, zorientuje se, „půjde“ s Alžířanovým monologem? Odpověď je s ohledem na zdejší publikum spíše skeptická: rezonance Daúdovy knihy je, či přímo musí být v našem prostředí neskonale skromnější než ve frankofonní oblasti, v níž Cizinec je dílem klasickým a alžírsko-francouzská vazba je „tam“ ve všech směrech daleko žhavější, kdežto my ji tu pouze nezúčastněně registrujeme či tušíme. Daúd pracuje s četnými opozicemi vůči Camusově textu jak situačními, tak kulturními, a právě uvědomování si těchto opozic legitimizuje tuto revizi, dává jí dimenzi promyšlené, ale nikoliv nenávistné, nýbrž informované polemiky s tím, co my, nearabští Zápaďané, vnímáme na Cizinci a jeho světě jako dané a samozřejmé. Znalost Camusovy „předlohy“, nebo alespoň její docela věrné filmové adaptace režírované roku 1967 Luchinem Viscontim (v hlavní roli Marcello Mastroianni), je tudíž u Meursaulta, přešetření podmínkou prakticky nutnou.

                Tato znalost také odbourává možný pocit literátskosti, papírovosti Alžířanovy prózy; i když ani tak ne úplně. Před finále totiž (než se Hárun definitivně otevře a popustí stavidla svého pocitu vykořenění a míjení se se světem), konkrétněji ve třinácté kapitole (v knize str. 108–114), Hárunův monolog přepadává do doslovnosti a fabulační znásilněnosti; v předešlých partiích zase může čtenáře iritovat repetitivnost umanutého pijáka Háruna, tvrdícího, že „musí se to pořád probírat znovu a vracet se k tomu základnímu“.

                Ovšem pak, v onom finále, Daúdova próza výborně graduje, poněvadž se v minulosti dosud zaklesnutý Hárun explicitněji vyjadřuje k současnosti a text přesahuje bezpečí camusovského literárního přístavu. A cizinci jsou najednou a definitivně dva. „Ty žiješ jinde, nemůžeš pochopit, co musí strpět stařec, jenž nevěří v Boha, nechodí do mešity, nečeká žádný ráj, nemá ani ženu, ani syna a který svou svobodu vystavuje jako provokaci,“ vysvětluje Hárun svému posluchači, neboť Alžírsko už roky utahuje, jak známo, šrouby pod náporem náboženského fundamentalismu. Ostatně jeden imám vyhlásil nad autorem Meursaulta, přešetření fatwu. A literatura se tak dostává do neliterární zóny života a smrti.

Autor příspěvku: Josef Chuchma

 Meursault, přešetření na bux.cz

Tváří v tvář zločinu (9.10.2015, E15)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 12-10-2015

0

Meursault, přešetřeníMnohovrstevný příběh o smyslu života a smrti alžírského spisovatele Kámela Daúda píšícího francouzsky vynesla jeho prvotinu Mersault, přešetření rovnou mezi finalisty Goncourtovy ceny.
Navzdory svým literárním kvalitám tato kontroverzní kniha však vyvolala v Alžírsku zároveň i fatwu na autora, neboť odmítá ve svém díle jakékoli náboženství. To je pro něj „jakousi hromadnou dopravou, kterou nepoužívám. Rád zajdu za Bohem pěšky, je-li třeba, ale ne organizovanou cestou“. Zároveň popisuje nejednu absurditu okolního světa, což vyvolalo veřejné pobouření v islámsky ortodoxních kruzích.
Daúd ve svém románu jakoby navazuje na Camusova Cizince. Diskutuje s imaginárním vrahem, jenž zabil bezejmenného Araba na pláži v Alžíru v létě 1942. Staví se do role jeho mladšího bratra, který je smrtí a matčiným smutkem poznamenán. Touží po pomstě a rozhodl se vše popsat svými slovy.
Bratr by mohl být svatý, uvažuje, kdyby mu dal autor jméno, jakékoli. Jenomže kdyby ano, stal by se z bratra pro vraha problém svědomí; člověka nezabiješ tak snadno, když mu dáš jméno, soudí.
Události se odehrávají v době končícího kolonialismu a prvních dnů nezávislosti, kdy byla smrt často bezdůvodná a nečekaná. Kvůli perspektivě děcka, jež se ocitá tváří v tvář nezměrnosti zločinu, stává se smrt noční můrou, která mu i v dospělosti znemožní prožít lásku a schopnost milovat.
Kultivovaně napsaná kniha ve skvělém překladu Alexandry Pflimpflové přibližuje arabský svět nikoli jako svět anonymního davu náboženských fanatiků, ale jako jedinců se jménem a vlastním pohledem na život. Román se vyznačuje hlubokou lidskostí a rozšiřuje obzory těm, kteří chtějí poznat rozdílnost národa odlišného smýšlení, jiné pleti i kultury.

