To nejlepší ze světové literatury

Podvolení: Tajná jednání (28.7.2015, Lidové noviny) Francie roku 2022, prezidentské volby se blíží a vliv kandidáta Muslimské jednoty Mohameda Ben Abbese sílí. Hlavní hrdina příběhu a jeho vypravěč, literární...

Celý článek >>>

V zajetí léčivých rostlin (25.7.2015, klubknihomolu.cz) Jediné, na co se Anna dokáže soustředit, je sběr lupení a bylin. Kvůli papírovým taškám napěchovaným jitrocelem, lipovými květy, hluchavkou a měsíčkem se...

Celý článek >>>

Doktor amerických dějin (23.7.2015, Lidové noviny) Ve věku 84 let zemřel v úterý 21. července v New Yorku, ve městě, kde se narodil a kde prožil většinu života, klasik americké poválečné prózy Edgar Lawrence...

Celý článek >>>

Sněhová královna zamrzla v limitech Michaela Cunninghama... Americký spisovatel Michael Cunningham (*1952) vložil do své novely Sněhová královna vzkazy, jež se vzpírají skutečnosti. Svět, o němž vypráví, má sice podobu...

Celý článek >>>

Bolavá, Anna: Do tmy (iLiteratura.cz) Byla jednou jedna víla Anna Bolavá: Do tmy. Odeon – Euromedia Group, Praha, 2015, 232 s. Není tomu dávno, co se u nás začalo hovořit o výjimečném debutu veřejnosti...

Celý článek >>>

Podvolení: Tajná jednání (28.7.2015, Lidové noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Aktuality ze světa knih, Ukázky | 28-07-2015

0

PodvoleníFrancie roku 2022, prezidentské volby se blíží a vliv kandidáta Muslimské jednoty Mohameda Ben Abbese sílí. Hlavní hrdina příběhu a jeho vypravěč, literární vědec a vysokoškolský pedagog François, se dozvídá o změnách, které chystá Muslimská jednota ve společnosti.

