Když psal svůj román Plán N, bylo Německo už dvě desetiletí sjednoceno. On ho ale znovu rozdělil. „Motivoval mě především fakt, že hodně Němců ani dnes nepovažuje bývalou NDR za zločinný stát. Ale právě taková byla,“ říká spisovatel Simon Urban.

V románu Plán N německého autora Simona Urbana ke sjednocení Německa nikdy nedošlo. Otevřená hranice po pádu zdi v roce 1989 byla zase uzavřena a v roce 2011, kdy se román odehrává, existují nadále dva německé státy. Příběh alternativní historie začíná i končí u otevřeného poklopce kriminalisty z východního Německa, který vyšetřuje vraždu s politickým pozadím. Úspěšný debut Simona Urbana nyní vyšel česky a připravují se překlady do angličtiny, španělštiny, italštiny, francouzštiny, norštiny, bulharštiny a rumunštiny. Autor už ale v této chvíli píše novou knihu, novelu, která je úplně jiná než Plán N. „Ani trochu NDR, žádné pochmurné Německo, naopak spousta slunce a pláž. Očividně se potřebuju po Plánu N trochu zotavit,“ říká Urban v rozhovoru s autorkou českého překladu Plánu N.

* HN: Plán N jste napsal v žánru alternativní historie. Je pro vás moderní historie důležitá jako pro Němce?

Kdyby mi někdo před třemi čtyřmi lety řekl,že napíšu román o alternativním světě, oponoval bych, že to nepadá v úvahu, protože to pro mě je moc science fiction a příliš vzdálené současnosti. Potom jsem dostal nápad napsat o prodlouženém čase NDR. Především mě fascinovalo,že to mohu udělat jako první. Popsat literární formou dalších dvacet let historie NDR dosud nikoho nenapadlo. Měl jsem tedy absolutní volnost vytvořit prodloužený historický čas tohoto zločinného státu zcela podle svých představ. A najednou mi bylo jasné, že tahle idea skýtá skvělou možnost politické satiry, textu, který není vůbec science fiction, nýbrž používá jinou formu zcizovacího efektu, a tak se kriticky vyjadřuje k současné politice v Německu. Proto bylo taky důležité, aby se děj neodehrával ve vzdálené budoucnosti, nýbrž takříkajíc dnes. Tím, že román líčí, jaké by to mohlo být, líčí, jaké to je. Román vyšel loni v červenci, děj byl tedy zasazen do budoucnosti vzdálené jen tři měsíce. Dnes je to už fiktivní minulost.

* HN: Motivovala vás pro takové téma nějaká konkrétní pohnutka?

Přinejmenším mě motivoval fakt, že ani dnes hodně lidí v Německu nepovažuje bývalou NDR za zločinný stát. Ale taková NDR právě byla. Stát zavřel své občany do klece z ostnatého drátu a střílel je do zad, když už dál nechtěli žít v zemi nesvobody a útlaku. Všem, kteří si přáli, aby NDR jako stát existovala dál, by mohl román Plán N ukázat, proč je dobře, že v roce 1989 došlo k převratu, protože v takovém zabetonovaném systému ideologického zaslepení by se nikdy nic nezměnilo.

* HN: Profesí jste reklamní textař. V románu se objevují nesmírně vtipná hesla, jimiž se prezentuje fiktivní NDR. Jak je to v reálné reklamě? Je v ní satiry a vtipu méně?

Německá demokratická republika si na hesla potrpěla, tudíž si v románové fikci přímo koleduje o to, aby se tento systém parodoval. Ale to by na mém místě udělal kterýkoliv autor, a nemusí být zrovna reklamní textař. Pro reklamní branži, alespoň v Německu, je charakteristická spíš spousta marné práce, přehnaně ustrašení zákazníci, zbytečný výzkum trhu a jen málokdy skutečně tvůrčí úspěchy. O tvůrčí satiru rozhodně nejde, ale reálná satira to je.

