To nejlepší ze světové literatury

Do tmy: Anna Bolavá Nečekaně intenzivní sběr bylin od jara do léta, který může jednoho i stát o hodně víc než jen spálená záda, poštípané ruce a travou pořezané prsty. Text...

Celý článek >>>

Julian Barnes: Roviny života (26.6.2015, Hospodářské... Spojíte dva lidi, které nikdo předtím nespojil. Někdy se to podobá prvnímu pokusu zapřáhnout vodíkový balon do balonu horkovzdušného: radši byste shořeli a...

Celý článek >>>

Barnes, Julian: Roviny života (23.6.2015, iliteratura.cz) Julian Barnes se ve svém nejnovějším románu Roviny života (Levels of Life), lépe řečeno próze, kde se protíná románová a esejistická forma, vrací ke svému...

Celý článek >>>

Cunningham jako mistr drobnokresby (20.6.2015, Právo) Jako mistr drobnokresby dnešní americké střední třídy se opět představil Michael Cunningham (1952) v novém románu Sněhová královna. Evokace pohádky H. Ch....

Celý článek >>>

Michael Cunningham: Sněhová královna (16.6.2015,... Barrettu Meeksovi se na obloze nad Central Parkem zjevilo nebeské světlo čtyři dny poté, co ho – už zase – pořádně zřídila láska. Nebyly to rozhodně první...

Celý článek >>>

Do tmy: Anna Bolavá

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 01-07-2015

0

Do tmyNečekaně intenzivní sběr bylin od jara do léta, který může jednoho i stát o hodně víc než jen spálená záda, poštípané ruce a travou pořezané prsty. Text stejně maniodepresivní jako jeho hrdinka Anna, která se záměrně sociálně izoluje ve zděděné vesnické chalupě a většinu času tráví sbíráním rostlin či květů dle příslušeného ročního období i odměny z výkupny.

Pokračovat ve čtení recenze na www.kulturissimo.cz

Do tmy na bux.cz

Julian Barnes: Roviny života (26.6.2015, Hospodářské noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Ukázky | 01-07-2015

0

Roviny životaSpojíte dva lidi, které nikdo předtím nespojil. Někdy se to podobá prvnímu pokusu zapřáhnout vodíkový balon do balonu horkovzdušného: radši byste shořeli a pak se zřítili k zemi, nebo naopak? Někdy to ale začne fungovat. Vznikne něco zcela nového a svět se změní. Potom, dřív nebo později, z toho či onoho důvodu, se v určitou chvíli jeden z té dvojice odečte. A tenhle odpočet je ve svém úhrnu větší než suma toho, co tu existovalo předtím. Matematicky to asi možné není, citově rozhodně ano.

Po bitvě u Abú Klea ležely všude kolem „hordy mrtvých Arabů“, které „tam bylo nutné nechat ležet nepohřbené“. Každý z nich měl na paži koženou pásku s modlitbou, kterou složil Mahdí. Sliboval v ní, že britské kulky dokáže proměnit ve vodu. Láska nám poskytuje podobný pocit víry a neporazitelnosti.

Někdy, a možná dokonce často, to funguje. Kličkujeme mezi střelami jako Sarah, která tvrdila, že dokáže proběhnout mezi kapkami deště. Jenže vždycky se nám náhle do krku zabodne nějaký oštěp. Každý milostný příběh totiž v sobě skrývá příběh žalu. V raných fázích života se svět rozděluje zhruba na ty, kdo mají pohlavní styk, a na ty, kdo ho nemají. Později se dělí na ty, kdo zažili lásku, a na ty, kdo ji nezažili. A ještě později – tedy v případě, že máme to štěstí (nebo ho naopak nemáme) – na ty, kdo přestáli žal, a na ty, kdo ho nepřestáli. Tyto hranice jsou absolutní – jsou to obratníky, které překračujeme.

