Tentokrát nejde o magický realismus slavného autora, ale o reportáž: tento žánr ovšem García Márquez považuje za stejně důležitý jako své romány. V knize se věnuje nejnovějším dějinám Kolumbie, země nevyhlášené občanské války a pověstných drogových kartelů, které se snaží vynutit si jednání s vládou; ve hře je také to, aby soudy mafiány nevydaly do USA, kde jim hrozí nejpřísnější tresty. Pak dojde k únosům několika známých novinářů… Spisovatel poznamenává, že „nešlo o deset různých únosů, nýbrž o jediný hromadný únos deseti pečlivě vybraných osob, uskutečněný touž organizací za jedním a týmž cílem.“

S kronikářskou přesností líčí, jak k únosům došlo, potupné podmínky, v jakých mafie zajatce drží, i tragickou smrt dvou rukojmí. Souběžně s tím sledujeme jednání nejvyšších politických kruhů – tehdejší prezident César Gaviria se ucházel o funkci, poté co původního kandidáta zastřelili. Zároveň je to i příběh dvou silných protihráčů, doktora Villamizara, který se za každou cenu snaží dostat zpátky svou unesenou manželku Maruju Pachónovou, a bosse medellínské narkomafie Pabla Escobara. Ti dva jsou osudově spjatí: Villamizar nemůže dosáhnout osvobození své ženy, aniž předtím vyřeší Escobarovu situaci, a spolu se „svatým mužem“, páterem Herrerou, ho osobně odvede do zvláštního vězení, odkud pod ochranou státní moci dál nerušeně provozuje své obchody. V epilogu jsme pak svědky Escobarova pomýleného útěku a smrti. Smutné je, že k únosům došlo v roce 1993, a Márquez napsal knihu proto, aby se po předchozích dvaceti letech občanské války něco takového už nikdy neopakovalo. Píše se rok 2007, místo kartelů z Medellínu a Cali jsou jiné, ale nevyhlášená válka v Kolumbii stále pokračuje.

Ukázka z textu
Dva muži otevřeli dveře na Marujině straně a další dva u Beatriz. Pátý oknem střelil řidiče do hlavy, díky tlumiči však rána nebyla hlasitější než pouhý vzdech. Potom otevřel dveře, jediným trhnutím ho vytáhl ven a na zemi do něj vpálil ještě tři kulky. Bylo to řízení osudu: Ángel María Roa dělal Maruje řidiče teprve tři dny a své nové postavení dával náležitě najevo tmavým oblekem, naškrobenou košilí a černou kravatou ministerských šoférů. Jeho předchůdce, jenž z vlastního rozhodnutí odešel minulý týden do důchodu, byl u Focine služebním řidičem celých deset let.
O tom, že řidiče zabili, se Maruja dozvěděla až mnohem později. Ze svého úkrytu slyšela jen řinkot rozbitého skla a hned nato rázný hlas málem nad sebou: „Pro vás jsme si přišli, paní. Vylezte ven!“ Pak už ji železný spár uchopil za paži a hrubě ji vytáhl z auta. Bránila se, jak mohla, upadla a odřela si nohu, dva muži ji však zvedli a odnesli ji do auta, zaparkovaného za jejím vozem. Žádný z nich si nevšiml, že Maruja křečovitě svírá kabelku.

Odeon vydal:

1. Gabriel García Márquez: Žít, abych mohl vyprávět
2. Gabriel García Márquez: O lásce a jiných běsech
3. Gabriel García Márquez: Generál ve svém labyrintu
4. Gabriel García Márquez: Zpověď trosečníka
5. Gabriel García Márquez: Kronika ohlášené smrti
6. Gabriel García Márquez: Na paměť mým smutným courám
7. Gabriel García Márquez: Dvanáct povídek o poutnících
8. Gabriel García Márquez: Podzim patriarchy
9. Gabriel García Márquez: Všechna špína světa
10. Gabriel García Márquez: Sto roků samoty
11. Gabriel García Márquez: Plukovníkovi nemá kdo psát
12. Gabriel García Márquez: Zlá hodina
13. Gabriel García Márquez: Dobrodružství Miguela Littína v Chile
14. Gabriel García Márquez: Láska za časů cholery
15. Gabriel García Márquez: Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce
16. Gabriel García Márquez: Pohřeb Velké matky
17. Gerald Martin: Gabriel García Márquez – Život