To nejlepší ze světové literatury

Kat Kaufmann: Superpozice (7.3.2017, art.ihned.cz) „Jaká to je, prosím?“ Jak se dokáže ptát tak mile. Jako by toho už dávno neměl plný zuby, jako bych nebyla poslední host v hluboké noci. „Jo tak. To je...

Celý článek >>>

V bludišti paralelních světů (7.3.2017, Lidové... Románový debut Kat Kaufmannové je příběhem mladé ruské Židovky v Berlíně a také knihou mnoha tváří – tematicky i jazykově. Název Superpozice (ve významu...

Celý článek >>>

Vyšel nový román Harukiho Murakamiho. Má 2000 stran,... Příznivci japonského spisovatele Harukihu Murakamiho, jenž bývá označován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu, v pátek oblehli japonská knihkupectví. O...

Celý článek >>>

PRÁVĚ VYCHÁZÍ Han Kang: Vegetariánka (23.2.2017,... Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální...

Celý článek >>>

Maďarská literární senzace, zahlcená bídou (22.2.2017,... V Maďarsku se stal román Nemajetní uznávaného básníka a esejisty Szilárda Borbélyho literární senzací. Vypráví příběh chudé, částečně židovské venkovské...

Celý článek >>>

Bulawayo, NoViolet: Chtělo by to nový jména (23.8.2015, iliteratura.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 27-08-2015

0

Chtělo by to nový jménaNoViolet Bulawayo je mladá anglicky píšící autorka původem ze Zimbabwe, která studovala na amerických vysokých školách a nyní přednáší literaturu na Stanfordově univerzitě. Její románový debut We Need New Names (2013) jí vynesl užší nominaci na prestižní Man Bookerovu cenu a na cenu za první knihu deníku The Guardian. V češtině jej pod názvem Chtělo by to nový jména vydalo nakladatelství Odeon.

Vypravěčkou románu v první osobě je dívka jménem Miláček. Kolik je jí přesně let, se vlastně nikdy nedozvíme – nejspíš ale kolem deseti. Společně se svými kamarády, kteří mají podobně neobvyklá jména (Bůhví, Stina, Chipo, Milost) žije v chudinské čtvrti na okraji města v nejmenované africké zemi. Jejich otcové odešli za prací do zahraničí, matky tráví čas česáním vlasů a nekonečnými hovory. Práce není, školy jsou zavřené. Celá komunita se nachází v permanentním provizoriu, do nějž ji uvrhla politická situace v zemi – ze zlomkovitých vzpomínek obyvatel se dozvídáme, že lidé z Miláčkova okolí kdysi žili v normálních domech, rodiče pracovali, děti chodily do školy. Poté, co vojáci srovnali jejich domovy se zemí, si vybudovali osadu chatrčí zvanou ironicky „Ráj“, kde přežívají a neustále na něco čekají: až přijede dodávka s pracovníky charity, až proběhnou volby a možná konečně přijde ona kýžená velká změna. Ženy čekají, až se vrátí z okolních států jejich muži, většinou zničení tvrdou prací v dolech a nakažení AIDS.

Pokračovat ve čtení recenze na www.iliteratura.cz

Chtělo by to nový jména na bux.cz

Hrdinka Západu (15.6.2015, Respekt)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 15-06-2015

0

Chtělo by to nový jménaKniha Chtělo by to nový jména vypráví o těch, kteří toužili po lepším životě, ale zaplatili za to vysokou cenu. Ocitli se na území nikoho; starých jmen se vzdali a s novými nikdy nesrostli. Je to však i román o nás: o tom, co ze zkušeností emigrantů nás zajímá a co nechceme vidět.
Debut spisovatelky NoViolet Bulawayo nás zavádí do slumu zvaného Ráj. Autorčino rodné Zimbabwe po roce 2000 získalo nezávislost, ale zároveň mnoho lidí přišlo o domov. Stalo se to i rodině hlavní hrdinky, desetileté dívky jménem Miláček. Skrze její dětsky nepředpojatý, přitom vědoucí pohled sledujeme bídu, touhu po odjezdu, politické zmatky i návštěvy humanitárních pracovníků, na které se vypočítavě zubí s partou vrstevníků. Afrika se tu mísí s útržky západní politiky i kultury a to vše prorůstá do dětských her. Či do scény, kdy se snaží provést potrat jedenáctileté kamarádce, již znásilnil vlastní dědeček, aby si s nimi zase mohla hrát – a hádají se, jak si rozdělí jména lékařů ze seriálu Pohotovost.
Následuje střih a Miláček se skutečně ocitne v Americe u své tety. O jejím sžívání s novou zemí se ale moc nedozvíme. Z hrdinky se stává jakýsi antikonzumní Adrian Mole, který s ironickou sžíravostí popisuje prázdný život Američanů, jemuž propadají i její krajané. Zároveň cítí čím dál větší stesk po rodné zemi, a občas dokonce používá množné číslo – jako by to byl žalozpěv za všechny imigranty.
Kniha nominovaná na Booker Prize se dočkala chvály za jazykový i pozorovací talent a nejpůsobivější jsou vskutku jednotlivé obrazy. Působí na čtenáře tak sugestivně, že testují jejich toleranci. Někteří recenzenti mají za to, že nám autorka v úvodu předkládá až příliš velký výčet tragédií, které přece známe z titulků. Dalším zase přijde nespravedlivé její hodnocení Ameriky, ostatně sama přece v USA vystudovala univerzitu. Vypadá to, že máme ohledně adeptů na členy západní civilizaci velmi jasno. Čekáme vděk, nikoli připomínky bídy a kritický pohled.