Pokračovat ve čtení ukázky na www.art.ihned.cz

Roviny života na bux.cz

Barnes, Julian: Roviny života (23.6.2015, iliteratura.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 24-06-2015

0

Roviny životaJulian Barnes se ve svém nejnovějším románu Roviny života (Levels of Life), lépe řečeno próze, kde se protíná románová a esejistická forma, vrací ke svému obvyklému způsobu výstavby textu. Opět si jako hlavní námět knihy bere příběh známé osobnosti nebo skutečné události, jako tomu bylo například v jeho románech Flaubertův papoušek neboHistorie světa v 10 ½ kapitolách.

V románu Roviny života se pokouší o zajímavou paralelu mezi životy herečky Sarah Bernhardtové a jejího milence Freda Burnabyho, jednoho z prvních vzduchoplavců, a svým vlastním životem, poznamenaným manželčinou smrtí. Dílo je tedy rozděleno na dvě části s podobným syžetem, který se však odehrává ve dvou naprosto jiných dobách. To však nijak nenarušuje koherenci knihy, jejíž dvě roviny propojují již úvodní slova autora: „Spojíte dvě věci, které nikdo předtím nespojil, a svět se změní. Současníci si toho možná nevšimnou, ale na tom nesejde. Svět už se změnil tak jako tak.“ Je samozřejmé, že Barnes nemá na mysli věci, ale osoby, které se prostě jednoho dne potkají a navzdory jejich odlišnostem se jejich cesty po zbytek života nerozdělitelně spojí. Čtenářům Barnesových knih však nepřipadá zarážející ani spojení zdánlivě nespojitelných věcí, jelikož této strategie Barnes ve svých románech využívá celkem hojně.

Pokračovat ve čtení recenze na www.iliteratura.cz

Roviny života na bux.cz

Cunningham jako mistr drobnokresby (20.6.2015, Právo)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 22-06-2015

0

Sněhová královnaJako mistr drobnokresby dnešní americké střední třídy se opět představil Michael Cunningham (1952) v novém románu Sněhová královna.
Evokace pohádky H. Ch. Andersena je inspirací podobně jako několikerá připomínka Madam Bovaryové Gustava Flauberta. I hrdinové takřka současného příběhu, téměř padesátiletí bratři Tyler a Barrett žijící v New Yorku, touží po splnění svých přání a je otázka, nakolik jsou jejich sny romantické. Mezi roky 2004 a 2008 se odehrává drama, boj Tylerovy ženy Beth s rakovinou, i snaha Barretta porozumět poselství nebes, která se mu jednoho časného rána otevřou při běhu v Central Parku.
Kritika připomíná předcházející Cunninghamovu prózu Za soumraku, v níž se galerista Peter zamiluje do ženina bratra Ethana. Nyní je psychologická drobnokresba subtilnější, byť se autorovi hrdinové snaží dobrat hlubšího smyslu věcí i životních situací.
Připomínky druhé volby G. W. Bushe či negativní přijetí aktivit republikánských politiků McCaina a Obamovy oponentky Palinové jsou jen povrchovou aktualizací doby. Ve skutečnosti jde o osobní životy, v nichž se oba bratři vracejí do dětství, ke vzpomínkám na matku, aby pak lépe porozuměli sobě samým.
Čtenář je ten, kdo se musí rozhodnout, zda jsou bratři součástí nějakého žertu, pro nějž si je vyhlédl málo milosrdný bůh, který dává přednost vtipům před očišťující smrští hněvu. Otázka pro čtenáře zní dále, nakolik žijí čestně či nakolik kdo utíká ke kokainu, aby se vyrovnal s nenaplněnou touhou cosi dokázat.
Cunningham je mistr kresby vnějšího obrazu života, ale do hloubky osobních životů či společenské situace se mu v této knize proniknout nedaří. Mistrně dokáže vyprávět i měnit vypravěče, kterými se stávají oba bratři či jejich ženy nebo překvapivé milenky. Pod povrch dějinných procesů ale nejde.
V jeho dalším směřování se ukáže, jestli jsou výtky jisté povrchnosti na místě, nebo ho realita střední třídy současné Ameriky inspiruje k hlubšímu ponoru do reality.
Je zřejmé, že jeho hrdinové si kladou i pod tíhou nelehkých životních situací otázky, nakolik má život hlubší smysl.
Možná i díky božskému zjevení. Nebo to jsou spíš naše vnitřní pohledy do sebe, které nás vedou k přemýšlení, že naše existence má nějaký hlubší smysl? Na každý pád, literární mistrovství Cunninghama je zárukou čtenářského zážitku.

