Historický román je situován do albánských hor třicátých let 20. století. V odlehlém místě připomínajícím stát ve státě nefungují zákony monarchie, ale platí zde přísné zvykové právo, tzv. Kanun, daň z krve. Román je ohraničen třiceti dny příměří, které nastávají, poté co dojde k hrdelnímu zločinu: Ďorg Beriša zabíjí, aby pomstil vraždu svého bratra, a zachoval tak čest rodiny. V době lhůty putuje po horách a setkává se s Dianou, mladou manželkou spisovatele Vorpsiho. Diana je postupně vtahována do starobylých zákonů krve a cti a Ďorg, jejich konkrétní představitel, ji stále více přitahuje.

Beriša na krásnou ženu z města také nemůže zapomenout, neustále ji hledá a nakonec umírá kulkou vykonavatele msty. Světoznámý spisovatel napsal Krvavý duben v době, kdy v Albánii vládly tvrdé komunistické zákony, které předčily i zvyky Kanunu. Oficiální kritika tehdy román přešla mlčením, autor byl jediný, kdo se o fenoménu krevní msty vyjadřoval bez odsudku. Nedá se říci, že by krutost tohoto zvyku přijímal, nicméně téma použil v několika dílech a je jím do jisté míry i fascinován. Román Krvavý duben bezesporu upoutá tématem a dramatickým příběhem. Ismail Kadare je vynikající vypravěč, pohybující se mezi reálným a magickým, který čtivou formou přibližuje nezvyklé děje a události a zpřítomňuje pro nás neobvyklý svět.

Ukázka z textu
Již podvacáté se mu zdálo, že vidí v ohybu cesty kráčet muže, který se měl stát jeho obětí. Šel pomalu a nad pravým ramenem mu vyčnívala černá hlaveň pušky. Ďorg se zachvěl. Ne, tentokrát to nebyl přelud. Blížil se muž, na kterého čekal. Stejně jako minule na muže zamířil a zacílil na hlavu. Na okamžik měl pocit, že se mu hlava vzpírá, snaží se vyhnout jeho mušce, a úplně na poslední chvíli se mu dokonce zdálo, že se na mužově tváři zračí sardonický úsměv. Před půlrokem se mu stalo totéž, a tak aby nezohavil tvář (Kdoví, kde se v něm vzal v posledním okamžiku soucit?), spustil hlaveň a postřelil nepřítele do krku.
Muž mezitím přišel blíž. Jen abych ho tentokrát zase jen nezranil, zauvažoval Ďorg téměř prosebně. Jeho rodina měla velké potíže se zaplacením pokuty za první zranění, druhá by ji zničila. Pokud by rána bývala byla smrtelná, nemuseli by platit nic.
Muž se mezitím přiblížil. Bylo by lepší ho úplně minout než jen poranit, pomyslel si. Usilovně se snažil na nic nemyslet. Poprvé moc přemýšlel a celá záležitost se zvrtla. Hryzaly ho výčitky svědomí, styděl se a na poslední chvíli, jako by se chtěl očistit od toho, co se chystal spáchat, si vzpomněl na staré přísloví: Je to na tobě, puško, to ty zabíjíš…

Odkazy:

Koupit na Knižním webu

Žádné podobné články.