Kvečeru, když jsem na rohu Santeuilovy ulice odbočil směrem na metro, zahlédl jsem Marie-Françoise. Zrychlil jsem, skoro se rozběhl, abych ji dohnal, jen krátce jsem ji pozdravil a rovnou se jí zeptal: „Myslíš, že kolegové jsou oprávněně tak klidní? Myslíš, že nám vážně nic nehrozí?“
„Cha…!“ zvolala s kyselým úšklebkem skřeta, který ji ještě zošklivil, a zapálila si gitanku, „říkala jsem si, jestli se někdo v té podělané škole vzbudí. Samozřejmě že hrozí, to mi věř, o tom náhodou dost vím…“
Odmlčela se a pak mi to vysvětlila: „Můj manžel pracuje u DGSI…“ S úžasem jsem na ni pohlédl: poprvé za deset let, co jsem ji znal, jsem si uvědomil, že je žena, nebo vlastně že dokonce ještě pořád žena je a že jistý muž jednoho dne zahořel touhou po tomto podsaditém, zavalitém, spíše žábovitém stvoření. Naštěstí si můj výraz vyložila jinak. „Jo, já vím…“ řekla s uspokojením. „Každého to překvapí. Teda, víš vlastně, co je DGSI?“ „Tajná služba? Něco jako DST?“ „DST už neexistuje. Spojila se s policejní rozvědkou do DCRI, z níž se pak stala DGSI.“ „Tvůj manžel je špion?“ „Ne tak úplně, špioni jsou spíš na DGSE a podléhají ministerstvu obrany. DGSI patří pod ministerstvo vnitra.“ „Takže politická policie?“ Opět se usmála, nenápadněji, což ji ošklivilo méně. „Oficiálně samozřejmě takové označení odmítají, ale něco takového to je. Jedním z jejich hlavních úkolů je sledovat extremistická hnutí, veškeré projevy, které by mohly sklouznout k terorismu. Můžeš se u nás stavit na skleničku, manžel ti to všechno vysvětlí. Teda vysvětlí ti, co ti může vysvětlit, pořád se to mění, podle toho, jak se věci vyvíjí. Každopádně po volbách dojde velkému pohybu a zasáhne i přímo fakultu.“
Bydleli ve Vermenouzově ulici, pět minut od fakulty. Její manžel vůbec nevypadal, že by patřil k tajným službám, aspoň podle mě. (Ale jak by asi měl vypadat?Nejspíš jakoKorsičan, směs darebáka a obchodníka s aperitivy.) Byl usměvavý a čisťounký,měl tak holou hlavu, že vypadala navoskovaná, a na sobě krátký župan se skotskými motivy, ale předpokládám, že v pracovní době nosí motýlka, možná i vestičku, tolik z něj sálala staromilská elegance. Hned na mě udělal dojem abnormálně intelektuálním nasazením; pravděpodobně jako jediný se po získání diplomu na pedagogicky zaměřené prestižní ENS přihlásil k přijímacím zkouškám na ENSP, státní policejní vysokou školu. „Hned jak mě jmenovali komisařem,“ řekl a nalil mi portské, „jsem požádal o přidělení k policejní rozvědce, cítil jsem jakési poslání…“ dodal s lehkým úsměvem, jako by jeho záliba v tajných službách byla jen nevinný koníček.
Dost dlouho mlčel, upil trochu portského, pak znovu a pokračoval:
„Jednání mezi socialisty a Muslimskou jednotou jsou mnohem obtížnější, než se čekalo. Přitom muslimové jsou připraveni nechat levici víc než polovinu ministerstev – včetně těch klíčových, jako jsou finance a vnitro. V ekonomických ani daňových otázkách se v ničem nerozcházejí, v bezpečnosti taky ne – navíc mají na rozdíl od svých socialistických partnerů prostředky, jak zajistit pořádek na problémových sídlištích. Jistě se najdou nějaké neshody v zahraniční politice, budou chtít po Francii trochu důraznější odsouzení Izraele, ale to jim levice bez problémů pustí. Skutečná potíž, nejtvrdší oříšek, ale bude státní školství. Zájem o školství vychází ze staré socialistické tradice a pedagogická obec jako jediná nikdy nenechala Socialistickou stranu na holičkách, podporovala ji až na okraj propasti. Jenomže tady mají co do činění s protistranou ještě motivovanější, než jsou sami, která pod žádnou záminkou neustoupí. Víte, Muslimská jednota je docela zvláštní. Spousta obvyklých politických témat je nijak nevzrušuje, a především nestaví do centra všeho ekonomii. Demografie a školství jsou pro ně ovšem hlavní; jejich cílem je subpopulace, která vykazuje co nejvyšší míru reprodukce a dokáže předat své hodnoty. V jejich očích to složitější není, ekonomie i geopolitika jsou jen pozlátko: ten, kdo ovládá děti, ovládá budoucnost, tečka. Takže jediný zásadní bod, jediné, co chtějí beze zbytku naplnit, je vzdělání dětí.“ „Co prosazují?