Nový román jednoho z nejoceňovanějších amerických autorů

Telegraph Avenue se odehrává v severní Kalifornii a soustřeďuje se kolem dlouholetých přátel a obchodních partnerů, Archyho Stallingse a Nata Jaffeho. V létě 2004 jsou Archy a Nat stále spolumajiteli Brokeland Records, království vinylových desek z druhé ruky na splývajících periferiích Berkeley a Oaklandu, na dopravní tepně Telegraph Avenue, která románu propůjčila jméno. Jejich manželky, Gwen Shanks a Aviva Roth-Jaffe, jsou také dlouholetými přítelkyněmi a obchodními partnerkami, třebaže v Berkeley Birth Partners. Jsou totiž proslulými porodními asistentkami, které společně přivedly na svět přes tisíc nových občánků – do té pošramocené utopie, v jejímž středu stojí Brokeland Records, napůl hospoda, napůl chrám. Archy s Gwen čekají své první dítě, Nat a Aviva mají náctiletého syna Julia. Svéhlaví, chybující a milující se navzájem se vší prudkostí, kterou od Chabonových hrdinů očekáváme, se snaží ustálit své životy a živobytí, překonat rasové a třídní bariéry, přičemž lpí na smyslu pro pořádek a bezpečí, v duchu mravů, které si kdysi osvojili.

Americký spisovatel MICHAEL CHABON se narodil roku 1963 ve Washingtonu a vyrůstal v Marylandu. Absolvoval anglickou literaturu na Pittsburghské univerzitě a kurzy tvůrčího psaní na Kalifornské univerzitě v Irvine. Spolupracoval s časopisy The New Yorker, Esquire či Playboy. Svou literární dráhu započal vydáním románu Tajemství Pittsburghu (1989, č. 2010), po němž následovala roku 1991 povídková sbírka Modelový svět (č. 2006). O čtyři roky později (1995) publikoval svůj druhý román Wonder Boys, roku 1999 pak vyšel druhý povídkový svazek Mladí vlkodlaci. Jeho velký román, původně nazvaný Zlatý věk, spatřil světlo světa roku 2000: Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye (č. Odeon 2004). Roku 2001 za něj získal Pulitzerovu cenu a podílí se také na komiksových svazcích s názvem Úžasná dobrodružství Eskapisty. Roku 2004 vydal nejprve „bajku pro dospělé“ (Letní země), pak detektivní novelu Konečné řešení (č. Odeon 2007). Dalším přelomovým dílem se stal Židovský policejní klub (č. Odeon 2008), za který autor získal pět literárních cen.

Michael Chabon na bux.cz

MAREK ŠINDELKA (1984) do literárního světa vstoupil prvotinou Strychnin a jiné básně (Paseka 2005), za níž obdržel Ortenovu cenu. Po třech letech se pak představil také jako prozaik, a to výraznou novelou o pašerákovi květin Chyba (Pistorius & Olšanská 2008). Ta se v polovině roku 2011 dočkala komiksového vydání a brzy poté vyšla Šindelkovi i povídková sbírka Zůstaňte s námi (Odeon 2011).

* Kromě scenáristiky na FAMU studujete i kulturologii. Víte, k čemu vám bude?

S tou školou má člověk poměrně velký rozstřel možností, což je plus i mínus zároveň: dá mu to výborný rozhled od antropologie přes dějiny umění až třeba po památkovou péči nebo kulturní marketing. Žádnou extra specializaci si ale neodnese. Na druhou stranu filozofickou fakultu většinou člověk nestuduje s vidinou nějakého ostrého startu kariéry. Pro mě to byl – hlavně ze začátku – nesmírně důležitý impuls. Z některých přednášek etnologie a kulturní antropologie těžím při psaní dodnes.

Nad knihou Marka Šindelky Zůstaňte s námi

Jakub Šofar si utahuje z mého nerecenzentství. Nejdřív prý tři čtvrtě stránky popíšu o tom, jak jsem byl v hospodě a s kým a co jsme všechno snědli a vypili a teprve až někde ke konci pár slovy stručně zmíním, že jsem měl s sebou v tašce tu a tu knihu. Poslyšte tedy: Byl jsem v hospodě U Hrocha.
Byli jsme tam se Šofarem. Dali jsme si tlačenku, která nemá široko daleko konkurenci, a zapili ji čtyřmi plzeňskými. Když jsem potom v tašce hledal peněženku, nahmatal jsem foťák, žvýkačky, ale peněženka pořád nikde. Místo ní jsem vytáhl povídkový soubor Marka Šindelky Zůstaňte s námi.
„To je výborná knížka,“ konstatoval Šofar. „A jestli o ní budeš psát, odviň to od povídky Luk, ta nemá chybu. Pubertální sígr má problém ve škole; násilnickej typ. Otec je z toho vyděšenej a moc neví, co by s tím měl dělat. Vyzvedne kluka u bejvalý ženy a odjedou spolu k lesu. Oba náruživě střílej lukem. Střílej do terče, než se objeví na louce stádo srn.“
„Nevyprávěj mi to dopředu, já umím číst!“ přerušil jsem Šofara.

