To nejlepší ze světové literatury

Kat Kaufmann: Superpozice (7.3.2017, art.ihned.cz) „Jaká to je, prosím?“ Jak se dokáže ptát tak mile. Jako by toho už dávno neměl plný zuby, jako bych nebyla poslední host v hluboké noci. „Jo tak. To je...

Celý článek >>>

V bludišti paralelních světů (7.3.2017, Lidové... Románový debut Kat Kaufmannové je příběhem mladé ruské Židovky v Berlíně a také knihou mnoha tváří – tematicky i jazykově. Název Superpozice (ve významu...

Celý článek >>>

Vyšel nový román Harukiho Murakamiho. Má 2000 stran,... Příznivci japonského spisovatele Harukihu Murakamiho, jenž bývá označován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu, v pátek oblehli japonská knihkupectví. O...

Celý článek >>>

PRÁVĚ VYCHÁZÍ Han Kang: Vegetariánka (23.2.2017,... Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální...

Celý článek >>>

Maďarská literární senzace, zahlcená bídou (22.2.2017,... V Maďarsku se stal román Nemajetní uznávaného básníka a esejisty Szilárda Borbélyho literární senzací. Vypráví příběh chudé, částečně židovské venkovské...

Celý článek >>>

Ukázka: Padám ze slunce dolů – Hana Androniková (17.4.2015, Host)

Přidal: Odeon | V kategorii Ukázky | 17-04-2015

0

Hana AndronikovaAť jsi kdeko li
Tak ty prý nevěříš
ve vztahy na dálku
Jazykem objíždím
dopisní obálku
Ve dvou krátkých větách
píšu ti co už víš
Ať děláš co děláš
stínu se nezbavíš
Přicházím s večerem
jak podzim po létě
(Přestože usínáš
na jiné planetě)
Ať jsi kdeko li II
S večerním přílivem
přirážím na tvůj břeh
Sladké usínání
Pot běží po zádech
V noci se zahalím
do tvého nespánku
Na polštář položím
vybledlou čekanku
A když se rozední
najdeš mě v posteli
Se sluncem odplouvám
Moře nás rozdělí
Není to vzdálenost
Jen oceán ticha
A chmýří ve větru
Má čísla jsou lichá

Povodeň
Objímám tě jako řeka
Světlo zhasínám
Stoupám si na špičky
Nad hlavou se ti zavře
moje hladina
Objímám tě jako řeka
A ty se bojíš nadechnout
Blues
Mám modrý sešit s tvými básněmi
Některé po letech berou mi dech
Mám čtyři obrazy na čtyřech zdech
Na jednom úsměv tvůj zasněný
Ten druhý portrét jsem kreslila
Když ty jsi už dávno spal
Vypadals jak mrtvý král
Kterého černá noc pohřbila
Na třetím z nich sedíš u piána
Prsty se v klávesách ztrácejí
Ty tóny se noc co noc vracejí
Klavír však shořel mi pod rukama
Na čtvrtém obrázku jsme spolu
Dva stíny co nedočkají rána
Tvé oči zmizely do neznáma
Já padám ze slunce dolů…

Dům mých rodičů
Krajina se rychle mění
jako vždy při jízdě vlakem
Zachmuřená obloha
se češe před soumrakem
Do kopce se volně stáčí
nekonečná cesta stromů
Šedivé kočičí hlavy
předou až k našemu domu
S otevřenou náručí
vřelost s něhou čeká
Najednou se vynořila
otázka co pálí leká:
Jako když čteš špatný román
U koho jsem vlastně doma?
Z dalekých zemí
Jak máminy ruce
vrásčitá je tato zeď
Připínám na ni
tátův úsměv
Horké slzy
neoblomí
studený kámen
Hladím ty ruce
slyším ten smích
Někdo vešel
a dveře třískly
Pod rozechvělou rukou
mizí
dva stíny…

Tajemství
Na černém papíře
schoulená
tajemství
ukrytá
v temnu
světa
a v nás
obcházejí
v bezesných nocích
kolem mého
nespánku
aby pohltila
světlo
i tmu
nechápavého ticha
Poslední ráno
Skály pod sněhem
Černá a bílá
Řeka v údolí
Se utopila
Za zády domov
Kde nikdo není
Po oknech stéká
Tvé vykoupení
Odcházím nahá
Převozník čeká
Zkalená voda
Do očí vtéká
Na rtech mi ulpí
Jen poslední vzdech
Mávám ti sbohem
Na prázdný břeh

