Téměř tisícistránkový román Objevení nebe z roku 1992 je vrcholem Mulischovy tvorby. Jde o zprávu anděla svému nadřízeném o splněném poslání: bůh zjistí, že lidstvo uzavřelo pakt s ďáblem, místo v boha věří v rozum a schází už málo, aby se svými technologickými vymoženostmi vyrovnalo božským schopnostem. Proto se rozhodne ukončit svou smlouvu s lidmi, vytesanou na dvou kamenných deskách, které snesl Mojžíš z hory.

Nejnovější román Toni Morrisonové v mnohém připomíná její nejlepší a nejvíc oceňovanou knihu – Milovanou. Shodné je nejen téma otroctví, ale i způsob, jakým ho prozaička zpracovává. Příběhy jednotlivých postav, jež jsou stejně jako v Milované zejména ženské, vypráví s neobyčejnou intenzitou, která čtenáře hluboce zasáhne. Děj románu zasadila spisovatelka do doby, kdy Američané práci otroků teprve začínali využívat. Skutečné břímě dějin i pohnuté osobní historie na svých bedrech nese úvodní a klíčová vypravěčka Milosrdenství: celý příběh zahajuje Florensina zpověď, jež rekapituluje svízelnou cestu černé otrokyně k vnitřní svobodě.

Supermodelka Evie Cottrellová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. V románu ji ale nejprve poznáme trochu jinak. Respektive ji nepoznáme, protože je celá zahalená v hedvábných závojích. „Musíš vypadat, jako že si střežíš tajemství,“ vykládá Brandy Alexanderová, žena s větším množstvím plastických operací, než kolik jí je let. Evie však nechce být tajemná, Evie přišla při autonehodě o obličej – někdo po ní vystřelil z kulovnice sedm dvaašedesát. Kulka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela.

Fotograf Gilbert Woodbroke, zadlužený, utápějící se v depresích a na pokraji sebevraždy, dostane nečekaný džob: má tlumočit pro Emiko Júki, devatenáctiletou japonskou autorku, při reklamní kampani provázející anglické vydání její knihy v Londýně. Všechno by šlo hladce, kdyby se cesta hrdiny a jeho nových známých nezkřížila s rumunskou dívenkou, kterou prostituují albánské gangy, a s jistým slavným, naprosto vychýleným anglickým umělcem, který je umanutý egyptskými mumiemi a neštítí se zločinu, umně zahlazeného vodami umění… Lolita komplex je satirou na prostředí současného obchodu s uměním i nemilosrdným útokem proti neoliberalismu Tonyho Blaira.

Román Sezona v pekle zapadá do vynikající linie britské prózy, která stojí na silném příběhu, zásadních existenciálních tématech, bizarní atmosféře, výjimečných postavách a vytříbené stylistice. John Svatý, hlavní postava i vypravěč, a jeho kamarád Jamey připomenou podobné „narušené“ mladíky z Betonové zahrady Iana McEwana nebo Vosí továrny Iana Bankse, Jamey je navíc zjevně inspirován Arthurem Rimbaudem.

V boha nevěřím, ale někdy mi schází, přiznává se na úvod svého jedenáctého románu Julian Barnes. Shrnuje tím vlastní zkušenost někdejšího ateisty a nynějšího agnostika, který si uvědomuje, za jak početný tábor příslušníků sekularizované éry promlouvá, když se před čtenáři zpovídá ze svého strachu z umírání a ze smrti. Jeho nejnovější meditace na téma lidské konečnosti má podobu rozsáhlého románového eseje rozebírajícího téma z hlediska rozumu a pragmatičnosti, ale připouštějícího si i tabuizovanou hrůzu z neznámého. Román je zároveň obřím a famózním rejstříkem lidské zkušenosti se smrtí, jejíž místo v novověkých dějinách hledá a dokládá na příkladech ze sklonku života předních spisovatelů a dalších veřejných činitelů.

U této autorky bychom obtížně hledali tradičně vystavěný příběh, její knihy jsou na první pohled přerušované, osamělé reflexe, vzpomínky, poznámky, náznaky, útržky. Podobnost se stylem francouzské prozaičky Camille Laurens je patrná, ale Španělka je mnohotvárnější a niternější.

Kombinace pohádky pro děti a drsné školy Raymonda Chandlera, Dashiella Hammetta či Rosse MacDonalda. Jednoho dne Erika Medvěda navštíví majitel kasina Nicholas Holub, jeho někdejší chlebodárce. Předloží Medvědovi lákavou nabídku: Holubovo jméno figuruje na seznamu smrti a Medvěd má seznam najít a jméno vyškrtnout, jinak si Holubovy gorily pohrají s jeho přítelkyní Emmou Ramlicí.

Chrám v Abú Simbelu je kus po kuse přemisťován o 60 metrů výše, neboť se nachází pod hladinou budoucí gigantické Asuánské přehrady. Velkolepý a ušlechtilý čin, zatímco Núbijci, tradičně žijící na březích Nilu, jsou vysídlováni do vzdálených míst.

Soubor devatenácti povídek přináší jednak deset miniatur ze stejnojmenného českého výboru (1970), jednak přikládá devět zbylých próz původního anglického vydání. Autorce v dobách největší povídkářské slávy učarovala nejen atmosféra dospívání v krajině jihoafrických farem, kde je vidět druhým do talíře přes půl buše, ale i přehuštěný Londýn, ve kterém se zabydlela až v dospělosti. Očima inteligentních čtyřicátnic vnímá všednodenní tragédie a proniknutím do duše postav naplňuje požadavky psychologického žánru tak, že výsledný objev čtenáře zamrazí.