Hodnocení 75 %

Sněhová královna na bux.cz

Michael Cunningham: Sněhová královna (16.6.2015, Hospodářské noviny)

Přidal: Odeon | V kategorii Ukázky | 18-06-2015

0

Sněhová královnaBarrettu Meeksovi se na obloze nad Central Parkem zjevilo nebeské světlo čtyři dny poté, co ho – už zase – pořádně zřídila láska. Nebyly to rozhodně první kopačky, které dostal, ale první, které na sebe vzaly podobu esemesky o pěti řádkách, z nichž ta pátá byla drtivě neosobní přání budoucího štěstí, následované třemi malými xxx.

Během právě uplynulých čtyř dní se Barrett ze všech sil snažil nenechat se zdeptat tím, co v poslední době začínalo vypadat jako série stále stručnějších a vlažnějších rozchodů. Když mu bylo kolem dvaceti, láska obvykle končila záchvaty pláče a křikem tak hlasitým, že se u sousedů rozštěkali psi. Při jedné příležitosti se on a jeho nastávající ex doslova porvali (Barrett dosud slyšel rámus překoceného stolu a zvuk, který vydávala pepřenka kutálející se obloukem po parketách).

Nebo jindy: hlasitá hádka na Barrow Street, rozbitá láhev (slova „zasažený láskou“ v Barrettovi dodnes vyvolávala představu zelených střepů na chodníku pod lucernou) a hlas staré ženy, který se k nim nesl z nějakého tmavého okna, ani ječivý, ani káravý, spíš podobný hlasu vyčerpané matky: „Chlapci, berte trochu ohledy, tady chtějí lidi spát.“ Jak se Barrett přehoupl přes třicítku a pak přes pětatřicítku, připomínaly jeho rozchody stále víc obchodní jednání. Nechyběl v nich smutek a obviňování, ale nepochybně ubylo hysterie. Spíš teď připomínaly smlouvy a obchody, které bohužel nevyšly, i když zpočátku slibovaly slušný výnos.

Pokračovat ve čtení první kapitoly na www.art.ihned.cz

Sněhová královna na bux.cz

Hrdinka Západu (15.6.2015, Respekt)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 15-06-2015

0

Chtělo by to nový jménaKniha Chtělo by to nový jména vypráví o těch, kteří toužili po lepším životě, ale zaplatili za to vysokou cenu. Ocitli se na území nikoho; starých jmen se vzdali a s novými nikdy nesrostli. Je to však i román o nás: o tom, co ze zkušeností emigrantů nás zajímá a co nechceme vidět.
Debut spisovatelky NoViolet Bulawayo nás zavádí do slumu zvaného Ráj. Autorčino rodné Zimbabwe po roce 2000 získalo nezávislost, ale zároveň mnoho lidí přišlo o domov. Stalo se to i rodině hlavní hrdinky, desetileté dívky jménem Miláček. Skrze její dětsky nepředpojatý, přitom vědoucí pohled sledujeme bídu, touhu po odjezdu, politické zmatky i návštěvy humanitárních pracovníků, na které se vypočítavě zubí s partou vrstevníků. Afrika se tu mísí s útržky západní politiky i kultury a to vše prorůstá do dětských her. Či do scény, kdy se snaží provést potrat jedenáctileté kamarádce, již znásilnil vlastní dědeček, aby si s nimi zase mohla hrát – a hádají se, jak si rozdělí jména lékařů ze seriálu Pohotovost.
Následuje střih a Miláček se skutečně ocitne v Americe u své tety. O jejím sžívání s novou zemí se ale moc nedozvíme. Z hrdinky se stává jakýsi antikonzumní Adrian Mole, který s ironickou sžíravostí popisuje prázdný život Američanů, jemuž propadají i její krajané. Zároveň cítí čím dál větší stesk po rodné zemi, a občas dokonce používá množné číslo – jako by to byl žalozpěv za všechny imigranty.
Kniha nominovaná na Booker Prize se dočkala chvály za jazykový i pozorovací talent a nejpůsobivější jsou vskutku jednotlivé obrazy. Působí na čtenáře tak sugestivně, že testují jejich toleranci. Někteří recenzenti mají za to, že nám autorka v úvodu předkládá až příliš velký výčet tragédií, které přece známe z titulků. Dalším zase přijde nespravedlivé její hodnocení Ameriky, ostatně sama přece v USA vystudovala univerzitu. Vypadá to, že máme ohledně adeptů na členy západní civilizaci velmi jasno. Čekáme vděk, nikoli připomínky bídy a kritický pohled.