Zůstalo po ní několik desítek básní z různých časových období. Angličtinu se učila od deseti let a s básněmi v jistém smyslu začala tak, že překládala texty The Beatles — to byl ten spouštěč. Překládala je přímo z kazeťáku a zčásti domýšlela jejich smysl. Verše neprovázely její život nepřetržitě: byla dlouhá období, kdy je nepsala vůbec. Hanina poezie vznikala z osobních prožitků. Píše o rozchodech (o rozvodu), o smrti blízkých, o poznávání nových lidí, cizích zemí, o návratech domů. O bolestech a radostech. Ve verších umí být ironická a sarkastická, to mám ráda. Hana byla noční tvor a její nápady často přicházely v noci. Měla ve zvyku usínat s tužkou a zápisníkem u postele. Později s diktafonem, aby nemusela rozsvěcovat a námět nebo verš mohla rychle zaznamenat. K některým básním se vracela a předělávala je, vybrušovala, často vytvářela varianty, které nám dávala číst k posouzení. Myslím, že básně psala jen pro sebe a pro své nejbližší. Eva Riesslerová , sestra spisovatelky

Hana Andronikova (1967—2011) byla česká prozaička. Absolvovala gymnázium ve Zlíně, později vystudovala FF UK v Praze, obor angličtina a čeština. Po ukončení studií působila v zahraničních i českých firmách. V roce 1999 odešla z podnikatelské sféry a věnovala se literatuře. Autorčin román Zvuk slunečních hodin získal v roce 2001 Literární cenu Knižního klubu a v roce 2002 cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. V roce 2010 vydala knihu Nebe nemá dno. V roce 2011 za tuto knihu obdržela Cenu čtenářů Magnesia Litera 2011. V prosinci téhož roku zemřela na rakovinu. Věnovala se taktéž dramatické tvorbě a sporadicky i poezii. V loňském roce byly její básně představeny na literárním večeru v kavárně Fra. Básně do přítomného bloku vybral Petr Borkovec.

 

Knihy Hany Andronikové na bux.cz

Zvuk slunečních hodin vychází ve Spojených státech

Přidal: Odeon | V kategorii Aktuality ze světa knih | 08-04-2015

0

Cover Sound of the SundialRomán Hany Andronikovy Zvuk slunečních hodin (Odeon 2008) vychází v anglickém překladu v nakladatelství Plamen Press

http://plamenpress.com/

Zvuk slunečních hodin (v českém překladu) na bux.cz

Hrdinové potkávají smrt a chtějí žít. Tak jako jejich autorka (18.12.2014, Mladá fronta DNES)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 18-12-2014

0

Vzpomínky, co neuletíTřináct povídek Hany Andronikové vychází jako připomínka její předčasné smrti před třemi lety.

Bývá módou vydávat posmrtně knihy předčasně zesnulých autorů. I tady, byť s jistou uměleckou cudností, platí, že smrt prodává. Z díla Hany Andronikové svým způsobem vystupovala smrt už za jejího života, jako by si její postavy byly stále vědomé vlastní blížící se konečnosti. Zemřela v předvánočním čase před třemi lety, stejně jako Ivan Martin Jirous a Václav Havel. Jejich mediálně uctěnější smrti tu její zastínily. Nakladatelství Odeon teď vydává soubor povídek nazvaný Vzpomínky, co neuletí.
Jejich vydání má své opodstatnění, nejde jen o smutné jubileum: jsou prostě skvělé, lze se k nim vracet, číst si znovu o těch šílených osudech a zcela lidských selháních, o rozcestích, na která Androniková své hrdiny posílá, o jejich životních zlomech. Část knihy skládají povídky ze souboru Srdce na udici z roku 2008, i texty, jež se během let 2004 až 2009 objevovaly ve sbornících a časopisech. Petr A. Bílek je přirovnal k vrcholu trojúhelníku – zatímco dva velké romány Andronikové tvoří hroty základní nosné úsečky, vrchol její tvorby můžeme klidně spatřovat právě v semknutosti jejích kratších textů.
Nečekané zjevení Těžko uvěřit, že tuhle talentovanou autorku objevila teprve literární soutěž Knižního klubu v roce 2001, kdy její přihlášený rukopis Zvuk slunečních hodin vysoce předčil ostatní práce. Vždyť za něj spisovatelka také dostala souběžně i Magnesii literu. Druhý román na sebe nechal čekat, Androniková ho napsala až v roce 2010 a přiznala, že je autobiografický, že tedy i ona, stejně jako její hrdinka, bojuje s rakovinou. Podlehla jí ve čtyřiačtyřiceti letech.
Povídky z právě vydávané knihy tvoří až mrazivě propojený organismus, stejně plnohodnotný, jako by šlo o čistokrevný román. Hrdinové z jedné povídky se jako menší postavy objevují v povídkách jiných, rezonuje i neustálá naléhavost, třaskavost popisovaných momentů. Je tu mladinká vdova i muž, který se po ochrnutí po autonehodě učí znovu chodit. Andronikové postavy žijí tváří v tvář osudu, potkávají smrt a chtějí žít. Netápou, dávno se našly, až osudová rána přirazila jejich plány a touhy mezi dveře a ony se teď snaží zachránit aspoň pomačkaný zlomený zbytek.
Androniková byla filozofkou s nadhledem, spisovatelka na hony vzdálená úsměvným každodenním vztahovým půtkám, tak příznačným pro celou jednu generační větev současné české ženské prózy. Šla do hloubky i do šířky, své postavy neváhala poslat do Ameriky, do Peru ani do zapadlé moravské vísky.
Podobně jako knihy Jana Balabána čteme s vědomím jeho předčasného skonu, ani u Hany Andronikové není možné od téhle skutečnosti odhlédnout. Je to však jen to vědomí, pocit. Literárně i obsahově stojí totiž samostatně a suverénně. Což ovšem není nic nového.