Londýn/Praha 24. března (ČTK) – Před 130 lety, 25. ledna 1882, se narodila jedna z nejslavnějších světových spisovatelek Virginia Woolfová, autorka románů Paní Dallowayová či K majáku. Význam Woolfové přesáhl hranice literatury, stala se mimo jiné inspirací pro ženské emancipační hnutí. Její složitou osobnost široké veřejnosti přiblížil úspěšný film Hodiny (2002) podle románu Michaela Cunninghama.

Woolfová pocházela z Londýna a vyrůstala v intelektuálním prostředí. Již koncem 20. let patřila mezi uznávané autorky, její slavné romány Paní Dallowayová či K majáku vnesly nového ducha do moderní literatury. Svým dílem a životem se Woolfová, od mládí bojující se společenskými konvencemi a předsudky, stala inspirací pro mnohé představitelky ženského hnutí. Ve skupině alternativních vzdělanců poznala i svého budoucího manžela Leonarda Woolfa, který později založil nakladatelství Hogarth Press a silně podporoval i její spisovatelskou činnost.

Woolfová trpěla od mala psychickými problémy, několikrát byla hospitalizována, ale ani přes snahu lékařů a trpělivost manžela nedokázala překonat své zhoršující se depresivní stavy. V roce 1941, kdy zuřila bitva o Británii, její duševní krize kulminovala – 28. března spáchala sebevraždu utopením v řece Ouse blízko svého venkovského domu v Rodmellu.

tom sat

Odeon vydal tituly Deníky, Paní Dallowayová, Orlando a Jákobův pokoj a letos chystá k vydání K majáku

Koho zaujal Cunninghamův román HODINY, tomu není třeba tento příběh doporučovat. Je stejně brilantní a ještě poutavější, přestože děje nejsou zrovna převratné, odehrávají se uprostřed intelektuální rodiny a v galerijním prostředí. Stačí však příchod mladšího bratra Peterovy ženy Rebeccy, aby se život rozkolísal. Míla, mnohem mladší bratr tří sester, jež ho hýčkaly, neví, co by vlastně měl chtít, snad kromě opojení z drog. Je však tak krásný, že v Peterovi probudí vzpomínku na mladou a krásnou Rebeccu, a uvědomí si neúspěšné otcovství, neboť dcera se odcizila, a do třetice Peter na Mílově nahém těle uvidí, že jeho představě umění neodpovídají problematické konceptuálni či instalační výboje, jež zaplňují i jeho galerijní provoz. A konečně Mílová přitažlivost a polibek ho zasáhnou a přivedou až na rozcestí… I pro Rebeccu je vztah k bratrovi životním katalyzátorem: když vidí, že ho znovu ztrácí, uvažuje o rozchodu s Peterem. Samozřejmě nejde jenom o intimní román jedné rodiny, rozpětí je širší a vypravěčství podivuhodně plastické. Cunningham jako by vyprávěl ve dvou vrstvách: co vysloví, to vnitřním hlasem buď zpochybní, či aspoň komentuje. Příběh je i proto tak živý, přesvědčivý a poutavý.

Vladimír Karfík

Za soumraku na bux.cz

I ten, kdo se štítí geometrie, musí přiznat, že minimálně jeden geometrický útvar se stal součástí lidských vztahů, a tím pádem i důležitým prvkem umění, jež vztahy popisuje. Milostný trojúhelník, který narýsoval francouzský spisovatel, se skládá z Louise, pařížského překladatele návodů a reklam, Nory, tajemné ženy, z níž nikdy nebude herečka, a Murphyho, Američana, působícího jako burzovní makléř. Nora se vrací z Londýna, kde žila s Mur -phym, do Paříže a okamžitě obnoví vztah s Louisem.
Ani jeden z nich se neumí rozhodnout, všichni chtějí mít otevřená vrátka. Nebo je milostné utrpení ve falešném světě to jediné, co je opravdové? Přeložil Tomáš Kybal.