“ „No, podle Muslimské jednoty má každé francouzské dítě mít od začátku do konce školní docházky přístup k islámskému vzdělání. A islámské vzdělání se ve všech ohledech velmi liší od toho světského. Jednak rozhodně nemůže být smíšené a ženám chtějí otevřít jen některé obory. V podstatě chtějí, aby se většina žen po základní škole orientovala na školy nabízející programy péče o domácnost a co nejrychleji se vdaly – jen malá menšina by do svatby pokračovala ve studiu literatury nebo umění; tak vypadá jejich ideální model společnosti. Kromě toho všichni učitelé bez výjimky budou povinně muslimové. Kantýny budou muset respektovat muslimská pravidla stravování, rozvrh bude vyhrazovat čas pro pět každodenních modliteb. Učení koránu se ale budou muset přizpůsobit především samotné školní osnovy.“ „Myslíte, že v jednáních uspějí?“ „Nemají na vybranou. Pokud se nedohodnou, vítězství má jisté Národní fronta. Ta mimochodem klidně může vyhrát, i když se dohodnou, viděl jste průzkumy stejně jako já. Ačkoli Copé prohlásil, že on osobně to neudělá, 85%voličů UMP se přikloní k Národní frontě. Bude to těsné, strašně těsné: padesát na padesát, vážně.
Jediné řešení, které jim zbývá,“ pokračoval, „je vytvořit dva paralelní systémy školní docházky. U polygamie ostatně už dospěli k dohodě, která jim může posloužit jako model. Republikánský sňatek zůstane beze změny jako svazek mezi dvěma osobami libovolného pohlaví. Muslimský, případně i polygamní sňatek nebudou mít žádný dopad na občanskoprávní stav, ale budou právoplatné a manželům vzniknou určité nároky vůči správě sociálního zabezpečení a finančním úřadům.“ „Jste si jistý? To jsou obrovské změny…“ „Rozhodně, vše je již předmětem jednání; a mimochodem to je také v souladu s teorií, že menšiny se mohou v určitých záležitostech řídit právem šaría i uvnitř jiného právního systému, jak to už dlouho prosazuje Muslimské bratrstvo. Čili se vzděláním by to mohlo být stejné. Republikánské školství zůstane a bude dál otevřené všem – ale s mnohem horším financováním, protože rozpočet ministerstva školství se smrskne minimálně na třetinu, a tentokrát učitelé nic nezachrání, jelikož v současném ekonomickém kontextu bude mít jakékoliv snížení rozpočtu jistě velkou podporu. A vedle toho se zavede systém soukromých muslimských škol s rovnocennými diplomy – ty ale budou moci dostávat soukromé dotace. Veřejné školy tak pochopitelně budou velmi laciné a všichni rodiče, jimž trochu záleží na budoucnosti svých dětí, je zapíšou na muslimské školy.“
„A totéž u univerzit,“ navázala jeho žena. „Po ničem netouží tolik jako po Sorbonně – Saúdská Arábie je připravena poskytnout téměř neomezenou podporu. Staneme se jednou z nejbohatších univerzit na světě.“
„A rektorem jmenují Redigera?“ zeptal jsem se, neboť jsem si vybavil náš předchozí rozhovor.
„Jistě, nikdy neměl tak pevnou pozici; jeho promuslimský postoj je už aspoň dvacet let neměnný.“
„Dokonce konvertoval, jestli si dobře vzpomínám…“ zmínil její manžel.
Dopil jsem sklenici naráz, dolil mi; skutečně nás nejspíš čekají podstatné změny.
„Předpokládám, že tohle všechno je přísně tajné…“ pokračoval jsem po chvíli přemýšlení. „Nechápu, proč o tom se mnou vůbec mluvíte.“
„Za normální situace bych samozřejmě mlčel. Jenže teď už všechno proniklo ven – a právě to nám momentálně dělá starosti. Všechno, co jsem vám teď řekl, a dokonce mnohem víc, jsem četl na blozích některých identitárních aktivistů – těch, mezi něž se nám podařilo infiltrovat.“ Nevěřícně zakroutil hlavou. „I kdyby dokázali nasadit štěnice do nejstřeženějších místností ministerstva vnitra, nezjistili by víc. A nejhorší je, že s těmi výbušnými informacemi zatím stále nic nepodnikají: žádná tisková zpráva, žádné upozornění široké veřejnosti. Jednoduše čekají. Je to nezvyklá a naprosto tísnivá situace.“
Pokusil jsem se od něj zjistit víc o identitárním hnutí, ale očividně se stáhl do sebe. Měl jsem na fakultě kolegu, svěřil jsem se, který k nim měl blízko, ale úplně se s nimi rozešel. „Ano, to říkají všichni…“ utrousil sarkasticky. Když jsem nakousl téma zbraní, jimiž některá z těchto uskupení prý disponují, pouze usrkl portského a zabrblal: „Ano, šly zvěsti o tom, že je financují ruští miliardáři…. ale nic se neprokázalo,“ a pak se zcela odmlčel. Krátce nato jsem se odporoučel.

