To nejlepší ze světové literatury

Spisovatel pod fatvou. Kamel Daúd Evropanům sebral... Vánoce, jaké vloni zažil alžírský spisovatel Kamel Daúd, hned tak někoho nepotkají. Ještě v polovině prosince seděl v populární francouzské talkshow On n'est...

Celý článek >>>

Bulawayo, NoViolet: Chtělo by to nový jména (23.8.2015,... NoViolet Bulawayo je mladá anglicky píšící autorka původem ze Zimbabwe, která studovala na amerických vysokých školách a nyní přednáší literaturu na Stanfordově...

Celý článek >>>

Co nastane po smrti druhého? (19.8.2015, A2) Roviny života Juliana Barnese Nejnovější próza britského spisovatele Juliana Barnese mísí postupy esejistické, meditativní a románové. V koláži složené...

Celý článek >>>

Murakami má nový bestseller, knižně vydal odpovědi... Japonský spisovatel Haruki Murakami má další bestseller – a to ani nemusel napsat knihu. Nakladatelství Shinchosha Publishing v japonštině právě vydalo Murakamiho...

Celý článek >>>

TOLSTOJ VOJNU NEPROHRÁL (18.8.2015, Hospodářské... ČEŠI STÁLE ČTOU SVĚTOVÉ KLASIKY A VYHLEDÁVAJÍ NOVÉ PŘEKLADY. NAKLADATELSTVÍ ODEON NA TOM STAVÍ VÝZNAMNOU ČÁST SVÉHO PROFILU. Než se uzavře letošní rok,...

Celý článek >>>

Spisovatel pod fatvou. Kamel Daúd Evropanům sebral Camusova hrdinu a píše o kolonialistech (27.8.2015, art.ihned.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 27-08-2015

0

Meursault, přešetřeníVánoce, jaké vloni zažil alžírský spisovatel Kamel Daúd, hned tak někoho nepotkají. Ještě v polovině prosince seděl v populární francouzské talkshow On n’est pas couché a hovořil o svém prvním románu nazvaném Meursault, přešetření, kterého se už v tu chvíli prodalo přes sto tisíc výtisků a jejž deník Financial Times vzápětí označil za „zřejmě nejdůležitější knihu, která za poslední roky vyšla na Blízkém východě“.

Ve čtyřiačtyřiceti letech byl Daúd privilegovaným sloupkařem alžírských novin, čerstvým bestselleristou a favoritem nejvýznamnější francouzské literární Goncourtovy ceny − a náležitě se usmíval do kamer.

Pokračovat ve čtení recenze na www.art.ihned.cz

Meursault, přešetření na bux.cz

Bulawayo, NoViolet: Chtělo by to nový jména (23.8.2015, iliteratura.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 27-08-2015

0

Chtělo by to nový jménaNoViolet Bulawayo je mladá anglicky píšící autorka původem ze Zimbabwe, která studovala na amerických vysokých školách a nyní přednáší literaturu na Stanfordově univerzitě. Její románový debut We Need New Names (2013) jí vynesl užší nominaci na prestižní Man Bookerovu cenu a na cenu za první knihu deníku The Guardian. V češtině jej pod názvem Chtělo by to nový jména vydalo nakladatelství Odeon.

Vypravěčkou románu v první osobě je dívka jménem Miláček. Kolik je jí přesně let, se vlastně nikdy nedozvíme – nejspíš ale kolem deseti. Společně se svými kamarády, kteří mají podobně neobvyklá jména (Bůhví, Stina, Chipo, Milost) žije v chudinské čtvrti na okraji města v nejmenované africké zemi. Jejich otcové odešli za prací do zahraničí, matky tráví čas česáním vlasů a nekonečnými hovory. Práce není, školy jsou zavřené. Celá komunita se nachází v permanentním provizoriu, do nějž ji uvrhla politická situace v zemi – ze zlomkovitých vzpomínek obyvatel se dozvídáme, že lidé z Miláčkova okolí kdysi žili v normálních domech, rodiče pracovali, děti chodily do školy. Poté, co vojáci srovnali jejich domovy se zemí, si vybudovali osadu chatrčí zvanou ironicky „Ráj“, kde přežívají a neustále na něco čekají: až přijede dodávka s pracovníky charity, až proběhnou volby a možná konečně přijde ona kýžená velká změna. Ženy čekají, až se vrátí z okolních států jejich muži, většinou zničení tvrdou prací v dolech a nakažení AIDS.