Život je krátký a touha bez konce na bux.cz

C Toma McCarthyho je tipem týdne na iDNES:

Román, odehrávající se na přelomu devatenáctého a dvacátého století, zachycuje nedlouhý život Serge Carrefaxe. Jeho otec je zapálený vynálezce-amatér a vede školu pro nedoslýchavé děti. Serge i jeho sestra Sophie stráví podivné dětství mezi fonografy, radiopřístroji a chemikáliemi. Z ní vyroste nadějná studentka chemie, v sedmnácti však spáchá sebevraždu. Serge nastoupí na začátku války k leteckému výcviku. Válečné hrůzy v něm na rozdíl od ostatních vzbuzují vzrušení a zájem, stejně jako drogy, na kterých si rychle vypěstuje závislost. Ani jeho život nekončí šťastně – nejedná se o sebevraždu, nejde o důsledky války: může za to láska. Sergův život sledujeme okem kamery, poznáme jej do nejmenších detailů a naprosto bez emocí, a odhalíme podivuhodné podhoubí opakujících se „zrcadlových“ motivů a ozvěn. Díky striktní objektivitě vypravěče získávají i docela běžné události přídech bizarnosti a chladné zvrácenosti.

Článek

C na bux.cz

Šindelka svůj básnický fundament zdařile využívá i v próze

Tři roky po vydání románu Chyba, jenž byl zároveň jeho prozatérskou prvotinou, vstoupil Marek Šindelka opětovně do království múzy Kalliopé s rozsahově nevelkým souborem osmi novel, pojmenovaném po nejdelší z nich — Zůstaňte s námi. Těžko predikovat, znamená-li tato kniha definitivní změnu autorova statusu z básníka na prozaika (jako tomu bylo třeba u Jáchyma Topola), v každém případě jí však potvrdil pověst talentovaného slovesného umělce.
Většinu postav souboru spojuje snaha o scelení životní fragmentárnosti. Jako „moderní“ lidé postrádající transcendenci jsou sice schopni vnímat parciální kauzalitu jevů kolem sebe, ale schází jim vědomí komplexnosti, vědomí prvotní příčiny a konečného důsledku. V jejich životech dominuje chaos, nahodilost, postrádají životní autenticitu, které se však paradoxně bojí a před kterou mnohdy dokonce utíkají do své samoty. Ta se stává druhým úběžníkem souboru, jejž lze chápat i jako variaci na toto odvěké literární a životní téma.

Po přečtení románu Za soumraku se nabízí ironická glosa, že román o kráse, umění a nečekaném víru života se Michaelu Cunninghamovi proměnil v síť kulturních aluzí a oslavu jednoho mužského zadku.
Ale tak jednoznačný odsudek si kniha nezaslouží. Americký prozaik je natolik elegantní spisovatel, že mu stylistická magie pomáhá zahlazovat stopy po jisté obsahové vágnosti.
Přesto ji nelze sem tam přehlédnout, stejně jako si hlavní hrdina všímá svých vrásek a šedivějících vlasů.

Své vrcholné dílo Michael Cunningham už napsal. Jeho čtvrtý román Hodiny z roku 1998 představuje brilantní literární výkon v oblasti psychologické prózy. Zachycení mysli stižené depresí je jednoduše mistrné. Ocenění Pulitzerovou cenou nebo PEN/Faulknerovou cenou získal zcela zaslouženě; možná že větší údiv vyvolala jeho filmová adaptace, už s ohledem na „nefilmový“ způsob vyprávění.

Narativní puzzle dotažený do posledního detailu

Lano, muž, odvaha a událost, která změnila svět. Po jedenáctém září se knihy o dvojčatech a jejich okolí rojily jedna za druhou. Román Columa McCanna Co svět světem stojí inspirovaný samotnými memoáry provazochodce Philippa Petita, který 7. srpna 1974 zkrátka přešel po provazu prostor mezi Twin Towers, je ale jiný.
Co svět světem stojí reflektuje mnohem větší kus americké povahy a hodnot než jen ty současné. Dívá se do minulosti, vtahuje do ní čarovně a neobyčejně svižně bez závanu zahnívajícího patosu a přehnaných velkolepých smutečních gest.
Příběh Philippa Petita přitom zazářil již v roce 2008 na stříbrném plátně coby Oscarem oceněný dokument Muž na laně, který následujícího roku nadchl rovněž festivalové publikum na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Muž, pro kterého „hlavním důvodem toho všeho byla krása. Chůze po laně mu přinášela božský prožitek. Když byl nahoře ve vzduchu, přepisovala se historie. Lidstvu se otevíraly nové možnosti. Přesahovalo samotnou rovnováhu. Na okamžik si připadal jako před zrozením. Jiný druh probuzení,“ jak konstatuje vypravěč románu, fascinuje i dnes.