* HN: Na konci knihy děkujete kromě jiných i americkému spisovateli Michaelu Chabonovi za inspiraci. Já vidím spíš paralely s románem Otčina britského autora Roberta Harrise, který zachycuje chmurnou atmosféru Berlína a zaťatost i bezmoc hlavního protagonisty, kriminalisty vyšetřujícího vraždu, totální moc tajných služeb – Státní bezpečnosti a gestapa. Znáte tento román alternativní historie?

Harrisovu Otčinu jsem dodnes nečetl. Jeho idea je ovšem alternativní historie par excellence – děsivou fikci Hitlerova vítězství ve druhé světové válce těžko někdo překoná. A román Michaela Chabona Židovský policejní klub byl pro mě skutečně velkou inspirací. Právě tento román bravurně dokazuje, že žánr alternativní historie nemusí být sci-finebo fantasy, ale skutečná literatura. Také mě nadchl žánrový mix detektivky, alternativní historie a románu. Tematizoval jsem pak samozřejmě něco jiného než Chabon, ale bez jeho románu by ten můj možná neexistoval.

* HN: Pointa Plánu N je nečekaná. Pracoval jste s tímto vyústěním od začátku, nebo se zrodilo až při psaní?

Když jsem začal psát, měl jsem v hlavě začátek a konec románu. Konec byl nutný, jinak by bylo psaní bezcílné. Ale nebyl jsem schopen kompletně teoreticky naplánovat celý děj. Nejlepší nápady přicházejí vždycky až při psaní. Takže jsem začal psát, abych viděl, jak daleko se dostanu. Asi uprostřed jsem se zablokoval. Naštěstí jsem se potom přece jen propracoval až k plánovanému konci románu.

* HN: Nakladatelství Schöffling připravilo k vydání románu Plán N velmi zajímavé interaktivní webové stránky, na nichž je alternativní historie, s níž pracujete, vtipně kvazidokumentárně prezentována. Jste spoluautor?

Samozřejmě jsem k těmto stránkám přispěl mnoha nápady, například fiktivní reklamou na auto Fobos, nástupce Trabantu. Ale nakladatelství mě úžasně podporovalo. Třeba tím, že profesionálním zpracováním těchto stránek pověřilo specializovanou agenturu. To pro začínajícího autora vůbec není samozřejmost.

* HN: Jezdíte po celém Německu na autorská čtení. Jaké jsou reakce německých čtenářů? Jsou rozdílné ve východní a západní části země?

Kupodivu takřka žádné rozdíly nepozoruji. Na Východě se mnoho lidí směje, když se v textu objeví originální výrobky NDR, které už dnes neexistují, a oni si náhle připomenou vůni deodorantu Akce. A diskuse na závěr čtení bývají někdy intenzivnější, protože posluchači mají osobní zkušenost s tím, jak se v NDR žilo. Ale nikdo se na mě nerozzlobil, že jsem se jako rodák ze západního Německa opovážil vyprávět posmrtnou historii NDR. Někteří z mého okolí s tím počítali. A staré estébácké kádry na moje čtení naštěstí nechodí.

* HN: V románu je spousta politických a literárních aluzí. Nejvíc mě uchvátila aluze na Zuckmayerova Hejtmana z Kopníku a obsazení funkce ministra pro Státní bezpečnost Ottou Schillym, někdejším ministrem reálné Schröderovy vlády. Zaznamenal jste reakce z politických kruhů nebo od lidí z popkultury?

Ne. Skutečné osoby, které jsem do románu obsadil, se neozvaly. Jejich jména se v románu sice vyskytují, ale aktivně v něm nevystupují a nehovoří. Neměl jsem v úmyslu způsobit nějaký skandál. Tyto pány a dámy jsem tedy jen karikoval. Myslím, že jsou na to zvyklí.

Jana Zoubková

Plán N na bux.cz

Podobné články:

1. Žili jsme tak, jak si pamatujeme? (13.4.2012 Hospodářské noviny)
2. Chtěla jsem být hippík (1.6.2012 Hospodářské noviny)
3. Jaké je peklo (16.8.2012 Hospodářské noviny)
4. Murakamiho pop-artová polévka (7.12.2012 Hospodářské noviny)
5. KNIHY očima šéfredaktora nakladatelství Odeon Jindřicha Jůzla: Čtení je sexy (29.12.2012 Lidové noviny)