Zítřejší ukázka obsahuje mimo jiné popis jednoho z veřejných vystoupení muslimského kandidáta Mohameda Ben Abbese

Jediné řešení, které jim zbývá, je vytvořit dva paralelní systémy školní docházky. U polygamie ostatně už dospěli k dohodě, která jim může posloužit jako model.

Podvolení

Shodou okolností vyšel poslední román Michela Houellebecqa v den lednových teroristických útoků na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Autor okamžitě zdůraznil, „že se nejedná o provokaci, ale že pouze urychlil historii“, jeho kniha přesto způsobila obrovský rozruch. Její příběh se totiž odehrává ve Francii blízké budoucnosti, kterou ovládne strana s názvem Muslimská jednota a promění ji v islámský stát. Z románu vybíráme zejména ty části textu, které se zabývají politickou fikcí, abychom čtenáři nekazili zážitek z četby příběhu jako celku. V překladu Alana Beguivina knihu chystá k podzimnímu vydání Odeon. Michel Houellebecq patří k nejznámějším francouzským spisovatelům, jeho romány ale povětšinou doprovází kontroverze a obviňování z rasové nebo náboženské nenávisti.

Podvolení v předprodeji na bux.cz

V zajetí léčivých rostlin (25.7.2015, klubknihomolu.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 28-07-2015

0

Do tmyJediné, na co se Anna dokáže soustředit, je sběr lupení a bylin. Kvůli papírovým taškám napěchovaným jitrocelem, lipovými květy, hluchavkou a měsíčkem se vzdala jak práce, tak i rodiny. Veškerý volný čas tráví na loukách, u řeky a v lesích, tedy tam, kde se opravdu cítí užitečná a šťastná…
 

Poprvé jsme o spisovatelce píšící pod pseudonymem Anna Bolavá uslyšeli v roce 2013, kdy čtenářské obci představila svou sbírku básní Černý rok. Nyní rodačka z jižních Čech přichází se svou první prózou, románem Do tmy, o jehož vydání se postaralo nakladatelství Odeon.

Pokračovat ve čtení recenze na www.klubknihomolu.cz

Do tmy na bux.cz

Doktor amerických dějin (23.7.2015, Lidové noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Aktuality ze světa knih | 23-07-2015

0

doctorow_E_LVe věku 84 let zemřel v úterý 21. července v New Yorku, ve městě, kde se narodil a kde prožil většinu života, klasik americké poválečné prózy

Edgar Lawrence Doctorow.

Doctorow patřil k nejdůležitějším autorům na osobnosti tak silného proudu poválečné americké židovské literatury. Společně se Saulem Bellowem, Bernardem Malamudem, Chaimem Potokem či Josephem Hellerem obrátili na přelomu 50. a 60. let směrovku americké prózy zpět k realismu a k zájmu o osud jednotlivce ve společnosti. Byl to ovšem realismus obohacený o vitalitu a silnou metafyzickou obraznost, jakou vnesl do moderní literatury Franz Kafka, ke kterému se všichni hlásili, přičemž ho naštěstí neimitovali. Doctorow si ovšem jako mladík zkusil jednu povídku, kterou nazval Brouk. Pak už šel vlastním směrem.
Tito mimořádně kreativní autoři se přitom nevyhýbali politickým tématům, ba spíš byli jimi přitahováni. Židovská tematika nebyla bezpodmínečně nutná, byla spíš přítomná jako zvýšená citlivost na utlačování a ponižování. Psali o Americe jako o zemi, která naplňuje naděje pronásledovaného člověka, ale zároveň se může stát pastí, jakou může moderní, technická civilizace být, ztratí-li své lidství. Ameriku přitom všichni kriticky milovali a napsali o ní knihy plné vášně a upřímného citu.