***
90 %

Vzpomínky, co neuletí na bux.cz

Hana Andronikova: Zvuk slunečních hodin (15.9.2013 databazeknih.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 19-09-2013

0

Když se spisovatel rozhodne pro psaní knihy, která by měla spojovat několik časových rovin, musí to být pro něj samotného velice těžké rozhodnutí. To, aby zachoval původní, hlavní příběh a aby něčím neochudil další příběhy na úkor toho nejdůležitějšího, to si dle mého názoru zaslouží pořádný spisovatelský talent. A přesně ten světu ukázala česká spisovatelka Hana Andronikova v knize Zvuk slunečních hodin, která vyšla v prvním vydání roku 2001. Druhé vydání této knihy vyšlo roku 2008 a v letošním roce máme možnost se setkat se třetím vydáním, které vydalo nakladatelství Odeon. Tento román byl přeložen do několika jazyků.

Pokračovat ve čtení na databazeknih.cz

Zvuk slunečních hodin na bux.cz

Z hrudníku mi vyšlo slunce (11.9.2012 Týdeník Rozhlas)

Přidal: Odeon | V kategorii Aktuality ze světa knih, Ohlasy | 11-09-2012

0

Český rozhlas 3 – Vltava vysílá v neděli 23. září od 20.00 vzpomínku věnovanou spisovatelce Haně Andronikové

Pro literární tvorbu Hany Andronikové je příznačné téma putování. Hrdinové jejích románů se vydají do Indie, Ameriky, do Jeruzaléma nebo Peru. Cesta do „širého světa“ ovšem paralelně znamená zahloubání, prozkoumávání rodových kořenů, odhalování zapomenutých souvislostí.
Hana Andronikova se narodila 9. září 1967 ve Zlíně, tehdy Gottwaldově. V roce 1986 maturovala, pak vystudovala češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vlastní tvůrčí snahy a touhy se v té době ještě neprojevovaly, v devadesátých letech Andronikova pracovala ve zcela neliterární oblasti – jako personální manažerka. V roce 1999 ale z podnikatelské sféry odešla do svobodného povolání, cestovala a příležitostně se živila jako life-coachingová poradkyně. Tehdy už také vznikala její románová prvotina Zvuk slunečních hodin. S rukopisem se autorka ucházela o Literární cenu Knižního klubu. Získala ji, rukopis vyšel knižně, a v roce 2002 byl navíc oceněn Magnesií Literou v kategorii Objev roku.

Když nebe nemá dno (26.5.2012 Olomoucký deník)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 29-05-2012

0

KNIŽNÍ OKÉNKO PETRA HANUŠKY

I když od vydání románu Nebe nemá dno Hany Andronikové uplynul poněkud delší čas, považuji za smysluplné se u něj několika větami zastavit. Jednak proto, že je to po všech stránkách nesmírně přesvědčivý román, jednak proto, že to v prosinci loňského roku zesnulé autorce dlužím.
O Haně Andronikové poprvé čtenáři uslyšeli v roce 2001, když vydala román Zvuk slunečních hodin. Ve stejném roce za něj získala Literární cenu Knižního klubu a o rok později Magnesii Literu za objev roku. Během následujících let svým příznivcům nabídla řadu povídek, divadelnímu publiku pak scénáře projektů Divadla Archa.
Když jsem tenkrát po autorčině oslnivém nástupu charakterizoval v kostce pro zahraniční bohemisty její tvorbu, psal jsem o autorčině potřebě ohledat vlastní život, poznat rodové kořeny, vyrovnat se s holocaustem, pochopit podstatu a principy baťovského fenoménu, být otevřená duchovním podnětům z celého světa, vysledovat osudy obyčejných lidí v bouřích světových válečných vřav dvacátého věku. U Andronikové se při tvorbě textů snoubil mimořádně bystrý intelekt se vzdělaností a ostrým viděním skutečnosti, pragmatický přístup k životu se schopností hlubokého citového a duchovního prožitku.

