Známá novela vyšla poprvé časopisecky roku 1958 a knižně o tři roky později. Místem děje navazuje na Všechnu špínu světa, objevuje se tu však odlišná perspektiva vypravěče: zatímco v předešlém díle je fiktivní svět Maconda popisován zvnitřku, v Plukovníkovi je líčen zvnějšku, jakoby objektivním vypravěčem. Přestože v novele realismus na první pohled dominuje, nacházíme tu reálné i fantastické prvky pospolu podobně jako autorovy charakteristické motivy. Život plukovníka, bývalého bojovníka z občanské války, je vyplněn strádáním a bídou.

Každý týden, již patnáct let, chodí do přístavu a marně čeká na zprávu, že mu byla přiznána penze. Předtím je živil syn, teď nemají co jíst. Motiv jeho smrti a vykreslení politické situace jsou nejdůležitější prvky příběhu… Don Sabas, kmotr zesnulého syna a stranický předák, unikl perzekuci. Plukovník a jeho manželka jsou, jak říkají, „sirotky“ svého zastřeleného syna. Plukovník si chce stůj co stůj ponechat kohouta, jediné dědictví po zesnulém, aby ho mohl přihlásit na zápasy – ale i zájem dalších postav o nejlepšího bojovníka na okrese je politický. A tak městečko dále žije v ovzduší násilí, tajného odporu uvnitř a ozbrojených akcí v terénu.

Ukázka z textu
Plukovník zamířil do přístavu ještě před houkáním člunů. Lakovky, bílé kalhoty bez pásku a košile bez stojatého límce, zapnutá nahoře měděným knoflíkem. Manévrování člunů pozoroval z krámu Syřana Moisése. Cestující vystupovali po osmihodinové cestě, kdy se nemohli ani hýbat, celí rozlámaní. Stejní jako vždy: podomní obchodníci a lidé z městečka, kteří minulý týden odcestovali a teď se vraceli k všednímu životu.
Poštovní člun připlul poslední. Plukovník se díval na jeho přistávání s úzkostným neklidem. Na střeše objevil pytel s poštou přivázaný k parnímu potrubí a přikrytý voskovaným plátnem. Patnáct let očekávání vytříbilo jeho předtuchu. Kohout vyhrotil jeho neklid. Od chvíle, kdy poštmistr vstoupil do člunu, odvázal pytel a hodil si jej na záda, ho plukovník nespustil z očí.
Šel za ním ulicí souběžnou s přístavem, bludištěm krámů a stánků, kde se vystavovalo pestrobarevné zboží. Pokaždé, když tudy plukovník šel, zmocňoval se ho jakýsi neklid – velmi odlišný, ale stejně skličující jako strach.

Odeon vydal:

1. Gabriel García Márquez: Žít, abych mohl vyprávět
2. Gabriel García Márquez: O lásce a jiných běsech
3. Gabriel García Márquez: Generál ve svém labyrintu
4. Gabriel García Márquez: Zpověď trosečníka
5. Gabriel García Márquez: Kronika ohlášené smrti
6. Gabriel García Márquez: Na paměť mým smutným courám
7. Gabriel García Márquez: Dvanáct povídek o poutnících
8. Gabriel García Márquez: Podzim patriarchy
9. Gabriel García Márquez: Všechna špína světa
10. Gabriel García Márquez: Sto roků samoty
11. Gabriel García Márquez: Zlá hodina
12. Gabriel García Márquez: Dobrodružství Miguela Littína v Chile
13. Gabriel García Márquez: Zpráva o jednom únosu
14. Gabriel García Márquez: Láska za časů cholery
15. Gabriel García Márquez: Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce
16. Gabriel García Márquez: Pohřeb Velké matky
17. Gerald Martin: Gabriel García Márquez – Život
18. Foto ze křtu knihy Hany Andronikové Nebe nemá dno (19. října 2010 v Paláci knih Luxor)