To nejlepší ze světové literatury

Kat Kaufmann: Superpozice (7.3.2017, art.ihned.cz) „Jaká to je, prosím?“ Jak se dokáže ptát tak mile. Jako by toho už dávno neměl plný zuby, jako bych nebyla poslední host v hluboké noci. „Jo tak. To je...

Celý článek >>>

V bludišti paralelních světů (7.3.2017, Lidové... Románový debut Kat Kaufmannové je příběhem mladé ruské Židovky v Berlíně a také knihou mnoha tváří – tematicky i jazykově. Název Superpozice (ve významu...

Celý článek >>>

Vyšel nový román Harukiho Murakamiho. Má 2000 stran,... Příznivci japonského spisovatele Harukihu Murakamiho, jenž bývá označován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu, v pátek oblehli japonská knihkupectví. O...

Celý článek >>>

PRÁVĚ VYCHÁZÍ Han Kang: Vegetariánka (23.2.2017,... Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální...

Celý článek >>>

Maďarská literární senzace, zahlcená bídou (22.2.2017,... V Maďarsku se stal román Nemajetní uznávaného básníka a esejisty Szilárda Borbélyho literární senzací. Vypráví příběh chudé, částečně židovské venkovské...

Celý článek >>>

Lekce sebekritiky (18.2.2015, A2)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 18-02-2015

0

EnjoyFrancouzská próza věnovaná sociálním sítím

Spisovatelka Solange Bied -Charretonová se ve svém debutu Enjoy zaměřila na aktuální téma – příběh se točí kolem fiktivní sociální sítě.
Ta však nakonec slouží především jako atraktivní kulisa ironické love story, která klouže po povrchu.

K severokorejskému politickému folkloru patří takzvané hodiny kritiky a sebekritiky. Účastníci schůzí zde z různých prohřešků viní nejen druhé, ale i sami sebe. Tato veřejná zpověď se obvykle netýká závažných obvinění a je spíše formální. Nezastupitelný je však její rituální, deklarativní charakter. Podobně nuceným a ve výsledku bezzubým dojmem působí i román mladé francouzské autorky Solange Bied -Charretonové Enjoy (2012), který nedávno vyšel i v českém překladu.

Aktuální, atraktivní

Téma osidel sociálních sítí a patologické virtualizace vztahů i prožívání, jež Bied -Charretonová rozehrává, je pochopitelně aktuální, a proto i atraktivní. Že má virtuální stádnost devastující účinky, však není nikterak překvapujícím konstatováním. Skoro to svádí očekávat něco víc: třeba důsledný rozbor příčin i důsledků, skutečnou, pořádně palčivou dystopii, anebo – alespoň – upřímný realismus pojmenovávající jevy jejich skutečnými jmény. Enjoy však zůstává někde na půli cesty. Přináší neurčitou karikaturu životního stylu „zfacebookizované“ generace, zastřenou ovšem faktem, že v knize jde o jinou, budoucí sociální síť. Vedle toho se autorka pokouší navážet do všemožných nešvarů, od buržoazních rodinných eufemismů přes sebestřednosti spisovatelů i bloggerek až po životní styl nakladatelů. Chce zároveň pobavit i moralizovat, bystrozrace prohlédnout společenské zákonitosti a zároveň nastolit optiku omezeného a zmanipulovaného jedince – to vše na skromných sto padesáti stranách. Výsledkem je, že sice tušíme, oč autorce jde, moc se nám ale nechce jí to věřit.
Vypravěčem příběhu je Charles, mladík, který jde s dobou: získal pohodlné místo, zdědil byt a ve volném čase podléhá dvojímu svodu – sebevystavování a voyeurství prostřednictvím sociální sítě ShowYou, variace na Facebook, lišící se především tím, že každý uživatel má povinnost – pod hrozbou vyloučení – nahrát alespoň jednou týdně vlastní video. Síť, na níž „je každý, kromě těch, co jsou úplně mimo“, totalitárně kraluje světu blízké budoucnosti.