Pokračovat ve čtení recenze na www.iliteratura.cz

Chtělo by to nový jména na bux.cz

Co nastane po smrti druhého? (19.8.2015, A2)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 19-08-2015

0

Roviny životaRoviny života Juliana Barnese

Nejnovější próza britského spisovatele Juliana Barnese mísí postupy esejistické, meditativní a románové. V koláži složené z reportáží o balónovém létání, milostného příběhu jednoho z prvních vzduchoplavců a autobiografické elegie se autor snaží najít rovnováhu mezi různými rovinami života. Zároveň ohledává možnosti, jak psát o lásce.

Už jste někdy mysleli na smrt? Nepochybně ano. Možná jste také mysleli na smrt partnera. Kdo z vás zemře dřív? Přežijete -li ho, jak vám potom bude? Po čem se vám bude stýskat nejvíc? Co budete dělat, jak se budete tvářit, jak o něm či o ní mluvit? Kdy na něj nebo na ni začnete zapomínat? Bude váš žal úměrný množství vaší lásky? Kým vlastně bez ní či bez něj budete? Poslední kniha Juliana Barnese Roviny života (Levels of Life, 2013) si klade právě takové otázky. Smyslem přitom není ani tak nalezení jasných odpovědí, jako tázání samo.

Pád a balanc

Barnesova kniha je rozdělena do tří částí, nazvaných Hřích výšky, Na rovinu a Ztráta hloubky. První z nich je koláží reportážních a historických detailů o létání balónem a aerostatické fotografi i, druhá je fiktivním líčením vztahu frankofi lního britského letce Freda „Blbbalona“ Burnabyho a herečky Sarah Bernhardtové a konečně v třetí části, refl ektující smrt Barnesovy manželky Pat Kavanaghové v roce 2008, se prolínají vzpomínky s esejem.
Próza připomene předchozí Barnesovy texty – fikcionalizovaným popisem dějin zejména Historii světa v 10 1/2 kapitolách (1989, čes -ky 1994) a Flaubertova papouška (1984, česky 1996). Téma různých podob lásky a bílých míst vztahů rozebíral Barnes v románech Before She Met Me (Než jsme se poznali, 1982), Jak to vlastně bylo? (1991, česky 1999) a Love etc. (Láska atd., 2000) nebo v povídkové knize Pulse (Puls, 2007). Třetí část Rovin života, jež ohledává smrt vypravěčovy ženy, zase zapadá do linie Barnesových knih Vědomí konce (2011, česky 2012) a Žádný důvod k obavám (2008, česky 2009). Ani v nejmenším však nejde o nepůvodní či nesourodý text, celá struktura je pevně pospojována nejen tematicky, ale i formálně. Barnes sestupuje z nebeské klenby přes zemský povrch až dva metry pod zem, od rádoby vševědoucí vypravěčské pozice přes er -formu kombinovanou s dialogem Burnabyho a Bernhardtové po ich -formu, která však zároveň implikuje druhého.
Na první fotografi i pořízené z balónu Félixem Tournachonem alias Nadarem bylo lidstvo zvěčněno z nebývalého odstupu – Barnes ovšem jde v podstatě opačným směrem: od objektivního k subjektivnímu, až intimnímu, od lehkosti balónů a lehkomyslnosti Sarah Bernhardtové k tíživé litanii o lásce, žalu a truchlení (jak se ukáže, nejde o pleonasmus). Výsledkem pak je vypravěčem těžce vydobytý, avšak nikterak jistý balanc v životě bez druhého.

