Román Sezona v pekle zapadá do vynikající linie britské prózy, která stojí na silném příběhu, zásadních existenciálních tématech, bizarní atmosféře, výjimečných postavách a vytříbené stylistice. John Svatý, hlavní postava i vypravěč, a jeho kamarád Jamey připomenou podobné „narušené“ mladíky z Betonové zahrady Iana McEwana nebo Vosí továrny Iana Bankse, Jamey je navíc zjevně inspirován Arthurem Rimbaudem.

Oba dva spolu zažívají příhody, které se v zapadákově prožít dají, rvačky, chlast, drogy, holky a první sex. Dílo pod slupkou podivnosti, černého humoru, biblických odkazů a psychedelických výjevů řeší několik základních témat – vztah matky a syna, přátelství, dospívání a hledání identity. Má zdánlivě jednoduchou lineární kompozici a díky ich-formě působí autenticky a přitažlivě. Především však osloví intenzivní atmosférou – autorovi se podařilo vytvořit bizarní a pokřivené postavy a vykreslit ponuré prostředí šedivého a nudného maloměsta plného děsivých nočních můr. Do hlavního proudu Johnova vyprávění jsou začleněny snové fragmenty a několik Jameyho povídek, které příteli posílá poté, co se jejich bláznivá dobrodružství změní v nebezpečnou hru překračující zákon.

Ukázka z textu
Poklidné nedělní ráno prořízlo bimbání zvonu svolávající obyvatele Kilcody na mši. Jamey a jeho rodina se loudali po silnici jako nějaké hejno podivných opeřenců. Nejdřív Maurice, vysoký muž s ustupujícím čelem, štíhlý, tedy až na bříško, které se mu vzdouvalo pod bílou košilí s ohrnutými rukávy, že mu málem praskly knoflíky. Krůček za ním pochodovala Dee oblečená do něčeho jako kostýmek, dlouhé vlasy měla rozpuštěné. Největší pozornost přitahoval Jamey ve volných, křiklavě zbarvených kalhotách, s vlasy sčesanými z obličeje a naolejovanými nějakým sajrajtem, který vedl za ruku Ollieho. Pod nohama jim křupaly oblázky. Dee svým způsobem chlapce popoháněla, jak se snažila držet s manželem krok. Jamey se zastavil, aby prozkoumal barevné kameny, které kdosi vyskládal podle cestičky. Zadíval se pozorněji a potichu vyslovil, co tam stálo:

MERDE A DIEU

Pak se ušklíbl. Dee se po něm natáhla, aby si pospíšil, Jamey tedy nohou zničil nápis a pomalu se vloudal do kostela, kde už zpěváci začali písněmi vzývat slávu matce na nebesích.
Já sám jsem to všechno pozoroval mezi náhrobky, krčil jsem se za obrovským žulovým andělem a potichu se chichotal.

Z tisku

11.3.2010 Právo str. 7 Salon – K tradičním tématům existenciální britské prózy příliš mladistvých hrdinů se vyjadřuje debut irského publicisty a spisovatele Petera Murphyho. Přes biblické odkazy, bizarní i psychedelické momenty prosvítá silný a autentický příběh Johna Svatého – hlavní postavy i vypravěče románu, a jeho věrného kamaráda Jameyho. Druhý z nich je mimo jiné inspirován prokletým francouzským básníkem Arthurem Rimbaudem (ostatně jako název díla sám). Spolu oba mladíci procházejí rvačkami, alkoholickými i prvními sexuálními dobrodružstvími. Ocitají se i za hranicí bezpečí a legality. A mimo jiné si uvědomíte, jak snadno se to stává.
Přeložila Markéta Musilová.

Odkazy:

• Recenze vydaná v Respektu
• Koupit knihu na Knižním webu

Žádné podobné články.