To nejlepší ze světové literatury

Kat Kaufmann: Superpozice (7.3.2017, art.ihned.cz) „Jaká to je, prosím?“ Jak se dokáže ptát tak mile. Jako by toho už dávno neměl plný zuby, jako bych nebyla poslední host v hluboké noci. „Jo tak. To je...

Celý článek >>>

V bludišti paralelních světů (7.3.2017, Lidové... Románový debut Kat Kaufmannové je příběhem mladé ruské Židovky v Berlíně a také knihou mnoha tváří – tematicky i jazykově. Název Superpozice (ve významu...

Celý článek >>>

Vyšel nový román Harukiho Murakamiho. Má 2000 stran,... Příznivci japonského spisovatele Harukihu Murakamiho, jenž bývá označován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu, v pátek oblehli japonská knihkupectví. O...

Celý článek >>>

PRÁVĚ VYCHÁZÍ Han Kang: Vegetariánka (23.2.2017,... Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální...

Celý článek >>>

Maďarská literární senzace, zahlcená bídou (22.2.2017,... V Maďarsku se stal román Nemajetní uznávaného básníka a esejisty Szilárda Borbélyho literární senzací. Vypráví příběh chudé, částečně židovské venkovské...

Celý článek >>>

PSÁNO ČERNÉ NA BÍLÉM (19.11.2014, Hospodářské noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Rozhovory | 19-11-2014

0

Telegraph AvenueV ROMÁNU TELEGRAPH AVENUE JSEM SE POKUSIL VYLÍČIT, V JAKÉM PROSTŘEDÍ SPOLU ŽIJÍ ČERNOŠI S BĚLOCHY, ŘÍKÁ SPISOVATEL CHABON.

Rozhovor

Nikdo netancuje, škoda,“ prohlásí americký senátor a budoucí prezident Barack Obama, když se ocitne v novém románu spisovatele Michaela Chabona. V knize nazvané Telegraph Avenue, jež nyní vyšla také česky, totiž Obama během večírku na podporu stranického kandidáta koketuje s manželkou jednoho ze dvou hlavních hrdinů.
Pro knihu vyprávějící o černochovi s bělochem, kteří v Kalifornii provozují prodejnu s vinyly a cítí se existenčně ohrožení výstavbou obchodního domu, je ta scéna příznačná. Jenže Telegraph Avenue není jen z prostředí černé muziky, kterou jeho hrdinové hrají a prodávají na vinylech. „Román je zasazený do roku 2004, tedy do doby krátce předtím, než začal být Obama slavný, a odehrává se v etnicky a rasově smíšených městech v Kalifornii,“ vysvětluje Chabon.

* HN: Proč tedy v knize vystupuje Obama?

Protože jsem chtěl popsat to, v jakém prostředí spolu černoši a běloši žijí. Obamu jsem tedy nemohl opomenout, vždyť svoji prezidentskou kampaň vystavěl na myšlence, že existují věci, které Ameriku spojují. Také román Telegraph Avenue se odehrává na pomezí dvou měst, která se ale velmi liší svým historickým zázemím. Tím prvním je Berkeley, zjednodušeně řečeno bílé město, přestože právě tady na Kalifornské univerzitě v polovině šedesátých let začalo afroamerické hnutí za černošská práva. Každý z mé generace má ale Berkeley spojené i s protesty proti válce ve Vietnamu a obecně levicovými myšlenkami, které se tu šířily už od čtyřicátých let. Pak je tu ale druhé město, nedaleký Oakland, v podstatě synonymum pro chudé, černé sousedství, v němž si běloch musí dávat pozor na zlodějíčky.

* HN: Ale ve skutečnosti to tak není?

Když jsem jako turista například poprvé cestoval do Neapole, všichni mě varovali: Dávej si bacha na peněženku! Ale mě tam nikdo neokradl, což zároveň neznamená, že to ti lidé neříkali na základě nějaké zkušenosti. Jen prostě nic není tak jednoznačné, ani Oakland. Od konce devadesátých let žiji na jihu Berkeley, což ale znamená, že trávím spoustu času i v Oaklandu. Jedno město v podstatě přechází v druhé. Dost jsem se zabýval historií, takže dnes už třeba vím, že právě v Oaklandu roku 1920 vznikly vůbec první černošské odbory v Americe. Jenže tyhle souvislosti dnes převálcovaly stereotypy.