Chtělo by to nový jména na bux.cz

RADOSTNÉ PODROBENÍ MICHELA HOUELLEBECQUA (11.6.2015, Tvar)

Přidal: Odeon | V kategorii Aktuality ze světa knih | 15-06-2015

0

houellebecq_michelMichel Houellebecq: Soumission Flammarion 2015, 300 s.
Michel Houellebecq zasazuje děj svého nového románu (Podrobení či Podvolení – text dosud nevyšel v českém překladu) do Francie roku 2022. Tradiční levice i pravice tu již definitivně ztratily svou hegemonii, schyluje se k velkému volebnímu souboji mezi Národní frontou a Muslimskou federací, smyšlenou stranou, vedenou smyšleným politikem Mohammadem Ben Abbesem. Tomuto fiktivnímu politikovi se v knize věnuje paradoxně mnohem více pozornosti než těm reálným. François Hollande se v románu mihne jen jako rytíř smutné postavy, François Bayrou je vylíčen jako prospěchářský idiot, Marine Le Penová sice promluví jako obratná politička, nicméně volby prohrává a z hlediska dalšího vývoje je nepodstatná. Prezidentem se stává Ben Abbes, umírněný muslim s vizí, který šikovně a beze stopy násilí nastoluje ve Francii islámský režim a celou Evropu včetně Středomoří nenápadně směruje k islámské variantě Římské říše.
Tyto politické turbulence tvoří pozadí životní krize románového vypravěče, jímž je pětačtyřicetiletý François. Jedná se o typickou houellebecqovskou postavu: imoralista, požitkář, cynik s břitkým pozorovacím talentem, navenek konformní vůči systému, který ve skutečnosti upřímně nenávidí. Tentokrát vystupuje v roli renomovaného intelektuála, profesora na Sorbonně, odborníka na dílo Jorise-Karla Huysmanse. V českém prostředí nepříliš známý Huysmans je v dějinách francouzské literatury výrazným zjevem: původně patřil do naturalistického okruhu kolem Emila Zoly, později se od tohoto směru odvrátil a přimknul se k dekadenci a symbolismu. Jeho klíčový román Naruby končí konverzí hlavní postavy ke katolicismu, k níž posléze dospěl i sám autor. Pro Françoise je Huysmans navzdory časoprostorové vzdálenosti jediný skutečný přítel, zvláště poté, co mu jeho oblíbená milenka, židovská studentka Myriam emigrovala s rodiči do Izraele. Agnostik François navíc přichází o místo na islamizované univerzitě a v důsledku rozkolísání životních i kariérních jistot odjíždí na jih Francie, do historické oblasti Rocamadouru, aby se po několika bezútěšných měsících vrátil do Paříže.