Česká stopa

Prarodiče E. L. Doctorowa se do Ameriky přistěhovali koncem 19. století z Ruska, kde byli Židé cyklicky pronásledováni. Jeho otec měl obchod s hudebninami v Bronxu, kde Edgar, pojmenovaný po E. A. Poeovi, vyrůstal. Doctorow, narozen v roce 1931, se prý spisovatelem chtěl stát od devíti let: píše se také, že dlouho chtěl být leteckým inženýrem. Motivy z jeho dětství jsou obsaženy v románu Světová výstava z roku 1938: mimochodem je tam zmínka, jak v roce 1938 se jdou ze solidarity s otcem podívat do československého pavilonu.
Doctorow studoval na Kennyon College v Ohiu, pak na Columbia University, dva roky odsloužil jako voják v Německu, chvíli učil v Kalifornii, potom se již natrvalo vrátil do New Yorku: od začátku 80. let tam vyučoval tvůrčí psaní. Od oněch studentských let psal do různých časopisů, publikoval povídky a črty, zkoušel psát scénáře. Jedním z takových byl původně jeho debut – netradiční western Vítejte ve zlých časech (1960, česky 1988), zfilmován byl v roce 1976 s Henrym Fondou v hlavní roli. Doctorow říkal, že příšerně.
V šedesátých letech pracoval jako editor a redaktor v nakladatelství The Dial Press, redigoval mimochodem knihy Iana Fleminga (ano, ten od Jamese Bonda) a Ayn Randové (ano, té od Atlasovy vzpoury). V roce 1971 zaznamenal první větší úspěch s Knihou Danielovou, polofikcí, v níž si za základ vzal historický fakt odhalení a popravy manželů Rosenbergových. Příběh byl zfilmován v roce 1983 režisérem Sidneym Lumetem a o rok později uveden jako „pokrokový“ na festivalu v Karlových Varech, na který Doctorow osobně přijel.
Byla to jeho první návštěva v Československu, jejíž poněkud prekérní okolností bylo, že právě po světě slavil úspěch jiný film, natočený českým emigrantem, takže se o něm psát v československém tisku nesmělo. Když se k této epizodě Doctorow pak vracel v rozhovorech, odmítal, že by se nechal zdejšími úřady manipulovat. V Praze byl pak po listopadu ’89 dvakrát hostem Festivalu spisovatelů, poprvé v roce 1997, pak o deset let později. Na rozdíl od onoho roku 1984 byl už vždy především uváděn jako autor té knihy, podle níž natočil Forman film…

Obraz americké společnosti Těžko říct, zda je Ragtime, který vydal v roce 1975, opravdu jeho vrcholem, ale každopádně se o jeho zdejší proslulost zasloužilo filmové zpracování Miloše Formana z roku 1981. To tehdy český divák ovšem nemohl vidět, paradoxně však v roce 1982 mohl knihu číst v překladu Jiřího Joska. Doctorow se o své spokojenosti s filmem vyjadřoval diplomaticky, říkal, že se mu film líbil, ale byla prý škoda, že se Forman držel jen jedné dějové linie.
Ragtime je ovšem asi nejlepším příkladem žánru, který Doctorowa nejvíce proslavil, takzvané retrofikce. V ní se mísí historické skutečnosti a jejich důmyslná kombinace i úvahy, co by bylo, kdyby se třeba potkali eskamotér Houdini, průmyslník Henry Ford a anarchistka Emma Goldmanová, kteří v knize vystupují. Především je však Ragtime strhujícím obrazem Ameriky zachycené v období 20. let, tedy kdy šla nejvíce vzhůru a kdy střet všech možných ras, tradice a kultur vytvořil její „jazzový“ charakter, který si nesla po celé dvacáté století.
Americká historie nazíraná originální optikou byla tématem jeho dalších próz, které byly většinou záhy přeloženy do češtiny: Jezero potáplic (1980, č. 1994), Vodárna (1994, č. 1996), Boží město (2000, č. 2004). Posledním velkým románem E. L. Doctorowa byla historická freska Pochod k moři, kterou vydal v roce 2005, o dva roky později vyšla také česky. Jejím tématem je zničující počínání armády generála W. T. Shermana během americké občanské války, kdy se jeho pluky vydaly z Virginie k Atlantskému oceánu. Pro Doctorowa byla americká historie stálým bolestným tématem, zároveň pramenem fascinace, ze které se rodily jeho knihy.