Síť kontra punk

Třebaže nás anotace láká právě na tematizaci sítě ShowYou, nedá se říct, že by byl román vyloženě o ní. Vše podstatné o této fantazijní síti shrne autorka v několika odstavcích, v nichž hned vyplavou na povrch i negativa: vyprázdněná a míjející se komunikace, exhibovaná banalita, závislost, ztráta kritického uvažování, deformovaná mluva a neschopnost reálného prožívání (mladého hrdinu to -lik nezaujmou skutečné dívky, jako jejich fotografické avatary). Až na krátkou humornou pasáž, kdy firma ShowYou začne prodávat osobní fotografie uživatelů inzerentům a Charlesovy kamarádky se tak ke svému zděšení poznávají v nelichotivých reklamách na různé výrobky, už ve zbylých kapitolách knihy není problematika života online rozvíjena. Pracně představená síť zůstává přítomná jako pouhá konstanta a vyprávění se soustředí na Charlesův osobní přerod, k němuž dojde – jak jinak – vlivem setkání s dívkou, jež – jak jinak – není na ShowYou.
Charlesovo platonické zamilování do rebelky Anne -Laure, absolventky literárních studií a zpěvačky v punkové kapele, se postará o zápletku: napříště hrdina k plkání a špehování na síti přidává posedlé sledování party kolem Anne -Laure. Namísto bezduchých „eventů“ a „meetů“ nabízejí punkeři večírky, výlety k oceánu a ilegální výpady do pařížských katakomb. Stejně jako kritika komunikace po síti však i náčrt alternativy postrádá přesvědčivost. Proč by mělo mít rozevláté, bezcílné bohémství Anne -Laure větší smysl než Charlesovo šosáctví? Tato dějová linka bohužel nedostane dost prostoru na to, abychom se to dozvěděli.

Trochu moc krutá?

K dojmu nedotaženosti knihy přispívají i další faktory. Nápadná je nekonzistence jazyka vypravěče a jeho charakteru. Charlese nám autorka představuje jako nesympatického troubu, konvenčního až k směšnosti (jeho videoseriál na ShowYou se týká zařizování bytu), ich -formou připsanou tomuto hrdinovi však zároveň prosakuje kritická metarovina. Tento rozpor se pak koncentruje v paradoxních, nepochopitelně sebemrskačských výrocích typu: „Oči, co nic neviděly, se setkaly s očima holky, co neexistovala.“
Ani český překlad románu zrovna nepřidává na kráse. Zcizujícím dojmem působí minulé časy užívané pro popisy stále trvajících skutečností (v originále imperfekta), které se místy matoucím způsobem střídají s časem přítomným. Překladatelka navíc na některých místech lavíruje mezi hovorovými a spisovnými formami češtiny, zvláště v koncovkách, takže někdy najdeme obě formy v jediné větě. K tomu se připojují různé drobné nedokonalosti, ať už stylistické („zatímco probíhal jejich rozhovor“) nebo faktografické (validátory v pařížském metru si vyslouží retro překlad „štípací automaty“).
Solange Bied -Charretonová pracovala mimo jiné jako webová marketérka, a proto nepochybně ví, že nejúčinnější bývá reklama, která se tváří jako zákaz. Nedlouho po vydání Enjoy tak publikovala Deset důvodů, proč nečíst Enjoy Solange Bied -Charretonové. Bylo by pěkné, kdyby se tato publicistická iniciativa dala chápat jako schopnost udělat si legraci ze sebe samotné, když se však „důvody“ přeloží z křečovité ironie v nějaké pozitivní sdělení, ukáže se, že si spisovatelka vlastně dost lichotí. Jako správným připosraným buržoům nám radí knihu raději nečíst, „protože je trochu moc krutá“ a protože „její příliš odvážná kritičnost může ohrozit cítění mladých dynamických zaměstnanců na řídicích pozicích“. Kéž by!

Enjoy na bux.cz

Momentka ze současné Paříže (14.11.2014, Host)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 19-11-2014

0

EnjoyStřet virtuálního a reálného života ????