Houellebecq není psychologickým typem autora, naopak jeho síla spočívá v sociologickém způsobu uvažování a v konstruování velkorysých modelů chování společnosti. François je v podstatě zaměnitelný typ: navenek ničím nevyčnívá, nezaplétá se do sítě vztahů, nejedná. Ani ostatní postavy nejsou příliš prokreslené, mají spíš funkci informátorů – vysvětlují hlavnímu hrdinovi (potažmo čtenáři) stávající politické mechanismy. Výraznější jsou pouze dvě z nich: bývalá milenka Myriam a nový, promuslimský rektor univerzity Robert Rediger. Zatímco Myriam ztělesňuje Françoisovu neschopnost vstoupit do jakéhokoli vztahu, Rediger ho mefistofelsky láká zpátky na univerzitu za cenu konverze k islámu. Pomocí propracované manipulace se ho snaží přesvědčit, že se novým poměrům dokáže přizpůsobit. Rediger dobře ví, že François je muž bez hodnot. Že demokracii vnímá jako soupeření gangů, humanismus mu připadá plytký a pokrytecký, že nesnáší vyprázdněnost konzumní západní civilizace a křesťanstvím pohrdá, protože má Ježíše za „lůzra“. Že však zároveň touží po pevném rámci pro svůj život. A Rediger mu, aniž by se pouštěl do náboženských disputací, nabízí islám. Je symptomatické, že žádná z postav nevnímá náboženství jako záležitost niterného přesvědčení. Pro Redigera je to výtah k moci, François zase dokola přemítá o postavení ženy v islámu, o zahalování a polygamii. A právě myšlenka podrobení či podvolení (francouzsky soumission) ženy muži, jak ji v padesátých letech vylíčila ve stejnojmenném erotickém románu francouzská novinářka Dominique Auryová, je pro něj nakonec rozhodující. Slouží mu totiž jako paralela k podrobení muže, respektive člověka bohu. Proto konverzi již nevnímá jako konformní přizpůsobení, jako daň za zachování sociálního statutu, nýbrž jako radostné
přitakání ztrátě individuality a autonomie, které jsou dle jeho názoru beztak iluzorní. Poslední kapitola románu je napsána v kondicionálu, který má ve francouzštině platnost následnosti vůči vyprávění v minulosti, ale zároveň může vzbudit dojem, že pokračování je nejisté. Není tu dořečeno, že se François podrobí, je to pouze pravděpodobná možnost. Tento potenciální závěr je Houellebecqovým majstrštykem.
Nabízí se otázka, komu je román vlastně určen. V atmosféře současné Francie jistě přijde vhod nejrůznějším islamofobním hnutím, ostatně autorův odpor k tomuto náboženství je všeobecně znám. Kniha je však mnohem vrstevnatější: bude konvenovat odpůrcům Evropské unie, osloví tradičního Houellebecqova čtenáře, tj. materiálně
zabezpečeného svobodného muže se zálibou v pornografii, ale kritikou liberální demokracie potěší i přívržence radikální levice. Pochopení naopak nenajde u humanistek a humanistů. Jenže o ty se Houellebecq beztak nikdy nezajímal. I když… více či méně zjevné narážky na Alberta Camuse, jakož i camusovsky střízlivý styl psaní nasvědčují tomu, že možná jsou naší největší inspirací právě ti, které nemilujeme…
Práva na české vydání knihy získalo nakladatelství Odeon, na překlad Alaina Beguivina se můžeme těšit v září.