Díla E.L.Doctorowa na bux.cz

Sněhová královna zamrzla v limitech Michaela Cunninghama (18.7.2015, ceskatelevize.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 21-07-2015

0

Sněhová královnaAmerický spisovatel Michael Cunningham (*1952) vložil do své novely Sněhová královna vzkazy, jež se vzpírají skutečnosti. Svět, o němž vypráví, má sice podobu nedávné současnosti, je v něm ovšem tolik neskutečného, že to vyžaduje nejen nasazení, ale i víru. Nemusíte přitom věřit v Boha ani v politickou korektnost. Autor si vlastně jen žádá, aby byl milostivě přijat.

Pokračovat ve čtení recenze na www.ceskatelevize.cz

Sněhová královna na bux.cz

Bolavá, Anna: Do tmy (iLiteratura.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 20-07-2015

0

Do tmyByla jednou jedna víla
Anna Bolavá
Do tmy. Odeon – Euromedia Group, Praha, 2015, 232 s.

Není tomu dávno, co se u nás začalo hovořit o výjimečném debutu veřejnosti dosud neznámého Matěje Hořavy, jehož próza Pálenka se posléze právem dočkala ocenění DILIA Litera pro objev roku. Troufám si říci, že mezi knihami nominovanými na tuto cenu v příštím roce nebude chybět román s názvem Do tmy, jehož autorka je vystudovaná bohemistka, jazyková korektorka, recenzentka a spisovatelka Bohumila Adamová (*1981), publikující pod pseudonymem Anna Bolavá (v roce 2013 pod stejným přízviskem vydala básnickou sbírku Černý rok). Její knihu přitom s Pálenkou nepojí pouze fakt, že se jedná o nezvykle zdařilou prozaickou prvotinu. Sběračka léčivých bylin a příležitostná překladatelka Anna sice nehledá útočiště v exotické cizině, nýbrž je pevně zakořeněna v krajině jihočeského venkova, také její osud se však vymyká životním zkušenostem většiny čtenářů a o to silnějším a přitažlivějším dojmem na mnohé z nás působí. Ani tentokrát se navíc při četbě příběhu o soužití člověka s přírodou nemusíme obávat přehnaně romantických či idylických tónů.

Pokračovat ve čtení recenze na www.iliteratura.cz

Do tmy na bux.cz

Do tmy: Anna Bolavá

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 01-07-2015

0

Do tmyNečekaně intenzivní sběr bylin od jara do léta, který může jednoho i stát o hodně víc než jen spálená záda, poštípané ruce a travou pořezané prsty. Text stejně maniodepresivní jako jeho hrdinka Anna, která se záměrně sociálně izoluje ve zděděné vesnické chalupě a většinu času tráví sbíráním rostlin či květů dle příslušeného ročního období i odměny z výkupny.

Pokračovat ve čtení recenze na www.kulturissimo.cz

Do tmy na bux.cz

Julian Barnes: Roviny života (26.6.2015, Hospodářské noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Ukázky | 01-07-2015

0

Roviny životaSpojíte dva lidi, které nikdo předtím nespojil. Někdy se to podobá prvnímu pokusu zapřáhnout vodíkový balon do balonu horkovzdušného: radši byste shořeli a pak se zřítili k zemi, nebo naopak? Někdy to ale začne fungovat. Vznikne něco zcela nového a svět se změní. Potom, dřív nebo později, z toho či onoho důvodu, se v určitou chvíli jeden z té dvojice odečte. A tenhle odpočet je ve svém úhrnu větší než suma toho, co tu existovalo předtím. Matematicky to asi možné není, citově rozhodně ano.