* HN: Proč ve vašich románech doposud vystupovali hlavně běloši?

Vyrůstal jsem na východním pobřeží USA v Columbii, což je dnes vysloveně bělošské město. Když ale vznikalo, de facto na zelené louce a jen díky místním továrnám, bylo neuvěřitelně etnicky pestré. V šedesátých letech jsem tu začal chodit do školy a většina mých kamarádů byli černoši, měl jsem černé učitele, chodil jsem s černými holkami, pohyboval jsem se v tom prostředí naprosto přirozeně.

* HN: Hrál v tom nějakou roli váš židovský původ?

Možná podvědomě. Až zpětně vzato mi došlo, že Columbia byla toho času výjimkou, kde nezáleželo na barvě pleti, vyznání ani ekonomickém zázemí. Že bílý židovský kluk jako já si tam v první třídě automaticky sedl do lavice s černochem a nikomu to nepřišlo zvláštní.

* HN: Ale to je přece v základu celé americké společnosti, ne?

Jak se to vezme. Půlka Američanů snila přesně o takovéhle svobodné, tolerantní zemi, zatímco ta druhá šla ve šlépějích původních anglických kolonizátorů, kteří se tu ale kdysi neusadili proto, aby žili v míru s černochy a indiány, nýbrž aby byli obklopení jen samými bělochy. Vše, co se v Americe od té doby přihodilo, lze vysvětlit napětím mezi těmito dvěma odlišnými představami o tom, co vlastně Spojené státy jsou. To mi ale došlo až po letech. Teprve když jsem se v dospívání přestěhoval do Pensylvánie, uvědomil jsem si, že celá Amerika není jako ta, ve které jsem vyrůstal, že segregace skutečně existuje. Tohle vědomí mě provází už pár desítek let.

* HN: Proč jste o tom napsal až teď?

Nápad na Telegraph Avenue jsem dostal v průběhu u nás dost sledované kauzy, kdy americký soud v devadesátých letech poprvé zprostil viny populárního černého hráče amerického fotbalu O. J. Simpsona, obviněného z vraždy. Tehdy černoši vyrazili slavit do ulic a mně došlo, že jsem ztratil kontakt s realitou. Že najednou mám za kamarády samé bělochy, že žiju v převážně bílé čtvrti, toho času v Los Angeles, a vlastně už nevím, co lidi prožívají.

* HN: V knize je snad stejný počet bílých jako černých postav. To je náhoda?

Asi ano, nepočítal jsem to. Při psaní jsem myslel na Columbii, ve které byla tahle pestrost a vyváženost běžná. Myslel jsem na Kalifornii, stát, kam se lidé historicky vzato stěhovali proto, že chtěli žít v pestřejší, otevřenější společnosti. A myslel jsem i na jeden konkrétní obchod s muzikou v Oaklandu, kde prodávali černoch s bělochem. Podle nich vznikly mé postavy, černý basista Archy a bílý žid Nat, dva kluci, co spolu provozují obchod s vinyly a hrají v kapele. Na tom obchodě byla fascinující jedna věc: nikdo ze zákazníků nedělal dojem, že by si tu něco kupoval. Spíš tam tak chodili okounět, čuchat k muzice.

* HN: Jak jsou na tom dnes vlastně americké obchody s vinyly?

Skvěle! Probíhá velká vinylová renesance, neuplyne měsíc, aby se někde neotevřel nový obchod s deskami. Lidi, se kterými přicházím do styku, jsou hrdí na to, že vlastní vinyly.

* HN: Ale to platí dnes, kdežto kniha se odehrává před deseti lety.

V tom je trochu ten fór. Archy s Na tem mají v románu nahnáno,protože v jejich sousedství bude otevřen velký obchodní dům a v něm mimo jiné prodejna s vinyly. Těm dvěma je samozřejmě jasné, že je to zruinuje. Dnešní čtenář ale ví, že se píše rok 2004, co nevidět propukne hospodářská krize a ta na lopatky položí jak Archyho s Natem, tak i celý ten slavný obchoďák. Zvláštní, jak rychle se vše proměnilo, že jo? Když letos vydal hudebník Jack White novéalbum,dostal se sním naprvní příčku hitparád. A rozdíl mezi prvním a druhým místem byl přesně v tom, co prodal na vinylech.

* HN: Vy takhle sledujete hudební scénu?