Bohémové a papoušci

„Každý milostný příběh v sobě ukrývá příběh žalu. Pokud ne hned, později určitě,“ píše Barnes. Roviny života zaznamenávají bezpočet typů vztahů a jejich klíčových symbolů, je zde Nadarova oddanost ochrnuté manželce, bohémské vzplanutí Freda Burnabyho a Sarah Bernhardtové, masochismus papouška trýzněného kočkou (jenž však málem pošel smutkem, když je odloučili), mytické pouto Orfea a Eurydiky jako obraz výhry lásky nad rozumem. Barnes zkoumá, jakou roli hraje při popisu povahy pouta mezi dvěma lidmi samotný jazyk. Pro Burnabyho a Bernhardtovou je určující opozice mezi metaforičností a přímým vyjádřením, letec neustále lavíruje mezi tím, co od herečky slyší, a tím, co je skutečně míněno, a totéž dle Barnese platí pro lásku obecně. „Představte si ale milenecký pár, z nichž jeden může psát soukromě, pěkně zeširoka po obou stranách dopisního papíru, a pak svá nejněžnější slůvka skrýt v obálce. Toho druhého naopak nutně omezuje potřeba stručnosti a vědomí, že soukromé city projdou veřejnou kontrolou fotografů a pošťáků. I když… není to náhodou výstižný popis toho, jak láska někdy funguje a jaký pocit v nás vyvolává?“
Nejen láska, ale i milostné psaní i psaní o lásce se vždycky podobá ofoceným a zmenšeným dopisům, které byly v sedmdesátých letech 19. století rozesílány z pošty obléhaným Pařížanům. Cit je dle vypravěče takřka nemožné přetavit do slov, a to nejen kvůli jejich limitům, ale i kvůli obavám, zda budou správně interpretována. Právě proto se v textu neustále vrací motiv metafory. Jak psát o lásce a především o absenci jejího objektu, jak vystavit očím čtenářů to nejdůvěrnější – to je hlavní téma poslední části.

Anatomie žalu

Barnes (respektive jeho autorské alter ego) systematicky promýšlí prostor třicetiletého vztahu, který byl přerušen sedmatřicet dnů od určení partnerčiny diagnózy. Systematičnost se týká především formálních kvalit, členění do odsazených odstavců budí dojem jednotlivých ukončených úvah a ve srovnání s tematicky blízkým románem Žádný důvod k obavám, v němž Barnes revidoval po smrti rodičů jejich vztah i lidský vztah ke smrti, je vypravěčovo tempo volnější. Síla čtyřiačtyřiceti stránek poslední části Rovin života je přesto nebývalá – především proto, že čtenář je neustále konfrontován s vlastním vztahem ke smrtelnosti druhého. Vypravěč, jak už bylo řečeno, promlouvá v první osobě a je zároveň subjektem prožívajícím a vzpomínajícím. Proto má jeho refl exe jistý vývoj, k určitým bodům se vrací, reviduje je, nahlíží z perspektivy toho, kdo už je v roce Čtyři vdoveckého stavu, dovolí si dobře vypointovanou ironii. Předestírá se tu anatomie žalu jakožto „negativu lásky“.
Jak tedy Barnes vykresluje žal? Vypravěč využívá metafor spojených s předchozími částmi. Mluví o emoci, která má ryze vertikální směr, kupí se a zcela mění časoprostor pozůstalých. Jako by člověk nastoupil do balónu a neměl po ruce ani slavný Burnabyho padáček na hedvábné niti – netuší, jak dlouho poletí, jak daleko či vysoko, a zda doletí do bezpečí, nebo do záhuby. Tato „jedinečná banalita“ je stejně nepředvídatelná jako láska, žal druhého nikdy není vaším žalem, a proto se na něj nelze připravit.
Barnes líčí svůj žal a truchlení, které na rozdíl od žalu považuje za horizontální proces, pomocí historek, rozhovorů a vzpomínek, ale nikdy není pouze osobní, většina motivů slouží žánru eseje. Od čistě subjektivního se Barnes prokutává k otázkám, jež se týkají všech. Ne nadarmo cituje Samuela Johnsona, klasika anglické poezie, prózy a esejistiky 18. století: „Zármutek je jakousi rzí duše, a každá nová myšlenka přispívá k tomu, že se její nános nakonec obrousí.“ Tvrdí sice, že žal udusí všechny emoce, až zbude jen lhostejnost, jeho text ale svědčí o léčivé moci tvoření. V rozhovorech Barnes uvádí, že si dlouhou dobu po smrti manželky psal deník, popsal stovky stránek, avšak při psaní Rovin života se do něj záměrně nedíval. To svědčí o autorské kontrole, Barnes dobře ví, že ne každý autobiografický záznam zapadá do struktury knihy, kterou chce psát, že autentičnost prožitku neznamená automaticky pravdivost uměleckou.
Nemá smysl dohledávat všechny Barnesovy odpovědi k otázkám z úvodu recenze. Uvedeme jen jednu: Zůstanete -li sami, nikdy se žalu tak docela nezbavíte, respektive „dostanete se z toho asi tak jako racek z ropné skvrny – křídla budete mít navždy slepená dehtem“.

