Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně „podivné“ kolegy. Párkrát se mu zdá, že matku zahlédl, ale je to mýlka. Setká se i s chlapíkem připomínajícím Forresta Gumpa: neví, jak si koupit lístek na vlak, nezná jméno premiéra, zato rozmlouvá s kočkami… Murakamiho román je další, moderní verzí příběhu o Oidipovi.

Hrdina se pokouší uniknout otcovskému (oidipovskému) proroctví: Jednou zabiješ svého otce a jednoho dne budeš spát s matkou. Autor se soustředí na osud dvou individualistů, kteří se nedokážou zařadit do společnosti. Jak bývá u autora obvyklé, dílo obsahuje narážky na kulturní ikony euroamerické kultury, nechybí prostředí bordelů, barů ani fantaskní prvky. Po veleúspěšném Norském dřevu Murakami osvědčil, co skvěle umí: „mix“ příběhů a nevtíravé propletení japonské a západní mentality. Haruki Murakami, nejvýznamnější současný japonský prozaik, česky vydal: Norské dřevo (2002), Na jih od hranic, na západ od slunce (2004).

Ukázka z textu
V tu chvíli, jako na znamení, se silueta v židli pohne. Jako když veliká loď vytahuje kotvu, mění tělo pomalu úhel. Zvedne bradu z dlaní a otáčí se ke mně. Je to slečna Saeki. Jako by ve mně dech zamrzl. Současná slečna Saeki. Nebo jinak: reálná slečna Saeki. Chvíli se na mě dívá. Tiše, soustředěně, docela stejně, jako když pozorovala obrázek Kafky na pobřeží. Přemýšlím o ose, kolem které se točí čas. Někde se s ní, aniž bych si všiml kdy, muselo něco stát. Něco, co smíchalo sny a realitu v jedno, jako se v ústí řeky smísí sladká voda s mořskou. Rozum se snaží pochopit, co tohle všechno znamená. Nikam to ale nevede.
Nakonec vstane a vydá se směrem ke mně. Tak jako chodí vždycky, pěkným krokem a s rovnými zády. Boty nemá, je bosa. Jak jde, vrže pod ní zlehka podlaha. Tiše se usadí na mou postel a chvíli tam jen tak sedí. Tohle tělo má normální hustotu a váhu. Slečna Saeki má na sobě bílou hedvábnou blůzu a tmavomodrou sukni ke kolenům. Natáhne ruku a dotkne se mých vlasů. Prsty projedou mým ježkem. Je to bez jakýchkoli pochyb reálná ruka. Opravdové prsty. Potom vstane a v bledém světle dopadajícím sem zvenčí se začne svlékat, jako by to byla docela samozřejmá věc. Nijak nespěchá. Ale taky nijak neváhá. Naprosto přirozenými, plynulými pohyby si jeden po druhém rozepne knoflíčky na blůze, sundá sukni, svlékne prádlo. Její oblečení padá kus po kuse neslyšně na podlahu. Hebká látka ani nezašustí. Ona spí, pochopím najednou. Oči má otevřené, to je pravda. Ale přesto spí. Slečna Saeki to všechno dělá ve spánku.

Odeon vydal:

1. Haruki Murakami: Afterdark
2. Haruki Murakami: Konec světa & Hard-boiled Wonderland
3. Haruki Murakami: Na jih od hranic, na západ od slunce
4. Haruki Murakami: Norské dřevo
5. Haruki Murakami: Sputnik, má láska
6. Nový román Haruki Murakamiho mohou čtenáři koupit o půlnoci (17.10.2011, Zpravodajství ČTK)
7. Haruki Murakami: Město Praha a jeho našedlá tma (23.12.2011, Hospodářské noviny)