Docela ano, i když kvůli knize Telegraph Avenue jsem musel trochu víc pátrat po tom, co všechno byla černá hudba sedmdesátých let. Ale poslouchám hudbu, když píšu, což je zásadně v noci. Mně to totiž přes den nejde. Pořád něco dělám, abych už měl den za sebou, a k psaní sedám teprve okolo desáté večer. A když to jde, to se pak neodtrhnu třeba až do půl páté ráno.

* HN: Máte to stejně i s psaním scénářů?

Tolik filmových scénářů zase nepíšu, udělal jsem druhý díl Spider-Mana, naposledy scénář k disneyovskému sci-fijménem John Carter, které ale příšerně propadlo. Popravdě mě scenáristika začala zajímat kvůli tomu, že scenáristické odbory za své členy platí zdravotní pojištění. Až postupem let jsem zjistil, že i v Hollywoodu lze natrefit na dobré spolupracovníky, s nimiž je pak psaní filmů docela zábava. Ale pořád ne taková, jako když jsem psal Telegraph Avenue.

* HN: Jednu kapitolu jste napsal z pohledu papouška, celou v jedné větě. V Česku bychom řekli, že až hrabalovsky…

Hrabal, no jo, toho jsem kdysi četl. Takovou věc ale člověk z překladů cizí beletrie nevyčte. Ta kapitola mi vyšla na dvanáct stran, dál už jsem tu větu táhnout neuměl, i když teoreticky jsem mohl podvádět a prostě dělat čárky tam, kde mají být správně tečky. Jenže mně šlo o to, aby se člověk od té věty neodtrhl, aby byla gramaticky vystavěná tak, že se v ní pořád budete blížit konci, ale vždy vás na poslední chvíli odvede jinam. Abyste neustále otáčeli stránky a napjatě čekali, kam to dojde. A to byla docela fuška. To za jednu noc nenapíšete.

***

Rušná Telegraph Avenue Jedenapadesátiletému americkému spisovateli a scenáristovi Michaelu Chabonovi již v češtině vyšlo sedm románů včetně Židovského policejního klubu a především Úžasných dobrodružství Kavaliera a Claye, v nichž dva židovští bratranci – jeden z nich Čechoslovák, jenž před Hitlerem uprchne schovaný v bedně s Golemem – píší komiks o superhrdinech. Chabon za knihu získal roku 2001 Pulitzerovu cenu. Adaptací jeho knihy vznikl také film Skvělí chlapi s Michaelem Douglasem v hlavní roli, sám Chabon spolupracoval na scénářích ke snímkům Spider-Man 2 či naposledy ke sci-fiJohn Carter. Román Telegraph Avenue vyšel anglicky roku 2012, v češtině jej nyní v překladu Olgy Walló vydalo nakladatelství Odeon.

 

Telegraph Avenue na bux.cz

Z Obamy jsem knižní postavu udělat musel, vysvětluje Michael Chabon (19.11.2014, archiv.ihned.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Rozhovory | 19-11-2014

0

  • Telegraph AvenuePokusil jsem se vylíčit, v jakém prostředí spolu žijí černoši s bělochy, říká spisovatel Michael Chabon.
  • Jeho poslední román Telegraph Avenue v českém překladu právě vydalo nakladatelství Odeon.
  • Součástí knihy je kapitola napsaná v jediné větě či scéna, v níž vystupuje Barack Obama.

Pokračovat ve čtení rozhovoru na www.archiv.ihned.cz

Telegraph Avenue na bux.cz

RECENZE Michael Chabon umí hrdě čelit kapitalistické moderně (3.11.2014, magazin.aktualne.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 04-11-2014

0

Telegraph AvenueMichael Chabon v Telegraph Avenue zamaskoval encyklopedii popkultury jako humoristický román. Může si to dovolit.

Vítejte v Kalifornii na začátku 21. století. Konkrétně naTelegraph Avenue, spojnici mezi akademickým, bílým prostředím Berkeley a afroamerickým Oaklandem. Právě zde provozují svůj obchod s elpíčky kamarádi Archie a Nat. Jeden je syn bývalého hrdiny akčních blaxploatation filmů sedmdesátých let, druhý je odrodilým synem středostavovské rodiny.