Knižní debut francouzské spisovatelky Solange Bied-Charreton nese i v České republice anglický název Enjoy. Autorka je ročník 1983 a jako pro většinu jejích vrstevníků jsou pro ni sociální sítě součástí světa, v němž vyrostla. Navíc jednu dobu pracovala v internetovém marketingu a pět let psala literární blog. V současné době pracuje v Národním výzkumném centru v Paříži. Solange Bied-Charreton už ve Francii vyšla druhá kniha s názvem Mladí a povznesení, která byla čtenáři přijata s ještě větším nadšením než Enjoy.
Hlavní postava knihy je Charles. Žije více na internetu než v reálném světě, blogy, sociální sítě a YouTube jsou pro něj skutečnější než sousedé nebo kolegové v práci. Náplní jeho volného času je profil na sociální síti ShowYou, kam musí každý týden nahrát jedno video. Rady k zařizování bytu získává z on-line diskuse na ShowYou, rekonstruovaným bytem se pochlubí tamtéž. Charles si našel nepříliš zajímavou práci, ale v oboru veskrze módním, pracuje v oddělení lidských zdrojů. Obchází firemní nařízení a občas se v pracovní době fláká. Pak ale Charles potká rebelku. Dívku, která čte papírové knihy, poslouchá vinylové desky a nemá profil na ShowYou.
A to dokonce dobrovolně. Ba co víc, je na svou nepřítomnost na elitní sociální síti hrdá! Anne-Laure a Charles se spřátelí a Charles si začíná uvědomovat absurditu svého života.
Mohlo by se zdát, že Enjoy je milostný román — muž potká ženu a zamiluje se. Vyznění knihy má ale k milostnému románu daleko. Středem zájmu autorky není střet odlišných lidí, které spojuje vzájemný cit. Odlišný přístup k životu je tu spíš spouštěčem, který Charlese vede k pochybnostem o vlastním životě.
Solange Bied-Charreton chrlí krátké věty, čímž vyvolává dojem rychlosti, dynamiky. Myšlenky se střídají kulometnou rychlostí a ve způsobu své spojitosti evokují proud vědomí. Občas je těžké se v toku různých asociací vyznat a občas je zbytečně dlouho rozebírána banalita.
Někdy až úmorně. Místy je ale naopak drobný nápad završen neočekávanou pointou a to jsou právě okamžiky, kvůli nimž stojí za to si novelu přečíst.
Bied-Charreton přizpůsobuje styl psaní svému námětu. Rychlost Charlesova života je v Enjoy ukázána na době, která uplyne od nějaké akce a nahrání fotek do on-line alba. On-line alba i klasické fotky hlavní postava zmiňuje často, Charles se rád probírá fotografiemi z akcí, kterých se účastnil, i z těch, které vynechal. Zároveň podrobně popisuje také papírové fotografie svých rodičů. Fotografie mu připomínají i okna domu, ve kterém žije. Čas zastavený v jediném okamžiku je ostrým protikladem k rychlosti, v jaké je možné tento okamžik sdílet s ostatními. Kontrastů je v této novele dostatek — virtuálním světem posedlý Charles má svou protiváhu v záměrně staromódní Al, Charlesovo sledování lidí je v rozporu s jeho apatií v navazování sousedských i kolegiálních vztahů. Masová obliba spisovatele a odpor, který zrovna v Charlesovi vyvolává. Katakomby pod Paříží se stávají místem setkání, přičemž na povrchu se lidé ignorují.
Novela je velmi krátká, ale do posledního písmena nabitá sdělením. Přečíst Enjoy je otázkou několika hodin, přijmout její sdělení trvá trochu déle. Přes drobné nedostatky jde o nadprůměrnou knihu.

Enjoy na bux.cz

Ani Share, ani Like nakoniec nič neznamenajú (26.10.2014, kultura.sme.sk)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 03-11-2014

0

EnjoyMladá francúzska autorka hovorí príbeh o hľadaní šťastia vo svete digitálnych technológií a sociálnych sietí. Na nič zásadné však neprišla.

Bolo otázkou času, kedy „obyvatelia“ sociálnych sietí vtrhnú do sveta literárnych postáv. Prirodzene ťažko obsadia hrdinské a pozitívne roly. S väčšou pravdepodobnosťou zapadnú do okruhu závislákov a vykorenených asociálov schopných prežívať iba vo virtuálnej realite.


Pokračovat ve čtení na www.kultura.sme.sk

Enjoy na bux.cz

Recenze: Solange Bied-Charreton: Enjoy (13.8.2014, kultura.idnes.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 26-08-2014

0

EnjoySociální síť ShowYou se velmi podobá našemu Facebooku. Jenže je adrenalinovější – uživatele, který každý týden nenahraje jedno video, čeká nemilosrdné vyloučení. Mladí lidé točí cokoli počínaje vlastní dovolenou a konče šmírováním sousedů, aby se na ShowYou udrželi. A samozřejmě komentují a „lajkují“ to, co píší, fotí nebo točí ostatní.

Takové východisko si pro svůj románový debut zvolila Francouzka Solange Bied-Charretonová. Pod nezměněným názvem Enjoy teď vychází i v češtině.

Současná Paříž, hrdina dospívající kluk Charles. Jeho otec skončil v blázinci a Charles opouští rodný dům, aby si zařídil vlastní život v bytě po tetičce. Na ShowYou nejprve nahrává videa a fotky ze stěhování a zařizování svých pár metrů čtverečních, jenomže když je hotovo, jeho závislost na sociální síti se naplno rozjíždí.

Pokračovat ve čtení na kultura.idnes.cz

Enjoy na bux.cz