I v tomhle nezralém věku si Perla libovala v promyšlených žertících. Ujišťovala jsem sama sebe, že je to jen jeden z jejích vtípků, že co nevidět bude zpátky a vysměje se mi. Ale když se Perla nevracela, vyrazilo mi to dech. Byli jste někdy v situaci, kdy by se vaše lepší část nechala unášet neznámo kam, bůhvíjak daleko? Pokud ano, jistě je vám známo, co za takových okolností hrozí. Nejdřív mi vypověděl dech, pak se přidalo srdce a můj mozek zatím pádil zmítaný nepředstavitelnou horečkou. Ve své plodové růžovosti jsem hleděla do tváře pravdě: bez ní by ze mě byl jen ničemný odštěpek, člověk neschopný lásky.

Pokračovat ve čtení první kapitoly na www.art.ihned.cz