Roviny života na bux.cz

Murakami má nový bestseller, knižně vydal odpovědi na dotazy internetových čtenářů (13.8.2015, art.ihned.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Aktuality ze světa knih | 18-08-2015

0

Haruki MurakamiJaponský spisovatel Haruki Murakami má další bestseller – a to ani nemusel napsat knihu. Nakladatelství Shinchosha Publishing v japonštině právě vydalo Murakamiho odpovědi na otázky, které mu začátkem roku poslali čtenáři na speciálně zřízené internetové stránce nazvané U pana Murakamiho.

Odpovědi, v nichž Murakami hovoří o všem od jazzu přes kočky až po mezilidské vztahy, vyšly ve dvou verzích – ta tištěná obsahuje 473 odpovědí, digitální všech 3716, které Murakami fanouškům napsal.

Pokračovat ve čtení článku na www.art.ihned.cz

Haruki Murakami na bux.cz

TOLSTOJ VOJNU NEPROHRÁL (18.8.2015, Hospodářské noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Aktuality ze světa knih | 18-08-2015

0

červený a černýČEŠI STÁLE ČTOU SVĚTOVÉ KLASIKY A VYHLEDÁVAJÍ NOVÉ PŘEKLADY. NAKLADATELSTVÍ ODEON NA TOM STAVÍ VÝZNAMNOU ČÁST SVÉHO PROFILU.

Než se uzavře letošní rok, vydá nakladatelství Odeon v edici Knihovna klasiků ještě dvě významná díla v nových překladech – Stendhalův román Červený a černý a Zpověď dítěte svého věku Alfreda de Musseta. Přestože by si tyto knihy mohli čtenáři koupit za pár korun v antikvariátu, o edici nových překladů je zájem.
Loni vyšlo v Česku více než osmnáct tisíc knih, z toho asi pět tisíc beletristických titulů. Zorientovat se na knižním trhu proto není snadné. A přemíra vydaných titulů i opatrnost vůči neznámým jménům přeje vydávání klasické literatury. Ví to i nakladatelství Odeon, jehož Knihovna klasiků už obsahuje devatenáct titulů.
„Počet knih vydávaných v edici klasické literatury kolísá od tří do šesti svazků ročně a tituly obvykle vycházejí v nákladu dvou tisíc výtisků. Nejúspěšnější už přesáhly čtyři, respektive šest tisíc prodaných kusů. Jinými slovy je edice úspěšná,“ říká šéfredaktor nakladatelství Jindřich Jůzl.
Ten vede Odeon od roku 2000 a patnáct let na knižním trhu reflektuje s optimismem. „Odeonská edice je otevřená, takže se do ní vejde Kafkův Zámek, stejně jako R. L. Stevenson. Zájem roste a nemusí to být ani efektem,školní četby‘. Oblíbenost některých knih se vrací – třeba i s novým filmovým zpracováním,“ připomíná Jůzl, podle něhož čtenáři zjišťují, že témata stará sto i více let mají paralelu k současnosti. „A například web Databázeknih.cz tento trend ukazuje jasně: spousty komentářů patří k tomu či onomu klasickému dílu. A jsou to komentáře nadšené.“
Budoucnost odeonské edice je postavena na překladech, přestože od 50. až do 70. let vycházely v Knihovně klasiků také spisy českých autorů. „Zatím se v edici překládalo z ruštiny, angličtiny, francouzštiny a němčiny a takovou vizi máme i nadále,“ upřesňuje Jůzl.
Kafkův Zámek, Nebezpečné známosti Choderlose de Laclose, Flaubertova Paní Bovaryová a další odeonské tituly spojuje jednoduchá, esteticky čistá typografická úprava od Zdeňka Zieglera. Nakladatelství tak řadě knih splácí dluh, protože v minulosti jim vtiskla „podobu“ obálka s fotografií z filmové adaptace.
Odeon není sám, kdo klasická díla vydává – vycházejí například v nakladatelství Omega nebo Academia. Mnoho klasických titulů vydaly v paperbacku Levné knihy, ovšem častá absence redaktorské práce snižovala jejich úroveň.
Na otázku, proč nevyužijí původních překladů klasických děl, nakladatelé odpovídají, že jazyk se vyvinul a nové překlady přináší jeho úpravu vstřícnou dnešnímu čtenáři. „Trendem je jistá modernizace, aktualizace, ale zároveň je tato volba na překladateli. Stále jde o překlad respektující originál,“ vysvětluje Jůzl, který zatím jen dvakrát využil starších, i když ne tak dávných překladů: Maupassantův Miláček vyšel v převodu Dany Melanové z roku 1999 a Pasternakův Doktor Živago v Zábranově překladu z roku 1990, revidovaném jeho dcerou Evou o třináct let později.
Specifický je také překladatelský příběh Bulgakovova románu Mistr a Markétka, který Odeon publikoval v novém překladu Libora Dvořáka už ve čtvrtém vydání.
Překladatelé přistupují k aktualizaci jazyka s obezřetností. „Například u Nebezpečných známostí, jež se odehrávají v 18. století, jsem nemohl zajít příliš daleko, těžko lze používat třeba dnešní slang,“ podotýká překladatel z francouzštiny Alan Beguivin, který není příznivcem bezuzdné modernizace, jakou prý občas vidíme především v divadlech. „Úprava by se měla držet reálií. Klasická díla jsou výzvou, jsou náročnější. Při překladu Nebezpečných známostí mi velmi pomohla matka, rovněž překladatelka, která objevila smysl slov, jaký měla v dané době,“ dodává Beguivin.
Nebezpečné známosti vydal Odeon už v roce 1968 v překladu Dagmar Steinové, překlad Alana Beguivina vyšel v roce 2013. „Vývoj jazyka hraje u klasiky velkou roli. Předpokládám, že motivací Odeonu je přiblížení děl mladším čtenářům. Ostatně je lepší vydávat ty knihy teď – když je zájem – než za sedmdesát let, kdy už třeba po nich nebude poptávka. Za sedmdesát let se jistě objeví i můj následovník,“ domnívá se Beguivin.
Překladatelé mají komplikovaný úkol najít kompromis – oslavit originál, zachovat dobové ukotvení, ale uhladit jazyk tak, aby nepůsobil anachronicky. Proto si tituly přeložené před desítkami let nový pohled zaslouží, ale nemusí to být pravidlem. Academia například v roce 2012 zvolila při vydání eposů Ilias a Odyssea sedmdesát let starý, ale novátorský překlad Vladimíra Šrámka – upustil od hexametru, použil volný verš a zvolil moderní básnický jazyk. Odyssea ve Šrámkově překladu vyšla poprvé v roce 1940 a měla u čtenářů úspěch. Podle nakladatele tento překlad dodnes neztratil nic ze svého kouzla a síly.
„Homérovy eposy byly úspěšné, náklad tisíc kusů byl rozebrán rychle, nepochybně by se v první vlně prodalo víc,“ říká Marie Böhmová z Academie.
Některé tituly z odeonské edice klasiků vydala prakticky ve stejné době také další renomovaná nakladatelství v jiných překladech. Například s Joyceovými Dubliňany přišel Odeon v překladu Kateřiny Hilské, zatímco Argo se vrátilo ke staré verzi Aloyse Skoumala. A tato „duplicita“ není ojedinělá. Klasická literatura kredit neztrácí.