Pokračovat ve čtení recenze na www.magazin.aktualne.cz

Telegraph Avenue na bux.cz

Recenze: Vinylová oáza (22.9.2014, Respekt)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 22-09-2014

0

Telegraph AvenueMichael Chabon potvrdil přízvisko kronikáře americké popkultury

Michael Chabon se ze slibného debutanta vypracoval na jednoho z nejvýraznějších amerických autorů hlavně díky románu Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye (česky 2004). Asi nejtypičtějším rysem v díle letos jednapadesátiletého spisovatele je láska a obdiv k americké popkultuře a její využití při zobrazení americké společnosti. Další silnou zbraní je jeho svébytný a bohatý jazyk. Mnohdy složitá souvětí sice občas kladou velké nároky na čtenářovu pozornost, ale nechybí jim vnitřní logika a jsou prošpikována šťavnatými výrazy, stejně jako originálními metaforami.
Žádný z těchto rysů a předností nepostrádá ani jeho zatím poslední román Telegraph Avenue. Zatímco v Úžasných dobrodružstvích použil znalosti komiksů k zachycení turbulentního vývoje USA během druhé světové války a těsně po ní, v Telegraph Avenue za pomoci „černé“ hudby, béčkových filmů sedmdesátých let a tvorby Quentina Tarantina přibližuje soužití etnických a sociálních skupin v Americe na počátku 21. století.

Na pomezí

Telegraph Avenue se odehrává v létě 2004 na pomezí významného (převážně bílého) univerzitního města Berkeley a rasově velmi pestrého Oaklandu, kde běloši tvoří čtvrtinu obyvatel a který byl donedávna neblaze proslulý kriminalitou. Obě města prakticky přecházejí jedno do druhého. A na jedné z jejich spojnic, Telegraph Avenue, leží obchůdek s vinyly Brokeland Records – centrum místní komunity a bod, v němž se sbíhají linie košatého románu. Majiteli jsou přátelé čtyřicátníci: Nat Jaff e, maniodepresivní Žid, otec čtrnáctiletého Julia, a Archy Stallings, statný černoch, milovník a znalec funku, který se má co nevidět stát otcem. Kromě obchodu je spojují i jejich manželky provozující společnost Pohodové porody.
V knize esejů Mapy a legendy se Chabon vyznává z lásky k „pomezí“. V literatuře je pro něj nejzajímavější právě hranice mezi vysokým a nízkým, mezi výsostným autorstvím a řemeslem, mezi žánry. A pomezí jsou i tím, na čem buduje zápletky. Na počátku Telegraph Avenue v podstatě všechny hlavní postavy balancují mezi dvěma světy. Nat s Archym už několik let udržují obchod na hranici bankrotu, neboť ho věrní zákazníci považují spíš za místo setkávání než utrácení; Archy sám se pak pohybuje v poloze mezi přerostlým chlapcem a zodpovědným rodičem. Aviva s Gwen se zase snaží balancovat v šedé zóně mezi nemocničními a domácími porody tak, aby nerozhněvaly ani lékaře, ani klientky.
Tuhle křehkou a vnitřně neuspokojivou „rovnováhu“ naruší dvě události. V blízkém sousedství se chystá otevřít pobočku mediálního impéria Dogpile Gibson Goode – „pátý nejbohatší černoch v USA“. A jeden ze štamgastů obchodu, pohřebáka radní Chan Flowers, se ho v rozporu se sliby rozhodl podpořit. Ve stejný den se Gwen kvůli komplikaci u porodu dostane do sporu s mladým lékařem. Do toho se v okolí zjevuje drsný černý mladík Titus Joyner, který způsobí zemětřesení v soukromí takřka všech postav. Staré jistoty se hroutí, z přátel se stávají nepřátelé, každý musí přehodnotit vše, co považoval za důležité.
V Chabonově novém románu se sbíhají mnohé ústřední motivy dosavadního díla. Důležitou roli hraje komplikovaný vztah otců a synů objevující se už od debutových Záhad Pittsburghu (1988). Nechybějí tu postavy objevující svou menšinovou sexuální orientaci, je tu Chabonova srdeční tematika židovství, ale větší prostor dostává zkoumání současné identity Afroameričanů. Výsostný kronikář americké popkultury se soustředil na černou hudbu od jazzu přes funk až po hip hop (všechny v románu zmíněné songy můžete najít v jednom playlistu na Spotify) i na fanouškovský fetišismus, který je s ní spojený. Výrazný prostor dostává béčková kinematografie sedmdesátých let zaměřená na černé městské obyvatelstvo, tzv. blaxploitation filmy. Stranou nezůstane ani oblíbený komiks, konkrétně smyšlená africká země Wakanda obývaná úžasnými černými hrdiny, která je součástí světa společnosti Marvel.