Na jarních knižních veletrzích připomene Česko Němcovou i Havla (12.3.2012 ČTK)

Přidal: Odeon | V kategorii Aktuality ze světa knih | 13-03-2012

0

Praha 12. března (ČTK) – Na knižním veletrhu v německém Lipsku, který začne ve čtvrtek, se představí čeští spisovatelé Eugen Brikcius, Bianca Bellová, Irena Dousková a Marek Šindelka. Jedna z výstav připomene Boženu Němcovou, jiná zase knižní tvorbu nedávno zesnulých spisovatelů, mimo jiné Václava Havla, Ivana Martina Jirouse a Josefa Škvoreckého. ČTK o tom dnes informovala Jana Chalupová ze společnosti Svět knihy, která má organizaci české účasti na starosti. Na jaře se pak česká literatura uvede ještě na knižních přehlídkách v Boloni a Londýně.

Lipský knižní veletrh, který se uskuteční od 15. do 28. března, patří mezi největší evropské veletrhy. Z české literární tvorby se zde uvedou laureáti literárních cen za rok 2010 a 2011, autoři a ilustrátoři literatury pro děti a mládež oceněni Zlatou stuhou, ale i překladatelé a devět českých nakladatelství. V rámci doprovodných programů se návštěvníci mohou těšit na setkání se spisovateli Otou Filipem, Ivanem Klímou, Jaroslavem Rudišem a Alenou Zemančíkovou.

Na veletrhu dětské knihy v italské Boloni se Česko uvede architektonicky atypickou expozicí. Speciální výstavy seznámí zájemce s tvorbou ilustrátora Jiřího Trnky a s českým komiksem. Spisovatel Petr Sís bude na veletrhu usilovat o Cenu Hanse Christiana Andersena. „Všichni věříme, že tento vynikající ilustrátor, grafik a spisovatel zvítězí mezi všemi 30 přihlášenými ilustrátory z celého světa,“ uvedla Chalupová. Italský festival se uskuteční od 19. do 22. března.

Hlavní literární událostí anglofonního světa bude od 16. do 18. dubna Londýnský knižní veletrh. „Londýnský veletrh je určen především pro odbornou veřejnost. Půjde spíše o prezentace nakladatelských domů a dílčích autorů na výstavách než osobní prezentace spisovatelů,“ řekla dnes ČTK Dana Kalinová, která má českou účast v Londýně na starosti. Velký ohlas by podle ní mohla mít výstava Odešli, přesto zůstávají, kde budou stejně jako v Lipsku představeni nedávno zesnulí spisovatelé. Kromě Havla, Jirouse a Škvoreckého také Hana Andronikova, Jiří Gruša a Arnošt Lustig.

Odborní návštěvníci českých expozic obdrží na všech veletrzích kromě informačních materiálů od jednotlivých vystavovatelů také aktuální publikace o současné české literární tvorbě Nová česká beletrie 2010/2011 a Česká literatura pro děti a mládež (2000-2011).

vas pba

Marek Šindelka na bux.cz
Hana Andronikova na bux.cz

Osvobozující moc mýtu (14.1.2012 Lidové noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Událo se | 16-01-2012

0

Hana Andronikova debutovala v roce 2001 románem Zvuk slunečních hodin, za nějž získala Literární cenu Knižního klubu a cenu Magnesia Litera za objev roku. Po povídkovém souboru Srdce na udici (2002) se spisovatelka na delší dobu odmlčela a další prózu vydala až roku 2010 – román s názvem Nebe nemá dno. Tato kniha, která byla v roce 2011 oceněna čtenářskou Magnesií Literou, uzavřela spisovatelskou dráhu Hany Andronikové.

Psala i žila jedním dechem (14.1.2012 Lidové noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Událo se | 16-01-2012

0

Každá kniha nadané autorky Hany Andronikové byla napsána jinak a stejně odlišné byly i etapy v jejím reálném životě. Ať už je prožívala v Praze, New Yorku či v amazonské džungli. Její životní pouť ale skončila předčasně a česká literatura tak přišla na sklonku loňského roku o další výrazný talent.

Pohřbu literátky Hany Andronikové se zúčastnily desítky lidí (29.12.2011, ČTK)

Přidal: Odeon | V kategorii Událo se | 30-12-2011

0

Praha 29. prosince (ČTK) – Desítky smutečních hostů se dnes odpoledne v obřadní síni motolského krematoria rozloučily se spisovatelkou Hanou Andronikovou, autorkou úspěšných a oceňovaných knih Zvuk slunečních hodin či Nebe nemá dno, ve které mladá autorka líčí svůj boj s rakovinou. Zhoubné nemoci nakonec 44letá Andronikova 20. prosince podlehla.