Miláček pořád v lásce Náklady, v jakých dnes vycházejí nové překlady klasické literatury, s přehledem konkurují překladům současné kvalitní světové beletrie, jak dokazují údaje z nakladatelství Odeon. Například románu Mlsoun v Česku dlouhodobě oblíbeného Brita Iana McEwana vyšlo 4400 výtisků a Očista finské autorky Sofi Oksanenové dosáhla 4900 kusů. Vedle toho se neztratí Tolstého Vojna a mír (4500 kusů) či Maupassantův Miláček (4000 kusů).

Autor článku: Erika Zlámalová

Kamel Daúd: Meursault, přešetření (17.8.2015, art.ihned.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ukázky | 18-08-2015

0

Meursault, přešetřeníDnes je máma ještě živá.

Už nic neříká, ale mohla by vyprávět spoustu věcí. Na rozdíl ode mne, já tenhle příběh přetřásám, i když si ho už skoro nepamatuju.

Chci říct, že je to příběh, který sahá do doby před více než půl stoletím. Stal se a hodně se o něm mluvilo. Lidé o něm mluví stále, ale zmiňují se jen o jednom mrtvém – zcela bezostyšně, abys věděl, poněvadž mrtví v něm byli dva. Ano, dva. A důvod k tomuto opomíjení? Ten první uměl tak vyprávět, že dokázal, aby se na jeho zločin zapomnělo, zatímco ten druhý byl nevzdělaný chudák, kterého Bůh stvořil nejspíš jen proto, aby ho skolila kulka a obrátil se zase v prach, takový nikdo, kdo ani nestihl mít nějaké jméno.