Otázky nad překladem

Nic z toho však není projevem obsedance, samoúčelnosti ani nostalgie. Chabon systematicky zdůrazňuje funkci popkultury jakožto tmelu komunity. Pro hrdiny představuje ve své pestrosti, provázanosti a demokratičnosti oázu, v níž si na cestě mezi kulturami mohou karavany odpočinout; načerpat sílu, předat kulturu druhým a zároveň se inspirovat. Vzniká svébytná „kreolská“ popkultura, která má dar spojovat lidi bez ohledu na barvu pleti i postavení.
Český čtenář je bohužel při vstupu do tohoto světa poněkud znevýhodněn, neboť většina zmíněných osobností, nahrávek, filmů a hrdinů je u nás neznámá. Nejen v důsledku někdejší izolace, ale i kvůli tomu, že si česká kulturní obec stále pěstuje pózu vůči „nízké a ubohé americké popkultuře, která kazí vkus dětem“. Díky tomu, že Chabon napsal silný příběh s bohatými a uvěřitelnými postavami, však není tahle zkušenost nepříjemná, ale inspirující. Koneckonců, na román se lze napojit bez detailního rozpoznání, kteří umělci jsou skuteční a které si Chabon vymyslel. A s pocitem člověka, jenž přišel o to, co považoval za náplň života, a teď se s obavami, ale i očekáváním dívá do nejisté budoucnosti, se může ztotožnit většina z nás.
Jediné, co zážitek z četby opravdu kazí, je překlad. Odeon nesáhl ani po jednom z překladatelů, kteří se již s Chabonovým stylem se ctí popasovali (Petr Onufer, David a Markéta Záleských a Olga Bártová). Svěřil práci Olze Walló a z chyb je zřejmé, že překlad i revize probíhaly ve spěchu (špatné tvary slov zbylé po předchozí variantě věty, občas vynechaná slova a občas slova navíc). Presem jsou možná způsobené i obtížně pochopitelné volby, například nahodilost, s níž jsou někde místní názvy ponechány v originále a jiné „přeloženy“.
Jistě, převést do češtiny černošský slang není jednoduché, řešení Olgy Walló však působí jako představa starších lidí o tom, jak dnes ta mládež mluví. Těžko se zbavit dojmu, že si překladatelka s autorem nesedli, byť s neotřelými metaforami si poradila dobře. Bohužel, v české verzi zůstává složitost Chabonových souvětí, ale mnohdy se vytrácí vnitřní logika. Pokud bude Telegraph Avenue pro čtenáře představovat první setkání s Chabonem, můžou si ho zbytečně zařadit coby autora těžko přístupného.

NA ROMÁN SE DÁ NAPOJIT, I KDYŽ NEVÍTE, KTERÉ UMĚLCE SI AUTOR VYMYSLEL.

Autor: Veronika Havlová

Telegraph Avenue na bux.cz

Video: U zavěšené knihy – Telegraph Avenue (17.9.2014, ceskatelevize.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 17-09-2014

0

Telegraph AvenueCo se děje v literatuře? Jakou právě vycházející knihu byste neměli minout? Spisovatelé, překladatelé, redaktoři a další osobnosti literárního světa v týdeníku U zavěšené knihy. S Jiřím Podzimkem, Petrem Vizinou a dvěma novými moderátorkami.

O knize od Michaela Chabona od 15.min.40.vteřiny

Telegraph Avenue na bux.cz

Ukázka z knihy: Michael Chabon – Telegraph Avenue (15.9.2014, art.ihned.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ukázky | 16-09-2014

0

Telegraph AvenueObchod s gramofonovými deskami provozují černoch z Oaklandu a muž, který se narodil do bílé středostavovské rodiny v Berkeley. Podle ulice, jež tato dvě kalifornská města propojuje, nazval nositel Pulitzerovy ceny Michael Chabon svůj nový román. Přečtěte si ukázku z první kapitoly.

 

Pokračovat ve čtení na art.ihned.cz

Telegraph Avenue na bux.cz

Recenze 90%: Láska jako droga (6.9.2014, Mladá fronta DNES)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 08-09-2014

0

Telegraph AvenueV novém románu Michaela Chabona TELEGRAPH AVENUE jde o muziku, kung-fu filmy, černošskou komunitu, ale hlavně o otce a syny.