Hodnocení: 90 %

Meursault, přešetření na bux.cz

Spisovatel pod fatvou. Kamel Daúd Evropanům sebral Camusova hrdinu a píše o kolonialistech (27.8.2015, art.ihned.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 27-08-2015

0

Meursault, přešetřeníVánoce, jaké vloni zažil alžírský spisovatel Kamel Daúd, hned tak někoho nepotkají. Ještě v polovině prosince seděl v populární francouzské talkshow On n’est pas couché a hovořil o svém prvním románu nazvaném Meursault, přešetření, kterého se už v tu chvíli prodalo přes sto tisíc výtisků a jejž deník Financial Times vzápětí označil za „zřejmě nejdůležitější knihu, která za poslední roky vyšla na Blízkém východě“.

Ve čtyřiačtyřiceti letech byl Daúd privilegovaným sloupkařem alžírských novin, čerstvým bestselleristou a favoritem nejvýznamnější francouzské literární Goncourtovy ceny − a náležitě se usmíval do kamer.

Pokračovat ve čtení recenze na www.art.ihned.cz

Meursault, přešetření na bux.cz

Kamel Daúd: Meursault, přešetření (17.8.2015, art.ihned.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ukázky | 18-08-2015

0

Meursault, přešetřeníDnes je máma ještě živá.

Už nic neříká, ale mohla by vyprávět spoustu věcí. Na rozdíl ode mne, já tenhle příběh přetřásám, i když si ho už skoro nepamatuju.

Chci říct, že je to příběh, který sahá do doby před více než půl stoletím. Stal se a hodně se o něm mluvilo. Lidé o něm mluví stále, ale zmiňují se jen o jednom mrtvém – zcela bezostyšně, abys věděl, poněvadž mrtví v něm byli dva. Ano, dva. A důvod k tomuto opomíjení? Ten první uměl tak vyprávět, že dokázal, aby se na jeho zločin zapomnělo, zatímco ten druhý byl nevzdělaný chudák, kterého Bůh stvořil nejspíš jen proto, aby ho skolila kulka a obrátil se zase v prach, takový nikdo, kdo ani nestihl mít nějaké jméno.

Pokračovat ve čtení ukázky na www.art.ihned.cz

Meursault, přešetření na bux.cz

Recenze: Zoufalý Daúdův výkřik do tváře Camusovu Cizinci (16.8.2015, ceskatelevize.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 18-08-2015

0

Meursault, přešetřeníJsou knihy, které vyvolávají stále zájem. Výjimečný román Cizinec spisovatele Alberta Camuse, braný jako manifest existencialismu, k nim patří. Alžírský novinář a spisovatel Kámel Daúd se rozhodl použít toto dílo jako východisko k románové polemice o vztahu mezi Západem a islámským světem. Česky vychází pod názvem Meursault, přešetření.

Dílo, jež v originálním francouzském znění nese název Meursault: contre-enquête, odkazující na Meursaulta, hlavní postavu Camusova Cizince, vyšlo hned dvakrát. Nejprve roku 2013 v Alžírsku, o rok později ve Franci. V obou zemích vyvolala kniha poprask – a vždy tak trochu z jiného důvodu. O síle sdělení svědčí i dvojí společenské ocenění: ve Francii získalo dílo Goncourtovu cenu za první román, v Alžírsku autora postihla fatwa (za rouhání).

Pokračovat ve čtení recenze na www.ceskatelevize.cz

Meursault, přešetření na bux.cz