Po bitvě u Abú Klea ležely všude kolem „hordy mrtvých Arabů“, které „tam bylo nutné nechat ležet nepohřbené“. Každý z nich měl na paži koženou pásku s modlitbou, kterou složil Mahdí. Sliboval v ní, že britské kulky dokáže proměnit ve vodu. Láska nám poskytuje podobný pocit víry a neporazitelnosti.

Někdy, a možná dokonce často, to funguje. Kličkujeme mezi střelami jako Sarah, která tvrdila, že dokáže proběhnout mezi kapkami deště. Jenže vždycky se nám náhle do krku zabodne nějaký oštěp. Každý milostný příběh totiž v sobě skrývá příběh žalu. V raných fázích života se svět rozděluje zhruba na ty, kdo mají pohlavní styk, a na ty, kdo ho nemají. Později se dělí na ty, kdo zažili lásku, a na ty, kdo ji nezažili. A ještě později – tedy v případě, že máme to štěstí (nebo ho naopak nemáme) – na ty, kdo přestáli žal, a na ty, kdo ho nepřestáli. Tyto hranice jsou absolutní – jsou to obratníky, které překračujeme.

Pokračovat ve čtení ukázky na www.art.ihned.cz

Roviny života na bux.cz

Barnes, Julian: Roviny života (23.6.2015, iliteratura.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 24-06-2015

0

Roviny životaJulian Barnes se ve svém nejnovějším románu Roviny života (Levels of Life), lépe řečeno próze, kde se protíná románová a esejistická forma, vrací ke svému obvyklému způsobu výstavby textu. Opět si jako hlavní námět knihy bere příběh známé osobnosti nebo skutečné události, jako tomu bylo například v jeho románech Flaubertův papoušek neboHistorie světa v 10 ½ kapitolách.

V románu Roviny života se pokouší o zajímavou paralelu mezi životy herečky Sarah Bernhardtové a jejího milence Freda Burnabyho, jednoho z prvních vzduchoplavců, a svým vlastním životem, poznamenaným manželčinou smrtí. Dílo je tedy rozděleno na dvě části s podobným syžetem, který se však odehrává ve dvou naprosto jiných dobách. To však nijak nenarušuje koherenci knihy, jejíž dvě roviny propojují již úvodní slova autora: „Spojíte dvě věci, které nikdo předtím nespojil, a svět se změní. Současníci si toho možná nevšimnou, ale na tom nesejde. Svět už se změnil tak jako tak.“ Je samozřejmé, že Barnes nemá na mysli věci, ale osoby, které se prostě jednoho dne potkají a navzdory jejich odlišnostem se jejich cesty po zbytek života nerozdělitelně spojí. Čtenářům Barnesových knih však nepřipadá zarážející ani spojení zdánlivě nespojitelných věcí, jelikož této strategie Barnes ve svých románech využívá celkem hojně.

Pokračovat ve čtení recenze na www.iliteratura.cz

Roviny života na bux.cz

Cunningham jako mistr drobnokresby (20.6.2015, Právo)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 22-06-2015