Americký spisovatel Michael Chabon získal v roce 2001 Pulitzerovu cenu za román Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, jenž je od začátku do konce holdem popkultuře postavené na hrdinech, konkrétně na komiksových hrdinech. Chabonova nejnovější próza Telegraph Avenue – v bravurním překladu Olgy Walló ji právě vydává Odeon – zase stojí a padá s muzikou, s černošským soulem, funky a jazzem. V jejím centru stojí „církev gramodesek, vinylová církev“. Svatostánek tu tvoří starý obchod s deskami, který vlastní dva kamarádi Nat a Archy, ne nepodobní Kavalieru a Clayovi.

Od kung-fu po matky-vlčice

Paralelně s tím se román sklání před umem Quentina Tarantina i jeho inspirátorů, točí se kolem kung-fu, béčkových filmů a ještě béčkovějších herců, jejichž vypracované tělo dostalo zabrat chlastem a fetem. To všechno pojí Chabonův zájem o homosexualitu a její hranice i (ne)přijímání. Ostatně v začátku kariéry byl tehdy už ženatý spisovatel dokonce omylem zařazen v jednom žebříčku mezi nejnadějnější homosexuální autory, což mu, jak uvedl, vůbec nevadilo.
Koktejl okořenil hrstí chybujících otců a matek-vlčic, zakápnul ho lehkou kritikou globalizace, naději vetkl do neohrožené černošské porodní asistentky, asi nejsympatičtější postavy knihy. Výsledkem je jeden z nejlepších současných románů, sebevědomý v jazyce, silný v myšlence.
Jediný Chabonův handicap spočívá v přehnaném množství bujících metafor a přirovnání, jako by jimi předně dokazoval, že je umí – na ně jsou ovšem Chabonovi čtenáři už zvyklí. Takže nepřekvapí, že hrdinové hledí „na výšivku ulic, mostů a silnic stehovanou a páranou světly na tmavém podkladu vody a nebe“ či že je ovívá chlad z „železné fuchsie ventilátoru“. Někdy budí smích („protáhl se vchodem, neodvratný jako úřední oznámení“), někdy spokojenou rezonanci („zadní světla byla úzká jak štěrbiny v masce Batmana“), jindy je možné je rovnou kopírovat jako citáty („dobré srdce je osmdesát pět procent všeho, co tvoří život“).
Telegraph Avenue se odehrává v Oaklandu, přesně na rozhraní tradičně silné černošské komunity a bílých obyvatel směřujících na univerzitu v Berkeley. Kolem krámku s deskami se postupně profiluje sada hrdinů: Nat zastupuje židovskou menšinu, Archy černošskou, jejich ženy jako alternativní soukromé porodní báby odmítají sterilní nemocniční dogma, jejich synové ztělesňují úzkou hranici mezi hetero- a homosexualitou. A zápletka? Místní radní si odhlasují stavbu obřího řetězce, v němž bude mimo jiné i výjimečně dobře zásobený obchod s hudbou, což musí malý obchůdek obou přátel nutně dovést ke krachu. Přichází několik dní, které prověří vztahy a stanou se zlomovými pro další životní dráhu většiny zúčastněných. Centrálním pojmem románu je láska – a není to laciné ani dojemné, ani prvoplánové. Láska v mnoha podobách. Předně láska k hudbě, vytrvalá a neotřesitelná. Také láska k dětem, již kromě palačinek matky Avivy představuje hlavně Nat jako otec milující svého zženštilého syna s holčičím jménem Julie bezpodmínečnou, byť trochu neohrabanou láskou.
V Archyho případě naopak láska chybí – jak ta, kterou mu jeho otec, zkrachovalý slavný kung-fu herec, neuměl a nechtěl dát, tak ta, kterou Archy (logicky podle hesla: Kdo nedostal, nemá co dát) teď neumí cítit ke svému synovi. Místo zde má i nostalgická láska k prostoru, k věci, k tradici. Prodávat desky lze i přes internet, dokonce asi lépe než v obchůdku s pojízdnými regály, kam chodili současní zákazníci už v době, kdy tady bylo holičství, jenomže duch místa má sílu, pouto.

