Chuck Palahniuk: Deník
Přidal: Odeon | v kategorii Edice Světová knihovna | 04-03-2007 | Zobrazit všechny knihy autora: Chuck Palahniuk
0
Peter Wilmot se s Misty seznámil na výtvarné škole. Kromě bradavky propíchnuté špendlíkem a svetru od krve ji zaujal ještě něčím jiným. Směsice odporu a obdivu vyústila ve sňatek a život v kamenném domě na ostrově Potchkeysea. Všechno, co člověk dělá, je autoportrét. Misty chtěla být malířkou, ale těhotenství jí to znemožnilo – místo toho skončila jako servírka a pokojská, obtloustlá páchnoucí ženská, která svůj příběh zaznamenává ve formě deníkových zápisků pro svého manžela. Pro tebe, milý Petere. Ty šmejde.
Peterův pokus o sebevraždu, který ho umrtví ve věčně kómatickém stavu, ji k umění navrací. Misty začíná malovat: impulzivně, automaticky. Jako kdyby jen zaznamenávala vize. Jako kdyby její ruku někdo vedl. Skutečné umění vzniká jedině z utrpení. Pak zjistí, že manžel tajně psal na stěny domů, které opravoval, zlověstná proroctví o ostrově, na který nemá nikdo „cizí“ vstoupit; o ostrově, jejíž komunitu má kdosi spasit svými obrazy. Peterův otec zemřel, ale chybělo úmrtní oznámení. Sám Peter měl v krvi spoustu prášků na spaní, které nikdy nebral. A pak se utopí Mistina dcerka Tabi. Zločiny proti celé skupině obyvatel. Spása má dost blízko k apokalypse.
Palahniuk pokaždé zabrousí do jiných vod… V tomto díle se soustředí na grafologii a také na choroby slavných umělců. Za klíčovou větu Deníku můžeme považovat Kde berete inspiraci? Obrazy Misty Marie Wilmotové vznikají z čiré bolesti. A z donucení. Kritika se vzácně shoduje na tom, že Deník je autorovým nejambicióznějším dílem od legendárního Klubu rváčů.
Ukázka
Nejhorší na celém dni vždycky je, když si pak o tom píše. To tvoje matka, to Grace dostala ten geniální nápad, aby si Misty vedla komatózní deník. Grace tvrdila, že to dělávali námořníci a jejich manželky, že si do deníku psali o každém dnu, kdy byli sami. Prý že to je drahocenná námořnická tradice. Tradice ze zlatého věku ostrova Potchkeysea. A když se námořník po všech měsících samoty vrátil, když byl zase se svou ženou, vyměnili si deníky, aby dohnali, co jim uteklo. Jak rostou děti. Jaké bylo počasí. Záznam o všem. Všednodenní hovadiny, se kterými byste se s Misty nudili navzájem u večeře. Tvoje matka říkala, že to pro tebe bude dobré, že ti to pomůže při zotavování. Bůh dá, že jednoho dne otevřeš oči a obejmeš Misty a políbíš ji, políbíš svou pečlivou manželku a všechny ty ztracené roky budou tu, zapsané pečlivě dopodrobna, všechny detaily o tom, jak dcerka rostla a jak se ženě po tobě stýskalo, a ty si pěkně sedneš pod strom s limonádou a hezky v klídečku to doženeš.
Tvoje matka, Grace Wilmotová, by se sama potřebovala probrat z vlastního kómatu.
Milý, přemilý Petere. Cítíš to?
Každý jsme ve svém osobním kómatu.