0

Sněhová královnaJako mistr drobnokresby dnešní americké střední třídy se opět představil Michael Cunningham (1952) v novém románu Sněhová královna.
Evokace pohádky H. Ch. Andersena je inspirací podobně jako několikerá připomínka Madam Bovaryové Gustava Flauberta. I hrdinové takřka současného příběhu, téměř padesátiletí bratři Tyler a Barrett žijící v New Yorku, touží po splnění svých přání a je otázka, nakolik jsou jejich sny romantické. Mezi roky 2004 a 2008 se odehrává drama, boj Tylerovy ženy Beth s rakovinou, i snaha Barretta porozumět poselství nebes, která se mu jednoho časného rána otevřou při běhu v Central Parku.
Kritika připomíná předcházející Cunninghamovu prózu Za soumraku, v níž se galerista Peter zamiluje do ženina bratra Ethana. Nyní je psychologická drobnokresba subtilnější, byť se autorovi hrdinové snaží dobrat hlubšího smyslu věcí i životních situací.
Připomínky druhé volby G. W. Bushe či negativní přijetí aktivit republikánských politiků McCaina a Obamovy oponentky Palinové jsou jen povrchovou aktualizací doby. Ve skutečnosti jde o osobní životy, v nichž se oba bratři vracejí do dětství, ke vzpomínkám na matku, aby pak lépe porozuměli sobě samým.
Čtenář je ten, kdo se musí rozhodnout, zda jsou bratři součástí nějakého žertu, pro nějž si je vyhlédl málo milosrdný bůh, který dává přednost vtipům před očišťující smrští hněvu. Otázka pro čtenáře zní dále, nakolik žijí čestně či nakolik kdo utíká ke kokainu, aby se vyrovnal s nenaplněnou touhou cosi dokázat.
Cunningham je mistr kresby vnějšího obrazu života, ale do hloubky osobních životů či společenské situace se mu v této knize proniknout nedaří. Mistrně dokáže vyprávět i měnit vypravěče, kterými se stávají oba bratři či jejich ženy nebo překvapivé milenky. Pod povrch dějinných procesů ale nejde.
V jeho dalším směřování se ukáže, jestli jsou výtky jisté povrchnosti na místě, nebo ho realita střední třídy současné Ameriky inspiruje k hlubšímu ponoru do reality.
Je zřejmé, že jeho hrdinové si kladou i pod tíhou nelehkých životních situací otázky, nakolik má život hlubší smysl.
Možná i díky božskému zjevení. Nebo to jsou spíš naše vnitřní pohledy do sebe, které nás vedou k přemýšlení, že naše existence má nějaký hlubší smysl? Na každý pád, literární mistrovství Cunninghama je zárukou čtenářského zážitku.

Hodnocení 75 %

Sněhová královna na bux.cz

Michael Cunningham: Sněhová královna (16.6.2015, Hospodářské noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Ukázky | 18-06-2015

0

Sněhová královnaBarrettu Meeksovi se na obloze nad Central Parkem zjevilo nebeské světlo čtyři dny poté, co ho – už zase – pořádně zřídila láska. Nebyly to rozhodně první kopačky, které dostal, ale první, které na sebe vzaly podobu esemesky o pěti řádkách, z nichž ta pátá byla drtivě neosobní přání budoucího štěstí, následované třemi malými xxx.

Během právě uplynulých čtyř dní se Barrett ze všech sil snažil nenechat se zdeptat tím, co v poslední době začínalo vypadat jako série stále stručnějších a vlažnějších rozchodů. Když mu bylo kolem dvaceti, láska obvykle končila záchvaty pláče a křikem tak hlasitým, že se u sousedů rozštěkali psi. Při jedné příležitosti se on a jeho nastávající ex doslova porvali (Barrett dosud slyšel rámus překoceného stolu a zvuk, který vydávala pepřenka kutálející se obloukem po parketách).

Nebo jindy: hlasitá hádka na Barrow Street, rozbitá láhev (slova „zasažený láskou“ v Barrettovi dodnes vyvolávala představu zelených střepů na chodníku pod lucernou) a hlas staré ženy, který se k nim nesl z nějakého tmavého okna, ani ječivý, ani káravý, spíš podobný hlasu vyčerpané matky: „Chlapci, berte trochu ohledy, tady chtějí lidi spát.“ Jak se Barrett přehoupl přes třicítku a pak přes pětatřicítku, připomínaly jeho rozchody stále víc obchodní jednání. Nechyběl v nich smutek a obviňování, ale nepochybně ubylo hysterie. Spíš teď připomínaly smlouvy a obchody, které bohužel nevyšly, i když zpočátku slibovaly slušný výnos.

Pokračovat ve čtení první kapitoly na www.art.ihned.cz

Sněhová královna na bux.cz