Dokonale uvěřitelné postavy

A v neposlední řadě je tu autor, jenž miluje své postavy. Všechny bez výjimky. Žádný hrdina není u Chabona vedlejší, i ten poslední synovec majitele pohřebního ústavu sehrává svůj part grandiózně. Má být za budižkničemu a pitomého floutka, a je jím s věrohodností hodnou oscarového herce. Hrdinové jsou absolutně přirození – snad až na figurku, byť kouzelnou, stárnoucí kung -fu girl Valletty Moorové. Chabon je raději nechá mluvit tak, jak jim zobák narostl, aby nepůsobili uměle, i když riskuje, že čtenář se bude muset dost dlouho dohadovat, o čem je řeč. Největším požitkem z četby (nikoli jen této knihy) je pak celá třetí kapitola čítající sedmnáct stran napsaných jedinou větou.
Chabona označují kritikové za kronikáře popkultury, mistra, který se dá srovnávat s Philipem Rothem. Umí být jemnější, v každém románu zkouší jiný žánr, mění hlasy, střídá velká témata, přesto je to stále on. Pokud někdo nabízí literární drogu, po jejímž dočtení člověk cítí fyzickou bolest z odloučení od hrdinů, je to právě Chabon.

90 %

autor: Klára Kubíčková

 

Telegraph Avenue na bux.cz

Rok s třináctkou ovládne Irving, Jo Nesbo a dvakrát Murakami (2.1.2013 Mladá fronta DNES)

Přidal: Odeon | V kategorii Aktuality ze světa knih | 02-01-2013

0

Náruživí čtenáři si letos přijdou na své. Mohou se těšit na několik literárních šperků, vyjde první Mankellova krimi s komisařem Wallanderem, povídky Terezy Boučkové a próza Karla Kryla.

Zdá se, že nakladatele krize ani zvýšení daní nezastaví. V knihkupectvích se letos objeví třeba třináctý román Johna Irvinga, který se jmenuje V jedné osobě, anglicky vyšel vloni na jaře. „Román otevírá klasická irnvingovská scéna spojující potěšení a bolest, která nutí čtenáře smát se nahlas a budí okamžité sympatie ke zranitelnému Billymu Deanovi,“ napsala o knize britská spisovatelka a kritička Jeanette Winterssonová. Hlavní hrdina Billy Dean jako mnoho Irvingových postav nemá otce a jeho osudy autor spřádá od dětství v padesátých letech až do dospělosti. Irving knihu napsal pro svého nejmladšího syna, který se otevřeně přihlásil k homosexuální orientaci.

Nedrží se žánru

Odeon vydá nejen Irvinga. Přidá i Iana McEwana, také novinku od Sofi Oksanenové a třetí díl ságy Haruki Murakamiho 1Q84. Nebude to jediný Murakami letošního roku, objevit by se měl překlad deset let starého románu The Wind-Up Bird Chronicle, jehož protagonistou je nezaměstnaný muž, kterému jednoho dne uteče kočka.

Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye – recenze (19.3.2012 Knižní novinky)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 22-03-2012