Díla od Michela Houellebecqa na bux.cz

Anna Bolavá: Do tmy

Přidal: Odeon | V kategorii Fotogalerie, Událo se | 13-06-2015

0

V úterý 2. června 2015 se v pražské kavárně Ponrepo konal křest románu Do tmy básnířky a prozaičky Anny Bolavé. Příběh osamělé, nemocné ženy z jihočeského maloměsta, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, vydalo nakladatelství Odeon jako 27. svazek České řady. Knihu pokřtila bylinným lektvarem setra autorky Eva Šálková a slavnostní řeč pronesl básník Milan Ohnisko.

1_Slavnostní přípitek_zleva Milan Ohnisko, Eva Šálková, Anna Bolavá, Jindřich Jůzl, Markéta Daxnerová_2

Slavnostní přípitek_zleva Milan Ohnisko, Eva Šálková, Anna Bolavá, Jindřich Jůzl, Markéta Daxnerová

2_Křest bylinným odvarem_2

Křest bylinným odvarem

3_Autogramiáda_3

Autogramiáda

4_Zleva Eva Šálková, Anna Bolavá_3

Zleva Eva Šálková, Anna Bolavá

Mistrovská elegie z pera Juliana Barnese (3.6.2015, E15)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 04-06-2015

0

Roviny životaNovinka držitele prestižní Man Booker Prize Juliana Barnese Roviny života patří jednoznačně k nejpodivnějším románům, které se letos objeví na českých pultech knihkupců. Začíná jako suchá (až suchopárná) studie o historii letectví a fotografie, pokračuje romancí dvou reálných postav dějin přelomu 19. a 20. století a vše vrcholí osobní Barnesovou zpovědí o smrti, snaze vyrovnat se se ztrátou nejbližšího člověka. Emočně rozháraná, ve stavbě komplikovaná a přece strašně krátká kniha tak dál rozšiřuje definici románu v podobném duchu, jako se o to snaží například česko-francouzský velikán románu Milan Kundera.
Těžko hodnotit, co Barnese motivovalo k právě takto vystavěné knize, přesto je fascinující sledovat, jak se motivy a myšlenky neustále rozvíjejí, mění, dostávají nový rozměr a smysl. Nejlepším klíčem k chápání Barnesovy novinky tak možná bude její název Roviny života (v originále Levels of Life). Život podle autora má rovinu objektivní (vědecká studie/esej), subjektivní (závěrečná srdceryvná elegie) a také něco mezi tím, kde se obě roviny setkávají. Ve všech těchto rovinách se pak střetávají nejrůznější principy či konkrétní osoby. Barnes si pak vybírá dvojice, které jsou zdánlivě nespojitelné, a sleduje, jak takové propojení odolalo zkoušce času.
V objektivní rovině najdeme spojení letu balonem a fotografování. To jsou dva koníčky francouzského vynálezce a dobrodruha Nadara a právě jim se Barnes věnuje v první části knihy. Popisuje zanícení pionýrů létání i fotografování, zaznamenává první letecké snímky. Ale pak musí konstatovat, že lety balonem musely nakonec ustoupit strojům těžším než vzduch. Neslavně dopadla také romance britského vzduchoplavce Freda Burnabyho a francouzské divadelní superhvězdy Sarah Bernhardtové v prostřední části.
Naopak třetí část přináší spojení dvou nespojitelných, které srostlo v jeden celek. Barnes nerekonstruuje svůj vztah s manželkou, ale spíše popisuje, oč vše přišel její smrtí. Podobné intimní zpovědi jsou vždy jen tak dobré, jak dobrými spisovateli (a lidmi) jsou jejich autoři. Tato zpověď patří k těm nejúžasnějším, které si letos budete moci přečíst.
Je pravda, že čtenářsky jsou Roviny života výrazně méně uživatelsky přátelské a vděčné v porovnání s Barnesovým oceněným románem Vědomí konce. Kniha oceněná Booker Prize byla koherentním dílem a emočně nebyla o nic méně působivou.
Zachytit emoce zcela obnažené a nesklouznout k povrchnosti, lacinosti či pornografii je ale úkol hodný mistra. A tím Barnes rozhodně zůstává.

***

Julian Barnes: Roviny života Nakladatelství: Euromedia Group, 2015 Překlad: Petr Fantys Hodnocení: 90 %

Roviny života na bux.cz

Nad knihou Juliana Barnese: Co máš pořád s tou smrtí?(3.6.2015, novinky.cz)

Přidal: Odeon | V kategorii Ohlasy | 04-06-2015

0

Roviny životaJedním z hostů loňského karlovarského festivalu byla původem lotyšská filmařka Signe Baumaneová. Natočila animovaný snímek Šutry v kapsách o tom, jak se jí žije s depresí, a ukazuje, že s depresí se jí nežije nic moc. Na konci filmu říká, že našla způsob, jak se se svými stavy vypořádat: důležité je nastolit si řád a chodit hodně mezi lidi. Neuzavírat se do svého smutného vnitřního stísněného prostoru, ale otevírat ho okolnímu světu, klidně násilím a s nechutí.

Pokračovat ve čtení recenze na www.novinky.cz

Roviny života na bux.cz