Supermodelka Evie Cottrellová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. V románu ji ale nejprve poznáme trochu jinak. Respektive ji nepoznáme, protože je celá zahalená v hedvábných závojích. „Musíš vypadat, jako že si střežíš tajemství,“ vykládá Brandy Alexanderová, žena s větším množstvím plastických operací, než kolik jí je let. Evie však nechce být tajemná, Evie přišla při autonehodě o obličej – někdo po ní vystřelil z kulovnice sedm dvaašedesát. Kulka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela.

Fotograf Gilbert Woodbroke, zadlužený, utápějící se v depresích a na pokraji sebevraždy, dostane nečekaný džob: má tlumočit pro Emiko Júki, devatenáctiletou japonskou autorku, při reklamní kampani provázející anglické vydání její knihy v Londýně. Všechno by šlo hladce, kdyby se cesta hrdiny a jeho nových známých nezkřížila s rumunskou dívenkou, kterou prostituují albánské gangy, a s jistým slavným, naprosto vychýleným anglickým umělcem, který je umanutý egyptskými mumiemi a neštítí se zločinu, umně zahlazeného vodami umění… Lolita komplex je satirou na prostředí současného obchodu s uměním i nemilosrdným útokem proti neoliberalismu Tonyho Blaira.

Literární virtuos Julian Barnes ve své novince Žádný důvod k obavám za asistence francouzských klasiků čtivě žongluje s tématy jako smrt, pomíjivost a smysl života. Nesnadný úkol napsat text o smrti poctivě, čtivě a vtipně. Anglický literární virtuos Julian Barnes (1946) to v knize Žádný důvod k obavám dokázal. Předznamenáním po všech stránkách úchvatného čtení je Barnesovo motto: V Boha nevěřím, ale schází mi. Jenže laciné bonmoty si sám autor nenechává projít jen tak. Okamžitě kontruje ústy svého bratra, filozofa, který nad takovým výrokem jen zakroutí hlavou a řekne suše: selanka.

Naše další vydavatelství, Knižní klub se stalo v letošním roce Hlavním partnerem 9. ročníku soutěže o Výroční knižní ceny Magnesia Litera. Posláním ceny Magnesia Litera je podpora a popularizace kvalitních knih, původních českých i překladových. Ceny jsou udělovány každoročně, vždy na začátku druhého čtvrtletí roku za rok předcházející.

Román Sezona v pekle zapadá do vynikající linie britské prózy, která stojí na silném příběhu, zásadních existenciálních tématech, bizarní atmosféře, výjimečných postavách a vytříbené stylistice. John Svatý, hlavní postava i vypravěč, a jeho kamarád Jamey připomenou podobné „narušené“ mladíky z Betonové zahrady Iana McEwana nebo Vosí továrny Iana Bankse, Jamey je navíc zjevně inspirován Arthurem Rimbaudem.

Román Amberville, debut švédského autora Tima Davyse, u nás vyšel v rámci edice Světové knihovny nakladatelství Odeon, jež v posledních letech takto již poněkolikáté zkoumá kalné vody žánrové literatury (např. Michael Chabon – Konečné řešení, Židovský policejní klub, Haruki Murakami – Konec Světa & Hard-boiled Wonderland). Bez ohledu na marketingový hype, mlžení kolem pseudonymu autora, pod nímž se údajně skrývá známá a veřejně činná osoba, a zprávy, že Amberville je první část z plánované tetralogie, jde o ucelený a čtivý text, jenž ctí americkou drsnou školu a vtipně odkazuje na noirovou estetiku se všemi jejími proprietami.

V boha nevěřím, ale někdy mi schází, přiznává se na úvod svého jedenáctého románu Julian Barnes. Shrnuje tím vlastní zkušenost někdejšího ateisty a nynějšího agnostika, který si uvědomuje, za jak početný tábor příslušníků sekularizované éry promlouvá, když se před čtenáři zpovídá ze svého strachu z umírání a ze smrti. Jeho nejnovější meditace na téma lidské konečnosti má podobu rozsáhlého románového eseje rozebírajícího téma z hlediska rozumu a pragmatičnosti, ale připouštějícího si i tabuizovanou hrůzu z neznámého. Román je zároveň obřím a famózním rejstříkem lidské zkušenosti se smrtí, jejíž místo v novověkých dějinách hledá a dokládá na příkladech ze sklonku života předních spisovatelů a dalších veřejných činitelů.

Románová kronika o pražské umělecké rodině pokrývající celé jedno století nás zavádí hlavně do časů slávy českého loutkového filmu. Gabriel Kočka, malíř a sběratel, uniká z dusivé atmosféry války, stalinismu a normalizace do světa filmů a smyšlených map. Lidé jako Gabriel žijí za ostnatými dráty své okleštěné životy. Když konečně přijde svoboda, ukáže se, že jejich díla, vzpomínky a sny fungují dál, a jsou klíčem k pochopení minulosti. Tak jako příběh o knížeti Baltazarovi, který hledá mapu své ztracené země. Někdo z rodiny Kočkových vymyslel Baltazara. Anebo si Baltazar vymyslel je?

Sedmnáct let pracoval Gerald Martin, emeritní profesor moderních jazyků univerzity v Pittsburghu a na londýnské Metropolitní univerzitě, na životopisné knize Gabriela Garcíi Márqueze. Nabídl strhující vyprávění plné málo známých nebo vůbec neznámých faktů o muži, který svým magickým realismem okouzlil celý svět.

García Márquez napsal strhující příběhy, a příběh jeho vlastního života je stejně fascinující strhující. Znovu se ocitáme v magickém Macondu-Aracatace, kde malý Gabito vyrůstá u milovaného dědečka plukovníka, barvitém a vzrušujícím světě, známém z jeho pamětí Žít, abych mohl vyprávět, a především ze Sta roků samoty. Sledujeme školní léta osamělého, uzavřeného chlapce (to už se rozhodne stát se velkým spisovatelem, a tomu napříště podřizuje všechno), jeho svízelné novinářské začátky (kdy mu za jedno slovo platí pětník, a přespává na rolích papíru v tiskárně), první novinářské úspěchy, kariéru špičkového kolumbijského reportéra, odchod do Evropy a nuzování v Paříži a v Londýně…