0

Tentokrát tu mám jeden knižní tip tak trochu antikvární: ta kniha (stále ještě je k dostání) totiž vyšla poprvé už před osmi lety (podruhé v roce 2009), ale já jsem se k jejímu přečtení dostal až teď (což je problém všech, kteří kupují víc knih, než jich stačí přečíst -doma se pak kupí hromádky skvělých knih, k nimž se často dostaneme až po letech, ale stejně s tím nakupováním nemůžeme přestat). A protože to pro mě byl mimořádný čtenářský zážitek, rád se o něj podělím. Řeč je o románu amerického spisovatele Michaela Chabona Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, oceněném v roce 2001 Pulitzerovou cenou. Ta kniha je i přes svůj rozsah (600 stran) čtivá a napínavá, dějem doslova nabitá a plná překvapení, až jsem litoval, že už je konec. Na řadě míst mě donutila k hlasitému smíchu, na několika místech mě dojala skoro až k slzám nebo vyvolala to zvláštní mrazení v zádech. A přinutila obdivovat autora, že něco tak krásného dokázal tak dobře napsat (obdiv zaslouží i překladatelé románu do češtiny, David a Markéta Záleských). Chabon do knihy, odehrávající se zhruba v letech 1935 až 1954, dokázal dostat množství zajímavých témat a vytvořit dvě nesmírně zajímavé, živoucí a nezapomenutelné titulní postavy, stejně jako řadu postav vedlejších; a ještě mnoho postav komiksových, zejména Eskapistu. Jedním z témat je totiž tvorba komiksů, jimiž se Joe (Josef) Kavalier, původem z Prahy, a jeho brooklynský bratranec Sammy Clay (původně Samuel Klayman) úspěšně živí. Chabon dokonce originálně využil i pražského Golema, kterého musí židovský mladík Josef před válkou, v roce 1939, dopravit do bezpečí (a v bedně s Golemem nakonec unikne z Prahy i on a pak odpluje za příbuznými do Ameriky). Díky občasným poznámkám pod čarou a řadě skutečných postav, které se v románu mihnou (např. Salvador Dalí nebo Orson Welles), autor předstírá, že vypráví osudy skutečných postav. Uvědomíme si také, jakou dlouhou cestu musel komiks urazit, než se stal z pokleslého dětského dobrodružného čtiva uznávaným žánrem. Jen nechápu, proč je na české obálce Chrysler Building, když se román odehrává v Empire State Building… Něco o pozadí vzniku tohoto výtečného románu, o autorově zálibě v komiksech i v postavě Golema se pak můžeme dočíst v nedávno vydané Chabonově esejistické knize Mapy a legendy. A ještě připomínám autorův další skvělý román, Židovský policejní klub, odehrávající se v alternativní historii, který byl oceňován ještě víc než Úžasná dobrodružství: získal tři nejprestižnější ceny v oblasti sci-fi, Nebula, Hugo a Locus, a ještě Cenu E. A Poea. A to se povedlo málokterému dílu!

Milan Šilhan

Odeon v roce 2013 vydá nový román Michaela Chabona „Telegraph Avenue“

Přidal: Odeon | V kategorii Aktuality ze světa knih | 27-01-2012

0

Nový román jednoho z nejoceňovanějších amerických autorů

Telegraph Avenue se odehrává v severní Kalifornii a soustřeďuje se kolem dlouholetých přátel a obchodních partnerů, Archyho Stallingse a Nata Jaffeho. V létě 2004 jsou Archy a Nat stále spolumajiteli Brokeland Records, království vinylových desek z druhé ruky na splývajících periferiích Berkeley a Oaklandu, na dopravní tepně Telegraph Avenue, která románu propůjčila jméno. Jejich manželky, Gwen Shanks a Aviva Roth-Jaffe, jsou také dlouholetými přítelkyněmi a obchodními partnerkami, třebaže v Berkeley Birth Partners. Jsou totiž proslulými porodními asistentkami, které společně přivedly na svět přes tisíc nových občánků – do té pošramocené utopie, v jejímž středu stojí Brokeland Records, napůl hospoda, napůl chrám. Archy s Gwen čekají své první dítě, Nat a Aviva mají náctiletého syna Julia. Svéhlaví, chybující a milující se navzájem se vší prudkostí, kterou od Chabonových hrdinů očekáváme, se snaží ustálit své životy a živobytí, překonat rasové a třídní bariéry, přičemž lpí na smyslu pro pořádek a bezpečí, v duchu mravů, které si kdysi osvojili.

Americký spisovatel MICHAEL CHABON se narodil roku 1963 ve Washingtonu a vyrůstal v Marylandu. Absolvoval anglickou literaturu na Pittsburghské univerzitě a kurzy tvůrčího psaní na Kalifornské univerzitě v Irvine. Spolupracoval s časopisy The New Yorker, Esquire či Playboy. Svou literární dráhu započal vydáním románu Tajemství Pittsburghu (1989, č. 2010), po němž následovala roku 1991 povídková sbírka Modelový svět (č. 2006). O čtyři roky později (1995) publikoval svůj druhý román Wonder Boys, roku 1999 pak vyšel druhý povídkový svazek Mladí vlkodlaci. Jeho velký román, původně nazvaný Zlatý věk, spatřil světlo světa roku 2000: Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye (č. Odeon 2004). Roku 2001 za něj získal Pulitzerovu cenu a podílí se také na komiksových svazcích s názvem Úžasná dobrodružství Eskapisty. Roku 2004 vydal nejprve „bajku pro dospělé“ (Letní země), pak detektivní novelu Konečné řešení (č. Odeon 2007). Dalším přelomovým dílem se stal Židovský policejní klub (č. Odeon 2008), za který autor získal pět literárních cen.

Michael Chabon na bux.cz