Pokračovat ve čtení ukázky na www.art.ihned.cz

Meursault, přešetření na bux.cz

Recenze: Zoufalý Daúdův výkřik do tváře Camusovu Cizinci (16.8.2015, ceskatelevize.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 18-08-2015

0

Meursault, přešetřeníJsou knihy, které vyvolávají stále zájem. Výjimečný román Cizinec spisovatele Alberta Camuse, braný jako manifest existencialismu, k nim patří. Alžírský novinář a spisovatel Kámel Daúd se rozhodl použít toto dílo jako východisko k románové polemice o vztahu mezi Západem a islámským světem. Česky vychází pod názvem Meursault, přešetření.

Dílo, jež v originálním francouzském znění nese název Meursault: contre-enquête, odkazující na Meursaulta, hlavní postavu Camusova Cizince, vyšlo hned dvakrát. Nejprve roku 2013 v Alžírsku, o rok později ve Franci. V obou zemích vyvolala kniha poprask – a vždy tak trochu z jiného důvodu. O síle sdělení svědčí i dvojí společenské ocenění: ve Francii získalo dílo Goncourtovu cenu za první román, v Alžírsku autora postihla fatwa (za rouhání).

Pokračovat ve čtení recenze na www.ceskatelevize.cz

Meursault, přešetření na bux.cz

Ediční plán 2015: červenec-prosinec

Přidal: Odeon | V kategorii Ediční plán | 17-08-2015

0

Ediční plán ODEONODEON
Ernest Hemingway – Sbohem, armádo!
Ernest Hemingway – I slunce vychází
Ladislav Fuks – Pan Theodor Mundstock

Světová knihovna
Johanna Sinisalo – Jádro slunce
Haruki Murakami – Muži, kteří nemají ženy
Michel Houellebecq – Podvolení
Kámel Daúd – Meursault, přešetření
Richard Flanagan – Úzká cesta na daleký sever
Paolo Giordano – Čerň a stříbro
Ian McEwan – Myslete na děti!
Chuck Palahniuk – Tvé překrásné já

Česká řada
Monika Zgustová – Růže od Stalina

Knihovna klasiků
Stendhal – Červený a černý
Alfred de Musset – Zpověď dítěte svého věku

Ediční plán s podrobnými údaji – ke stažení ve formátu .pdf

 

Anna Bolavá: Do tmy (12.8.2015, literarni.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 13-08-2015

0

Do tmyAnna Bolavá se čtenářům představila jako zajímavá básnířka a do značné míry je básnická i její prozaická prvotina Do tmy, která patří mezi ty knihy, u nichž je důležitější, „jak vypráví“ než „o čem vypráví“.

Baladické ztvárnění výseku života mladé bylinkářky bychom mohli chápat jako básnický obraz postupujícího šílenství, do něhož se koncentrují všechny autorčiny síly. Ač je zde naznačena příběhová linie, zejména vztahová, ustupuje do pozadí náznaků, nevyřčenosti a nejasností před expresivním vykreslením přírody a popisem duševního i tělesného rozkladu hlavní hrdinky. Text se tak valí jako kalná voda, v níž není možné zahlédnout dno.

Pokračovat ve čtení recenze na www.literarni.cz

Do tmy na bux.cz

Liberatura s Annou Bolavou: O šílenství, sběru bylin a samotě (5.8.2015, Radio Wave)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy, Rozhovory | 10-08-2015

0

Do tmy„Já sama byliny sbírám a vlastně mě nikdy nenapadlo o tom něco psát, protože mi to přišlo přirozené jako dýchání. Nenapadlo mě, že by to bylo téma, které by vydalo na knihu,“ říká k neobvyklému tématu svého románu Do tmy Anna Bolavá a dodává: „Když vás to posedne, tak jste prokletej a nemůžete s tím nic dělat.“ 

Hlavní postavou románu je Anna Bartáková, která je zároveň dosti nespolehlivou vypravěčkou příběhu plného samoty a šílenství. „Chtěla jsem vytvořit postavu, která má na sběr bylin celý život, která do toho dá všechno, protože to člověk v reálu udělat nemůže, ale v literatuře se to stát může,“ popisuje Bolavá svou hrdinku, která vidí ve sběru jedinou náplň svého života a vytěsňuje veškeré vztahy s lidmi.

Pokračovat ve čtení a poslechu na www.rozhlas.cz

Do tmy na bux.cz