Hana Andronikova: Zvuk slunečních hodin
Přidal: Odeon | v kategorii Edice Česká řada | 22-02-2008 | Zobrazit všechny knihy autora: Hana Andronikova
0
Román přirozeným a vynalézavým způsobem spojuje několik rovin, časových pásem a žánrů – Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku. Vyprávění začíná náhodným setkáním dvou českých emigrantů v Coloradu, jejichž životní osudy se kdysi prolnuly. V krátkých scénách i ucelených pasážích se před námi odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela. S nástupem okupace Československa a poté, co byla Ráchel odvedena do transportu, se Danielův svět harmonie a bezpečí definitivně rozpadl.
Autorka zaujala nejenom tématem, ale i fabulačními schopnostmi, rafinovanou prací s literárním časem a výrazným, svébytným jazykem. Za svůj debutový román získala v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.
Ukázka z textu
Vrátil se brzy z práce a našel prázdný dům. Odložil sako, zašel do kuchyně a nadzvedl víčko čajové konvice. Povytáhl obočí a povzdechl. Nalil si zbytek čaje do šálku, chvíli pátral po cukru, ale v duchu nad tím mávl rukou. Zamířil do pokoje. Povolil si kravatu, rozepnul horní knoflík límce a rozložil se v křesle s Times of India. Když dočetl, sáhl po týden starých novinách ze Zlína. Titulní strana z března 1936 hlásala: Německo zbrojí – Francie se bojí!
Pod titulkem veselá karikatura nadutého nácka po zuby vyzbrojeného moderní technikou a přikrčeného frantíka s vojenskou výbavou z doby železné. Po zádech mu přeběhl mráz.
Najednou stála za ním. Neslyšel kroky, ponořený do žhavých novinek. Položila mu ruku na rameno, sklonila se nad ním a zhluboka se nadechla. Milovala tu vůni. Jeho pot. Směs cedrového dřeva a máty peprné. A tabák, který ulpíval na bílých košilích. Natáhl pravou ruku a dotkl se tváře nad sebou. Vzala dlouhé prsty do dlaně a položila si je na rty. Znovu se nadechla. Nikotinová mlha mezi prostředníčkem a ukazováčkem. Chvíli ji pozoroval a pak zaklonil hlavu a přitáhl si její obličej. Otevřel rty, jako by ji chtěl pohltit.
Stál jsem ve dveřích a zíral na rodiče, kteří se jako vystřižení z filmového plátna vášnivě líbali. Upustil jsem tenisák, na který jsem pod intenzitou okamžiku zapomněl. Prudce se od sebe odtrhli, míček do ztracena bubnoval o podlahu. Nejdřív vypadali zaraženě a pak se rozesmáli.
Vrátil se brzy z práce a našel prázdný dům. Odložil sako, zašel do kuchyně a nadzvedl víčko čajové konvice. Povytáhl obočí a povzdechl. Nalil si zbytek čaje do šálku, chvíli pátral po cukru, ale v duchu nad tím mávl rukou. Zamířil do pokoje. Povolil si kravatu, rozepnul horní knoflík límce a rozložil se v křesle s Times of India. Když dočetl, sáhl po týden starých novinách ze Zlína. Titulní strana z března 1936 hlásala: Německo zbrojí – Francie se bojí!



