Rút: Narodila se jako holka místo očekávaného syna, který měl nahradit dva starší tragicky zemřelé sourozence. V dětství zažila rozpad manželství svých rodičů, milostný vztah matky s otcovým tajemníkem… Eddie: Byl vychováván jako vzorný syn učitelské rodiny, místo spisovatelské praxe se však stal milencem spisovatelovy manželky… Dva prolínající se příběhy. Se spoustou peripetií, komplikací. Z Rút i Eddieho vyrostou spisovatelé, z ní slavná a úspěšná, z něho téměř neznámý autor, ale o to úspěšnější milenec starších dam. Zážitky z dětství na oba tragicky působí celý život. On se s nimi vyrovnává rezignací, ona bojuje.

Charles Michael Palahniuk, známější jako Chuck Palahniuk (21. února 1962) je současný americký postmoderní spisovatel. Věnuje se (mnohdy na hranici horroru) depresivním tématům na pozadí současné americké společnosti, čerpá ze svých vlastních frustrací a vlastní novinářské kariéry, jeho díla končí téměř vždy tragicky. Jeho romány byly zprvu nakladateli odmítány jako příliš temné a depresivní, brzy se ale staly kultovními. Jeho nejvýznamnějším dílem je jeho prvotina Klub rváčů (v originále Fight Club, 1996), zfilmovaná v roce 1999 režisérem Davidem Fincherem. Oficiální stránky autora o sobě uvádí, že je největším a nejrychleji se měnícím autorským webem na internetu.

Spisovatel proslulý složitostí (a rovněž délkou) svých románů napsal vlastní životopis, pozoruhodně jednoduchý – a také krátký. Vzpomínky jsou věnovány památce dvou zápasnických trenérů a dvou přátel, spisovatelů. Imaginární přítelkyně je portrétem spisovatelů a zápasníků, kteří hráli klíčovou roli v kariéře Johna Irvinga jako spisovatele, zápasníka i zápasnického trenéra. A také je tento upřímný životopis obrazem autorova obětavého vztahu k jeho synům: Irving jako trenér dovedl oba své syny Colina a Brendana k titulům šampionů Nové Anglie – k titulu, který sám jako zápasník nikdy nezískal… John Irving začal s psaním a zápasením ve čtrnácti letech.

Syn cirkusu je Irvingův „indický“ román. Jeho postava, doktor Farrokh Daruwalla, obyvatel Indie a Kanady, se necítí být ani Indem, ani Kanaďanem. Jak sám říká, je „pársem i křesťanem, Bombajcem i Toronťanem“. Jeho identita se rozplývá, studoval ve Vídni a odtamtud pochází také jeho životní partnerka. Snad aby nějakým způsobem svou nejistotu kompenzoval, spřádá sny o budoucnosti své i druhých a mění je ve skutečnost. Touha formovat osudy jiných u něj přerůstá v posedlost.

Není žádným tajemstvím, že autor Světa podle Garpa má slabost pro medvědy, Vídeň, cirkusácké kousky, zápasníky, bizarní jedince a dickensovsky laděné příběhy. S tím vším se čtenář setká i na stránkách románu Hotel New Hampshire – a nejen s tím: hlavně s pěti sourozenci z rodiny Berryových, z nichž dva pojí incestuální vztah, třetí je zakrslík, čtvrtý se bez očividného důvodu neustále převléká a poslední je výjimečný úplně jiným způsobem.

Ve svém v pořadí třetím románu zachycuje John Irving spletitý milostný vztah dvou manželských párů. Osudy této čtveřice se po výměně partnerů zapletou tak, že už není úniku ani návratu… Snad jen čtenář se o to může pokusit – může vážit, potěžkávat, zamýšlet se nad magickou váhou 158 liber a zároveň se ptát, zda je to všechno komedie, tragédie nebo sen? Příběh neočekávaně graduje, avšak protagonistům románu láska postupně hořkne a hořkne… Již v tomto díle je rozpoznatelný typický autorský styl i Irvingova oblíbená témata a smysl pro sarkasmus a černý humor. Překlad Pavel Kříž * V tomto překladu 1. vydání * Váz., cca 208 str.

Gabriel García Márquez se narodil 6. 3. 1927 v Aracatace na karihském pobřeží Kolumbie. Zájem o literaturu a film spojoval s činností novinářskou, která ho jako dopisovatele kolumbijských a jiných latinskoamerických periodik dovedla do řady zemí Starého i Nového světa. Psal reportáže a filmové kritiky, v Římě studoval režii. Již v raných dílech, například v románu Všechna špína světa (1955, č. 2006), se Márquez projevil jako mimořádný autor; Po klíčových románech Sto roků samoty (č. 1971) a Podzim patriarchy (č. 1978) publikoval začátkem osmdesátých let Kroniku ohlášené smrti (č. 1984) a vzápětí dílo Láska za časů cholery (č. 1988). V devadesátých letech u nás vyšel např. biografický román Generál ve svém labyrintu (1995) o Simónu Bolívarovi. Roku 2002 vydal autor paměti Žít, abych mohl vyprávět (č. 2003). Dosud posledním Márquezovým dílem je próza Na paměť mým smutným courám (č. 2005).

Student vídeňské univerzity a rituální krmič ptactva Siggy Javotnik se poznají v motocyklové dílně na periferii města: narychlo kupují motorku a vyrážejí na trip, kde čas a nějaké plány nehrají žádnou roli. Už první zastavení ve vídeňské zoo se ukáže jako osudové. Pohled na uvězněné zvířectvo inspiruje Siggyho ke zprvu nevážně míněnému nápadu – zvířata osvobodit. Po mnoha peripetiích, které korunuje Siggyho tragická smrt, je smělý, ba šílený plán nakonec opravdu realizován.

Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Cloud’s a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty… Přeložil Miroslav Košťál.

Komika či absurdní situace jsou pro Irvinga prostředkem, jak poukazovat na vážnější témata. Fred Trumper je dalším z plejády jeho svérázných hrdinů. Má problémy doma, nejen finanční, a řeší je útěkem z rodiny. Autor poukazuje na delikátnost partnerských vztahů i třeba na svéráz amerického univerzitního provozu.