Chtělo by to nový jména na bux.cz

Doma nechali pupočné šnúry ukryté pod zemou (1.6.2015, kultura.sme.sk)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 03-06-2015

0

Chtělo by to nový jménaEmigrácia vždy nerieši ľudské túžby, ale ich ešte viac komplikuje. Autorka románu nominovaného na Bookerovu cenu prišla o vlastné meno tak ako hrdinka jej príbehu. Aj to je súčasť trýznivého obrazu emigrácie.

Stredobom sveta, aj toho literárneho, nemôže byť len existenciálne zmorený, emo〜cionálne rozbitý a cynický príslušník západnej civilizácie. NoViolet Bulawayo v románe, s ktorým sa ocitla až v šestici finalistov Bookerovej ceny, rozpráva o nemožnosti emigrovať za šťastím. V českom preklade sa volá Chtělo by to nový jména.

Pokračovat ve čtení recenze na www.kultura.sme.sk

Chtělo by to nový jména na bux.cz

Rozpadlý americký sen africké imigrantky (5.5.2015, Právo)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 05-05-2015

0

Chtělo by to nový jménaPrvotina původem zimbabwské autorky NoViolet Bulawayo (jméno je uměleckým pseudonymem) začíná v africkém slumu a končí v americkém Detroitu. Hlavní hrdinka a vypravěčka, řečená Miláček, nás provází svou cestou za lepší existencí, aby nakonec ona vytoužená hranice, za níž se život stává šťastným a naplněným, zmatněla a takřka vymizela. Na začátku románu se Miláček poflakuje se svými kamarády – kradou jídlo, čekají na humanitární pracovníky, pro které trpělivě pózují a téměř na povel jim předvádějí svoje roztrhané oblečení, hrají obíhačku, „loví“ bin Ládina a sní o životě v Americe.
Autorka však nedovolí, aby se hrdinčin svět smrskl na unylé defilé několika symbolů bídy. Zvolená dětská perspektiva plná zkratek, odboček a svébytné logiky totiž dokáže přijít s postřehem, který řízne ostřeji a bolestivěji než sáhodlouhá líčení.
To se děje třeba v pasáži, kdy Miláček líčí těhotenství své kamarádky Chipo. Pro děti není důležité, kdo to Chipo udělal, namísto toho je otravuje, že nastávající rodička neběhá tak rychle jako dřív, a tím pádem jim kazí hry. Dívky z party se nakonec rozhodnou, že je Chipo nutné dítěte zbavit. Jedna z nich si přichystá kameny, druhá zrezlé ramínko a chtějí „břicho odstranit“, protože tak to bude koneckonců lepší pro všechny. Až náhodný příchod dospělého počínajícímu brutálnímu zákroku zabrání. Ve druhé části knihy se Miláček konečně ocitá ve vytoužené Americe, ale cítí se vykořeněná, bez matky, kamarádů, lapena v nepřátelském Detroitu, kde není obloha modrá, ale šedá, a často z ní padá sníh. Musí držet svůj temperament na uzdě – snaží se zapadnout, mluvit o celebritách, seriálech a moc nevzpomínat na minulost.
Společně s jejím vystupováním se krotí i vypravěčský jazyk a tón – hrdinka se kolem sebe snaží vybudovat zeď lhostejnosti, kterou dokáže prosvítit pouze nečekaná připomínka domova.
Miláček v závěru líčí, v jak důmyslné pasti jsou imigranti chyceni. Nemůžou opustit Státy, protože by nedostali doklady k návratu, a tak se snaží ze všech sil splynout s okolím. Rodí děti, dávají jim banální americká jména a pohřbívají své zvyky a rituály pod prázdné úsměvy a odvracení očí.
Avšak i po tom všem snažení a bolestných změnách mají stále pocit, že si nevedli dobře. Že se nesnažili dost zapomenout na to, kým jsou. Jako by snad něco takového vůbec bylo možné.

Chtělo by to nový jména na bux.cz